Driver: San Francisco – bizarní automobilová akce (recenze)

Zprvu vás bude fascinovat pestrost jednotlivých náplní misí, abyste v pokročilejších fázích zjistili, že tvůrci recyklují pár základních schémat. Při počtu misí se není co divit. Nicméně, najdete tu klasické závodění i závody, kdy musíte přepínat mezi vozidly a dojet na prvním A druhém místě, jindy se role převrátí a v rolích policistů musíte zastavit závodníky, než se dostanou do cíle.

Vtipné jsou mise, kdy je vaším úkolem zběsilou jízdou zvýšit tep spolujezdce na 180 a vyděsit ho, případně totálně likvidační úkoly stylu Burnout, kdy chráníte cíl tím, že se přepínáte do aut v protisměru a sestřelujete útočníky nárazy.

Vtipné jsou mise, kdy je vaším úkolem zběsilou jízdou zvýšit tep spolujezdce na 180 a vyděsit ho

Co dál? Honičky s policajty na sto a jeden způsob, sledování cílů, záměrné bourání, aby měla co točit televize, jízda na čas…je toho vážně dost. Tvůrci pracují i se Shift mechanikou, jednou je pro splnění úkolů nezbytná, jindy jej dokáže ulehčit a často ji ani nemůžete použít.

Filmová jízda

Pokud by vám nestačily příběhové mise, které vám samy o sobě zaberou zhruba 7 hodin (pokud je splníte všechny), najdete tu tuny vedlejších úkolů, které často vychází principem z těch příběhových, jen tentokrát bez té omáčky okolo. Specialitou jsou krátké Dare mise, ve kterých plníte specifické úkoly – skočit 100 metrů, jet 1 Km rychlostí nad 130 mil a tak podobně.

Všechny tyhle legrace slouží ke sbírání zdejší měny: Will power (Síla vůle), za kterou si pak můžete nakupovat vozidla pro vedlejší mise, vylepšujete si některé schopnosti a tak dále. Obsahu je tu vážně spousta (kromě zmíněných 200 misí i 120 licencovaných aut) a systém jeho odemykání je dostatečně motivující na to, abyste u hry vydrželi desítky hodin.

Samozřejmě celé by se to zbořilo jako domeček z karet, pokud by nebyl dostatečně zábavný samotný jízdní model. Nečekejte pochopitelně žádnou brutální simulaci, ale dobře vybalancový mix simulace a arkády s dostatečnou výzvou a filmovým pocitem, kdy auta s kvílícími gumami efektně driftují zatáčkami.

Fanoušci prvního Drivera budou možná San Francisco proklínat kvůli jeho odklonu od syrové automobilové akce, kde nebyly „blbosti“ jako Shift

I když se spíš připravte na to, že to častěji značně neefektně nadriftujeto do nějaké stěny. Jednotlivá auta se dělí podle tří základních ukazatelů: rychlost, odolnost a drift. A vězte, že rozdíly poznáte.

Fanoušci prvního Drivera budou možná San Francisco proklínat kvůli jeho odklonu od syrové automobilové akce, kde nebyly „blbosti“ jako Shift. Nicméně hře se nedá upřít obrovská porce zábavnosti a to jak v singlu, tak i v multiplayeru, který nabízí celou řádku módů: od klasického závodění po hrátky se Shiftem. Hra navíc vypadá skvěle, město je hodně detailní a živé (i když chodci mají nadpřirozené reflexy a přejet se prostě nedají) a vysoké produkční hodnoty jen podtrhuje licencovaný soundtrack. Hlavní zápory představuje občas nevyvážená obtížnost (předposlední mise je vážně peklo) a určitá repetetivnost náplně úkolů ke konci. Jinak rozhodně pro Driver: San Francisco palec nahoru, milé překvapení.