Duke Nukem: Land Of Babes – sbalte je nebo zabijte!

Hru k recenzi zapůjčila firma:

Žánr: akční
Multiplayer: ano, 2 hráči splitscreen
Vibrace: ano
Paměťová karta: 1 blok
Výrobce: n - Space
Distributor: Take 2

Možná proto, aby nám ulehčil čekání na svůj „pravý“ comeback Duke Nukem Forever, vrací se dokonalý hrdina Duke prozatím alespoň do útrob šedivých PlayStationů. Opět mu budeme koukat přes rameno, poslouchat jeho vtípky a likvidovat vražedné vepře z vesmíru. Znamená to, že nás čeká dobrá hra?

Je až s podivem, jak pozdě jsem se k této hře dostal. To proto, že první díl Dukeových dobrodružství na PlayStationu (Time To Kill) jsem ve své době měl velmi rád a upřímně mne překvapilo, jak může tento herní styl (mluvím o hrách typu Tomb Radier) kvalitně zkombinovat propracovaný design úrovní se skutečně hratelnou a zábavnou akcí. Zanedlouho si budeme povídat, že těmi samými devizami disponuje i novější Land Of Babes (zkráceně LOB), nicméně co stačilo před několika lety, je nyní již pasé. Tak tedy pojďme dál.

Nebo možná ještě ne. Vraťme se na samotný začátek a povězme si něco o hrdinovi, který sám o sobě prodává hru ještě dřív, než vůbec vyjde. Předpokládám, že většina z vás zná historii jeho zrození. Dnes již téměř zapomenuté, archaické scrollovací střílečky se světlovlasým panďulákem stvořily hrdinu, který otřásl základy herního světa v první 3D akci, která ve své době překonala otce žánru Dooma. Oproti Doomu nabízel Duke Nukem 3D mnohem volnější pohyb prostředím, se vším tím skákáním, létáním a plaváním, které činilo hru tolik zábavnou společně se všemi těmi originálními srandičkami a vtípky na každém rohu. Navíc slušný arzenál klasických i originálních zbraní a vyrovnaný bestiář k likvidaci, to všechno učinilo z Duke Nukem 3D to, čím byl a způsobuje, že i v dnešní době je velmi zábavné vracet se k němu.

Mluvím o něm z toho důvodu, že jeho verze pro PlayStation je minimálně stejně dobrá jako PC originál a v některých ohledech skutečně i lepší. Takže malá (z)rada hned v úvodu recenze: pokud vás baví akce nebo se vám líbí Duke Nukem, sežeňte si raději Duke Nukem 3D, na PS má naprosto dokonalý hudební soundtrack (zasahující od atmosférické filmové hudby přes techno až po velmi kvalitní rock, jak ve které úrovni) a především speciální čtvrtou epizodu, ve které se projdete po závodní dráze z WipeOuta (!) nebo skrz klasické venkovské sídlo z prvního Resident Evila (!!).

Zde recenzovaná hra má také celou řadu předností, ale jak jste už asi vytušili (nebo si přečetli na konci recenze), tak ji to nezachránilo.

LOB je klasickým příběhem o tom, jak se na Zemi přiřítí inteligentní vepři z dimenze X, povraždí muže a zotročí ženy. Stane se to v budoucnosti a skupina žen, které se rozhodly pro odboj, pošle časem zpět zprávu největšímu machrovi, co kdy byl (jeho jméno začíná na „d“), aby je přišel zachránit. Duke tedy opustí svůj oblíbený bar a jde zachránit všechny ty kočky a nakopat ty mimozemský parchanty. Zajímavá na tom všem je míra, jakou zde příběh hru prolíná. S výjimkou intra a outra jde o animace v herním engine, kterých je ale požehnaně a nejsou jen o srandičkách, jak by někdo mohl čekat (i když jich tam také slušnou hromádku najdete). Snaží se dát hlubší smysl všem těm úkolům, které v jednotlivých úrovních plníte (najít a zničit něco) a také udržovat atmosféru, která nicméně není nijak báječná. Mám zkrátka pocit, že z toho obrovského kvanta průpovídek, které si nejnovější Duke přinesl, je jen velmi malé procento tím kvalitním suchým humorem, díky kterému jsme si ho tak oblíbili.

Nicméně tato herní série je především o střílení, takže se podívejme, jak to s ním vypadá. Skvěle. Nepřátel jsou tuny, přibyly nové rasy a pořád funguje ta vyváženost, díky které se s nimi dobře bojuje. Také je tu k mání obrovský arzenál zbraní, který zahrnuje pistoli, brokovnici, malý a velký rotační kulomet, paprskomety, granátomet, raketomet a vůbec spoustu milých hraček k vyzkoušení.

Co už tak milé není, je poněkud necitlivé ovládání, díky kterému se Duke otáčí poněkud příliš rychle a nekontrolovatelně. Máte tu sice možnost míření z vlastního pohledu a Duke vám sám neustále připomíná svou schopnost automaticky zaměřovat nepřátele hláškami typu: „Jen mne natoč směrem, kterým mám střílet, baby!“, nicméně ovládání a samotné pohybové schopnosti hlavního hrdiny působí poněkud kostrbatě.

Jinak Duke vám bude všechno vesele komentovat, jak je jeho zvykem a jeho klasický, hluboký hlas podbarvuje hudba, o jejímž stylu by se dalo říct, že je stejný jako u předchozích dílů (syntetizátory, techno, rock), ale postrádá dostatečně zajímavé motivy, které by vás přiměly jí naslouchat. Navíc je v hře z pochopitelných důvodů spousta hluku.

Dál jsou tu opět dobře zpracované úrovně, i když mám pocit, že Los Angeleské ulice, divoký západ a dávný Řím v Time To Kill byly poněkud zajímavější, než ta uniformní fantastická budoucnost, kterou se budete prohánět zde. Nicméně úrovně jsou přehledné a tak nějak ideálně rozsáhlé, aby vás bavilo se po nich procházet (šplhat, skákat, létat, plavat).

V téhle fázi vám možná připadá, že LOB je prostě kvalitní akce, sice není ničím zázračná, ale má všechno, co může „spouštěchtivý“ jedinec potřebovat k pár skvěle stráveným večerům.

Největším problémem LOB je, že vyšel pro PlayStation. To zní asi hodně divně, ale hned to osvětlím. Jak už jsem si stěžoval v mnoha recenzích, možnosti PS jsou vyčerpány, PS již není na takové úrovni, aby bylo možné na něj produkovat slušně vypadající 3D hry. Rozhodně ne v době, kdy počítače jsou o celé světelné roky vepředu a novodobé konzole (prozatím spíš jen jedna) nejsou příliš daleko za nimi. Radost z hraní vám tak chtě nechtě kazí všechna ta zubatost a nízká kvalita textur, kterou je měsíc od měsíce těžší přehlížet. Snad jste si už všimnuli, že většina velkých herních vývojářů už tuto skutečnost vzala jako fakt a tak i když jsou mezi lidmi milióny a milióny starých PlayStationů, nevychází na ně už žádná větší nová hra. Osobně si myslím, že je to velká škoda, neboť hry s renderovaným pozadím (Resident Evil, Final Fantasy apod.) vypadají na PS pořád nádherně a sám bych je byl ochotný hrát donekonečna. Jenže nový Resident Evil bude dokonale 3D, Final Fantasy také a stejně tak většina klasických adventur se chystá k přechodu na polygonové verze (LucasArts by mohli vyprávět). Nu, každopádně pro tuto recenzi je důležité, že jen těžko se člověku hraje LOB, pokud hrál nebo viděl v akci jakoukoliv ze současných her pro jiné systémy. A že je důležité, jak hra vypadá, to snad nemusím vysvětlovat. Problém je, že i když je stejně (možná i víc) významné, jaká ta hra vlastně je celkově, tak LOB nejen zastarale vypadá, ale ani nepřináší nic takového, co by jste nenašli v desítkách jiných her. Pokud se tedy vytratí vizuální přitažlivost a ani hra samotná není příliš zajímavá, zbývá jen vsadit na věrnost fanoušků, kteří pravděpodobně budou těmi, kdo LOB odnesou z pultů obchodů.

Homepage: http://www.take2games.com/index.php?p=games&platform=PlayStation&title=dukelandofbabes.

	Grafika: 4/10
	Zvuky: 5/10
	Hudba: 6/10
	Hratelnost: 7/10
Duke Nukem: Land Of Babes je opět tou starou známou střílečkou s vtipným blonďákem, bohužel staře i vypadá a všechno je v ní známé až příliš.
Celkové hodnocení: 5/10