Duke Nukem Forever vyšel. Čas nostalgicky vzpomínat. Pamatujete na prvního Duka? A konzolové hry? My si vše pamatujeme a shrnujeme.
Patnáct let jsme čekali na další hru s největším blonďatým frajerem (a ne, není to Chuck Norris) pod sluncem. Dočkali jsme se, Duke Nukem Forever konečně vyšel. Jak to s ním dopadlo si můžete přečíst ve včerejší recenzi. Jenže, pamatujete si vůbec, co bylo ještě před Forever? Zamířili jsme do minulosti a podívali na celý životopis Duke Nukema, pěkně od jeho narození. A musíme říct, že Král byl docela kontroverzní už od začátku.
Duke Nukem (1991)
Kdysi dávno (na konci osmdesátých let) nebyli 3D Realms těmi 3D Realms, tvůrci geniálního Duke Nukem 3D, ale Apogee Software, nemenší legendou v oblasti shareware (něco jako demoverze). Pamětníci určitě se slzou v oku vzpomenou na záležitosti jako Crystal Caves, Bio Menace, Rise of the Triad, či Commander Keen (toho distribuovali pro id Soft). Prvního června 1991 vydali Apogee svoji hru jménem Duke Nukem. Šlo o akční plošinovku, něco ve stylu tehdy oblíbeného Turricana (toho zmíním ještě později).
Příběh hry se odehrával v blízké budoucnosti, roce 1997, a hlavní hrdina Duke Nukem se snažil ve třech epizodách zastavit šíleného Dr. Protona. Hlavním smyslem hry bylo proskákat a prostřílet se na konec každé úrovně, přičemž po cestě jste mohli sbírat různá vylepšení a bonusy. Zajímavost představovala určitá forma bonusových úkolů, za které jste byli na konci úrovně odměněni bodíky.
Po vydání Apogee zjistili, že Duke Nukem je jméno záporáka v kresleném seriálu Captain Planet, takže ve verzi 2.0 raději změnili jméno na Duke Nukum, aby se vyhnuli soudní žalobě. Nicméně jméno nebylo registrováno, takže se k němu v pokračování vrátili. Další pikantnost představovalo „vypůjčování“ části grafiky z jiných her, tady pro příklad najdete galerii až podezřele podobných objektů v Turricanovi.
Duke Nukem I na stránkách 3D Realms
Duke Nukem II (1993)
Po úspěchu prvního dílu se 3. prosince 1993 objevilo pokračování Duka Nukema, s velmi nápaditým názvem Duke Nukem II. Děj se posunul o rok dopředu. Duke zrovna měl v televizi rozhovor o své nové knize „Proč jsem tak skvělý“, když ho unesli mimozemšťani. Jejich plán byl prostý, vysát hrdinovi mozek a jeho znalosti použít k vytvoření dokonalého plánu na ovládnutí Země. Duke pochopitelně chce nechat svoji mozkovnu netknutou, a tak vyráží na cestu za svobodou (a během toho pochopitelně nakope pár mimozemských p*delí).
Pokračování her v devadesátých letech se tolik nelišila od těch dnešních, takže Duke Nukem II nabídl lepší grafiku (tentokrát už skrolovací), více úrovní, víc bonusů, víc zbraní (tedy, čtyři, ale plamenomet šel použít jako jetpack!), Duke zvládal nové finty, třeba střílení pod sebe a párkrát úrovněmi proletěl v podivném vznášedle.
Hráči se dočkali i převratných technologických funkcí, jako je podpora zvukových karet (jednička frčela jen přes PC speaker) a ukládání/načítání pozic. Pro svoji spektakulární grafiku hra vyžadovala VGA kartu. V roce 1999 vyšla razantně překopaná verze pro GameBoy Color, kterou jsem bohužel nikdy nehrál. Mimochodem, příběh pro Duke Nukem II napsal Tom Hall, jeden ze čtyř zakladatelů id Software.
Duke Nukem II na stránkách 3D Realms
Duke Nukem 3D (1996)
Datum 29. ledna 1996 by určitě mělo vejít do učebnic herního dějepisu. Právě ten den vyšel Duke Nukem 3D – nový rozměr dobrodružství blonďatého svalovce. Z 2D plošinovky se Duke přesunul do 3D, i když v podstatě falešného – Build engine, stejně jako Doom engine, místo 3D objektů z polygonů využíval 2D sprity. V podstatě první plně 3D střílečka se objevila o pár měsíců později: Quake od id Software. Ovšem kvůli grafice si hráči Duke Nukem 3D nezamilovali, úspěch stál na několika jiných pilířích.
V první řadě to byl pochopitelně humor, postava samotného Duka a hlášky pronášené nezapomenutelným hlasem Jon St. Johna. Úrovně byly nacpané vtípky a odkazy na hry, či filmy. Například jste mohli narazit na mrtvolu mariňáka z Dooma, či si prohlédnout Monolit z filmu 2001: Vesmírná odysea. Design levelů byl nelineární a velmi pestrý, i když se velká část hry odehrávala v Los Angeles. Překvapila i velká interaktivita prostředí, Duke se mohl vymočit do pisoáru, napít z fontánky… spousta objektů byla zničitelná a pochopitelně nesmím zapomenout ani legendární nabízení peněz striptérkám s hláškou „Shake it, baby!“.
Pestrost a nápaditost platila i pro zbraně. Kromě „nudné“ pistole a brokovnice jste narazili na zábavnější kousky, jako mrazící a zmenšovací (šlo zmenšit i sebe výstřelem do zrcadla) paprsky, devastující Devastator, a tak dále. Ach ano, nesmíme ani zapomenout na Mocnou nohu (v originále Mighty foot) hlavního hrdiny a vedlejší blbiny, jako HoloDuke, či steroidy. Duke Nukem 3D asi nebyl v ničem přímo revoluční, ale hrát jej byla čistá radost (nemluvě o multiplayeru). Po zásluze se prodalo přes 3,5 milionů kopií a 3D Realms sklidili úspěch. Že ten byl jedním z hlavních problémů vývoje Duke Nukem Forever je už zase na jiný příběh.
Duke Nukem 3D se dočkal nové epizody v rozšíření jménem Plutonium Pak, za ty roky se objevil na bezpočtu platforem, v poslední době i na Xboxu 360 jako XBLA hra. Aktuálně vzniká fanouškovská předělávka jménem Duke Nukem 3D: Reloaded. Staví na Unreal Enginu 3, má oficiální posvěcení, takže zrušena by být nemusela. Ovšem datum vydání: „When it’s done“ jsme už jednou slyšeli.
O pikantnost k Duke Nukem 3D vás pochopitelně neochudím. Vzhledem k legráckám se striptérkami (a gejšami) nebylo divu, že se hra nevyhnula velké kontroverzi. Dost často, stejně jako dnes, to bylo ale honění za senzacemi a překrucování faktů, jako když Media Watch tvrdili, že „hra vás odměňuje bonusovými body za zabíjení prostitutek a Duke je povzbuzován k zabíjení bezbranných, často svázaných žen.“ Nicméně za zabíjení žen ve hře žádné bonusy opravdu nejsou, naopak na vás naběhne víc protivníků.
Duke Nukem 3D na stránkách 3D Realms
Duke na spoustu způsobů
Kromě hlavní série má Duke Nukem ještě celou řádku spin-offů (vedlejších odboček), většina jich vyšla pouze na konzolích. A část z nich byla poměrně zábavná. Ovšem porovnávat se PC originálem moc nemohly.
Time to Kill * Land of the Babes
Na Playstation vyšel Duke Nukem: Time to Kill, hra velmi inspirovaná Tom Raiderem (pohled ze třetí osoby a tak dále) a poměrně podobně zábavná. Pokračování Land of the Babes už ovšem nestálo za nic. Na Nintendu 64 jste si mohli zahrát Duke Nukem: Zero Hour, opět third person akce a opět poměrně ucházející. Na GameBoy Advance se objevil Duke Nukem Advance – FPS, která využívala spoustu grafiky a zvuků z DN 3D, ovšem nešlo o port, ale zcela nové dobrodružství. Na to, že se jednalo o FPS na handheldu, poměrně zábavná záležitost. Na svoji dobu, pochopitelně.
Advance * Zero Hour
Duke Nukem: Manhattan Project se vrátil ke kořenům. Za prvé představoval 2D plošinovku (spíš tedy 2,5D) a za druhé vyšel i na PC. Dost možná jste ho hráli. Pokud ano, určitě uznáte, že svoji kvalitu hra měla. Duke se objevil i na mobilech, ovšem s tím zkušenosti moc nemáme. Na druhou stranu, zatím poslední spin-off, Duke Nukem: Critical Mass na DS, je hra přímo příšerná. Taky plošinovka, jako Manhattan Project, pokud by vás to zajímalo.
Manhattan Project * Critical Mass
Co nás čeká v budoucnosti? Popravdě moc netušíme a musíme jen doufat, že to bude „víc Duka“. Určitým pozitivním bodem je, že se Forever vyškrábal na vrchol žebříčků v UK (i když čekáme brzký sešup) a mohlo by to být tedy určitým odrazovým můstkem pro Gearbox, kteří by udělali další díl zcela ve své režii a za kratší dobu než patnáct let. Takže zatím: „Hail to the king!“
