Psát novinku o pokračování nějaké úspěšné hry je vždy o něco lehčí. Víte, s čím máte hru porovnávat, co od ní lze očekávat a také se dá lépe odhadnout, jak na tom hra ve skutečnosti je. Mezi několik málo těchto her se řadí i nejnovější pokračování úspěšné série Duke, které nám přinese nemálo revolučních změn. A že budou stát za to!
O tom, že starý dobrý Duke patří mezi nejlepší hry minulosti, avšak i současnosti, snad není pochyb. Oprášit jeho slávu hodlají autoři z 3D Realms v podobě jeho čtvrtého pokračování Duke Nukem: Forever (v souvislosti s touto hrou pro vás máme malé překvapení), což jim ale nebránilo v prodeji licence další společnůstce, která se chce „na úkor“ této stále žhavé hvězdičky přiživit. Jedná se o společnost ARUSH, která se již brzy pochlubí titulem Duke Nukem: Manhattan Project, o kterém bude dnes řeč.
Pokud čekáte od Duke Nukem: Manhattan Project hru podobného ražení jako je původní Duke Nukem 3D nebo jakou bude jeho již zmiňované volného pokračování DN Forever, musím vás zklamat. Manhattan Project nebude čistou akční 3D řežbou, ale bude se jednat o hru velice podobnou 3D third-person střílečkám, mezi které patří například tolik obdivované pětidílné dobrodružství Lary Croft.
Příběh hry (i když to není její kompletní příběh – viz dále) je velice jednoduchý, jak to koneckonců u Dukovských titulů bývá :). Doktor Proton, kterého již mimochodem dobře známe, se rozhodl vyvinout nový zdroj energie. Protože však není géniem (i když se tak tváří) tento svérázný úkol se mu stále nedaří dokončit. A co více, látka, která je základem celého zdroje energie, unikne neopatrnému Protonovi mezi obyčejné lidi. Na tom by nebylo nic až tak zajímavého, pokud by kontakt s touto látkou nezpůsoboval mutaci lidských buněk a na konci tedy i celé lidské bytosti. A protože se tato „řetězová reakce“ začne vymykat kontrole, je zavolán na pomoc náš starý známý – Duke.
Asi bych v tomto okamžiku u klasické novinky pokračoval rozborem misí a systému hraní. Nevím, zda-li mám napsat bohužel či naopak, ale musím svůj systém malinko změnit. Tedy, ne že bych chtěl, ale Manhattan Project není jen tak ledajaká hra a stejný musí být i můj přístup k ní.
Vraťme se tedy k samotné hře. Ta se bude odlišovat jednou podstatnou zvláštností a tou je, že nebude distribuována formou klasickou (což je kompletní hra za přesně určenou částku), ale bude, což už se však koneckonců u několika her úspěšně osvědčilo, prodávaná po částech (epizodách), tedy ne jako celek. Konkrétně pak bude celá první epizoda zdarma, za další už si budou muset zájemci zaplatit. A tohle všechno bude probíhat samozřejmě přes internet.
Již jsem se zmiňoval o tom, že příběh o kterém jsem hovořil, nevyjadřuje obsah kompletní hry. Je tomu tak proto, že každá epizoda bude mít svoji specifickou zápletku a každá bude vlastně novou hrou pouze reprezentovanou podobným vzhledem a stejným systémem hraní.
Možná je tak trochu škoda, že autoři zatím neuvažují ve hře o přítomnosti multiplayeru. Bylo by to na místě, protože když už se ke hře budete moci dostat pouze prostřednictvím tohoto média, multiplayer by byl takovým příjemným doplňkem. Inu, je to škoda, ale nic zatím není zcela jisté a tak není vyloučeno, že se v nějakých dalších epizodách s multiplayerem setkáme.
Přesto, že je toho o grafickém enginu hry známo hodně (jako například to, že bude využívat nejnovější grafické serepetičky), nemohu vám zatím nabídnout žádné obrázky, z kterých byste si mohli sami udělat představu. Je tomu tak proto, že si autoři velmi hlídají úniky informací a dostat z nich obrázek je snad nadlidský úkol. Zvuky budou kapitolou sama pro sebe – jako v původním Duke Nukem 3D by měly zůstat velice nápadité a autoři nehodlají opustit systém zaběhnutých gagů a průpovídek, které dělali původního Duka to čím byl.
Všechny informace o Manhattan Projectu zatím zní velice pěkně a stejný snad bude i konečný výsledek. Rozhodnutí o prodávání přes internet je velice „revoluční“, i přesto, že už je možné se s tímto způsobem distribuce setkat. Otázkou však zůstává, zda-li to bude ku prospěchu či neprospěchu hry. To ukáže až čas.
