Minulý týden přinesl do českých kin dva filmy, které o víkendu čelily mohutnému náporu diváků. V jednom případě jsem dokonce poprvé v životě zažil sál přeplněný tak, že lidé seděli i na schodech mezi řadami. Experimentálně jsem zvolil společnou recenzi, ve které se na dva nejzajímavější současné filmy podíváme zároveň a poněkud netradičně.
Co pro vás znamená návštěva kina? Co vám dokáže dát dobrý film? Sám patřím k těm, kdo se rádi nechávají unést dobrými příběhy. Unést doslova – kvalitní film mne vyzvedne na dvě-tři hodiny z křesla a našeho světa, aby mne odnesl do své říše, ve které pak prožívám osudy hrdinů a zapomínám na všechny vlastní starosti. Filmy, stejně jako některé (hodně propracované a hodně příběhové) hry mi otvírají jakousi bránu, skrz kterou vstupuji do jiných světů a podle jejich kvalit jim propadám více či méně.
Jen si vzpomeňte na některé povedené filmy, ve kterých se vám svíral žaludek strachem, jako kdybyste byli „tam“ (Blair Witch, Jeepers Creepers, Kruh... ) nebo srdce bušilo dojetím (Anglický pacient, Moulin Rouge, Zachraňte vojína Ryana,...). A nebo na filmy, po kterých jste ještě hodinu zuřivě přemýšleli nad pointou a smyslem věcí mnohem hlubších, než byl daný scénář (cokoliv od Davida Lynche, Davida Finchera a dalších podobných – tedy filmy jako Twin Peaks, Mullholland Drive, Klub rváčů,... ).
Dobrý film dokáže dát hodně. Samozřejmě ale vždy záleží na divákovi. Sám se považuji za silně deformovaného – už řadu let chodím do kina alespoň jednou týdně a jakmile začínají titulky, automaticky „vypínám“ skutečný svět kolem sebe, nevím kdo sedí vedle mne, ani že vůbec někde sedím (proto si taky neberu na filmy Popcorn – kdo by ho jedl, když já tam vlastně „nejsem“?). Na svátek zamilovaných dolehla i na mne jakási emotivní atmosféra, generovaná zamilovanými páry v ulicích a já se rozhodl, že je čas na pár hodin vypadnout – tak jsem se dostal na dva filmy, z nichž jeden mne přibil do křesla silněji, než jakýkoliv jiný film za poslední roky.
Recenze: Velká ryba – fantazie bez hranic aneb lidský život
Režie: Tim Burton
Scénář : John August
Hudba: Danny Elfman
Hrají: Billy Crudup, Jessica Langeová, Ewan McGregor,Steve Buscemi, Danny DeVito
Znáte režiséra Tima Burtona? Tenhle člověk už několikrát dokázal, že dokáže tvořit neskutečné světy s přirozeností mimozemšťana a tak filmy jako Stříhkoruký Edward, Batman (- bohužel zprzněný novějšími díly) nebo Ospalá díra vnáší do našeho světa pohádky, kterým tak snadno propadáme a po pár minutách je přestáváme jako pohádky vnímat. Tim Burton je mistr ve vyprávění příběhů, v jejichž zájmu odhazuje jakékoliv okovy reality a díky tomu podává zápletky i pointy se sílou, kterou najdete málokde. Ve svém nejnovějším filmu se konečně vzdal jakýchkoliv zákonitostí úplně, takže vypráví překvapivě strhující příběh, ve kterém máloco dává smysl – ale jak sám ve filmu říká: „Takový už prostě tenhle příběh je“.
|
Velká ryba aneb film s Velkým srdcem
Velká ryba je zvláštní dílo. Spousta příběhů poslepovaných do jediného celku, s mnoha pointami a přesto celistvou dějovou linií. Tim Burton nám stejně jako v minulosti předvádí dokonalou lekci v práci s bizardními tématy, náměty a prostředím, které zhmotnil v jeden z nejoriginálnějších filmů posledních měsíců. Velká ryba je vyústěním osudu otce a syna. A přestože se tak snaží navenek tvářit, více než jejich snaha o sblížení prostupují celým filmem malé, neuvěřitelné, leč o to zajímavější události a vzpomínky, které skutečnou realitu nechávají daleko za sebou.
Velká ryba je zkrátka dalším důkazem, že i zbožňovaný, plachý a nesmírně originální Tim Burton nám dospívá. Natočil své filmařsky nejdospělejší dílo, které by se mělo právem stát vzorem duchapřítomných a láskyplných příběhů. Příběhů, které nepřinášejí poučení, vrcholnou pointu, nezmění váš život - které je však potěšením sledovat a které ve vás zanechají hřejivý pocit. A právě na taková filmařská díla se těžko zapomíná.
Hodnocení filmu: 9/10
Kamil Gric |
Otec a syn
Jeden z nejzajímavějších a nejsilnějších lidských vztahů tvoří ústřední motiv Velké ryby. Otec je starý a pomalu se blíží chvíle, kdy jej staří odnese ze světa živých dál, ještě předtím ale zbývá umíření s jediným synem, se kterým přitom roky nemluvil. Oba mají své důvody a jako v každé lidsky problematické situaci je vina na obou stranách. Přesto je okamžik blížící se smrti natolik silnou motivací, že dlouho odkládané setkání se uskuteční a v posledních dnech svého života předá otec synovi svůj životní příběh a zkušenosti formou, jakou jste ještě v žádném filmu neviděli.
Fantazie
Otec má bujnou fantazii a navíc je nepřekonatelným vypravěčem příběhů, takovým, jakého jste ještě nikdy neslyšeli vyprávět. Problém je, že v jeho příbězích, tvořících mozaiku jeho života od dětství až po současnost čili smrt, fantazie tryská na povrch ve všech formách od obrů, vlkodlaků a čarodějnic až po neuvěřitelné akce za války ve Vietnamu či mýtické staré ryby a neodolatelné vodní víly.
Velká ryba se tak nejmenuje náhodou, jde v zásadě o podstatu a pointu filmu
Řada příběhů, kterými ve filmu Tim Burton vypráví jeden životní příběh hrdiny, zahraného stále se překonávajícím Ewanem McGregorem, má společných několik atributů – celou dobu se proplétá realita a životní pravdy s absolutní fantazií ze světa pohádek, jak jsem ji popisoval výše. Při tom všem má ale každý jednotlivý příběh – o dětství, kamarádech, lásce, práci – svoji silnou pointu, většinou překvapivou a přitom pravdivou, jako život sám.
|
Stáhněte si ukázku z filmu Velká Ryba zde: Doupě (21MB)
|
Efektivnost a údernost všech scén podporuje maximální výprava, pokud se podíváte na obrázky nebo ukázky, pochopíte, že trikové efekty ve Velké rybě si často nezadají třeba s takovým Matrixem (mimochodem anime Burton na několika místech viditelně vykrádá také – znalci jistě poznají, o čem mluvím:-)).
Příběh a pointa
Série životních příběhů, zapadajících do sebe a oživujících postupně na plátně postavu, kterou málokterý divák dokáže neobdivovat, patří k těm nejlepším, z jakých kdy byl nějaký film poskládán. Vynikající humor převládá nad silnými okamžiky a člověk tak sleduje všechnu tu sladkou nádheru pohádkového vyprávění s přihlouplým úsměvem na tváři – ne nadarmo bývá Velký ryba označována za „odvážnější verzi filmu Forrest Gump“.
Ten klíč na krku jste mohli vidět už třeba v japonském RPG Kingdom Hearts
Faktem ale je, že povedené příběhy tvořící život hlavního hrdiny a celý film vzbouzí v divákovi touhu po odhalení nepochybně báječného závěru a pointy... nic takového se ale bohužel k (nejen) mému velkému zklamání nekoná. Originální příběh plný povedených zvratů se navzdory slibům v průběhu filmu („...konec? Ten bude mnohem zajímavější...“) dostane ke konci bez nějaké citelné gradace a závěr není žádnou pointou ani vyvrcholením, pouze decentním rozloučením s nádherným světem fantazie v hlavě jednoho mimořádného člověka.
Steve Buscemi je jako vždy geniální
Obr z lesa je pro mne jednoznačně nejsympatičtější postavou celého filmu
Jakkoliv je přitom film originální, strhující a povedený, připadal jsem si na konci lehce ošizen a obecně se moje pocity při odchodu z kina příliš nevzdalovaly těm po odchodu z dobře zvládnutého akčního filmu a la SWAT nebo Mizerové 2. Takový totiž je i film Velká ryba: profesionální práce schopných tvůrců (a herců), kteří dali (čitelně na prvním místě kulturně lehce zdegenerovaným Američanům) divákům profesionální hollywoodský velkofilm, přetékající sladkostí až po okraj. Hezké, leč bohužel nic víc.
Scénář: 8/10
Režie: 10/10
Hudba: 6/10
Výprava: 10/10
Herecké výkony: 8/10
Nádherný film, vyprávějící jeden životní příběh od začátku do konce za pomoci pohádkové fantazie a spousty překvapivých zvratů, vyvolávajících u diváků dlouhotrvající úsměv na rtech. Bohužel profesionální hollywoodské slaďárně chybí hlubší smysl nebo pointa, za kterou by se člověk ještě po odchodu z kina ohlížel a něco si z ní případně vzal.
Celkové hodnocení: 8/10
...
Recenze: 21 gramů – přesně tolik, co váží váš život
Režie: Alejandro Gonzáles Iñárritu
Scénář: Guillermo Arriaga, Alejandro Gonzáles Iñárritu
Hudba: Gustavo Santaolalla
Hrají: Benicio Del Toro, Sean Penn, Melissa Leová, Naomi Wattsová
Říkají, že každý z nás ztratí přesně 21 gramů v přesném okamžiku naší smrti. Co odchází s těmi 21 gramy? Je to váha našeho života? Nebo naší duše, která opouští tělo? Je to váha, do které se vlezou věci, co jsme v životě považovali za tak důležité? Je to váha, do které se vleze pomsta? Je to váha lásky? 21 gramů. Tolik váží kolibřík. Právě tolik váží třeba hromádka pěti niklákových mincí. Tolik váží třeba i čokoládová tyčinka.
Kdo ztratí 21 gramů jako další?
Chlap, o jehož dětství byste nestáli. V Americe, zemi velkých sociálních rozdílů, je mnoho rodin jako byla ta jeho. Chudí, otec násilník, matka stín zmožený prací a starostmi, sousedství ve kterém přežije jen ten, kdo nedá najevo slabost a umí zatnutou pěst správně použít. Chlap, který během prvních třiceti let svého života stihl krást, přepadat, pašovat, podvádět. Chlap, který prošel jedním z nejšpinavějších kriminálů a po návratu do normálního života zoufale hledal způsob, jak si jej udržet. Našel víru v Ježíše, jeho služebníci se svými kostely a kázáními jsou tak přesvědčiví pro unavené duše a mysli zraněných. Chlap, co chtěl jen žít bez dalších problémů. Chlap, kterého vyhazovali i z těch nejhorších míst. Chlap, který po cestě z dalšího převzetí výpovědi starostmi o svou rodinu neviděl na cestu a srazil tři lidi svým mohutným autem, tolik podobným jemu samotnému.
-
Muž, který měl hodně. Peníze, ženu, domov, práci, sebeúctu, víru v zítřek. Řekli mu že má nemocné srdce. Příliš nemocné. Umře do měsíce. Co teď? Ležet v nemocnici s hromadou nesmyslných hadiček, po kterých napuchají ruce? Nebo se odplazit na záchod a sípavým dechem vykouřit ještě jednu cigaretu? Pak přivezli toho druhého, v kómatu, ze kterého se už neměl probrat. Dárce. Transplantace. Muž se probudil s velkou jizvou přes hrudník a cizím srdcem ve svém těle. Doktoři mají svá pravidla a nařízení, neřeknou vám, čí srdce jste dostali. Ale to srdce se hlásí samo a dovede vás k šílenství, pokud se nenaučíte naslouchat jeho hlasu a nedojdete tam, kam vás vede. Cizí srdce ve vaší hrudi, které bolí víc, než to staré, nemocné. Srdce přetékající bolestí a touhou po pomstě, nemůžete ignorovat, prostě to nejde.
-
Dívka, jejíž životní láska, muž, kterého si zvolila za svoji hvězdu a anděla strážného na zbytek života, umírá. Kolik jim ještě zbývá měsíců? Kolik hodin, kolik nocí, kolik minut, kolik než ztratí 21 gramů? Nemělo to být takhle, měli spolu být napořád... nebo alespoň hodně dlouho. Měli spolu mít dítě. Musí spolu mít dítě. Musí spolu mít dítě ještě než muž zemře, aby ona mohla na to dítě přenést všechnu tu lásku, kterou ke svému muži chová. Protože jinak by ji ta láska zadusila. Má ale právo mít jeho dítě bez něj? Kolik váží opravdová zodpovědnost?
-
Malá holčička, která ještě neuměla moc hezky malovat, ale její barevné čmáranice měly ono neodolatelné kouzlo malých dětí. Chtěla modré tkaničky do bot, ale máma jí koupila červené. Chtěla si pohladit toho holuba, ale táta ho zahnal, než to mohla udělat.
Jiná holčička mezitím u oběda s rodinou čelila dalšímu pošťuchování jejího stejně starého bratra. Tak malý a už takový divoch... násilník, kterému s přibývající silou bude přibývat dobrá šance, že někomu ublíží tak, jak to jen jde. Teď je mu šest let, ale i tak ji praštil do ruky víc, než se dalo bez slz vydržet. Ale na ty slzy jejich otec řekl další ze svých citátů z té velké tlusté knihy: „Kdo tě uhodí, nastav mu druhou tvář... no tak, nastav druhou ruku svému bratrovi!“. Malá holčička s pláčem natahuje druhou ruku před oči svého krutého bratra a nechápe, co je dobrého na bolesti, proč to musí být takhle. A její bratr, který tolik chtěl psa, dostane jenom křečka, ale i z toho je holčička díky silné alergii a nezdravé výživě těžce nemocná.
Malá holčička, která ještě nevěděla o životě ani zlomek toho, co víte vy. A pak to velké auto v zatáčce a náraz, bolest, krev, bolest, krev, bolest a auto je pryč a všichni jsou pryč a nikdo jí nepomůže od té červené bolesti, která zaplavuje celý svět a pak... 21 gramů je pryč a nikdo vám nepoví ani kam zmizely, ani proč. Ví to asi jenom Bůh, říká se o něm totiž, že ví i o tom, když se na vaší hlavě pohne vlas.
-
-
-
21 gramů není film, který by byl podobný něčemu, co jste už mohli vidět. Promítá se to v kinech jako jiné filmy, zaplatíte vstupenku, sednete do křesla a hledíte... ale ty dvě hodiny se děje něco, na co vás nemůže připravit žádná recenze, žádné vysvětlovaní. Ano, může vám někdo shrnout příběh, může vám prozradit úžasnou pointu, překonávající i takové perly, jako Se7en, Vřískot, Blair Witch, Šestý smysl nebo Voleného. Ale nikdo vám nemůže pořádně popsat, jakých 21 gramů doopravdy je.
|
Stahujte ukázku z filmu 21 gramů: Doupě (15 MB)
|
Způsob, jakým je vyprávěný příběh, jsem nikdy neviděl. Nejen že téměř každá scéna je z jiné časové roviny a jiného místa, ale film přeskakuje tam a zpět za pomoci klasických minutových pasáží i několikasekundových problesků. Nikdo vám za celý film nebude nic vysvětlovat, nene, tohle není ideální film pro Američany a pohodlné diváky obecně.
Sean Penn je jako vždy báječný, ale tentokrát hraje OPRAVDOVÉHO hrdinu... s bolavým srdcem
Příběh je tvrdý, plný smrti, postupně ztrácející 21 gramů, pak 42, pak 66 a tak dále. Pomsta, láska, smrt – to všechno se točí v šíleném kolotoči emocí, zamotaném šílenou časovou smyčkou a vy zíráte na lidi a příběhy, které nenesou ani stopu filmovosti. Všechno se to děje reálně, vedle vás, možná dokonce i přímo vám. Pláčete, bolí to, pláčete a nechápete a chcete odejít a chcete zůstat, hudba přechází z teskného brnkání do strašlivého pískotu a zvuků, při kterých zebou kosti, závěrečná píseň svým textem zabije poslední hřeb do rakve vaší víry ve filmy, které jsou „prostě jen filmy“... 21 gramů je silný zážitek pro silné povahy.
Naomi Watts je opět zničená a zoufalá, stejně jako ve filmu Kruh - tentokrát se ovšem podívá skutečně do pekla
Přesto bylo představení 21 gramů vyprodáno do posledního sedadla a po dohodě s vedením kina si další lidé zaplatili za to, aby mohli sedět na schodech mezi řadami s křesly. Nikdy v životě jsem neviděl tahle vyprodaný sál, takhle zamlklé diváky, takový film. Přitom vyprodané představení bylo již několik dní po premiéře z čehož usuzuji, že dobrá pověst tohoto filmu se šíří jako lavina mezi vámi a moje recenze pro vás tento film neobjevila, pouze vás dostrkala k tomu rozhodnutí jej konečně navštívit – nebo vám připomněla silný zážitek, pokud jste na něm už byli.
"Tohle je peklo!" ...Benicio Del Toro v hereckém výkonu, jaký jste ještě neviděli
Samozřejmě za hodně může Sean Penn a Benicio Del Toro. Tito dva herci zahráli své životní role a jejich postavy, to jsou OPRAVDOVÍ hrdinové, Hrdinové s velkým H, ne jako ti nafouknutí panáci z válečných filmů. Sean a Benicio jsou chlapi jako já nebo vy (dámy prominou), kteří ale v tom správném okamžiku udělají to, k čemu by většina z nás nikdy nedokázala sebrat sílu. Běžte se na to podívat. Ale nehledejte film pro děti. Nehledejte film pro děti.
Scénář: 10/10
Režie: 10/10
Výprava: 10/10
Hudba: 10/10
Kolik váží pomsta? Kolik váží láska? Kolik váží život? Možná je to právě 21 gramů. A možná budete ochuzeni o víc, než si myslíte, když si těch 21 gramů necháte uniknout.
Celkové hodnocení: 10/10
