E3 dojmy: Nintendo Wii

Téměř rok poté, co byl poprvé představen koncept Nintenda Wii, a více než půl roku po představení jeho revolučního ovladače, dostali hráči na E3 2006 možnost vůbec poprvé si tuto konzoli i vyzkoušet. Následující článek shrnuje dojmy našeho šéfredaktora právě z hraní na Wii.
E3 dojmy: Nintendo Wii

 

Revoluce. Nový pohled na ovládání. Zcela nový přístup k samotnému procesu hraní. Konzole, jaká tu ještě nebyla. Zábava pro celou rodinu. Hraní již nikdy nebude stejné, jako bylo dřív. No prostě... Revoluce. Tohle vše slibovalo Nintendo od loňské E3 ve všech svých tiskových zprávách. Tomuto modelu odpovídal i na loňské Tokio Games Show představený ovladač. Ale až E3 2006 ukázala samotnou konzoli Wii (dříve Nintendo Revolution) v její skutečné podobě.

  

Wii v celé své kráse

Myslím, že rozebírat technické specifikace Wii (v redakci mu nonšalantně říkáme „wíčko“) a základní schopnosti jeho ovladače nemá smysl – o to se postaral náš nedávný článek. Přejdu tedy rovnou k tomu, o čem chci psát; tedy k mým osobním dojmům z této konzole, jak jsem měl možnosti si ji vyzkoušet v Los Angeles.

Pro začátek musím konstatovat smutnou pravdu: Z prezentovaných hratelných titulů, kterých bylo 27, se pouze několik dá označit za hry; konkrétně se mi teď vybavují Metrid Prime, Red Steel, Tony Hawk`s Downhill Jam a Zelda. Zbytek her většinou nejsou ani tak hry, jako spíš hříčky. Dobrá, tenis ještě připomíná klasickou gamesu. Ale dirigování orchestru, který prostě hraje podle toho, jak máváte ovladačem? Bubnování? Předělávka Moorhuhnu? Nebo simulátor rybaření? Je to zábava. Je to dokonce skvělá zábava. Ale není to hra v pravém slova smyslu.

  

Zapojené Wii, na kterém jsme hráli * Wii zezadu * Přehlídka všeho hardware, co Wii nabízí

„Wiičko“ ve vlastní ruce

Musím se přiznat, že k ovladači Wii jsem byl značně skeptický. Jednak protože jeho tvar, připomínající dálkový ovladač k televizi, mi nepřišel příliš komfortní a pohodlný do ruky. A druhak proto, že delší hraní jakékoli hry vypadalo značně náročně.

E3 změnilo mé názory v obou ohledech. Ovladač sedne do ruky skvěle – a jeho hmotnost je tak malá, že rozhodně nebude překážkou delšímu vysedávání před obrazovkou. Všechny představené modifikace ovladače vypadají zajímavě a použitelně – pouze „nunchaku“ styl je poněkud limitován délkou spojovacího kabelu. Ovšem je možné, že bude možné si pořídit delší – nebo že Nintendo samo jej prodlouží, aby tak zvýšilo jeho využití a pohodlí při hraní.

Fámy o tom, že baterie v ovladači vydrží pouze krátce a – vzhledem k nemožnosti je nabít bez vytažení – je nutné je neustále měnit, nemohu potvrdit ani vyvrátit. Mohu pouze konstatovat, že za dobu, po niž jsme s Kamilem konzoli zkoušeli, baterie rozhodně nedošly ani na našich ovladačích, ani nikomu z lidí kolem nás.

  

Tak a tahle věc může za celou tu revoluci * Standardní ovladače... * ...a jejich modifikace

Jak ovládnout svět

A jak přesně se na Wii hraje? Musím uznat, že ovládání všech prezentovaných her bylo až neskutečně intuitivní. Tak například autíčka. Chytnete ovladač do obou rukou a nakláníte jej jako volant, zatímco tlačítka jsou plyn a brzda. Podobně funguje i Downhill Jam, kde ale máte zrychlení udělané tak, že musíte mávnou celým ovladačem odshora dolů.

Asi nemá cenu mluvit o bubnování – tam prostě máváte ovladači jako paličkami. Dirigování orchestru pak funguje tak, že čím rozmáchlejší pohyby děláte, tím monumentálnější hudba hraje a rychlost pohybu rukou určuje i rychlost hudby (tato hra se, alespoň mě to tak přišlo, líbila zejména japonským návštěvníkům).

Ovládání střelby v Red Steel je jednoduché – jak míříte ovladačem, tak míříte i pistolí ve hře. Zajímavější je šerm. Sice jsem měl pocit, že meč umí jen dva seky (vodorovný a svislý) a blok; ovšem neměl jsem dost času si toto své podezření stoprocentně ověřit. Seky se dělají jednoduše – mávnete ovladačem vodorovně či svisle po oblouku ve směru seku. Blok pak vypadá... Prostě jako blok, stačí si jen k ovladači přimyslet čepel.

Nejzajímavější je ale ovládání her pomocí nunchaku varianty. Tu jsem ale mohl pouze pozorovat; fronty u ní byly totiž výrazně delší než jinde. A fronta na Zeldu byla... Prostě nejdelší:-)

  

Nunchaku * Klasický ovladač * Pistole

Wii na pohled

Pokud budete pozorovat člověka hrajícího na Wii, bude váš dojem zhruba stejný jako při sledování kohokoli hrajícího na Eye Toy. Vypadá to divně, snad až trapně. Nicméně osobní zážitek z hraní je přesně opačný. Ovládání je perfektně citlivé (v některých hrách snad až příliš; nicméně vzhledem k možnostem nastavení ovladače věřím, že tohle si bude moci každý hráč individuálně vychytat), přirozené, intuitivní a hlavně – zábavné. Nicméně v tom by mohl být i jeho problém.

Nintendo se totiž, jak se zdá, zaměřilo právě na tuto zábavnost. Většina titulů byla super – ale jen díky svému ovládání. Obecně bych je ale namísto mezi hry zařadit mezi hračky. Sice skvělé a zábavné, ale pořád jen hračky. Pouze nabídka kvalitních (a skutečně herních) titulů jako Zelda mohou Wii vytvořit pověst skutečné herní konzole – protože bez nich to bude opravdu spíše hračka.

Další problematickou věcí je grafika titulů. Jistě, Zelda vypadá skvěle – nicméně rozhodně ani zdaleka tak skvěle (mluvím teď o technické stránce grafiky) jako hry pro PS3 či Xbox 360. Z tohoto důvodu bych Wii neoznačoval za konzoli nové generace (next-gen) jako oba jeho konkurenty, ale spíše za konzoli jiné generace. Myslím, že by jej to charakterizovalo mnohem, mnohem lépe.

Kamil Gric z papírového Doupěte a Wii

Co říci závěrem. Nintendo Wii se skutečně povedlo. Nabízí nápad a dokáže zaujmout – což se dnes dá říci jen o máločem. Na druhou stranu jeho hardwarové vybavení skutečně odpovídá prohlášením Nintenda o tom, že jim nejde o grafiku, ale o zábavu. Ovšem i přes tohle všechno věřím, že komerčně se svou novou konzolí uspějí – je jen otázkou u jakých zákazníků. Byla by škoda, kdyby se z Wii stala oblíbená hračka, zpestřující různé párty a srazy – i když k tomu má ty nejlepší předpoklady.

Ovšem jedno vím již nyní. Tuhle konzoli chci a rozhodně si ji pořídím domů. Už jen kvůli těm párty. Představa dvou lidí, kteří jedou proti sobě nějaké závody zatímco na obrazovce se snaží jeden druhého předjet, v reálu se pošťuchují a různě si navzájem znesnadňují ovládání, se zde sama nabízí.

A jednu zásadní výhodu Nintendo Wii má: Abyste si mohli opravdu užít jeho grafiku, není (narozdíl od PS3 a Xboxu 360) nutné investovat několik desítek tisíc do kvalitní HDTV televize. Na wíčko vám bohatě postačí i ta obyčejné, na které běžně koukáte třeba na hokej.


NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Vybrali jsme nejlepší hry pro mobily, které si letos můžete zahrát

Vybrali jsme nejlepší hry pro mobily, které si let…

Mobilní hry se v dnešní době vyrovnají mnoha počítačovým i konzolovým kouskům. Jaký si ale vybrat? Tady jsou naše tipy na nejlepší hry pro mobily.

25.  11.  2020 | |19 N/A
Ladislav Novák
Nejlepší hryTémaMobily
Hry zadarmo nebo se slevou: podzimní slevy na Steamu a Black Friday

Hry zadarmo nebo se slevou: podzimní slevy na Stea…

Na všech herních platformách je každou chvíli nějaká slevová akce. Každý týden proto vybíráme ty nejatraktivnější, které by vám neměly uniknout. Pokud chcete získat hry zdarma nebo s výhodnou slevou, podívejte se na aktuální přehled akcí!

27.  11.  2020 | |1 N/A
Martin Nahodil
Hry zdarmaSlevové akce
Hry zadarmo nebo se slevou: Black Friday a Elite Dangerous zdarma

Hry zadarmo nebo se slevou: Black Friday a Elite D…

Na všech herních platformách je každou chvíli nějaká slevová akce. Každý týden proto vybíráme ty nejatraktivnější, které by vám neměly uniknout. Pokud chcete získat hry zdarma nebo s výhodnou slevou, podívejte se na aktuální přehled akcí!

21.  11.  2020 |
Martin Nahodil
Hry zdarmaSlevové akce