Earth 2150: Escape from the blue Planet

Žánr: real-time strategie
Minimum: PII 233, 32 MB RAM, 450 MB volného místa na disku, 4xCD-ROM, 3D karta se 4 MB paměti
3D: ano
Multiplayer: ano
Výrobce: Topware Interactive
Distributor: SSI

Když před rokem vyšel Tiberian Sun byl jsem pln očekávání a nadšení, že si zahraji strategii plnou nových nápadů. Bohužel mi TS nevnesl tolik nadšení jako u jiných hráčů a po týdnu nudného hraní zmizel nadobro, jak z harddisku, tak i z boxu na CDčka. Když mi dávali Earth 2150, říkal jsem dotyčné osobě, že mě tyto strategie vůbec, ale vůbec nebaví. Nakonec jsem ale podlehl a odcházel s dvěma CD v baťohu a začal si dělat choutky na to jak 2150 řádně otestuji a rozepíšu se nad každou drobností ve hře. Po nainstalování jsem se do toho pustil, že jen tak dvě hoďky a pro dnešek dost. Intro se mi moc nelíbilo, takové nakouskované, neplnící úkol naladění hráče do hry. V porovnání se Submarine Titans, kde je intro pastvou pro oči. Rozhodně stojí za shlédnutí. Při výběru vidím tři jakési korporace. Hele Lunetici, beru je, dovolená na Měsíci mě vždy lákala, fik tam jméno a hurá na ně.

Jenže, jenže, kluci v Polském TopWare moc dobře věděli, co chtějí dělat a jak. Proto jsem opětovně narazil na zatraceně promyšlenou strategii, která termín RTS povyšuje ne krůčkem, ale přímo famózním skokem nahoru. Myšlenka je prostá. Klidně vybouchej celou mapu, ale hlavně odevzdej část vytěženého materiálu (podobně založený prvek byl použit v hodně staré strategii jménem Fragile Allegiance). Proč a jak tomu je nebudu popisovat, neboť bych tím zbytečně vykvákal příběh předurčený pro Lunar Corporation. Copak jsem nějaká žába? Asi nejvýznačnějším prvkem je již předem postavená základna, někde na zemi odkaď hráč řídí veškeré operace. V této malé ukryté lokaci se neválčí. Slouží jako operativní místo kde se provádí výzkum, výroba jednotek, ale i rozšiřování oné základny o další stavební struktury.

První mise: člověk si řekne, že bude muset k zadanému úkolu postavit základnu a bránit se oponentovi. Jenže to je v této hře špatný přístup. Zadání je vytěžit 20 000 kreditů a pak si už dělej co chceš. Tak jo, po několika pokusech a následných restartech jsem pochopil, že opravdu není dobré do vosího hnízda píchati a znovu jsem fofrem postavil několik dolů s přistávací plošinou na rychlý transport vytěžené suroviny. V zápětí jsem byl happy, neboť doly pumpovaly o sto šest a navíc mi polovina prostředků zbyla na vlastní výzkum. Vše tedy v klidu utajit, však nemusí být o mě věděno. No není to super začátek. Následující mise je ovšem těžší, vybírá se z pěti dalších možných a každá je jinak obtížná. To ale není od tvůrců chyba, ba naopak. Tolik možností vede k myšlence, že není problém z hlavního stanu jednotky rychle přemístit kamkoli na zeměkouli a zahájit misi. Vraťme se ale na začátek. Jedině zde má totiž smysl budovat základnu, ale především shromažďovat armádu. Dá li se tomu říkat vůbec budovat, neboť základním rysem této hry je výzkum a vytvářet si z vyzkoumaných komponent bojové jednotky. To už tady párkrát bylo, ano není to nic nového, ale každopádně se tento typ hry k Lunetikům dobře hodí. Vybrat podvozek, na něj umístit rakety a hurá s bojovou mašinou do továrny. Osobně jsem upřednostňoval výzkum jedním než mnoha směry. Je to jako v RPG, když se daná oblast zdokonalí vícenásobně, je o to v boji drtivější. Každý výzkum jde pěkně vidět ve stromovém pořadí (něco jako Diablo 2). Navíc si člověk jen klikne na bod výzkumu, kterého chce dosáhnout, a automaticky se provede výpočet potřebných peněz a i všech položek, včetně jednotlivých pořadí k dosažení vytouženého cíle výzkumu. Hodně času jsem trávil nad panelem výzkumu a rozhodoval se, zda ušetřené peníze investovat do raket, 20mm munice nebo vylepšených podvozků.

Jednotky jsou stejně jako veškeré aspekty všech tří zúčastněných stran absolutně jiné. Lunar Corporation je založen na vzduchu. Proto se do každé mise musí přemisťovat vznášedlem o kapacitě deseti strojů. A tady začíná moment stratégů. Tento transportér je možné poslat do mise za předpokladu, že na mapě určení je postaven navigační bod pro přesné přistání. Proto je důležité jej uhájit, neboť přiměřené množství misí se na válečném poli nedá stavět. Nelze tedy aplikovat systém napadnout, utéci k transportéru, tam se nalodit a zdrhnout domů pro doplnění munice a opravení. Když se oponentovi ukáže místo původu zla nenechá jej jen tak svému účelu, ale zařadí ho do seznamu zničených objektů. Ona celková inteligence není zase tak nejhorší. Dokud pozice nepřátelských jednotek neodhalí počítač při průzkumu, je klid a neválečná mise proběhne opravdu bez boje. Jestliže tomu je ale obráceně, musí na to být člověk připraven, neboť je zde dáno najevo, že on je tady pánem a má nejen územní, ale také početní převahu. Zachová se tedy jako normální lidský mozek, akorát tedy počítačově. Je vidět že nad tím programátoři strávili dost času, a proto, když řeknete své pečlivě pěstované armádě, že má jet za most, tak jede nejbližší možnou cestou, tedy zajížďky do slepé uličky se zde rozhodně nekonají. To člověka opravdu zahřeje u srdíčka, když vidí jak ty jednotky jedou inteligentně. Ono celkově, když teď vzpomenu na klasiku Total Annihilation, tak se boje odehrávají ve stejném duchu. Bojová vozidla se pohybují, přitom střílí, rakety vybuchují všude kolem (když tedy nejsou řízené), stroje brzdí a při tom se otáčí, jak směrem tak i palebnou věží, opravdová idea bitvy. Teď do toho každé vozidlo dostává hodnocení a zlepšuje si tím své parametry, to si to potom člověk zatracené hlídá jednotky s vysokým hodnocením. Aby toho nebylo málo, tak jak jsem se už částečně zmínil na začátku odstavce, každý stroj má omezené množství munice. Někdy z toho vznikají zatraceně nepříjemné situace. Není tedy dobré brát tento tvrdý fakt na lehkou váhu. Nemá smysl popisovat systém hry v boji. Především to je u každé korporace úplně jiné. Což je dobře, tím hra dostává rozsahu myslím si většího než byl StarCraft. Není ale dobré sem tahat tyto klasické RTS, neboť byly založeny na jiných pravidlech hry.

Grafika je výborná. Aby ne, to dnes musí. Nejlepší na celém enginu hry je možnost natáčet se libovolným úhlem nejen z vrchu přímým pohledem dolů, ale možnost i natáčet úhel této ne již kolmosti. Lze se tak zadívat lehce vzdáleně do předu či za sebe. Neuniklo Vám tedy doufám, že hra je kompletně modelovaná ve 3D. Je možné si vzdalovat nebo přibližovat kameru od pevniny. Já osobně jsem nejraději používal ten nejvzdálenější možný a navíc ještě pod úhlem, to už se ale hra začala příliš cukat. Ovšem ten pohled je jako z deseti centimetrů do ženských zářících očí. Nejeden mu podlehne a srdce zaplesá radostí. Detailní grafika si ale bere daň na hardwarových nárocích. Ono vlastně vše je pěkně plynulé na obyčejném Celeru 433 a TNT2. Jenže po několika hodinách hraní začne Windows swapovat i na 128 MB RAM. To jsem se naučil, že zhruba po třech hodinách hraní jsem restartnul Earth 2150, nakopnul ho znovu a vše bylo zase na několik hodin plynulejší. Ovšem zvuky. Jsou příjemné lehké a dobře poslouchatelné. Bohužel v největší vzdálenosti s kamerou od země nejdou téměř vůbec slyšet. Samozřejmě, je to logické. Chceš-li něco slyšet, musíš být u toho, a to mi vadilo, protože jsem byl rád hodně vysoko a měl nad vším kontrolu. Je to škoda, ale není zde možnost zvuk nějak vytáhnout do té normální slyšitelnosti. Hudba je ovšem krásně podbarvující, tudíž jsem měl aspoň z ní větší požitek a mnohokrát jsem si ji vychutnával místo zvuků.

Taktika je asi na této hře to, čeho si nejvíce vážím. Nejde jen o to vytvořit co největší armádu a s ní vyrazit do boje. Především je výroba časově náročná a čas je zde důležitý stejně jako peníze. Stále více přemýšlím nad tím, jak popsat tu důležitou stránku hry, a tou je obtížnost. Ona hra není lehká, jen asi ten design každé mise navede na to, aby člověk udělal to, co by opravdu udělat měl. V jedné misi mě vyhrožovali velkým útokem za dva dny. Proč tam na něj čekat a opevňovat se za velké peníze. Prostě jsem zaútočil já a zrušil jsem počítači doly a bylo doslova vyděláno. Peněz není nikdy dost a už tam stály doly mé, což znamenalo přísun dalších 60 tisíc. To není rozhodně málo. Potom nastává asi jediný možný okamžik nezábavné hry, kdy se čeká až se všechny doly vytěží. To se ale zase dá přemýšlet nad tím, jak utratit získané peníze při výzkumu.

Co říci závěrem. Hra má v sobě tolik příjemných detailů, že je to až k nevíře. Třeba jen taková blbost - automatické uložení mise při ukončení mise. Plus k tomu, že přijdete druhý den a ona poslední uložená pozice je označená. Stačí jen OK a už se nahrává. To jsem ani detailně nepopisoval střídaní dne a noci, jak bojové stroje zapínají a vypínají světla, dokonce to samé i budovy v základnách. Na lopatky mě položilo, když jsem u průzkumného vozidla zhasnul světla a oponent si to kolem něj v noci valil na pár metrů. Deset tomu nedám, ale devět s hvězdičkou této hře plně náleží za prolomení jednotvárnosti klonovacích strategií a zahrnutí skvělé taktiky vážení si vlastních strojů na bitevním poli.

	Grafika: 9/10
	Zvuky: 7/10
	Hudba: 8/10
	Hratelnost: 9/10
První RTS, která překvapí nejen modifikovatelností jednotek ale i opravdovým strachem před ztrátou jednotek v boji, protože nově vyrobené jsou nezkušené, ale také se musí těžce zaplatit.
Celkové hodnocení: 9/10