Echelon – mix Terminal Velocity a realistických simulátorů

Žánr: letecký sci-fi simulátor
Minimum: PII 266, 64MB, 8MB 3D karta, Windows, 650MB HDD
3D: ano
Multiplayer: Ano – až 48 po LAN
Výrobce: Buka Entertainment
Distributor: Bethesda Softworks

Už dávno se svět naučil nebrat schopnosti našich východních sousedů na lehkou váhu. A ač se to někomu může zdát neuvěřitelné, všude mohou vznikat nadprůměrné a možná i převratné hry. Echelon od ruské firmy Buka Entertainment je vynikajícím příkladem dovednosti jejich vývojářů. A vzato kolem a kolem – není jediný.

Psal se rok 2117, když Galaktické Impérium stojí na vrcholu své slávy a moci. Jeho vliv a rozsah se zdá být téměř nekonečný, jenže pak přicházejí nepokoje a mnoho odlehlejších planet vyhlašuje nezávislost. V následujících bojích umírají milióny lidí a Impérium se rozpadá. Jako poslední zoufalý krok se rozhodne pro naprostou destrukci rebelských planet. Následný holocaust nemá v dějinách obdoby. Zbývá už jen několik procent obyvatelných planet z celého Impéria. V roce 2135 se válka přesouvá na povrch ještě nezničených planet a za použití nejaderných zbraní pokračuje až do roku 2150. V této éře se také poprvé ve velkém měřítku uplatňují malé, lehce manévrovatelné lodě, které pak začnou tvořit jádro armády. Když roku 2150 válka skončí, začne se na troskách bývalého Impéria budovat Galaktická Federace a dochází k obrovské kolonizaci nezničených a neobydlených planet. Léta 2200 – 2300 jsou ve znamení obnovy a rozkvětu. Technologie se dostává na úroveň před strašlivou katastrofou a tato část vesmíru žije v blahobytu a míru. V roce 2320 dokončí vědci první loď, schopnou letů do hlubokého vesmíru a vypadá to, že nastává nová éra objevování. Na své dlouhé cestě se setkává s další humanoidní rasou, která se vydala na cestu technologie ještě rychleji než lidé. Nejen, že jejich těla jsou zčásti tvořena kybernetickými implantáty, ale objevili také technologii „Skokových bran“, díky nimž dokáží překonat nepředstavitelné vzdálenosti ve zlomku sekundy. Delegace těchto bytostí nabídne po návštěvě domovské planety Federace použití této technologie celému lidstvu, a tak nastává znovu rozmach letů za hranice známého vesmíru. Nikdo však netuší, že onou nepozemskou rasou jsou ve skutečnosti potomci obyvatel jedné odlehlé planety, která byla zničena v průběhu imperiální války a celou dobu čekají na svou šanci na pomstu. Když pak bez ohlášení začíná v roce 2351 drtivý útok proti Federaci jsou všichni zaskočeni a nepřipraveni na válku, která se v zápětí rozpoutá. A jediné, co zbylo Federaci, jsou její skvěle vycvičené letky stíhaček. Poslední boj začíná – a teď jde o všechno…

Úvodní příběh byl nezvykle dlouhý, ale má své opodstatnění – Echelon totiž (na rozdíl od ostatních podobných her) na precizně propracovaném příběhu staví. O tom se ostatně přesvědčíte ve třiceti nelineárních misích téhle zajímavé věcičky. Proč „nelineárnich“? Inu důvod je prostý – podle vašeho chování ve hře, tedy podle vašich výsledků, se bude příběh rozvíjet. U simulátoru opravdu nezvyklé. Ale začněmež u Adama.

Co to vlastně ten Echelon je? Odpověď bude trochu složitější. Autoři tvrdí, že jde o simulátor vojenských stíhaček z daleké budoucnosti, ale označení simulátor se mi zdá zavádějícím. Jde zde totiž o mix, který může hrát široké spektrum hráčů. Hardcore letec si navolí maximální realističnost a pustí se do hry, kdežto pařan akce-chtivý naopak stáhne veškeré ukazatele směrem k „arcade“ a dostane do ruky hodně vylepšenou verzi Terminal Velocity. Každému, co jeho jest.

Pod vaší myší, klávesnicí, joystickem se vystřídá úctyhodných 14 letadélek, s nimiž budete plnit převážně likvidační a obranné mise a postupovat po hodnostním žebříčku. Zatímco na začátku plníte rozkazy vašich velitelů a snažíte se sám zůstat naživu, pak s přibývajícími zkušenostmi zaujmete jejich místo a budete velet celé letce či dokonce několika letkám a zadávat rozkazy sám. V pozdějších misích tak nejde jen o akci (či simulaci), ale i o taktiku a strategii.

O strategii jde ale i před misí, neboť na vás stroj můžete pověsit maximálně 3-4 zbraně z arzenálu šestnácti kousků, které si na vás autoři připravili. Zbývá tak rozhodnout, zda vzít rychlé a slabé kulomety, kterým navíc dochází munice, či naopak několik málo přesných raket a přijít o možnost použití plazmových urychlovačů, které sice mají malý dostřel, ale slušnou ničivost a ještě se nabíjejí postupem času… A ani výběr správného letounu není maličkost.

Letadla (nebo jak to nazvat) se totiž diametrálně odlišují ve svých vlastnostech – nejde jen o změnu „skinu“. Hlavně letecké dispozice se hodně projeví na výsledku bitvy – tedy nejde o nic převratného (silný a pomalý stroj vs. rychlý a slabý), ale preciznost, s jakou si autoři vyhráli s jednotlivými fyzikálními modely je hodna uznání. (Battle for Naboo by se měla poučit :-)).

Celá hra je tak rozdělena na taktickou část (briefink a vyzbrojování) a akci. V průběhu samotné mise dostáváte další úkoly a pokyny, kterých se vyplatí držet. Později, jako velitel letky, navíc ještě ovládáte pomocí krátkých příkazů své spolubojovníky, kterým můžete zadat nejrůznější úkoly – od útoku či obrany vašeho cíle až po návrat na základnu pro zbraně, palivo či na opravu poškození. Dostáváte se tak do situací, kdy vaše spolubojovníky pošlete na otravné malé stíhačky nepřítele a sám se pustíte do jejich velitele. Občas musíte volit prioritu svých úkolů, protože díky nepředpokládané posile váš dokonalý plán selhal.

Inteligence protivníků, díky níž selhání plánu patří k běžným věcem, je zde totiž na velice dobré úrovni. Útočí ve skupinách a většinou na nejslabší část vaší letky, využívají zákeřných útoků se Sluncem v zádech a dokáží dobře využívat terénních nerovností k maskování a nečekanému útoku. Navíc vlastní zařízení, které dokáže vyřadit veškerou elektroniku na poměrně velkém území, a tak značnou část některých misí odlétáte „naslepo“. Jim pochopitelně toto tlumící pole ani v nejmenším nevadí a znenadání se vyloupnou za vašimi zády a je s vámi amen…

Bohužel ani Echelon není bez chybičky, a tak mi nezbývá, než se po chvalozpěvu pustit do kritiky. Nejvíc mi vadily dvě věci. Zaprvé občasná rozvleklost a nudnost misí, ve kterých není výjimkou několikaminutová pauza na kafe. Autoři se sice chlubí rozsáhlostí map, na kterých k bitvám dochází, ale když musíte nepřítele několik minut honit proti zapadajícímu slunci, protože se mu zrovna zachtělo vás obletět a vyrazit ke své základně, nebo třeba čekat i sedm minut, než se váš pomalý stroj doplouží z bitvy na základnu, tak začínáte ztrácet těžce vydřený adrenalin a hlavně chuť do další akce. Nicméně tohle prostě k simulátorům patří a jen střílečkomil to nepochopí. Druhý nedostatek pak považuji za daleko horší, ale jak jsem zjistil, je to jen můj subjektivní názor – hned v menu hry jsou totiž umístěny cheaty!!! Takže není problém začít hru s nezničitelnou lodí, které ještě ke všemu nedochází munice. Řeknete si sice – proč bych to zapínal, když o to nestojím - ale garantuji vám, že když už tu ta možnost je, pak nebudete přeci několikrát opakovat mise a podlehnete. Tím se herní čas rapidně sníží a s ním i zábavnost celé hry. Škoda. Jistě, že najdeme ještě pár dětských nemocí, které ale v brzké době pravděpodobně odstraní patch, jako třeba občasné ignorace od vašich wingmanů či zapadnutí lodě do skály – ale těch je skutečně poskromnu a nevyplatí se na ně brát zřetel.

Nu a závěrem ještě – jak to vypadá. Podle mého osobního dojmu ještě žádný simulátor neměl tak propracovanou grafiku po stránce efektů, jako právě Echelon. Všechny výbuchy a zbraně vypadají velice přitažlivě (nebál bych se říci „sexy“) a navíc je zde ještě pomocí částicových efektů (jak přeložit particle effect?…) nádherně vytvořen zvířený písek či vodní pára při nízkých průletech nad povrchem. Podobným systémem je také děláno poškození letadel, a tak vypadá pokaždé jinak a vždycky úžasně. Ani v reálném čase počítané stíny a světelné efekty se dnes za sebe nemusí stydět.

Zbytek grafiky bych umístil někam na úroveň pomyslné dvojky v bodování (bráno jako ve škole), tedy nadprůměrný počet průměrně složitých a nadprůměrně designovaných modelů všeho kolem. A poslední bod grafiky – samotná země – najdete zde pohoří i rokle, kterými se budete proplétat a schovávat se v nich, vytvořené s citem pro krajinu a realisticky vymodelovaných. Pohled jako ze skutečného letadla. Velice hezké. Zvuk je pochopitelně 3D a výrazně vám pomáhá v orientaci v prostoru. Opět nezbývá než říci – hezké. Jak je to s jeho realističností však nevím, neboť v roce 2350 jsem nikdy nebyl ;-)). I hudba zazní, ale během bojů vás nebude rušit a vy se můžete plně soustředit na přežití.

A máme tu závěr – podle mého se jedná o velice povedený kousek, který potěší jak hráče simulátorů (kteří ale musí počítat s jistou jednoduchostí ovládání oproti třeba Falconu 4…) tak i zavilé příznivce arkádového létání. Navíc ještě disponuje velice hezkou grafikou a relativně malými nároky na HW. Co víc si přát? Přidáme-li k tomu ještě vývoj hodností během hry a propracovaný fyzikální model, pak není co řešit – těšíme se na druhý díl, který podle otevřeného konce celé hry na sebe nenechá dlouho čekat (více v rozhovoru s Buka Entertaiment, který vyjde v následujících dnech).

	Grafika: 8/10
	Zvuky: 8/10
	Hudba: 6/10
	Hratelnost: 8/10
Hra, která má pro každého něco a která vnáší nové prvky na scénu.
Celkové hodnocení: 8/10