Echochrome – svět, jak ho neznáte

Jednoduchá složitost

Možná jsem předchozím popisem herních zákonitostí poněkud vyvrátil původní tvrzení o jednoduchosti, ale ono to celé není tak horké.

Svoje výtvory navíc v případě PS3 verze hry můžete nabízet i široké veřejnosti

Snad se na chvíli zaseknete už u tutoriálu, jehož součástí je uplatnění herních zákonů v praktických jednoduchých levelech bez nápověd, ale v ostré hře budete minimálně zpočátku spokojeně řešit hádanky jako na běžícím pásu.

Ovládání je snadné a padne vám do ruky během krátké chvilky. Stačí páčka k otáčení kamery, trojúhelník pro pauzu, čtvereček na pomoc s nepřesným spojováním ploch při otáčení a R1 ke zrychlení, které vám může umožnit při troše tréninku nevídané kousky, kdy si odpálíte postavičku na skokánku, abyste ji do cesty rychle otočili druhý konec herního světa.

Až vás to celé z nějakého důvodu omrzí, nebo si jen budete chtít odpočinout, hra vám nabídne i editor, kde se můžete pokusit po vzoru známých umělců z minulosti vytvořit vlastní roztodivné obrazce. Svoje výtvory navíc v případě PS3 verze hry můžete nabízet i široké veřejnosti – pokud budete hodně dobří, mohou vaši tvorbu designéři hry zařadit i do standardní nabídky Freeform sekce (o ní za krátkou chvilku). Podobně je vám pochopitelně umožněno stahovat i výtvory ostatních.

Mór čelindžiz

Samotné hraní je možné dvěma způsoby: ve Freeform a Atelier sekcích. Freeform vám zcela náhodně vybere osm levelů, které budete postupně řešit, naštěstí s možností některé z nich zcela přeskočit. Atelier vám naopak naservíruje všech 56 útvarů najednou rozdělených do tříd A až G po osmi levelech. Řešit můžete kterýkoli z nich v jakémkoli ze tří módů, nebo si pustit najednou celou třídu, přičemž obtížnost od A ke G stoupá.

A jaké to vlastně celé je? Pekelně návykové. S testovanou PSP verzí jsem si hrál sotva půl dne, než přístroj i s Echochrome ukořistila má přítelkyně a celé psaní recenze se náhle vážně ohrozilo. Nakonec ale vše dobře dopadlo, jak ostatně vidíte sami, dokonce to můj pohled na hru obohatilo o zkušenost, že Echochrome může bavit v podstatě kohokoli, koho aspoň trochu zaujme jen samotný princip perspektivy.

Ani se tomu nedivím. Hra je kouzelná svojí jednoduchostí i zvláštním, i když místy pekelně vlezlým soundtrackem, sestávajícím z čistě houslových melodií.

A jaké to vlastně celé je? Pekelně návykové

Design levelů se také vydařil výtečně, zejména proto, že k cíli vede vždy celá řada možných řešení, díky čemuž byste v podstatě nikde neměli na výrazně dlouhou dobu zatuhnout bez nápadu, jak dál.

Trochu diskutabilní je zábavnost Echochrome na PS3 – jistě, hra je to stejná, navíc obohacená o novinky z komunity, nicméně osobně mi svým principem tahle hříčka sedí právě na PSP, kde je několikaminutové řešení „jednoduše-složitých“ puzzlů ideálním zpestřením na cesty, dovolenou a cokoli, u čeho máte svoje PSP. Takže pokud se vám bude chtít v horkém létu přemýšlet, už víte u čeho.