ECTS: Den druhý - cestopisné romány podle Potvory

Druhý den výstavy, kdy rozsáhlá expozice ECTS probíhala, byla poněkud volnější, než tomu bylo první den. Zatímco ihned na začátku neděle se pavilony hemžily životem jak rozdupané mraveniště, dnešek připomínal spíše líný úl, nicméně ani ten nesmí být opomenut - mohl by nám to zatraceně bolestivě vrátit.
Pro mě bylo pondělí dnem příjemným. Většinu materiálku jsem měl již na hotelu roztříděný dle zajímavosti na hodně, více, méně a vůbec zajímavé materiály, které se pak dle své rodové příslušnosti třídily do tašky, kufru a koře. Zaplať pánbůh, že většinu materiálu jsem si nechal a byly to opravdové nepotřebnosti, které mizely v ústí nepříliš velkého koše, jenž jsem měl kdoví proč v pokoji umístěný pod umyvadlem (já nevím, asi je to nějaká móda? :)).

Zaspal jsem a neudělalo mi to valné radosti. Je fakt, že mé noční cesty, které jsem popisoval již včera, se musely někde odrazit, ale pohlédnu-li přes rameno do minulosti, vidím satisfakci. Fotografie, které jsem nafotil na světoznámých památkách Londýna, jsou mým skalpem nejcennějším. Krátce po probuzení mě opět potkala ta všetečná britská zima, přestože jsem se do přítomné dvojité deky zachumlal ještě více, než tomu bylo včera. Začne-li vám v osm hodin ráno po pár hodinách spánku zvonit budík neodbytnými slovy "Vstávat!", máte dvě možnosti - budík zamáčknout a spát dál nebo vyskočit a pustit se do činnosti, které s ránem neodmyslitelně souvisí. Jsem lenoch - nechal jsem budík vyzvonit až do konce a poté opět spokojeně usnul. Po probuzení kolem půl desáté jsem si uvědomil mnohé, možná i krátkozrakost svého chování. Prošvihnul jsem snídani, což v bojových podmínkách, jaké jsem v Londýně zažíval a nadále zažívám, je chybou takřka fatální. Nevadí, asi jsem konečně našel důvod, proč vstávat dříve a rovněž chodit dřív i spát.

Výstaviště bylo již kolem půl jedenácté, kdy jsem na něj dorazil, zvenčí mile prázdné - žádné fronty a žádné handrkování. Snídani jsem nakonec alternativně řešil kávou v legendární restauraci Hand and Flower přímo naproti Olympia Exhibition Hall. Káva byla dobrá, byť v porovnání s českými poměry nepoměrně dražší - nicméně pokládejme tuto skutečnost za konstantní a započítávejme ji do všech dalších článků. O hemžení v pavilonech jsem již psal, dnešní den jsem se vrhnul strategicky na vyzobávání rozinek z dortíku. Nemohu opomenout několikrát za den pojít kolem stánku Erotica Island a pokochat se pohledem na nejkrásnější dívku této výstavy. Možná nejsem objektivní a možná třeba ani nejkrásnější není (byť jsme se na tom s kolegy z Bonuswebu vcelku shodli), ale v mých očích bude vždy moc moc krásná (ehm ehm - pozn. zlovolný šotek). Jakmile dorazím do redakce, uveřejním všechny fotografie, které jsem za dobu celého pobytu získal a nafotil.

Ve tři hodiny se konalo vyhlášení prestižních ECTS Awards - jak jste se mohli dočíst v mé reportáži z této akce, nechyběl jsem ani tam. Hlava na hlavě, šéfredaktoři významných evropských herních časopisů, fotografové, zástupci společností, milá brunetka přebírající ceny za EIDOS a další lidé - to všechno bylo k vidění během předávání cen.

Nyní je o několik hodin později a já se hodlám ubrat na hotel, podívat na televizi, jít spát a připravit se na poslední nápor, na poslední den. Cesta domů bude určitě také dobrodružná (s blondýnkou ze stánku Erotica Island v kufru určitě bude - pozn. zase ten šotek), však ještě uvidíte.

Váš zpravodaj ze světa ECTS, Láďa P. Valík první, toho času unavený k smrti.

Váš názor Další článek: ECTS: Den druhý – rozdávaly se ceny

Témata článku: , , , , , , , , , , ,