ECTS: Den nultý – cesta a letmé seznámení

Byť výstava herního průmyslu ECTS začíná až v neděli 3. 9., nemohl jsem se s vámi čtenáři nepodělit o první poznatky z města blátivé Temže a modré krve – Londýna, kde se výstava koná. Byť je první den spíše mým poznáním skutečného velkoměsta, určitě jej oceníte coby oddechový článek na nedělní odpoledne.
ECTS: Den nultý – cesta a letmé seznámení
Jsem od přírody nepořádný – pracovat začínám vždy na poslední chvíli a nejinak je tomu s registrací či organizováním, snad právě proto jsem se do shánění letenek pustil pouhý týden před započetím celé akce. Mrzkému příslibu, že letenky na daný termínu BUDOU jsem se vydal spokojeně těšit na Londýn.

Několik dní před odjezdem se začínám po letenkách pídit a zjišťuji, že ty jsou již nenávratně vyprodány – je tedy na čase pustit se do shánění alternativních dopravních prostředků – i vydal jsem se tedy na autobusové nádraží – podařilo se mi nakonec získat poslední volné místo v autobuse. Někdo tam nahoře mě má nejspíše rád, byť o tom mnohdy pochybuji.

V pátek ráno jsem se vydal na autobusové nádraží. Opomenu-li zmatky, které provázely nakládání zavazadel do jednoho ze tří autobusů, nemohu si na začátek cesty stěžovat. Cesta byla veskrze poklidná. Byv obklopen zhruba třiceti dívkami, jejichž cílem je ve Velké Británii rodina chtějíc je zaměstnat coby au-pair. Cesta byla z těchto důvodů vcelku příjemnou záležitostí. Co legrace jsme si jen užili při odbavování na česko-německé a posléze francouzsko-britské hranici. Chtěl jsem se řídit heslem, kolik poznáš zemí, tolik musíš učinit ostudy – suchopárné britské odbavovací řízení mi k tomu bohužel nedodalo důvod, pročež jsem razítko do pasu dostal již od pohledu. Škoda, chtěl jsem si anglicky i zanadávat, věřím, že bude v Londýně ještě dostatek příležitostí, jak se tamním vrýt do paměti. Na druhé straně jsem příjemně překvapen svými komunikačními schopnostmi v jazyce anglickém – možná těch osm let učení angličtiny přeci jen i v praxi zužitkuji.

Do Londýna přijíždím zhruba v devět hodin britského času. Nastavuji si roaming, měním hodiny v telefonu o jedno časové pásmo zpět a zjišťuji, jak vzrušující je časový posun. Inu, vzrušující :-). Již od okraje města se nestačím dívat na všechnu tu idylickou krásu, která se tu všude kolem rozprostírá – tradiční černé cabbies, rudé doubledeckery, cihlové domy s muškáty apod. – nemohu než si vybavit všechny ty maturitní otázky, ve kterých se vyskytovalo slovo Londýn. Po zakotvení ve Victoria Coach Station však teprve začíná to pravé dobrodružství – alespoň jak jsem očekával. Zařizuji si týdenní jízdenku a bezhlavě se vrhám do útrob londýnského metra řečeného též Tube.

Ubytování, podobně jako cestu, jsem zařizoval ve chvíli vpravdě poslední – po dojezdu na Earl’s Court se tedy ubytovávám v Half Moon Hotel a ulehám ke spánku. Omamná vůně tureckého medu a čerstvé pražené melty, která se ke mně prolíná ze spodních pater (majitelem hotelu je Turek – a jak vyšitý :-) mě sladce ukládá ke spánku po napůl probdělé noci. Zdálo se mi o harémech, typickém londýnském undergroundu a věcech, které snad na stránky časopisu, jakým Doupě je, nepatří.

Oblékám se a vydávám se napříč Londýnem do Olympia Exhibition Hall. Můj smysl pro orientaci v prostoru je poněkud zvrácený – což zjišťuji vcelku záhy. Nicméně i přes tyto bludné kruhy, proti kterým jsem odmítal použít mapu, jsem neustále konvergoval směrem k Exhibition Hall – a vida, tu se přede mnou zjevila. Desítky kamionů zaparkovaných kolem budovy a vlajky se symbolem výstavy – zlaté hvězdy – to vše symbolizovalo, že můj smysl pro nesmysl je až nesmyslně smyslný. Jinými slovy – všechny cesty vedou do Olympia Exhibition Hall.

Dlužno podotknout, že výstavu světového (resp. evropského) formátu, jakou ECTS určitě je, jsem si představoval možná jinak – kdoví. Oběma částmi haly se prozatím neozývá temné dunění reproduktorů, ale něco zcela jiného – cirkulárky, kladiva, dláta, hřebíků atd… tedy periferie pro počítač zcela nevyužitelné, o jejich významu ve hrách pak není třeba ani dále přemýšlet. Vše je zatím rozestavěno, z horního patra je pak obzvláště barvitě vidět veškeré mravenčí hemžení, které tu probíhá. Skupinky lidí všech barev a národností stěhují velké bedny s počítači i harampádím z jedné strany haly na druhou, další skupinky (výhradně černochů) hlídají vchody pro pořadatele (kterým jsem ostatně do haly také pronikl), všichni jsou utahaní a těší se, jak večer zalehnou do postelí a oddají se spánku před bitvou největší – před prvním dnem výstavy.

Letmo prozkoumávám ještě Press Office, která je nultý den zatím zavřená a seznamuji se s recepční – sympatická blondýnka s lehce francouzským přízvukem. Skvostné – o francouzské angličtině jsem snil od dob, kdy jsem spatřil film „přežila jsem Picassa“ a nyní se mi tento sen vyplnil. Krátce si povídáme o počasí, o práci, která tu bude ještě třeba odvést a loučíme se slovy „See you tomorrow“. Naposledy dnes pohlížím z horního patra National Gallery na přízemí, kde přípravy neustále pokračují dál, na plochu přijíždějí vysokozdvižné vozíky a přípravy dále gradují. Věřte mi, že pohled na pracanty Nintenta, jak šplhají po konstrukci a umisťují velká písmena na horní stranu svých expozic, přinutí k smíchu každého…

Ještě mezi dveřmi vrhám poslední pohled na místo, které se již zítra promění na velký „trade-pot“ a mizím opět v hloubi Londýna. Nyní, při usrkávání dvojitého espressa (donedávna jsem byl přesvědčen že kávu nepiju, ale při dopisování knihy jsem krátce nad ránem poznal její kouzlo a vypadá to, že jsem mu zcela podlehl) přemýšlím, jaký bude zítřek – vizionářský, premiérový, zajímavý a vzrušující. Skrze okno vidím, že se Londýna opět zmocnil hustý liják – nelhaly tedy ani fámy, které považují počasí v Londýně za nevlídné, studené a nepříjemné. Nyní tento článek odesílám Honzovi Kunešovi (a mě zbývá 30 minut, abych ho stihl oháčkovat/očárkovat, obstaral obrázky a dal na web – pozn. HK) k dalšímu zpracování a vrhám se do víru velkoměsta (pche! šel na rande), jehož počet obyvatel s přehledem vyváží celou naši zemi. Pitoreskní představa…

Snad ještě dodatek – pokud se blahosklonně usmíváte nad mou euforií z poznání velkého města, máte pravdu – jsem v Londýně poprvé a prakticky vše je zde pro mě nové – mějte prosím trošku pochopení, ne všichni tu byli a mnohým se dokonce bude podobný cestopis líbit, kdoví? Děkuji za pochopení a ztrácím se jak pára nad hrncem v hlubinách Londýna – je na čase poznat ty veselé stránky města nad Temží.

Něco málo o ECTS

Každým rokem přibližně v tuto dobu se v londýnské Olympia Hall pořádá obchodní výstava European Computers Trade Show. Nejlepší vývojáři z Evropy i ze zámoří si nenechají ujít tuto jedinečnou příležitost během níž mohou prezentovat své připravované tituly herním novinářům i distributorům.

ECTS se tak každoročně stává místem, kde jsou oznamovány nově vyvíjené hry, představovány první betaverze právě dokončovaných her a je zde možné získat mnoho dalších informací o hrách a všem co s nimi souvisí.


NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Nejkrásnější konzolové hry: když na výkonu nezáleží (galerie)

Nejkrásnější konzolové hry: když na vý…

Kdo říkal, že na hezké hry potřebujete jen to nejvýkonnější PC?

15.  7.  2018 | | 5 N/A
DOOM: Desková hra - akční nářez na vašem stole (recenze)

DOOM: Desková hra - akční nářez na vaš…

Na poli počítačových her je DOOM skutečnou legendou. V této recenzi se ale podíváme na jeho mladšího deskoherního sourozence. Nutno říct, že rodinné jméno se mu ve světě deskových her podařilo adaptovat se ctí.

7.  7.  2018 | | 6 N/A
Rozšíření do KC Deliverance opět láká na krásy českých lesů

Rozšíření do KC Deliverance opět láká …

Je čas vrátit se do českých luhů a hájů a okusit krásy našeho středověku.

12.  7.  2018 | | 2 N/A
V Minecraftu postavíte cokoliv, podívejte se na Paříž z 19. století

V Minecraftu postavíte cokoliv, podíve…

Minecraft nás svými možnostmi nepřestává překvapovat. Nejzajímavější projekty jsou však stále ty, které simulují reálná města.

17.  7.  2018 | | 8 N/A
KC Deliverance: From the Ashes: znáte Jindru, všechno spraví! (recenze)

KC Deliverance: From the Ashes: znáte …

První DLC do Kingdom Come: Deliverance konečně spatřilo světlo světa a neslibuje málo. Máte se stát rychtářem a spravovat vlastní vesničku. Přesto nás DLC vůbec nenadchlo.

10.  7.  2018 | | 5 N/A