ECTS: den třetí - fotbálek, cesta domů a polštář

Poslední den výstavy se nesl veskrze v duchu usínání a zapomínání. Jak jinak si lze vysvětlit poloprázdné haly, krátké fronty k počítačům v Press Centru, unavené lidi na stáncích a zbloudilé novináře, kteří procházeli halou křížem krážem a hledali něco, co by stálo za článek? Všichni měli již všeho tak akorát – a není se čemu divit, byl to hektický řádek dní.
ECTS: den třetí - fotbálek, cesta domů a polštář
Poslední den výstavy se nesl veskrze v duchu usínání a zapomínání. Jak jinak si lze vysvětlit poloprázdné haly, krátké fronty k počítačům v Press Centru, unavené lidi na stáncích a zbloudilé novináře, kteří procházeli halou křížem krážem a hledali něco, co by stálo za článek? Všichni měli již všeho tak akorát – a není se čemu divit, byl to hektický řádek dní.

Zaplaťpánbůh za to štěstí, že se mi podařilo se poslední den, tedy úterý, probudit dostatečně včas na to, abych stihnul jednu z nekonečné řady snídaní, které jsou v Londýně nejspíše stejně běžné jako turek či melta v naší republice před pár (mnoha) lety. Sbalil jsem si všechny věci, seznámil se s novým recepčním (tentokráte překvapivě NETurkem – pokud jste četli mé předchozí reportáže, nejspíše víte, nač zde narážím), zanechal na recepci rovnou zavazadla a odevzdal klíče od hotelu – procedura veskrze tradiční.

Zamířil jsem oklikou přes TESCO do Olympia Exhibition Hall. Přivítala mě jako vždy – slovy "Hello, Press is most welcome" z úst jedné z vrátných. Poslední den jsem vstoupil na půdu haly, abych se podíval toho velkého trade potu, kde to vše tak vřelo a bublalo. Věcná fakta jste si jistě stihli poznamenat v průběhu předcházejících článků, zaměřme se tedy i v této poslední části reportáže na ty části, které se více týkaly mé osoby a mých dojmů z velkoměsta.

Nemohu se s vámi nepodělit o mé setkání s fotbalovým hráčem světového formátu, mé setkání s Ericem Cantonou. Procházel jsem zrovna kolem stánku Logitechu, když mě moderátor s mikrofonem vyzval křestním jménem, abych za ním vystoupal na pódium. Učinil jsem tak, načež mi představil nějakého dalšího člověka – jak jsem se z vizitky dočetl, jednalo se o Erica Cantonu. Nic moc mi to jméno neříká, snad jen to, že je to fotbalista – a asi slavný, i když tím už jsem si tak moc jistý nebyl. Moderátor se mě zeptal na několik osobních informací – jako například zemi původu, když jsem odvětil, že jsem z České republiky, poznamenal cosi o dobrém fotbalu a poté mi nabídl zahrát si s Ericem EURO 2000 se zařízením Logitech. Přijal jsem nabídku, byť jsem celou dobu sveřepě prohlašoval, že jsem fotbal na počítači nikdy nehrál. Nakonec jsem však podlehl a hra začala. První poločas byl ukázkou gólových příležitostí, které měl již nejspíše Eric v paží, na rozdíl ode mne. Mou metodou bylo prosté, ale účinné "mačkat všechno". Tak jsem činil, moderátor komentoval rychlé pohyby mých hbitých prstů, já nadále zápasil s rohlíkem posetým tlačítky a čas neúprosně plynul dál. Nastala předposlední minuta zápasu a já z rohové kopu dokázal opět zázrakem vsítit branku, což Erica rozhodilo – za zbývající minutu a dvacet vteřin se mu pak ani nepodařilo mě ohrozit a já se stal vítězem. Sláva jim, zachovejme však čest poraženým. Zápas skončil, Eric zatnul pěst v symbol palce nahoru, pogratuloval mi a předložil papír. Autogram, napadlo mě a formulář jsem vyplnil. Poděkoval, papírek si schoval do krabice a odkráčel do nitra stánku. Český fotbal nezemře, měl jsem ten moment pocit. Teprve o hodně později jsem zjistil, kdo to Eric vlastně byl. Takže zpětně – omlouvám se Ti, Ericu, že jsem nebyl vyděšený hvězdou tvého formátu, ale nebyl jsem jaksi moc in :). Díky za pochopení.

Výstava skončila kolem čtvrté hodiny, já jsem však areál výstaviště (ehm…) opustil již kolem půl čtvrté a spolu s Honzou Bílkem z Bonuswebu jsem zamířil do Tesca připravit se na odjezd. Není to sice přímo to podstatné, ale je dobré vám sdělit, jak jsem se na cestu domů připravil – nakoupil jsem totiž Cream Soda (dle názvu jsem se neodvažoval ani odhadnout, co že to vlastně kupuji, nicméně cena 50 penny byla lákavá) a jakési zázvorové sušenky. Všechno prima, s touto výbavou jsem vyrazil na hotel, uchopil zavazadla, rozloučil se s tím stejným neTurkem a vydal se na metro. Nevím, čím to je, ale při cestě z Earl`s Court Square k terminálu metra Earl`s Court se mě stačili tři lidé zeptat na cestu k PenyWard More (či tak nějak), Nevern Square a poté na metro samotné. Nemyslím si, že vypadám jako Angličan, ale důvěra domorodců mě vždy potěší (a toto domorodci byli :)). Cesta metrem nebyla opět nic vzrušujícího – představte si čtyři hodiny odpoledne, plno lidí jedoucích do středu města, polovina z nich stejně tak obklopena zavazadly jako já a neúnosné horko. Inu, takový je asi život a britské klima.

Jak jsem byl prozíravý, že jsem si předchozí noc udělal na Victoria Coach Station výlet, nyní jsem šel na jistotu, kterou by mi mohli závidět i tamní teenageři, kteří takovým dopravním prostředkům, jako je posun z bodu A do bodu B pěšky, neholdují. U brány 19 jsem nemohl potkat nikoho jiného, než opět skupinku dívek pracujících v Anglii coby au pair. Dívek bylo hodně, já si představoval, vedle které budu v autobuse sedět tentokrát a při té představě se mi kdoví proč vybavil krtek. Pokud někdo rozumíte psychologii, můžete mi tyto asociace nějak odůvodnit? Já to nechápu…

Po nastartování motoru jsem pochopil, že z romantické cesty nebude nic, postarší dáma z Olomouce se s vehementní snahou usadit vecpala na již tak dosti malé sedadlo vedle mě a já byl v pasti. V hlavě jsem si začal opakovat témata, která bych mohl z důvodů ukrácení volné chvíle použít při rozhovoru s paní, ale jak později ukázala praxe, všechna má čtyři témata (počasí, ceny, jízda vlevo a blátivá Temže) nám vystačila sotva k okraji Londýna, což byl věru výsledek zlý.

Zbytek cesty byl volný. Neustále někdo hledal polštář, neustále se pátralo po zločinci, který po celodenních útrapách dal sání klimatizace všanc své nepříliš čichově přijatelné nohy či boty (o skutečném původu se můžeme nicméně jen dohadovat), většinu osazenstva naší drožky pak potěšilo mé zvolání olomoucké spolucestující, která měla problémy se sklopením opěrky na ruku. Krom toho, že jsem celou cestu prošíval zlatou nití svého vyprávění, se stala útrapná cesta o něco veselejší a k ránu, kolem druhé hodiny, již byli všichni mým neustálým slovoproudem natolik unaveni, že zemdleni únavou padli na sedačky a oddali se pasivnímu vychutnávání života – mně se tak bohužel nepoštěstilo.

Náš řidič byl však samý vtip a žert. Byl stejně osobitý jako Franta Kocourek a z brněnské hantýrky si odnesl stejně, jako já materiálů z ECTS – tedy mnoho. Jeho lakonické poznámky "Praha" nebo "Takže Brno", završené neutuchajícím smíchem při vyslovení slova Jičín (Proč? Netušíte někdo? Mně to přijde jako slovo vcelku běžné ;)) byly kořením celé cesty. Nevím jak je to možné, ale na jeho projevy jsem se vždy těšil – byla v nich energie a radost ze života – byť té s postupem cesty samozřejmě adekvátně k uražené vzdálenosti ubývalo.

Do Brna jsme dorazili ke čtvrté hodině. Popadl jsem všechny věci, rozloučil se s au pairkami, zamával Dvaidovi z Gamingu a vyrazil na autobus domů. Ani ne za dvacet minut jsem již vybaloval sušenky a svěřoval se rodině, kterak se v budoucnu vystříhat faux pas s krémovou sodovkou a sušenkami, když na vás jde opravdový hlad.

Závěrem?
Má smysl dodávat něco závěrem? Asi ano…ECTS je velká akce, znamená hodně a i pro mě samotného znamená velmi mnoho. Předně jsem poznal nový kus světa, zjistil, že lidé jsou všude stejní, že pohled na svět lze brát z tolika úhlů, že je složité pochopit realitu tou jedinou správnou cestou apod.

Vzpomínám na doby, kdy jsem listoval památnými výtisky Score a představoval si, jací jsou ti redaktoři pašáci, že jedou do zahraničí a sepisují reportáže. A věřte mi, jsem moc rád, když se mohu podívat zpětně na posledních několik dní a cítit stejný pocit, jaký museli před lety cítit oni, protože je to skutečně jedinečné. Děkuji za pozornost. Příští rok nebudeme chybět.

Nejnovější komentáře

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Vybrali jsme nejlepší PC hry pod stromeček

Vybrali jsme nejlepší PC hry pod strom…

Toto je deset her, které byste rozhodně neměli při hraní na počítači vynechat.

18.  11.  2017 | | 10 N/A
Need for Speed Payback: nedostatečně rychle a zběsile (recenze)

Need for Speed Payback: nedostatečně r…

Po menší přestávce jsme se konečně dočkali dalšího dílu série Need for Speed. Prospěla závodům pauza stejně, jako novému asasínovi? To se dozvíte z naší recenze.

12.  11.  2017 | | 17 N/A
Call of Duty: WWII - válka se nikdy nezmění (recenze)

Call of Duty: WWII - válka se nikdy ne…

Call of Duty se po dlouhé době opět vrací na domácí půdu, přitom se ale snaží zůstat moderní. Jak mu to vychází?

6.  11.  2017 | | 11 N/A
Městská akce Watch Dogs je na PC zdarma, stahujte!

Městská akce Watch Dogs je na PC zdarm…

Pokud jste ještě nedali prvním dílu této série šanci, nyní už nemáte žádný důvod akci nevyzkoušet.

7.  11.  2017 | | 2 N/A
Playstation trofeje začínají mít smysl, dostanete za ně kredity

Playstation trofeje začínají mít smysl…

Pokud patříte mezi lovce trofejí na konzoli Playstation, vaše snažení dost možná nabere výraznější obrysy.

6.  11.  2017 | | 10 N/A
Na PS Store startuje nová akce, najdete tam spoustu her pod tři stovky

Na PS Store startuje nová akce, najdet…

Chcete si doplnit svou digitální knihovničku konzole Playstation o pár parádních pecek? V obchodě máte skvělou akci.

16.  11.  2017 | | 4 N/A
Microsoft rozjíždí časově omezenou nabídku bundlů konzole Xbox One S

Microsoft rozjíždí časově omezenou nab…

Slevová mánie začíná.

12.  11.  2017 |
Testovali jsme Xbox One X: jde o nejvýkonnější konzoli na trhu?

Testovali jsme Xbox One X: jde o nejvý…

Tak je to konečně tady. Vyšel Xbox One X, nejvýkonnější konzole na trhu a dlouho opěvovaný klenot Microsoftu. Je to opravdu dobrá herní mašina nebo přeceněný favorit?

17.  11.  2017 | | 8 N/A