ECTS: den třetí - fotbálek, cesta domů a polštář

Poslední den výstavy se nesl veskrze v duchu usínání a zapomínání. Jak jinak si lze vysvětlit poloprázdné haly, krátké fronty k počítačům v Press Centru, unavené lidi na stáncích a zbloudilé novináře, kteří procházeli halou křížem krážem a hledali něco, co by stálo za článek? Všichni měli již všeho tak akorát – a není se čemu divit, byl to hektický řádek dní.
ECTS: den třetí - fotbálek, cesta domů a polštář
Poslední den výstavy se nesl veskrze v duchu usínání a zapomínání. Jak jinak si lze vysvětlit poloprázdné haly, krátké fronty k počítačům v Press Centru, unavené lidi na stáncích a zbloudilé novináře, kteří procházeli halou křížem krážem a hledali něco, co by stálo za článek? Všichni měli již všeho tak akorát – a není se čemu divit, byl to hektický řádek dní.

Zaplaťpánbůh za to štěstí, že se mi podařilo se poslední den, tedy úterý, probudit dostatečně včas na to, abych stihnul jednu z nekonečné řady snídaní, které jsou v Londýně nejspíše stejně běžné jako turek či melta v naší republice před pár (mnoha) lety. Sbalil jsem si všechny věci, seznámil se s novým recepčním (tentokráte překvapivě NETurkem – pokud jste četli mé předchozí reportáže, nejspíše víte, nač zde narážím), zanechal na recepci rovnou zavazadla a odevzdal klíče od hotelu – procedura veskrze tradiční.

Zamířil jsem oklikou přes TESCO do Olympia Exhibition Hall. Přivítala mě jako vždy – slovy "Hello, Press is most welcome" z úst jedné z vrátných. Poslední den jsem vstoupil na půdu haly, abych se podíval toho velkého trade potu, kde to vše tak vřelo a bublalo. Věcná fakta jste si jistě stihli poznamenat v průběhu předcházejících článků, zaměřme se tedy i v této poslední části reportáže na ty části, které se více týkaly mé osoby a mých dojmů z velkoměsta.

Nemohu se s vámi nepodělit o mé setkání s fotbalovým hráčem světového formátu, mé setkání s Ericem Cantonou. Procházel jsem zrovna kolem stánku Logitechu, když mě moderátor s mikrofonem vyzval křestním jménem, abych za ním vystoupal na pódium. Učinil jsem tak, načež mi představil nějakého dalšího člověka – jak jsem se z vizitky dočetl, jednalo se o Erica Cantonu. Nic moc mi to jméno neříká, snad jen to, že je to fotbalista – a asi slavný, i když tím už jsem si tak moc jistý nebyl. Moderátor se mě zeptal na několik osobních informací – jako například zemi původu, když jsem odvětil, že jsem z České republiky, poznamenal cosi o dobrém fotbalu a poté mi nabídl zahrát si s Ericem EURO 2000 se zařízením Logitech. Přijal jsem nabídku, byť jsem celou dobu sveřepě prohlašoval, že jsem fotbal na počítači nikdy nehrál. Nakonec jsem však podlehl a hra začala. První poločas byl ukázkou gólových příležitostí, které měl již nejspíše Eric v paží, na rozdíl ode mne. Mou metodou bylo prosté, ale účinné "mačkat všechno". Tak jsem činil, moderátor komentoval rychlé pohyby mých hbitých prstů, já nadále zápasil s rohlíkem posetým tlačítky a čas neúprosně plynul dál. Nastala předposlední minuta zápasu a já z rohové kopu dokázal opět zázrakem vsítit branku, což Erica rozhodilo – za zbývající minutu a dvacet vteřin se mu pak ani nepodařilo mě ohrozit a já se stal vítězem. Sláva jim, zachovejme však čest poraženým. Zápas skončil, Eric zatnul pěst v symbol palce nahoru, pogratuloval mi a předložil papír. Autogram, napadlo mě a formulář jsem vyplnil. Poděkoval, papírek si schoval do krabice a odkráčel do nitra stánku. Český fotbal nezemře, měl jsem ten moment pocit. Teprve o hodně později jsem zjistil, kdo to Eric vlastně byl. Takže zpětně – omlouvám se Ti, Ericu, že jsem nebyl vyděšený hvězdou tvého formátu, ale nebyl jsem jaksi moc in :). Díky za pochopení.

Výstava skončila kolem čtvrté hodiny, já jsem však areál výstaviště (ehm…) opustil již kolem půl čtvrté a spolu s Honzou Bílkem z Bonuswebu jsem zamířil do Tesca připravit se na odjezd. Není to sice přímo to podstatné, ale je dobré vám sdělit, jak jsem se na cestu domů připravil – nakoupil jsem totiž Cream Soda (dle názvu jsem se neodvažoval ani odhadnout, co že to vlastně kupuji, nicméně cena 50 penny byla lákavá) a jakési zázvorové sušenky. Všechno prima, s touto výbavou jsem vyrazil na hotel, uchopil zavazadla, rozloučil se s tím stejným neTurkem a vydal se na metro. Nevím, čím to je, ale při cestě z Earl`s Court Square k terminálu metra Earl`s Court se mě stačili tři lidé zeptat na cestu k PenyWard More (či tak nějak), Nevern Square a poté na metro samotné. Nemyslím si, že vypadám jako Angličan, ale důvěra domorodců mě vždy potěší (a toto domorodci byli :)). Cesta metrem nebyla opět nic vzrušujícího – představte si čtyři hodiny odpoledne, plno lidí jedoucích do středu města, polovina z nich stejně tak obklopena zavazadly jako já a neúnosné horko. Inu, takový je asi život a britské klima.

Jak jsem byl prozíravý, že jsem si předchozí noc udělal na Victoria Coach Station výlet, nyní jsem šel na jistotu, kterou by mi mohli závidět i tamní teenageři, kteří takovým dopravním prostředkům, jako je posun z bodu A do bodu B pěšky, neholdují. U brány 19 jsem nemohl potkat nikoho jiného, než opět skupinku dívek pracujících v Anglii coby au pair. Dívek bylo hodně, já si představoval, vedle které budu v autobuse sedět tentokrát a při té představě se mi kdoví proč vybavil krtek. Pokud někdo rozumíte psychologii, můžete mi tyto asociace nějak odůvodnit? Já to nechápu…

Po nastartování motoru jsem pochopil, že z romantické cesty nebude nic, postarší dáma z Olomouce se s vehementní snahou usadit vecpala na již tak dosti malé sedadlo vedle mě a já byl v pasti. V hlavě jsem si začal opakovat témata, která bych mohl z důvodů ukrácení volné chvíle použít při rozhovoru s paní, ale jak později ukázala praxe, všechna má čtyři témata (počasí, ceny, jízda vlevo a blátivá Temže) nám vystačila sotva k okraji Londýna, což byl věru výsledek zlý.

Zbytek cesty byl volný. Neustále někdo hledal polštář, neustále se pátralo po zločinci, který po celodenních útrapách dal sání klimatizace všanc své nepříliš čichově přijatelné nohy či boty (o skutečném původu se můžeme nicméně jen dohadovat), většinu osazenstva naší drožky pak potěšilo mé zvolání olomoucké spolucestující, která měla problémy se sklopením opěrky na ruku. Krom toho, že jsem celou cestu prošíval zlatou nití svého vyprávění, se stala útrapná cesta o něco veselejší a k ránu, kolem druhé hodiny, již byli všichni mým neustálým slovoproudem natolik unaveni, že zemdleni únavou padli na sedačky a oddali se pasivnímu vychutnávání života – mně se tak bohužel nepoštěstilo.

Náš řidič byl však samý vtip a žert. Byl stejně osobitý jako Franta Kocourek a z brněnské hantýrky si odnesl stejně, jako já materiálů z ECTS – tedy mnoho. Jeho lakonické poznámky "Praha" nebo "Takže Brno", završené neutuchajícím smíchem při vyslovení slova Jičín (Proč? Netušíte někdo? Mně to přijde jako slovo vcelku běžné ;)) byly kořením celé cesty. Nevím jak je to možné, ale na jeho projevy jsem se vždy těšil – byla v nich energie a radost ze života – byť té s postupem cesty samozřejmě adekvátně k uražené vzdálenosti ubývalo.

Do Brna jsme dorazili ke čtvrté hodině. Popadl jsem všechny věci, rozloučil se s au pairkami, zamával Dvaidovi z Gamingu a vyrazil na autobus domů. Ani ne za dvacet minut jsem již vybaloval sušenky a svěřoval se rodině, kterak se v budoucnu vystříhat faux pas s krémovou sodovkou a sušenkami, když na vás jde opravdový hlad.

Závěrem?
Má smysl dodávat něco závěrem? Asi ano…ECTS je velká akce, znamená hodně a i pro mě samotného znamená velmi mnoho. Předně jsem poznal nový kus světa, zjistil, že lidé jsou všude stejní, že pohled na svět lze brát z tolika úhlů, že je složité pochopit realitu tou jedinou správnou cestou apod.

Vzpomínám na doby, kdy jsem listoval památnými výtisky Score a představoval si, jací jsou ti redaktoři pašáci, že jedou do zahraničí a sepisují reportáže. A věřte mi, jsem moc rád, když se mohu podívat zpětně na posledních několik dní a cítit stejný pocit, jaký museli před lety cítit oni, protože je to skutečně jedinečné. Děkuji za pozornost. Příští rok nebudeme chybět.

Nejnovější komentáře

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

4K obrázky z Far Cry 5 lákají neuvěřitelným smyslem pro detail

4K obrázky z Far Cry 5 lákají neuvěřit…

Far Cry 5 nás v mnohém příjemně překvapil, především ale nabídl nádherné pískoviště na hraní. A nic to nepodpořit tak, jako 4K rozlišení.

11.  4.  2018 | | 18 N/A
7 tipů na nejlepší mobilní hry roku: co hrát na cestách?

7 tipů na nejlepší mobilní hry roku: c…

Hrajete rádi na mobilním telefonu? Nechte si od nás doporučit několik kousků pro letošní rok.

17.  4.  2018 | | 8 N/A
Viděli jsme budoucnost: Na Playstation přijdou úžasné hry pro VR

Viděli jsme budoucnost: Na Playstation…

V Londýně se konala akce věnovaná budoucnosti platformy Playstation VR. Dostali jsme exkluzivní možnost nahlédnout, co Sony v oblasti virtuální reality chystá.

12.  4.  2018 | | 18 N/A
God of War: severská výprava (recenze)

God of War: severská výprava (recenze)

Populární rubač bohů se vrací, aby nám dokázal, že neztratil nic ze svého lesku. Jak dopadl Kratos nové generace?

12.  4.  2018 | | 22 N/A
PUBG: na mobilu lepší, než byste čekali (mobilní recenze)

PUBG: na mobilu lepší, než byste čekal…

Žánr Battle Royale prožívá v této době rozkvět, a to tak velký, že mimo PC a konzolí zasáhl také mobilní telefony. Zatímco Fortnite je zatím jen pro vyvolené, PUBG jsme se začali blíže věnovat a opravdu se to povedlo.

8.  4.  2018 | | 3 N/A
Podívejte se na skvělý dokument ze zákulisí Kingdom Come: Deliverance

Podívejte se na skvělý dokument ze zák…

Tohle se klukům neskutečně povedlo!

8.  4.  2018 |
Ochrana Far Cry 5 podlehla hackerům, trvalo to necelý měsíc

Ochrana Far Cry 5 podlehla hackerům, t…

Ubisoft si své hry snaží hlídat, hackeři jsou ale neúprostní.

16.  4.  2018 | | 11 N/A
Kde se vyvíjí ArmA: Podívejte se, jak to vypadá v Bohemia Interactive

Kde se vyvíjí ArmA: Podívejte se, jak …

V Bohemia Interactive pracují na nových hrách, ale také na technologiích, které bodu připravované hry využívat. A nejsou to jen technologie ryze softwarové, vytvořili si tu třeba i vlastní zařízení na fotogrammetrii.

4.  4.  2018 | | 1 N/A