Na divokém západě to neustále nemusí být jen o přestřelkách či zběsilé jízdě na koni. V El Hijo se budete plížit a skrývat nejen před bandity.
Co baví
- Vhodné pro začátečníky a mladší hráče
- Český překlad
- Nápadité hádanky
- Dobře nastavená délka
- K cíli většinou nevede jen jedna cesta
Co vadí
- Hloupí nepřátelé
- Indikátor zorného pole splývající s pozadím
- Ovládání by chtělo doladit
Pro hráče, který toho už má hodně nahráno, není žádný problém dostat se do hry jakéhokoliv druhu. Občas to sice chvíli zabere, ale začátečníci v tomhle ohledu mohou znatelně strádat. El Hijo: A Wild West Tale je právě pro ty z vás, kteří se stealth hrami, tedy takovými, kde nejde o akci, ale o tichý plíživý postup, nemají takové zkušenosti.
Většinu hry strávíte hraním za chlapce, který se zpočátku snaží utéct ze sirotčince. Není to totiž tak úplně sirotek a nehodlá nechat svého jediného rodiče jen tak ve štychu. Obzvlášť když se ukáže, že mniši, kteří zde mají děti na povel, nejsou zase tak svatí. Úkol je tedy od počátku jasný – dostat se ven za každou cenu. Cesta je ale dlouhá, protože sirotčinec má spoustu místností, venkovních oblastí a dostáním se na svobodu to teprve začíná. To pro našeho malého hlavního hrdinu nicméně není problém.
Prvotní útěk ze sirotčince je jen začátkem dlouhé cesty
Celou hru sledujete z izometrického pohledu, takže máte vždy přehled o tom, co se kolem vaší postavy děje. Hra je rozdělená na jednotlivé levely a pro jejich splnění se jednoduše stačí dostat k cíli. Velmi mile mě překvapilo, že i když nejsou úrovně nijak extra rozsáhlé, tak k cíli ve většině z nich existuje více než jedna cesta. Pokud se vám zrovna nebude dařit projít přes určitého nepřítele, můžete to zkusit jinudy a třeba to tentokrát vyjde. Nesmíte se ale nechat nikým odhalit, což tady není zase takový problém, pokud nejste opravdu naprostý začátečník.
Každý z nepřátel má jasný vzor pohybu a můžete vidět i jeho zorné pole. I když stojíte jen kousek za ním nebo vedle něj, tak si ničeho nevšímá, protože tam zorné pole zkrátka není. Tady by dle mého nebylo od věci, kdyby byla pro značení použitá trochu jiná barva. V typickém westernovém prostředí využívajícím hnědo-žluto-oranžovou paletu barev žlutě vyznačená zorná pole docela splývala s pozadím.
Malý chlapec rozhodně není tak bezbranný, jak se může zdát
Naprosto triviální mi pak přišly části, kdy jsem se pohyboval v interiérech, kde není světlo. Tmavé prostory totiž naprosto ignorují zorná pole, takže můžete nepříteli doslova proběhnout před očima. Chytit vás v takové situaci může jen pokud do něj přímo naběhnete.
Takových pasáží není zase tolik a nepřátel v průběhu hraní potkáte několik druhů, takže nemůžete vždy spoléhat na jednu taktiku, protože zkrátka nefunguje na každého. Pokud ale u sebe máte některou z pomůcek na odlákávání, tak se i ze situace, která by už nějakou snahu vyžadovala, dostanete s prstem v nose. V základu u sebe máte jen kameny na odlákání pozornosti. Arzenál hlavního hrdiny se ale rozrůstá o další, ještě účinnější nástroje. Nemá jich ale neomezené množství.
"V základu u sebe máte jen kameny na odlákání pozornosti. Arzenál hlavního hrdiny se ale rozrůstá o další, ještě účinnější nástroje."
Když už si mě náhodou někdo všimnul, tak to nebyl žádný konec světa. Místa, kde se hra ukládá, jsou v úrovních na každém rohu. Navíc není problém nepříteli, který mě zahlédnul, utéct. V tomhle případě opět hodně pomáhají tmavá místa. Stačí odběhnout ze světla a nikdo vás už nevidí ani když mu stojíte přímo před nosem.
Úrovně jsou dostatečně prostorné a nabízí více možností průchodu
Nejčastější příčinou, kdy jsem byl chycen, bylo neposlušné ovládání. Hrál jsem na PlayStationu 4 a přišlo mi, jako by někdy postava vůbec nereagovala na stisk tlačítka ovladače. Nejvíc jsem si toho všímal, když se měl chlapec schovat ve vysoké trávě, ale místo toho jen tak postával, dokud si ho někdo nevšiml. V ne tak vysoké míře to platí i pro skrývání za překážky. Abyste se za nějakou skryli, musíte se k ní čelem přilepit v tom správném úhlu, a až pak konečně bude interakce fungovat.
Není to ale celé jen o plížení. Občas narazíte na hádanky, kdy musíte správně použít svoje náčiní, abyste se zase mohli posunout dál. Stejně jako proplétání mezi nepřáteli nejsou nijak náročné a s většinou z nich si autoři pěkně vyhráli.
Hratelnost kombinuje stealth, hádanky a občas i nějaký ten boj
Projít celou hru vás zabere tak dva večery, což je za mě naprosto ideální vzhledem k tomu, co hra nabízí a jak ji vývojáři prezentují. Jestli si ale tuto westernovou plížičku chcete prodloužit, můžete prozkoumávat úrovně a hledat v nich další děti, které hlavní hrdina inspiruje. V rámci hry to nemá žádný význam, je to zkrátka jen něco navíc. Občas vám za to ale dají nějakou tu drobnost na odlákání nepřítele.
Kromě chlapce se vám do ruky během hraní dostane také jeden z jeho rodičů. Sice je to jen na pár úrovní, ale působí to jako pěkné zpestření. Hratelnost se totiž docela liší. Každá postava má jiné triky v rukávu. Stále ale musíte zůstat naprosto potichu, jinak vás čeká cesta zpátky k poslední uložené pozici.
Stylizace hry kombinuje komiksový a pohádkový styl
El Hijo je vhodný pro začátečníky, ale i pro mladší hráče, a to nejen díky jednoduchosti, ale i díky nenásilnému pojetí a českému překladu. Ten se týká kompletně celé hry, tedy menu a popisků. Na konverzace za celou hru nenarazíte ani jednou. Příběh je vyprávěný skrz krátké animace během předělů mezi úrovněmi a z nich naprosto každý pozná, o co kráčí, bez jediného slova.
Verdikt
Pro zkušeného hráče je El Hijo oddechovka, ale pro nováčky ve stealth žánru je to slušný úvod, jak se seznámit se základními mechanikami a postupem času se mohou propracovat ke složitějším hrám tohoto žánru. Je to vesměs příjemná záležitost, ale má své mouchy jako primitivní umělá inteligence a interakce s prostředím by si zasloužily trochu poladit.