Co chvíli na vás u her doráží nějaké podivné věkové rozlišení. Odhalíme, jak vlastně podobná hodnocení vznikají a proč jsou některá vtipná.
V dobách dávno minulých člověk hru prostě koupil a nemusel řešit podivné piktogramy na obale. Nyní však narazíte na hromadu různých obrázků odkazujících vás nejen na platformu, ale i na jakési zdánlivě okultní hodnocení vhodnosti pro různé věkové kategorie. A díky tomu, že už jsem měl možnost nějaký ten dotazník hodnotících agentur vyplňovat, snad konečně zjistíte, jak k hodnocení dochází.
Kdo za to může?
U nás je to jednoduché - zákonodárce ve své neskonalé dobrotě na jakékoliv hodnocení her zvysoka kašle, a pokud na nějaké hodnocení narazíte, jedná se nejčastěji o PEGI. Pan European Game Information je totiž na našem území podporované hodnocení. PEGI má pětici věkových kategorií - od tří let, sedmi, dvanácti, šestnácti a osmnácti.
Viva Pinata dostala dva černé medvědy vhodnosti pouze pro dospělé za násilí na zvířatech
K tomu je hodnocení doplněné ještě o osm faktorů rozlišujících konkrétní hrozbu pro dětskou nevinnost. Jedná se o násilí (odkazující hru rovnou do kategorie 7+ podle míry), sprostá mluva (12+), strach (7+), sex a nahota (12+), drogy a návykové látky (16+), hazard (12+), diskriminaci (18+) a neurčitelnou hrozbu online hraní.
Při zmínce o PEGI snad ani nejde jedním dechem nedodat ESRB, neboli Entertainment Software Rating Board. Vzhledem k tomu, že většina her je směřována na americký trh, pro nějž spolu s Kanadou ESRB působí, nejčastěji se setkáte s jejich písmenkovým hodnocením. Nejčastějšímu E pro všechny předchází ne tak často používané eC (neboli early childhood), následuje jasné E10+, T pro náctileté a M pro dospělé. Teoreticky je možné získat i označení AO, pouze pro dospělé, ale to si valná většina distributorů nedovolí kvůli omezení prodeje v USA ze zákona.
Trochu odlišná situace pak panuje na Slovensku, kde je zákonem vyžadováno lokální hodnocení všech her medvědy. Hodnocení probíhá striktně určeným způsobem, kdy různé "prohřešky" odkazují hry do předem jasných kategorií bez ohledu na kontext. Proto se tak kolegové rozčilovali, když Viva Pinata, hra určená pro ty nejmenší, dostala dva černé medvědy vhodnosti pouze pro dospělé za násilí na zvířatech. Okultní hodnocení mají také Německo a třeba Austrálie, ale ty už s dovolením vynechám.
Jak se hodnotí?
PEGI i ESRB mají odlišnou metodiku určování vhodnosti her záležející na celkové povaze hry. Základem je, že pokud chcete nějakou hru prodávat v zemích vyžadujících hodnocení, tak musíte dostatečně předem připravit pro hodnotitele důkladný soupis. Ten obsahuje veškeré konverzace ve hře obsažené včetně jasně vyznačených problematických frází, shrnutí děje, nastínění povahy hry a ukázky nejhorších možných momentů. Problematické fráze přitom znamenají nejen sprostá slova (včetně jejich závěrečného součtu), ale také třeba i jen zmínku o alkoholických nápojích, ženách, nebo karetní hře.
Po odeslání všech dokumentů a ukázek můžete klidně čekat, protože obě agentury mají skoro měsíční termín, do něhož vám nejspíš vydají hodnocení. Tedy pokud nenajdou ve vašich podáních jakýkoliv nedostatek, který lehce stačí k zastavení celého procesu, jenž musíte znova spustit s opraveným odesláním údajů. Co z toho, že hodnotitel už zná vaši hru pomalu zpaměti, stále má měsíc na její označkování.
Rockstaru tak nezbývalo nic, než vydat "čistou" verzi hry
Získáním cejchu však celá akce zdaleka nekončí. Po vydání hry mohou klidně lidé z agentury dojít k tomu, že jste se jim pokusili nějakou scénu zamlčet, takže spustí celé řízení znova. A běda vám, pokud najdou nějakou nesrovnalost. Nejen, že vám mohou udělit vysokou pokutu, což se ještě dá skousnout, ale klidně mohou hodnocení i změnit, nebo dokonce odebrat. Přitom poslední možnost je v podstatě to nejhorší, co se může hře stát, neboť pak není prodejná. A nastává nový kolotoč.
Nikdo není neomylný
V souvislosti se změnami hodnocení se přímo vybízí zmínka o aféře Hot Coffee v Grand Theft Auto: Sant Andreas. Tvůrcům na disk se hrou unikla minihra, která ve hře ani nebyla přístupná, ale umožňovala vám po jejím odemčení sledovat detaily bližšího seznámení hlavního hrdiny s jeho přítelkyní. A detaily to byly vskutku pikantní, takže ESRB po objevení briskně změnila hodnocení z M (dospělí) na AO (ten omezený prodej).
Rockstaru tak nezbývalo nic jiného, než prostřednictvím distributora stahovat hry z obchodů a vydat "čistou" verzi hry, kde sice zabijete desítky a stovky lidí různých barev, ale sex už nenajdete ani složitým odemykáním nepřístupného obsahu na disku. V Evropě takový poprask nebyl už jen proto, že hra dostala rovnou hodnocení 18 a nebylo co dál řešit.
Nejvtipnější na celém hodnotícím procesu mi však přijde, že komise často se hrou ani nijak nepřijde do styku a rozhoduje pouze na základě nějakého formuláře. Navíc výrobci konzolí si drží čisté štíty a na svých mašinkách nehodlají mít hry s hodnocením AO, takže nastává poměrně veselá válka mezi hodnotiteli a tvůrci her, kteří se snaží najít hranice přijatelného ohodnocení svého díla. Nakonec stejně přijde u nás dítě do obchodu, řekne si o Postal, zaplatí a odejde, protože prodejce není nijak omezován.
