EVE: The Second Genesis

Už jsem dlouhou dobu nenarazil na nějakou nově vznikající, nadějnou, zajímavou a hodně slibně vypadající on-line hru. Naposledy tuším minulý týden nebo to bylo předevčírem? Už mi nezbývá nic jiného než ironie, protože za posledních pár týdnu jsem už vyčerpal všechny své možnosti jak dát neotřepaně vědět, že už je zase ohlášená nějaká úchvatná on-line hra. Nejinak je tomu i v případě vcelku neznámého týmu CCP, který vyrukoval se svým honosně znějícím projektem EVE: The Second Genesis. Tentokráte víceméně nepůjde o další variaci na nějaké MMORPG, ale dočkat bychom se měli toho, o čem jsme snili, když jsme před již pěknou řádkou let pokoušeli štěstí a dovednosti ve Frontierovi. Na přetřes se tedy tentokráte dostal život ve vesmíru, kde žádná vzdálenost není dost velká, žádný obchod dostatečně šílený a žádná válka předem vyhraná.

Všechno to začalo, když byla v blízkosti Země nalezena a následně stabilizována hyperprostorová brána vedoucí do stovky světelných let vzdálené galaxie. Nějakou poměrně dlouhou dobu byla využívána ke kolonizaci nově objeveného hvězdného systému nazvaného New Eden, a pak se jednoho krásného rána z nenadání zhroutila a ponechala tak dva zcela oddělené světy po dlouhá staletí svému osudu, bez jakéhokoliv vzájemného kontaktu. Postupem času tak působením různých planetárních podmínek, na které bylo třeba se adaptovat, a různých životních a názorových postojů, vzniklo hned celých pět značně odlišných ras.

Největší impérium založené na otrokářství si vydobyli Amarrané. Jak tomu tak obvykle bývá, celé říši formálně vládne císař, leč po pravdě skutečnou moc má pět jeho Dědiců, což je druhý nejvyšší titul, který krom neomezené vlády nad určitou částí říše také skýtá povinnost z těchto pěti vyvolených zvolit nového císaře, je-li potřeba, jinými slovy lehká variace na téma Nadace. Za rozsáhlou říši vděčí zejména rannému objevení a pochopení principu hyperprostorových bran, díky kterému se rozlétli do všech koutů vesmíru a krom jiného také uskutečnili první kontakty s ostatními lidskými následníky.

V trochu odlišných šlépějích se vydala Celdarská říše, která je kontrolována několika megakorporacemi, jež vlastní naprosto všechno. Od vašeho kartáčku na zuby, přes půdu na které žijete nebo kde pracujete až po armádu či policii. Pro někoho představa dost děsivá, leč toho si jsou korporace také vědomy, a tak díky vzájemné soutěži, kde je jejich hlavními prostředky lidská síla, tedy vy, vám za dobře odvedenou práci poskytnou dostatečnou finanční odměnu, takže se rozhodně nemusíte bát nějakého otročení v dolech o vodě a chlebu. I přesto, že neokupují největší území, díky své obrovské ekonomické síle a také bouřlivé minulosti mají rovněž Calderané jednu z nejmocnějších armád, kterou neváhají nasadit proti jejich úhlavním nepřátelům - říši Remanaquie.

Remanaquieové jsou v zásadě pravým opakem Calderanů, jejichž hlavním cílem je zábava na jakékoliv úrovni a v jakémkoliv množství. Produkují vše od laciných pornofilmů po monstrózní operetní představení pro nejváženější a nejmocnější individua z celého vesmíru. Není divu, že mezi jejich řadami se najdou ti nejbohatší ze všech, ale na druhou stranu také mají největší podíl chudiny v obyvatelstvu.

Tak trochu mimo je nejpočetnější rasa Minmatar. Její obyvatelé se člení do menších klanů a všichni si koukají hledět toho svého, toho co je baví. Někdo pěstuje obilí, někdo loví, někdo se věnuje zdokonalování ducha či technologickému rozvoji a ač v zásadě působí jako mírumilovní ňoumové žijící v pozemském ráji, dokáží se za společnou věc patřičně postavit a dostát si samostatnosti. Bohužel i tak žije na jejich planetách pouhá čtvrtina celé jejich populace, zbytek je roztroušen po celém vesmíru a velká většina také skončila jako otroci Amarranské říše.

No a nakonec Japonec, tedy skoro, protože doposavad chyběla nějaká malá nenápadná rasa, která ovšem vládne mocnou silou vysoce rozvinutých technologií. No a to jsou právě Joviané, pěkně si v klidu bádají a konstruují ty nejpodivnější vymoženosti a pro jistotu na všech významných místech potenciálních protivníků montují štěnice a jiné zařízení, umožňující jim mít dostatečný přehled o veškerém dění okolo. Leč ne všechno je tak ideální, jak se zdá. Joviané se při svém hledání místa ve vesmíru pokoušeli odstranit genetickým inženýrstvím všechny lidské neduhy a přizpůsobit se podmínkám své ne příliš hostinné soustavy. V zásadě se jim to také povedlo, všechny nemoci jsou pryč, dokonce se jim podařilo potlačit i agresivitu a sexuální chtíč, leč díky souhře těchto faktorů trpí jakousi celoživotní depresí, na kterou nakonec umřou...

A o co, že vlastně půjde ve hře a co vám bude dovoleno provádět? Odpověď je jednoduchá - všechno. Můžete se stát obchodníkem, pirátem, vojákem, žoldákem, můžete si koupit obří stanici a rozjet obchody nebo se vydávat do neprozkoumaných oblastí, kam lidská noha nevkročila, a kde v klidu mohou spát artefakty nedozírné ceny, založit si vlastní komunitu s jakýmkoliv cílem, zkrátka co vás napadne a na co seženete lidi a peníze.

Bohužel detailní podrobnosti v současnosti nemají ještě zcela pevné rysy (hra je připravovaná na vydání někdy příštím rokem), leč už teď je jasné, že vaše postava bude mít několik mnoho vlastností a dovedností , které se budou průběžně zvyšovat v závislosti na využívaní těchto schopností a od nich se také bude odvíjet, kterou lodí se budete moct proletět, a z kterého kanónu vystřelit. Jasné je také, že zatímco vy si budete užívat reálného světa, váš virtuální protějšek si bude žít svůj život dál, s tím, že mu můžete zadat úkoly, které má provádět, třeba ochrana vaší těžce vydobyté kocábky či jiné podobné zbytečnosti. Nepříjemnou stránkou hry nebude ani smrt. Váš nebožtík bude pěkně naklonován s tím, že přijde o nějaké ty implantáty a dovednosti, ale tučné konto mu zůstane a snad dostane i zpět svou loď ovšem bez veškeré výbavy, která připadne jako kořist tomu, kdo vás do tohoto nezáviděníhodného stavu přivede. Nezbývá než tedy tiše držet palce a doufat, že veškeré sliby budou dodrženy a za pár měsíců se možná třeba i potkáme někde v nedozírných dálavách hvězdného oceánu.