Tak jako je Stevena Seagala těžké zabít, tak je i Evolvu těžké zařadit do nějakého žánru. Neokoukaný koncept s mutací hlavních hrdinů ve výborném vizuálním provedení vypadá na další z projektů, o kterých se bude mluvit hlavně v superlativech.
Jsme v daleké budoucnosti a ač se to z dnešního pohledu nezdá moc pravděpodobné, lidstvo pořád ještě existuje. Noční můrou všech vesmírných civilizací té doby je putující parazit, který ničí planety natolik neobvyklým způsobem, že tradiční obranné postupy selhávají. Agresivní potvora pomalu prorůstá napadenou planetou a klade vajíčka, která když dozrají, jsou vystřelena do vesmíru, kde infikují zase nové světy. Aby ho při jeho rozmnožovací činnosti nikdo nerušil, vyrábí si nezvaný host (jakoby mimochodem) armádu příšerek, jejichž úkolem je obrana parazita a útoky na domovské obyvatelstvo. Ve skutečnosti vlastně není třeba původní obyvatele zabíjet, protože při vysílání vajíček na smrtící misi do neznáma stejně dochází k totální destrukci celé planety. Jedinou účinnou obranou proti rozpínavému parazitovi i jeho armádě bodyguardů je moderní genetické inženýrství se svými lovci genů – Genohuntery.
Genohunter je maximálně adaptabilní tvor, jehož mutační schopnosti by mu mohl závidět i Terminátor. Ze zbytků zabitých nepřátel sebere vzorky DNA a po důkladné analýze začlení všechny jejich užitečné vlastnosti mezi ty svoje. Jinými slovy: co dokázala mrtvola (když byla ještě živá), to dokáže teď i Genohunter. V praxi to vypadá asi tak, že po likvidaci něčeho, co umělo skákat do úctyhodné výšky a vlastnilo sadu pařátů, absorbuje Genohunter genetickou informaci z nehybného těla a i on bude pravděpodobně brzo schopen skákat a narostou mu příslušné pařáty. Záměrně jsem použila slova "pravděpodobně", protože křížení genů je věc nevyzpytatelná a k mutaci může ale i nemusí dojít. Opakovaným začleňováním určitých genů se zvyšuje pravděpodobnost toho, že se vámi vytoužená vlastnost na postavě Genohuntera projeví. Chcete-li tedy vlastnit efektní kusadla, nepropadejte panice, když se to hned po první vraždě nějakého kusadlovitého tvora nepodaří. Čím víc jich zabijete a vycucnete, tím větší je šance, že se brzo dočkáte.
Abyste si nejrůznější mutace vašich bojovníků mohli pořádně užít, zvolili autoři perspektivu pohledu třetí osoby, přičemž jednu postavu sledujete v hlavním okně a tři další jsou vidět v malých okýnkách u dolního okraje obrazovky.
Vaším hlavním úkolem je samozřejmě záchrana světa a záhuba parazita i jeho přisluhovačů. K dispozici dostanete tým čtyř Genohunterů a snad vás potěší skutečnost, že zatímco oni se budou plahočit po povrchu planety, vy je budete ovládat z lodi na orbitě. Možností, jak proměňovat své bojovníky, jsou tisíce. Volba, kterou nepřátelskou zrůdu odpravit a pohltit, je zcela na vás, a protože jich ve hře potkáte opravdu dost, výsledné podoby i schopností vámi ovládaných postav mohou být velmi pestré. Jak bude hráč postupovat kupředu, každá parta Genohunterů se bude vyvíjet odlišně a u konce hry je velmi nepravděpodobné, že by dva hráči měli stejně vybavenou skupinku bojovníků.
Až doteď jsem se úspěšně vyhýbala zařazení Evolvy do nějaké žánrové kategorie. Jenže nic se nedá odkládat věčně a taky by to preview bez téhle informace bylo takové nějaké neúplné, takže se do toho pustím radši hned teď. Základní koncept hry je bezpochyby akční. Souboje s desítkami roztodivných protivníků, likvidace finálního bosse a všude podél cesty se lesknou kaluže krve – tady se nedá splést. Ovládání čtyř postav vnáší do hry prvek realtimově strategický – můžete svoje akce plánovat a každému z bojovníků přiřadit určité úkoly, které v celkovém součtu dají vzniknout bezchybnému útočnému manévru nekompromisně rozsévajícímu smrt na všechny čtyři světové strany. Při pojmenovávání žánru Evolvy se nesmí zapomenout ani na vývoj členů vašeho komanda – jejich genetické mutace představují typickou vlastnost RPG her. Podle mého nejlepšího vědomí a svědomí je tedy Evolva tím, co by se dalo nazvat 3D strategickou akcí s RPG nádechem.
AI protivníků by měla být důstojným konkurentem IQ některých lidí. Ve hře je zabudovaný systém "fuzzy logic", což se v praxi projevuje tak, že si nemůžete být jistí, jestli se ten opodál stojící šestinožec na vás vrhne nebo naopak dá na ústup. Jeho taktika záleží na různých přilehlých okolnostech, jako je přítomnost či nepřítomnost dalších potvor nebo počet a stav vašich vojáků.
Hlavní předností Evolvy je zřejmě její téměř nevyčerpatelná variabilita a to, čemu se v angličtině říká "replayability" neboli “hratelnost při opakovaném hraní”. A to nejen díky nápadu s přebíráním schopností od protivníků a unikátními sestavami Genohunterů, ale i kvůli interaktivnímu prostředí, kde můžete přinutit led tát a hořlavé předměty vzplát ohněm.
Computer Artworks, autoři Evolvy, neopomenuli ani grafickou stránku věci. Ať si kdo chce co chce říká o převaze myšlenky nad provedením, podle mně sebegeniálnější nápad zabalený do nevzhledného vizuálního kabátu dává v celkovém součtu hru průměrnou. To ale není případ téhle hry, což už asi víte, jestli jste se aspoň jedním okem podívali na obrázky. Ti, co nejsou dost nadšeni, nechť laskavě kliknou sem, kde je k nahlédnutí 7 screenshotů z Evolvy běžící na novém čipu GeForce 256. Jestli vás ani to nepřesvědčí o grafických kvalitách evolvího enginu, jste zřejmě beznadějný případ pesimisty.
Podpora 3D zvuku včetně EAX, skeletální animace, vertex lighting, hromada speciálních efektů – to je stručný výčet dalších zajímavých vlastností. A samozřejmě ještě multiplayer. Teprve tam se ukáže, jaké genové manipulace byly ty pravé. Až se proti sobě postaví týmy Genohunterů vedené jednotlivými hráči, bude dokonale jasné, čí kombinace genů je nejdokonalejší a nejvražednější.
První krabice s nápisem Evolva by se ve výkladních skříních obchodů mohly objevit už v říjnu.
