Extermination – očekávaný horor je mezi námi

Hru k recenzi zapůjčila firma:

Platforma: PlayStation 2
Multiplayer: ne
Paměťová karta: ano, minimálně 90KB
Analogové ovládání: pouze páčky
Vibrace: ano
Výrobce: Deep Space
Distributor: SCEE

Ano, konečně jsme se dočkali a jeden z nejslibnějších PS2 titulů dorazil. Hra založená na principech a atmosféře úspěšné Resident Evil série předvádí dokonale možnosti černomodré hrací skříňky a kromě toho velmi tvrdě útočí na post RE: Codename Veronica coby nejlepšího horroru na konzolích.

Odborná i neodborná kritika očekávala tuto hru s velkým napětím a většina z nás se jen těžko ubránila nadšení při prohlížení nových screenshotů a trailerů ze hry. Extermination vypadala slibně od prvního okamžiku a když je nyní mezi námi, musím hned v úvodu uznat, že moje očekávání nejen naplnila, ale i překonala.

Sice je pravdou, že jsem si u ní zanadával víc, než u jakékoli jiné hry v posledních letech, ale na druhou stranu prostředí pevnosti Fort Stewart je natolik propracované a realistické, že se v něm člověk zkrátka musí ztratit i kdyby nechtěl.

Na druhou stranu mi bloudění ve hře umožnilo dopodrobna prozkoumat možnosti a detaily engine, na jaký si ještě pořád musím zvykat. Mluvím o hře, ve které máte naprostou svobodu pohybu v rámci realistického prostředí a která velmi nápadně připomíná Metal Gear Solida (který je ale mnohem více propracovaný) nebo vlhký sen fanoušků Silphoon Filtera.

Než se dostaneme ke klišé, která patří k příběhu každé podobné hry, je třeba ocenit skvěle zvolené prostředí, ve kterém se Extermination odehrává. Pokud jste četli nebo viděli Věc (nemá to trvat příliš dlouho a budete si ji moct i zahrát), pak přesně víte, oč půjde. V případě, že jste fanoušky zmíněného filmu s Kurtem Russelem v hlavní roli, pak také víte, jaká hudba bude v Extermination (dále jen Ex) hrát. Jinými slovy inspirace klasickým dílem je zde očividná na každém kroku a místy působí přímo jako záměrné připomínání původního díla (které dle mého patří k absolutní špičce a klasice mezi prózou i filmovou tvorbou).

Antarktida obklopuje Jižní pól. Místo extrémů, nejvyšší, nejchladnější a největrnější kontinent, pokrytý ledem o odhadované tloušťce 2000 metrů. Obrovské hory ledu se odlamují každé jaro a polovina okolního oceánu zamrzá přes zimu, aby tak zvětšila rozlohu kontinentu více než dvakrát. Nejnižší teplota naměřená na Zemi (-89°C) pochází z výzkumné stanice Vostok a roku 1983. Tolik odborná literatura (nebo manuál hry). Nemyslete si, že vám vaše představivost dovolí obsáhnout mrazivý horror, kterým toto bílé peklo ve skutečnosti je. Není tam vidět na krok, vítr se snaží vás zastavit uprostřed bílých stěn sněhu a ledu a do toho všeho teď přibylo cosi, co oživuje vodu a zabíjí lidi.

Když se pevnost Fort Stewart odmlčela po odvysílání zmateného nouzového volání o pomoc, byla na místo vyslána speciální jednotka námořnictva. Možná to bylo počasí, možná šlo o náhodu, ale jeden z motorů letounu C-17E vypověděl službu těsně před cílem. Nouzový výsadek rozdělil jednotku na malé skupinky vojáků po dvou nebo třech a ti se teď musí dostat do pevnosti a k ostatním.

Jednotlivci nemají moc šance, protože základnu dokonale ovládá cosi, co se na Zemi dostalo s pradávným pádem meteoru, který čekal celé věky zmrazený v této pustině, dokud nepřišli vědci z pevnosti a neosvobodili bakterii, jakou si nikdo neuměl ani představit. Nejprve obživla voda, z ní se potom bleskově začali líhnout „slimáci“ a ti už pak velmi rychle nakazili všechno živé na základně a v jejím okolí parazitem, který mění genetický kód hostitele na svůj vlastní.

Vítejte v pekle.

Svého svěřence, Dennise Rileyho, 24-letého příslušníka speciální námořní jednotky, budete ovládat za pomoci podobných principů, na jaké jste zvyklí z her typu Metal Gear Solid, Silphoon Filter nebo Resident Evil. To v praxi znamená, že budete sledovat po většinu času jeho záda z mírného nadhledu, nicméně automatická kamera je velice pružná a pohyblivá, takže to neplatí zas tak doslova.

Váš svěřenec disponuje klasickými schopnostmi běhat, šplhat, ručkovat, přeskakovat a uskakovat. Jeho ovládání je pohodlné a jednoduché, nicméně je třeba si zvyknout na některá specifika a určitě vám bude nějakou tu chvíli trvat, než se budete prostředím pohybovat s takovou elegancí a bravurou, jakou vám předvede demo nebo chcete-li „předváděčka“ na začátku hry. Nicméně díky tomuto ovládání a rychlé kameře v kombinaci s dokonale vypadajícím prostředím (které sice vypadá extrémně podobně Metal Gear Solidovi 2, nicméně není ani zdaleka tak interaktivní… vlastně není interaktivní vůbec, když nepočítáte tlačítka, dveře a bedny) vypadá Ex v pohybu skutečně filmově a při jeho hraní budete mít pocit, že jste „tam“, třímáte v rukou tu obrovskou zbraň a zoufale svítíte baterkou do každého temnějšího rohu.

Když společně se svým kolegou vstoupíte do útrob základny, dopadne na vás zdrcující děsivá atmosféra potemnělých koridorů, ve kterých je možné přímo cítit přítomnost čehosi z jiného světa.

Každý, kdo hrál Half-Life, přesně ví, jak to ve Fort Stewart vypadá. Stejně jako v Alien Ressurection, i zde si hra dá pořádně na čas, než potkáte prvního protivníka, takže když k tomu dojde, jste dokonale vynervování z toho věčného napjatého očekávání a leknete se jako já.

Moje první setkání s „nimi“ vypadalo tak, že jsem vešel do temného skladiště, plného nepozemských zvuků a jak jsem tak jezdil laserovým paprskem svého zaměřovače po zdech, narazil jsem na nechutně velkého slimáka, který se plazil po bedně daleko ode mě na druhé straně místnosti. Zrovna jsem se chystal na něj přesněji namířit, když vyrazil jako střela po stěně a následně po stropu přímo ke mně a já po několika nepřesných zmatených výstřelech začal zoufale utíkat ke dveřím (nestihnul jsem to). Bravo! Atmosféra a monstra v Ex jsou dokonalé, poctivé a nezapomenutelné. Nic pro slabé povahy.

Kopírování nápadů ze zmíněné Věci a spousty dalších filmů a her, jako je významná postava, zaleptaná ke konci hry ve slizu vetřelců (Vetřelec) nebo dobíjení munice v armádních skladištích (Parasite Eve 2, Dino Crisis 2) společně s oblíbenými animacemi v herním engine (hra je na DVD, takže animací je hodně a jsou pochopitelně nadabované, nicméně nepochopitelně bez titulků) tvoří dohromady kombinaci, která jen ztěží někoho zklame. Navíc je herní engine vážně nádherný, jen si zkuste přijít k nějaké postavě hodně blízko a pořádně si ji prohlédnout. Paradoxně je možné říci, že hra samotná vypadá lépe, než klasické renderované filmečky, které ji doprovází (a ve kterých se oči postav nehýbou na rozdíl od hry samotné a to si údajně za vzor kladly Parasite Eve, taková troufalost). Samozřejmostí je reakce engine na to, co si obléknete nebo jaký upgrade si nasadíte na svoji zbraň, se kterou si užijete skutečně spousty legrace (přepínání na plamenomet, brokovnici, pušku, samopal, celá řada zaměřovacích systémů apod.).

Jinak je třeba říci, že hra je extrémně podobná právě Resident Evil sérii a to i počtem druhů nepřátel nebo třeba systémem odhalování mapy a řešením většiny jednoduchých puzzlů (které vám dají zabrat pouze v případech, kdy jde o prostorovou orientaci, protože při všem tom realismu grafiky je občas docela těžké nepřehlédnout malý otvor ve stěně nebo stolek ve skladišti).

Světlé stránky hry	Temné stránky hry
grafika ovládání atmosféra	nedostatek originality občasné hledání cesty

Pokud jde o ty nepřátele, jsou provedeni stejně mile jako postavy lidí (občas také z lidí nestvůry vznikají přímo před vašima očima) a budete bojovat se „psy, netopýry, koňmi a vojáky“ plus samozřejmě celou řadou speciálních setkání. Protivníky je možné vyhladit z mapy (to znamená, že se v lokacích neobnoví, když se vrátíte) až na zmíněné slimáky, kteří se rodí z vody a jsou nekonečně otravní (a nebezpeční). Naštěstí od chvíle, kdy máte plamenomet, je možné s nimi velmi rychle zatočit (i tak se vám párkrát dostanou za krk a to znamená problémy).

Navíc je ve hře faktor infekce, kdy vás jednotliví nepřátelé nebo živoucí voda (která zase vypadá přesně jako ve filmu Propast) mohou nakazit a vám potom na těle vyroste roztomilý parazit, kterého se musíte zbavit nalezením speciální dekontaminační místnosti, které jsou roztroušeny po základně. Poblíž této místnosti se také většinou nachází počítač, který vám za energii z vaší univerzální baterie napájející vysílačku apod. umožní uložit pozici (takže není nutné počítat jednotlivá uložení pozice jako v Resident Evilech, nicméně je nutné hledat generátory pro dobíjení baterie).

Je toho ještě spousta, co by se dalo o této hře psát, ale bylo by to v podstatě zbytečné vyzrazování efektů a radostí, které si pro vás tato strhující akce připravila, což by byla škoda. Takže se omezím na poznámku, že už mi Resident Evil Codename Veronica z konkurenčního DreamCastu Segy nechybí tolik jako předtím (stejně brzy vyjde speciální verze pro PS2) a vzhledem k podobnosti hry Shadow Of Memories (recenze v nejbližší době) s největším trhákem DreamCastu Shenmue již shledávám možnost pořízení tohoto stroje od konkurence dokonale zbytečným.

Homepage: www.scee.com/extermination.

	Grafika: 9/10
	Zvuky: 8/10
	Hudba: 6/10
	Hratelnost: 8/10
Extermination zastupuje novou generaci survival horrorů v době, kdy PS2 tento žánr ještě postrádá a získává tak několik bodů k dobru. Věřím ale, že půjde o dobrou volbu i v době, kdy dorazí nový Resident Evil a Alone In The Dark 4.
Celkové hodnocení: 8/10