Extinction: obří problémy (recenze)

Zhostíme se role Avila, který jako poslední ovládá umění sentinelů a poradí si i s těmi největšími Ravenii. Na bojišti na to sice budete sami, ale na pozadí stojí ještě pár spojenců. Tím nejdůležitějším je Xandra, velmi chytrá dívka, která umí pracovat s neznámými materiály. Dokáže z nich vytvořit třeba teleportační krystaly, díky kterým můžete dostat obyvatele měst do bezpečí.

Díky jejímu vědění dokáže zastavit řádění Ravenii, ale na to potřebuje spoustu těžko sehnatelných materiálů, a hlavně dostatek času. Ten jí máte zajistit právě vy, o zbytek se postará král Yarrow. Vyprávění probíhá přímo na bojišti a sem tam se objeví na rozdíl od hry opravdu pěkná animačka. Hra samotná totiž nevypadá nijak zázračně. Jak můžete sami na obrázcích vidět, jednoduchou stylizací se její nedostatky zakrýt moc nepodařilo, jde tak spíše o kreslený styl.

Příběh je dost jednoduchý, ale tady jde hlavně o hratelnost. Ta je založená především na dynamickém a rychlém pohybu. Do jisté míry mi zdejší systém zběsilého parkouru připomíná Sunset Overdrive. Máte dvojitý skok, za letu můžete použít zrychlení a odrážet se dá od spousty povrchů. Jako trampolíny poslouží stromy a markýzy. Na vrchol budovy se také dostanete bez problému. To ale neplatí u skal. Občas se musíte dostat na určité místo, ale v cestě stojí skála. Pokud nikde nenajdete vhodný odrazový můstek, nezbývá nic jiného než to celé obejít. 

Grafika je kreslená a občas i pohádková, na nic si ale nehraje

Souboje s obry jsou stejně dynamické jako pohyb. U potyček s menšími nepřáteli je to bohužel pravý opak. Avil si poskakuje sem a tam a kvůli nepříliš přívětivé kameře se snadno zamotáte. Tady alespoň trochu pomáhá minimapa, díky které vidíte, kde jsou další nepřátelé nebo civilisté. Její dosah si můžete zvětšit ve stromu schopností, ale k tomu se ještě dostaneme. Teď pojďme k boji samotnému.  

Bitvy se odehrávají v rozlehlých oblastech. Konflikty s malými Ravenii nejsou nic extra. V tomhle ohledu se Extinction hraje jako klasická hack'n'slash akce. Pomocí jednoho tlačítka umlátíte kohokoliv. Jen tak mimochodem, lehce trhanými animacemi mi Extinction připomněl sérii Darksiders.  

Počet nepřátel se postupem hrou zvětšuje, stejně jako rozmanitost jejich druhů. Ta pravá zábava ale přichází až s obřími bossy. Poražení každého takového Ravenii je jako skolení bosse v Dark Souls.  

Abyste se s takovým nepřítelem mohli vypořádat, je potřeba aby se vám nabila speciální energie. Tu získáváte zabíjením menších poskoků, záchranou civilistů nebo ničením zbroje a usekáváním končetin obrů. I bez plného ukazatele energie ho můžete znehybnit, ale na setnutí hlavy to nestačí. Když se vám konečně podaří jednoho nepřítele odstranit, hra vám bez okolků naservíruje dalšího. Tady začíná celá sranda s naplněním energie znovu. Po setnutí obří hlavy se totiž veškerá energie spotřebuje.  

Na každý druh zbroje se musí jinak

Postupně se objevují obři se stále lepšími zbrojemi. Od dřevěných, které se dají zničit jedním švihem, se dostaneme až k nerozbitné oceli. Po tom, co vám hra představí všechny, se brnění začne kombinovat. Takže se můžete setkat například s obrem s trnitými nárameníky, ocelovými chrániči na nohách a kostěnou přilbou.  

Ze začátku je to opravdu zábava, ale časem se z toho stává rutinní činnost, protože zkrátka děláte stále to samé dokola. I přes stále vyšší obtížnost jedou mise od začátku stále na stejném principu. Na několikahodinové seance se Extinction moc nehodí, ale jako chvilkový oddech si to představit dokážu.  

Kampaň se dělí na 7 kapitol, přičemž každá z nich obsahuje kolem 5 misí. V každé z nich máte jeden hlavní cíl a pár vedlejších, které vám přinesou další body zkušeností. Typicky jde o záchranu obyvatel, zabití nepřátel nebo obranu budov, nic neobvyklého.  Pokud se Ravenii podaří zničit celou oblast, tak je třeba si misi zopakovat.  

Za plnění misí dostáváte body, za které si pak můžete pořídit nové schopnosti. Krom výše zmíněného dosahu minimapy si tak můžete třeba zvýšit maximální životy nebo odemknout zcela nová komba. Soubojový systém tak alespoň dostane lehké osvěžení. Tohle ale není jediný způsob, jak se k bodům dostat.  

Vývoj postavy není nijak složitý

Krom kampaně najdete v Extinction ještě několik herních módů. Začneme s Trials, tedy se zkouškami. Postupem kampaní se vám odemykají další a další zkoušky a výzvy, které jsou náročnější než normální mise, za to ale získáte více bodů.  

Nemusíte se bát, že byste obsah hry vyčerpali rychle. Každý den ve hře najdete novou denní výzvu, kde se můžete s ostatními hráči předhánět v žebříčcích. A pokud vám ani tohle nestačí, módy Extinction a Skirmish vás zabaví na dost dlouhou dobu. První jmenovaný je postavený na tom, že musíte zabít tolik nepřátel, kolik jen zmůžete. Po smrti hra končí. Ve skirmishi se vám pak náhodně vygeneruje mapa, ve které si můžete řádit, jak chcete. Ke každé mapě se váže token, díky kterému ji můžete sdílet s přáteli. V menu také najdete položku s DLC, kde po vydání najdete pár předobjednávkových bonusů v podobě exkluzivních výzev a Season Passu. O plánovaných DLC se bohužel zatím nic neví.  

Extinction má v sobě opravdu velké množství obsahu. Všechno je to ale bohužel na jedno brdo. Už kolikrát jsme viděli, že kolem jednoho nápadu se dá vystavět celá hra, v případě Extinction zabíjení obřích nepřátel celkem rychle omrzí. Občasné trable s kamerou tomu také moc nepřidávají. Když to ale dostanete pořádně do ruky, tak se při hraní budete královsky bavit.