Eye Toy – panenská recenze revoluční hry

V mnoha ohledech jedinečný článek: zabývá se vůbec první hrou pro PlayStation 2, ke které nepotřebujete ovladač, klávesnici ani myš – pouze své tělo. Dalším unikátní rys: autorkou velké části textu je nová členka redakce, která pomůže Doupěti nabýt vyrovnanější podobu svým osvěžujícím přístupem normální, prozatím nestrhnuté hráčky. Neváhejte a čtěte dál!

Multiplayer: ano, 1 - 4 hráči
Paměťová karta: min. 460 KB
Kompatibilní s: EyeToy USB kamera (součást balení hry)
Analogové ovládání: pouze páčky
Lokalizováno (Český návod)
Výrobce/distributor: Sony
Distributor v ČR: AT Computers
Homepage:
http://www.eyetoy.com/english/

Co je vlastně Eye Toy? Bohužel, to vám nikdo nemůže dost dobře říct: musíte to vidět a zažít sami. Pokusím se vám ale pomoci s hrubou představou. Eye Toy byla v letních měsících nejprodávanější hra v Anglii, mimořádný úspěch slavila i v Japonsku. Jde tedy o trhák, který kromě jiného překonal v prodejnosti třeba nového Tomb Raidera (to nebylo zas tak těžké). Čím je tak zajímavá?

Jednak v ceně hry (přibližně 1.500,- Kč) dostanete USB kameru, kterou můžete připojit ke své PS2 a užít si tak mnoho legrace (třeba natáčet vlastní filmy, ve kterých hrajete hlavní roli, na video, propojené s televizí nebo PS2 – tuto funkci navíc podporuje samotná Eye Toy tím, že do takto natočených filmů umožňuje vkládat různé speciální efekty!).

 

Takovou pěknou kamerku dostanete zadarmo ke hře * Eye Toy může hrát celá rodina

Hlavně ale budete moci díky této kameře odložit ovladač a hrát všechny minihry v Eye Toy obsažené pouze pohybováním svého těla – máváním rukama, kopáním nohama i hlavičkováním. Kamera registruje pohyby vašeho těla podobně jako třeba střelbu ze světelné pistole u jiných her a přenáší tak vaše mávání rukama do herního světa na obrazovce (včetně vašeho obrazu), takže můžete například máchnout rukou v křesle a vaše postava na obrazovce smete dotěrného ninju.

 

Jedna ze slušně řečeno "zvláštních" her - Rocket Rumble je o odpalování ohňostrojových raket stejné barvy

Jak jsem již napsal: není dost dobře možné pořádně to vysvětlit slovy. Sám jsem to vzdal hned v úvodu, ale místo mne to zkusí nová členka redakce Doupěte, která ještě hrami není zas tak poznamenaná (i když k nim začíná mít více než vřelý vztah:-)) a sdělí vám pokud možno srozumitelným lidským způsobem, jaký byla Eye Toy zážitek pro ni. Předávám tedy slovo...

Katka a „vidící PlayStation 2“

Autorce je 25 let, na chleba si vydělává veřejností velice oblíbenou činností: vzděláváním dětí – učí angličtinu na základní škole (ale děti mě mají rády, FAKT!!!).

V hraní je o něco víc než nováček. O herní panenství ji připravil Silent Hill 1 a teprve před pár dny, po značně krušných chvílích, pomohla Solid Snakeovi zničit Metal Gear.

Volný čas netráví umýváním oken, jak by se po této recenzi mohlo zdát, ani trápením dětí, ale spoustou dalších, zajímavých věcí...

Tak jako spousta holek mého věku jsem o počítačových hrách a PlayStationu neměla valné mínění. Znáte to ... žere to čas, nic vám to nedá a navíc se na obličeji od věčného zírání na obrazovku časem objeví tupý výraz. Spokojeně jsem si žila až do doby, kdy mi byl do ruky vložen ovladač a do černé krabičky se zasunul disk se hrou Silent Hill. To byla první hra, kterou jsem kdy prošla a první horror, který jsem dokoukala do konce. Jelikož jsem v hraní sto let za opicemi, nebudu se s vámi dělit o své zážitky ... vy od těch svých máte patrně nějaký ten rok odstup. Docela dlouho trvalo, než jsem se znovu ocitla tváří v tvář další hře. Tentokrát to nebyl horror, ale docela roztomilá blbinka, ze které se mi nedělalo špatně strachy, zato mě fest bolely ruce.

Zábava začala hned po vybalení a nainstalování maličké kamery. Jsem poněkud menší postavy ... zkrátka ... jsem malá. Můj spoluhráč byl naopak jaksi přerostlý, takže napasovat se do stejné výšky byl nadlidský výkon ... samozřejmě můj, protože je jednodušší dát si pod sebe dva polštáře, než udělat díru do země. Ale i tuto nesnáz jsme zdárně překonali a hra mohla začít.

Každý z nás udělal tři ksichtíky, které se po skončení jednotlivých her ukázaly na obrazovce spolu s výsledným skóre. Neumím se tvářit ani na normální fotce, takže tohle byl opravdu zážitek. Nicméně jsem podstoupila nutné zlo a mohla se tak posunout k samotnému hraní.

Hry, které tvoří Eye Toy

Jako první jsme vyzkoušeli umývání oken - Wishi Washi. Účelem bylo co nejrychleji zbavit okno asi sto let staré špíny, což samo o sobě dá dost práce. Tady nám to ale navíc zpříjemnili občasným chrstnutím bůh ví jakého blivajzu. Výsledkem bylo, že jsem se odvařila hned v úvodu, ruce byly zralé na výměnu nebo týdenní pracovní neschopnost a okno bylo umyté asi tak, že vidět to moje maminka, nejspíš by se vyvrátila. No co, je to jenom hra. Jediným škodolibým potěšením a zadostiučiněním mi bylo, že protihráč, ač se opravdu snažil a budiž mu to ke cti, měl na okně čisté pouze jakési blíže neidentifikovatelné „obrázky“.

 

Je libo fotbálek? A co takhle hlavičkovanou? * Nahánějte bubliny!

Vybrat další hru bylo těžší. Že okno umím umýt líp jsem věděla už předtím a stejně tak jsem nemohla přehlédnout fakt, že v „bitkách“ dostanu na frak já. Ale první vítězství jsem měla v kapse, tak jsem si mohla dovolit trochu blahosklonnosti. A měla jsem pravdu. Kung Foo nebylo zrovna mým šálkem čaje. Nejen, že jsem nestíhala trefit potvory, lezoucí z okýnek, ale dokonce jsem dopustila, aby na mě kdejaká myš vypouštěla přebytečné plyny. No fuj! Než jsem se stačila vzpamatovat, byl konec a mě nezbylo než vrátit bradu na původní místo.

Myslela jsem, že nic horšího mě už nemůže potkat, ale opak byl pravdou. Následující hra, nesoucí název Plate Spinner, měla být hřebíčkem do rakve mých paží. Čtyři talíře na čtyřech tyčkách a teď točte! A všechny! A pořádně, ať nespadnou! Nevím, jak dlouho to trvalo, ale zcela jistě si vzpomínám, že jsem si přála ránu z milosti. Dokonce jsem se ani nebyla schopná radovat z vítězství. Hmmm, stejně netrvalo dlouho.

 

Krátké videovzkazy můžete nahrávat přímo do paměťové karty * Jeden z mnoha zvláštních efektů v Play Room, kde se natáčí vaše filmy

Boxování mi vždycky připadlo docela snadné. Od chvíle, kdy jsem hrála Boxing Chump si to už nemyslím. Jak to ten Rocky, proboha, zvládal? Jestli to nebude tím, že měl jen jednoho soupeře, útočícího z jedné strany. Tady vystrkovalo hlavu, a hlavně pěsti, protihráčů hned několik. Ještěže to byla jen hra, jinak bych měla ksichtík jako fialku.

Ufo juggler byla docela příjemná oddechovka. Létající talíře byly hezky barevné, ale mě tak strašně bolely ruce, že neměly šanci se moc dlouho udržet ve vzduchu. Výsledek – opět snadná výhra pro mého soupeře.

 

Taneční a rytmické hry zabaví každého diskofila * Box si nyní může užít i vaše babička

Rocket rumble ... hra, kterou jsem sice nepochopila, zato ji hrála s docela dobrým výsledkem, což chápu ještě míň. Raketky lítají a když ťuknete na ty, co mají stejnou barvu, pěkně se rozprsknou. Nenáročná zábava, ale po všem tom mávání rukama mi přišla docela vhod. Hlavně, že tam zase nebyly ty protivné myši...

Vliv Eye Toy na ženskou psychiku

Jestliže jste - stejně jako já - tvorové hraví, se spoustou šílených nápadů a bujnou fantazií, určitě oceníte možnost využití kamery nejen na vstup do hry. Kreativitě se meze nekladou a nikomu to nemusíte říkat:-).

 

Shazování zlobivých postaviček z mráčků je spíše pro děti * Roztáčení talířů se bude hodit budoucím číšníkům

Předtím, než jsem hrála Eye Toy, jsem se cítila jako poměrně samostatná, emancipovaná (taky se vám to slovo líbí?;-)) žena. Svým způsobem taková pořád jsem, jen jsem se utvrdila v tom, že okna si umyju na jedničku, ale sebeobrana je věc mně na hony vzdálená. Holt budu asi vždycky potřebovat psa obranáře ... nebo spíš přerostlého chlapa, toho nemusím chodit venčit:-).

Pár (nejen) technických slov závěrem

Takže máme za sebou autentické dojmy človíčka z davu a nyní si pojďme shrnout, co vlastně v Eye Toy za svých 1.500,- Kč získáte: kameru, se kterou budete moci natáčet vlastní filmy na videokazety, krátké videovzkazy do paměťové karty PS2 a především hrát se svými kamarády multiplayerové hry, nabízející výbornou zábavu každému, i kdyby měl s normálním hraním (za pomoci ovladače) problémy.

Eye Toy může stejně snadno hrát pětileté dítě jako osmdesátiletý důchodce – můžete u toho sedět v křesle nebo skákat po pokoji, kamera se dá nastavit a zaostřit jakkoliv si usmyslíte. A v pestré nabídce herních hříček si každý najde to svoje – taneční hry, akční mlátičky nebo prostě bláznivé (a zábavné) úchylárny, jako je ono umývání oken. Eye Toy je nádherným experimentem a společně se Socomem (akční hra, ovládaná částečně hlasem - pomocí sluchátek a mikrofonu, které dostanete v ceně hry – recenze bude na Doupěti co nevidět) jde o ukázku nové cesty, kterou by se originální konzolová zábava mohla vydat.

Každému, kdo z našeho článku nezískal dostatečnou představu „o čem to vlastně je“ (já vám to říkal!) vřele doporučuji homepage hry, na které najdete mnoho fotografií a videoukázek, stejně jako podrobné vysvětlení her i technologie. Díky za vaši pozornost, věnovanou nové tváři videoher – té vaší!

Grafika: 6/10
Hudba: 6/10
Zvuk: 10/10
Hratelnost: 10/10
Originalita: 10/10
Zábavnost: 10/10

Vpravdě revoluční sbírka různorodých her, ovládaných "pouhými" pohyby vašeho těla, dokáže chytnou bez výjimky každého. V ceně navíc dostanete kameru a pak se už představivosti a tvořivosti meze nekladou!

Celkové hodnocení: 10/10

Diskuze (14) Další článek: Žralokem, jedině žralokem chci být

Témata článku: , , , , , ,