F/A-18 Precision Strike Fighter – nad hlavami Korejců

Pokud patříte do oné kategorie bláznů, pro něž je létání posedlostí, pokud jste vždycky toužili být pilotem, ale několik mrzkých dioptrií, křivá záda nebo pár přebytečných kilogramů vám tento sen zničilo… A v neposlední řadě – pokud dáváte přednost zcela realistickým simulátorům, mohla by se vám líbit právě tato hra.

Říká se, že realita je mnohdy napínavější a zábavnější než sebelépe vymyšlená a zjednodušená hra. A někdy naopak mnohem nudnější. V případě F/A – 18 pak platí, že zatímco jeden člověk se u ní uzívá nudou, druhý bude prožívat orgastické okamžiky plné napětí a vzrušení. F/A –18 Precision Strike Fighter je totiž realistický letecký simulátor. Nikdy jsem v kokpitu letounu F/A –18 Hornet, který je hlavním „hrdinou“ této hry, neseděl, docela dobře si ale po odehrání této hry dokážu představit, jak vypadá v jeho podání bojová akce.

Uprostřed korejských nepřátel se na osamělé základně v pustině vznesete tiše se svým Hornetem do nebe. Podle instrukcí, které jste si předtím pečlivě při briefingu nastudovali, zamíříte na SV, kde by se měl nacházet cíl – v tomto případě nepřátelská letecká základna. Než tam doletíte, máte dost času a tak se koukáte okolo. Zkusíte si pár manévrů, namíříte si to střemhlav dolů a pak zase nahoru, mrknete se jak to vypadá nad mraky, zkrátka se nějak zabavíte. Pak se vám na radaru objeví nějaký objekt. Zbystříte, protože by se vám snadno mohlo stát, že je to nepřátelský letoun. Pokud by vás zaměřil, ocitli byste se ve velkých problémech.

Jedno se F/A –18 upřít nedá. Pekelná realističnost. Začíná to již úvodním menu, které je celé stylizováno do podoby „ready room“, přípravné místnosti s několika dveřmi. Jedněmi se leze do kokpitu letadla, druhými ven ze hry, ze šuflíků si můžete načíst mise, tabule slouží pro výuku, monitor pro přehrávání uložených souborů. Pokud jste si neprostudovali víc než stostránkový manuál, určitě byste se měli nejprve zúčastnit tréninku. Ten je absolutní podmínkou úspěšného pilotování a plnění misí. Nabídne vám zcela ochromující množství informací o letadle, jeho řízení, o jeho výbavě a o tom, jak se používá. Obsahuje dokonce i spoustu doprovodných filmů. Moc moudří z nich ale nebudete, mnohem lépe funguje několik schématických náčrtků pro blbé. Při pohledu na nákres toho, jak se uhýbá nepřátelským střelám, které si to kalí po vaší stopě, mi v hlavě zněla hudba k seriálu Nulová šance. Aby bylo možno si teorii vyzkoušet v praxi, je tu jedna tréninková mise, která se odehrává na Havajských ostrovech. Rozdíl mezi ní a misemi natvrdo je ale malý.

Pokud se člověk chce proletět, čeká ho ještě další, hlavní menu. Podobá se palubní desce a nastavuje se v něm řada věcí. Na první pohled zaujme pilotní průkaz s fotkou pilota. Nechybí na něm místo pro vypsání vašeho jména, fotka pilota (na výběr je několik ksichtíků) a hlavně údaje o vaší letecké kariéře. Počty zničených cílů jsou tu dokonce rozdělené podle druhu do několika kategorií. Kromě toho jsou v tomto menu i další, už tradičnější možnosti doladění hry pomocí nastavení rozlišení (640x480, 800x600 a 1024x768), úrovně detailů, obtížnosti a také parametrů pro multiplayer. Obtížnost se v tomto případě doslova vybalancovává, na výběr je deset úrovní nebezpečnosti nepřítele a jeho zbraní a k tomu si můžete i povypínat některé další parametry vašeho letounu (nárazu odolnost, poškození systémů). Tím se ovšem vzdáte realističnosti hry a jejího největšího kouzla. A aby nechybělo skutečně nic, najde tu hráč-pilot samozřejmě i mapu oblasti (nijak podrobnou), v níž se bude pohybovat, informace o názvu a cíli mise a schéma letadla, v němž si určí, jaké že dárečky to korejskému nepříteli bude házet na hlavu.

Čímž se dostáváme konečně k jádru věci a tím je bombardování a odstřelování korejských cílů. Ano, nikde jinde než nad Jižní Koreou okupovanou svým severně-demokratickým sousedem se nebudete pohybovat (s výjimkou tréninkové havajské mise). Škoda. Na druhou stranu si troufám tvrdit, že z výšek, v nichž se váš Hornet cítí jako doma, vypadá Jižní Korea úplně stejně jako Česká republika. Zelená placka, protkaná tu a tam řekou či silnicí táhnoucí se do daleka.

Ve hře máte na výběr. Buď postupná kariéra a nebo přímá akce, kde si vyberete podle toho, na co máte chuť. Základních misí je 28. Létáte sami i s parťáky a i když nakonec jde vždy jen o jedno a to samé a rozdíl sotva kdy poznáte, musím říct, že právě za pestrost misí zaslouží autoři pochvalu. Výběr je opravdu široký, od ničení elektráren, nádrží, kolon a letadel přes zaměřování osamělých tanků šinoucích si to zničit strategické mosty až po ničení takových válečných hrozeb jako jsou atomové rakety. Ve dne v noci, nad mořem i pevninou, od startů z klasických základen až po náročné starty z letadlových lodí, tady by si opravdu stěžoval jen ten největší remcal. Jsou tu dokonce i mise, ve kterým se ocitáte rovnou ve vzduchu. Skutečně si nedokážu představit, že by se na tom někomu něco nelíbilo. Zvlášť když existuje spousta dalších misí z rukou fanoušků, které si můžete stahovat z Internetu.

Samotný průběh hry sice není vyloženě nudný, ale ne pro každého musí být tím pravým ořechovým. Při letu není čím se kochat, země vypadá z výšky pořád stejně. Pohybujete se z waypointu do waypointu (ale nemusíte), přepínáte radarové módy, kontrolujete své střely vzduch-vzduch (AIM-9 a AIM –7) a vzduch-země (AGM 65E a AGM 62) a čekáte. Jakmile se objeví nepřítel, probíhá všechno snad až příliš rychle. Najít cíl, pověsit se na něj a zaměřit ho není žádná sranda a musím říct, že až neslušně mnohokrát jsem tady dostal na prdel. Naopak nepřítel vás zaměří celkem snadno. Jakmile se to stane, což poznáte podle nezaměnitelného zapípání, okorají vám rty, tep se zrychlí a jen čekáte na to, kdy je ten správný okamžik na prudké strhnutí letadla z dráhy střely vzduch-vzduch. Stačí jeden zásah, abyste se vydali na dlouhou, ale neodvratnou cestu k zemi. Jak už jsem řekl, ovládání letadla není žádná sranda a příkazů zadávaných pomocí klávesových zkratech je víc než kláves na klávesnici (vyplatí se stáhnout si zde seznam klávesových zkratek ve formátu PDF). A když už jsme u toho ovládání, ještě jedna samozřejmá, nicméně podstatná věc. Joystick. Bez joysticku se tahle hra hrát nedá. Možnost ovládání přes myš tu sice najdete, výsledek při jejím použití ale připomíná kousky Toppera Harleyho ze Žhavých výstřelů.

F/A 18 je skutečně hodně komplexní hra. Kromě multiplayeru pro čtyři hráče nabízí i Mission editor zaručující, že ani po splnění všech misí na nejvyšší obtížnost se k této hře vrátíte. Jeho použití je primitivní, výsledek ale stojí za to. Mise se sice mohou odehrávat opět jen nad Koreou a cílů není nekonečně mnoho, zbytek je ale na vás. Vyberete si ze 17 (!) typů letadel od F/A 18 až po Boeing 727, určíte si rozmístění přátelských či nepřátelských letounů (i ve hře plníte některé mise společně s dalšími letouny), nastavíte jejich vybavení, rozestavíte protiletadlovou obranu, lodě, pozemní vozidla, zvolíte velikost výbuchů a druh počasí a pak už si své dílo jen uložíte, načtete a vychutnáte. Kombinací je nesčíslně a i tentokrát veškeré procesy probíhají velmi rychle a nekomplikovaně – jako ostatně u celé hry. I když si na uživatelské rozhraní možná budete chvilku zvykat, nakonec zjistíte, že je velmi zdařilé a praktické.

I když přednost dávám v případě letadýlek méně realistickým hrám typu Crimson Skies či Pacific Warriors, musím říct, že preciznost, s jakou je F/A 18 vyrobena, mě mile překvapila. Grafika sice rozhodně není oslňující (to se týká především krajiny a efektů), modely letadel jsou ale propracované dostatečně (pokud mohu jako bratr bývalého zažraného modeláře soudit). Načítání misí bylo při 128 MB RAM velmi rychlé (téměř bleskové) a nenarazil jsem na žádné výraznější chyby, snad kromě trochu zmateného rozdělení misí. Nezbývá mi tedy, než nenápadně zopakovat, že pokud patříte do oné kategorie bláznů, pro něž je létání posedlostí, a upřednostňujete realistické simulátory, myslím, že neprohloupíte, když si F/A 18 Precision Strike Fighter pořídíte. Obzvlášť potom doporučuji tuto hru pozornosti Ministerstva obrany, které by tak mohlo vyřešit malý počet hodin nalétaných našimi armádními piloty.

	Grafika: 6/10
	Zvuky: 6/10
	Hudba: -/10
	Hratelnost: 8/10
Pokud patříte do oné kategorie bláznů, pro něž je létání posedlostí, a dáváte přitom přednost zcela realistickým simulátorům, neprohloupíte, když si F/A 18 Precision Strike Fighter pořídíte.
Celkové hodnocení: 7/10