Fallout - legendární RPG

Snad všichni máme alespoň mizivé ponětí o 50. a 60. letech minulého století. Byl to vrchol studené války; ne však v počtu tanků, případně jaderných hlavic vyrobených za jeden rok, nýbrž ve strachu kapitalistického světa, respektive Spojených Států z komunismu - a naopak. Byla to doba rychlého rozvoje techniky - od (mikro)elektroniky po vesmírné technologie. Rusové se mermomocí snažili předhonit Američany ve všem, na co jejich papalášové v rudém paláci zrovna přišli (lžičky, atd.). Teď to vypadá, že vám tady dělám přednášku z dějepisu - omlouvám se. Jen vám tím chci připomenou ony krásné doby, kdy byla tzv. "americká demokracie" jednoduše transformována v dokonalý stihomam z rudého nebezpečí. Média rvala do lidí obrázky totalitního režimu, který se šíří stále více na západ.

Tak, a teď si představte tato idylická léta kombinovaná s krutou budoucností druhé poloviny 21. století. Líbí? Inu mně taky ne. Suroviny jsou pryč, o poslední zbytky se vedou krvavé války. Nejvyspělejší země světa si dělají co chtějí - mají peníze, lidi i technologie, tak co by ne, že? A co se jednoho dne nestane - jakýsi hňup to dovede ad absurdum, červené tlačítko udělá "Cvak!" a už v tom lítá většina lidstva.

Naštěstí se ve vší té zvrhlosti podařilo Američanům vybudovat několik Vaultů - zcela soběstačných podzemních chlévů. Mají tam veškeré nezbytnosti nutné k přežití - potraviny, vzduch, vodu, atd. Ahá - voda! Voda je alfou a omegou celého Falloutu. V jedné kratinké houbařské sezóně se jí většina kdovíkam vypařila nebo byla kontaminována, takže čistá, pitná voda je téměř jedno století po hříbkové spršce skutečně velkou vzácností. Ve Vaultech se voda obvykle recykluje. Jenže co čert nechtěl, zrovna ve Vaultu č. 13 se musí porouchat čip, který tuhle recyklaci řídí (tedy čip, ono to vypadá jako párek elektronek přilepený na kusu dřeva…). Náhradní se poděl neznámo kam, žádný z obyvatel Vaultu nemá o "elektronice" ani páru, takže jaké jiné východisko zbývá, než poslat někoho ven, aby se trochu porozhlédl? No a na koho jiného by měla padnout volba, než právě na vás?

Shodou okolností jste ale právě vy z té generace obyvatel Vaultu, která si nikdy v životě ani neusrkla povrchového vzduchu. Nikdy jste na vlastní oči neviděli západ slunce, nikdy jste se nemohli se slzou v oku zadívat k hvězdné obloze. Šéf Vaultu vás s trochou nádobíčka doslova vyhodí před dveře a pak už je to všechno jenom na vás. Podle toho jakou jste si na počátku vybrali (tři předupatlané typy) nebo uplácali (můžete si nastavit všechno myslitelné i nemyslitelné) postavu se bude odvíjet další postup. Slabší postava se asi zaměří spíše na prokecávání se, obchodování, a kradení. Vazby se půjdou nejprve vycvičit, pak řádně vyzbrojit a nakonec začnou pěknej tanec. Jakmile vylezete z Vaultu, čeká na vás obrovské, nebál bych se říci přímo megalomanské, území, že vám z toho budou oči přecházet. Na první pohled se vám bude zdát možnost dohrání Falloutu v řádu týdnů zhola nemožným. Ó jak klamný to však dojem! Na obrovské mapě jsou pouze velmi zlehka roztroušena hlavní místa děje a nejvíce času (ve hře, v reálu je pohyb na mapě řešen samozřejmě zrychleně) vám zabere právě přesouvání se mezi nimi. Z počátku je čas veledůležitý, jelikož na nalezení čipu vám byla stanovena dodací lhůta 150 dní.

Jak jsem již napsal, postavy ve Falloutu mají nepřeberně vlastností. Fallout měl být postaven na RPG systému GURPS (Generic Universal RolePlaying System), z čehož ovšem nakonec sešlo - licence, nezbedné licence! I tak ale údajně obsahuje jeden z nejpropracovanějších RPG systémů, jaké kdy spatřily světlo světa v počítačové hře. A jak se dá posoudit z dlouhodobého intenzivního hraní, opravdu tomu tak je. Jakmile se octnete vně vašeho domovského Vaultu, jste odkázáni sami na sebe. Musíte si obstarávat potravu, vodu, peníze, zbraně, munici, informace. Ještě než vás vykopli, šéf vám dal několik moudrých rad k dobru - třeba o tom, kde se nachází Vault č. 15, tj. kam byste měl své hledání zpočátku asi zaměřit. Cesta k němu, a vůbec cesty po mapě obecně, skýtají mnohé nástrahy a nebezpečí. Tu narazíte na osídlené městečko, tu na hordu banditů, a támhle zase na karavanu nebo tlupu škorpiónů. Jednou jsem dokonce potkal starou dobrou anglickou policejní budku z 20. století. Chvíli jsem na ni vyjeveně čučel, kde že se tam vzala, a pak "Frrrr…" - už jsem o ní přemýšlet nemusel (a to jsem nebyl ani zfetovanej ani otrávenej!:). Můžete také sem tam narazit na nějakou tu mrtvolku. Některé zachovalejší u sebe mohou mít nejrůznější užitečnosti, takže se neostýchejte ji občas prošacovat. Alfou a omegou každé RPG je získávání zkušeností, většinou formou boje. K boji potřebujete zbraně (je zde ale i možnost ručního souboje muže proti muži). Fallout je plný zbraní. Interplay si zřejmě povolal na pomoc vojenské poradce, či co, protože tu máme dýky, motorové dýky, klasické magnumy, lasery, rotační lasery, plazmové pušky, plamenomety, granáty, pulsní granáty, atd. Prostě tady se vyřádí i ten nejnáročnější militarista. Boj je řešen na tahy - podobně jako např. v UFO: Enemy Unknown máte určitý počet jednotek (obvykle max. deset, jejich počet však lze zvyšovat i snižovat, viz. dále), které můžete za jedno bojové kolo spotřebovat a různé činnosti si žádají různý počet těchto bodů.

Pokud v boji dostanete kritický zásah, může se počet dostupných jednotek v dalším kole snížit. Snížit se může i v případě, pokud jste si u postavy vybrali nějakou speciální vlastnost (to je však samozřejmě zpětně vyváženo nějakým vylepšením). Krušné chvíle nadejdou ve chvíli, kdy vám do zbraně došly náboje. Buď můžete lišácky prchnout nebo se do nepřátel pustit ručně. První možnost je uskutečnitelná, pokud se nacházíte ve věší vzdálenosti od skupinky - pak můžete utíkat do "výpadové zóny" (každá lokace ve Falloutu má dva druhy zón - buď výpadovou, kterou se dostanete na hlavní mapu, nebo přechodovou, kterou se dostanete do další části lokace) bez obav z průstřelu zad. Pokud jste ovšem uprostřed kordónu rozdováděných nájezdníků, podotýkám, že okamžitá sebevražda ve Falloutu není možná, musíte chtě nechtě bojovat tváří v tvář. Animace postav jsou více než dokonalé. Ladné pohyby výpadů, ústrků, či barvami hýřící odlétající končetiny, nebo vytékající vnitřnosti, to jsou pouze náznaky skvěle vyvedených bojůvek. Různé zbraně mají různý účinek - pokud do někoho vysázíte devět ran magnumem, nelze se nedivit, že již nepříliš pohromadě držící osoba přijde desátým výstřelem o kus boku (jestli se tak ovšem nestane dříve, devět ran bude asi moc). Raketomet si nebere servítky a cíl rovnou pohází do distance několika metrů. Zato třeba malinkatá plasmová pistolka, ta dělá divy. Pokud svedete správně zamířit, kýžený cíl se doslova a do písmene rozpadne na prach, od hlavy až k patě. Mimo zbraní zde máme kvanta jiných užitečných i naprosto bezvýznamných předmětů. Druhou nejdůležitější devizou jsou náboje, bez nich toho moc nesvedete ani kdybyste se nechali posvětit. Třetí v žebříčku jsou nejrůznější druhy alkoholu, prášků, a jiných povzbuzujících prostředků. Jen nezapomeňte, co vám každé ráno před odchodem do školy káže maminka - všeho moc škodí. A jestli se sfetujete steroidama nebo ožerete Nuka-Colou, bude to jenom a jenom váš problém, až v poušti uvidíte fatamorgánu. Ač vaše schopnosti po požití některých druhů povzbuzujících látek zprvu stoupnou a budete se možná cítit líp než superman v říji, jakmile dobojujete a vydáte se na další pochod, ó jaké to pro vás bude překvapení až vám začnou čísla u většiny vlastností strmě klesat. A jestli jste si dali opravdu hodně, tak vám budou ubývat i životy, a to pak není žádná sranda.

Mno, zanechme fetů a poohlédněme se po něčem pro naše chtivé hráčské oko přitažlivějším. Výtvarné zpracování Falloutu perfektně vystihuje takřka veškeré postapokalyptické scénáře. Pokud jste četli např. Chvalozpěv na Leibowitze, jistě víte, o čem mluvím. A ti, kdož nevědí, ať tedy nastraží své sluchy: "Krásnější scény, než jaké uvidíte v tomto mistrovském díle, díle génia, jste na svých monitorech doposud nezřeli. Opuštěné, zchátralé vísky, ruiny, dokonale kontrastují s gotickou velkolepostí některých z jiných míst. Města jsou věrným obrazem společnosti vzešlé z jaderné katastrofy, ovládané jen těmi nejnutnějšími potřebami." Domluvil jsem. Animace, obzvláště animace obličejů, že jsem tak smělý a nazývám je obličeji, dělají čest grafikům. Museli si s nimi jistě pěkně vyhrát, než dosáhli tak opravdových (v daných mezích) obličejů. Nalezneme zde mnoho nejrozmanitějších druhů postav. Prvním stupněm co do veli(kostního) žebříčku budou asi krysy, černé flekance, nerozeznatelné od kaňky (až do své smrti, po ní připomínají červenou kaši).

Druhý stupeň zaujímají věrní psíci, velmi nebezpeční tvorové, doporučuji nerozhněvat a radši za nicotnou úplatu dvou leguánů na rožni párek hafanů "najmout". Třetí stupeň , zelenkavě-blinkavé kobylky, které se na vás sice pohrnou v mnohých počtech, avšak výdělek bude více než vstřícný. Konečně se dostáváme k nejnižšímu člověčímu stupni, kde nalézáme hned několik druhů. Jmenujme například žebráky, děv…promiňte, dívky do větru, tuláky, bezbranné obyvatele měst. Člověčinou páchne i stupeň pátý, leč zde je to již člověčina hodná pozornosti. Nalézáme zde taktéž obě pohlaví, pouze s tím rozdílem, že oni již vlastní zbroj. Zbrojí myslím nejrůznější zbraně, od kladiv po samopaly, od drátěné košile po ocelový plášť. Stupeň šestý zaujímá přerostlá havěť, převážně v podobě radiací stižených škorpiónů, vlastnících nepříjemně veliké bodavé jedovaté tentononc na konci svého ocasu. K této třídě se řadí ještě několik druhů zvířencovitých, převážně ta nejspodnější vrstva - krtci, potkani, atd. Konečně přichází na řadu třída sedmá, nejvyspělejší, unikátní výtvor matky země, SUPERMUTANT! Ve vývojovém stupni nepříjemně dotírá na homo-debilis, ale musíme brát v úvahu společný původ. Supermutant již dokáže řadit vlastní druh do kast, vyzbrojovat se těmi nejúčinnějšími zbraněmi a užívat veškerých výdobytků techniky. Abychom nic neponechali náhodě, musíme ještě nad supermutanty přiřadit bratry a sestry z Bratrstva Oceli.

Tato dobročinná organizace se ujala dohledu nad posledními technickými vynálezy, kladouc si za cíl uchovat je pro příští generace. Tomuto šlechetnému cíli napomáhá oboupohlavní (na rozdíl od supermutantů, kde jsem výraznější změny nepozoroval) druh homo-debilis a nedostižná výzbroj, kterou byste zde snad mohli někde slíznout z obrázků. Tak, to bychom měli seznam individuí (jistě zdaleka neúplný), se kterými se v Falloutu setkáte.

A na závěr musím podat několik stížností. Tou první a nejnemilejší opět je, že délka hry stojí ani ne za týden mého oblíbeného výrazu "pohodová pařba". Víc si neškrtnete, velkolepý závěr poctíte slůvkem "Amen" a začnete pařit odznova. Teď vám jistě na mysli vytane otázka "jak takováhle tuctová RPG může být proboha tak krátká?" Odpověď je jednoduchá, stejně jako v každé druhé pořádné RPG, i zde na první dohrání poodhalíte jen několikátinu ze světa Falloutu. Až tedy začnete znovu, s jinou postavou, bude se sice příběh ubírat podobným směrem, nikoliv však nutně stejným způsobem. Rozhovory, setkání s lidmi, to vše může mít (pravděpodobně bude mít) pokaždé jiný výsledek. Tahle hra vám (naštěstí) vydrží na mnohem delší čas, než by se na první pohled mohlo zdát. Vždycky vás něčím překvapí.

Pokud se chcete dozvědět o Falloutu i jeho druhém dílu maximum informací, navštivte náš Fallout Vault - na Doupěti hostované stránky zabývající se tématikou právě těchto her (http://fallout.doupe.cz/).