Famicom Detective Club: oprášené detektivky přímo od Nintenda | Recenze

Když se řekne Nintendo, určitě se vám jako první vybaví Mario se Zeldou, Yoshim, Pokémony a dalšími ikonickými značkami. Pochybuji, že vůbec budete vědět, že Famicom Detective Club má na starosti přímo Nintendo. To, že jen málokterý hráč ví, že Nintendo na přelomu 80. a 90. let rozjelo sérii grafických románů a na několika dalších spolupracovalo, je zkrátka kvůli tomu, že se ani jeden díl nedostal mimo japonský trh. Po dlouhých 33 letech Nintendo z ničeho nic přepracovalo oba dva díly Famicom Detective Clubu, znovu nahrálo soundtrack, přidalo dabing a my se tak konečně můžeme podívat, co je tahle detektivka vlastně zač.

Vezmu to chronologicky, takže od dílu s podtitulem The Missing Heir. Probouzíte se v roli mladíka, který po pádu z útesu ztratil paměť a je momentálně zachraňován náhodným kolemjdoucím. Je to docela nešťastná shoda náhod, protože jste zrovna uprostřed řešení případu a podle všeho vám k získání klíčové indicie chybělo jen málo. Teď ale musíte hezky od začátku, protože vaše hlava zažila pořádný otřes. Postupně se dostáváte do složitého případu, který se točí okolo rodinky zbohatlíků z vesnice, ve které si každý myslí, že ji postihla kletba, podle které má mrtvý člen rodiny ožít a zabít každého, kdo má s jeho smrtí něco společného.

Hned po pár úvodních obrazovkách mi bylo jasné, že Nintendo na grafickém zpracování nešetřilo. Přeci jen u žánru jako jsou grafické romány to je jeden ze stěžejních prvků. Pozadí jsou nádherně kreslené a většina z nich je i animovaná. Pokud je tedy na nich co animovat. Stejně tak zpracování postav příjemně překvapilo. Během rozhovorů mění pózy a výrazy, takže sterilnost, jako v případě Vampire: The Masquerade – Shadows of New York, což je jeden z posledních grafických románů, který jsem hrál, tady nehrozí.

Mnohem příjemnější je ale fakt, že obě hry jsou kompletně nadabované. To je samozřejmě novinka. I když byly původní verze vydané na vylepšený Famicom Disk System, tak nacpat tam celý dabing zkrátka možné nebylo. U grafických novel není dabing zrovna něco obvyklého, pokud nepočítáte ty největší AAA tituly. Jestli máte nakoukané nějaké to anime, jistě některé z hlasů poznáte. Jinak jste ale bez šance. Famicom Detective Club totiž nabízí pouze japonský dabing. Veškerý text je pak v angličtině. Pro někoho to může být překážka, ale mně, jakožto fanouškovi asijské tvorby, to nijak nevadilo.

Sice si nemůžete během hraní přepnout do podoby originálu, ale alespoň si můžete v nastavení vybrat, jestli bude příběh doprovázet původní či nový soundtrack. K modernímu zpracování se mnohem více hodí jeho nová verze, takže za mě v tomhle ohledu byla volba jasná. U Girl Who Stands Behind můžete mimo to okusit také soundtrack z remaku, který tento díl dostal na konzoli SNES.

To bychom měli pozitiva, a teď k negativům, kterých má Famicom Detective Club požehnaně. I když se jedná o kompletní remake, tak veškeré mechaniky jeho tvůrci přebrali z originálu. Ovládání hry je sice uzpůsobeno tak, aby bylo pohodlné pro Switch, ale to nic nemění na tom, že způsoby, jakými příběh postupuje, jsou už zkrátka zastaralé. Z počátku první hry mi to ani tak nepřipadlo, ale pocit frustrace se dostavil už v následující kapitole. Samozřejmě mi je jasné, že vyšetřování vražd nemá být nic jednoduchého, ale zaseknout se na jednom místě jen proto, že jste jednu z možností v konverzaci proklikali jen dvakrát a ne čtyřikrát, rozhodně nepotěší.

Do podobných situací se náš detektiv dostává často. Pokud už nevíte, kudy vede cesta dál, tak se musíte spolehnout na taktiku zkoušení naprosto každé možnosti. A někdy je potřeba vše projet vícekrát. Vyšetřování každopádně není jen o konverzacích. Občas narazíte na předmět, který lze sebrat a můžete volně prozkoumávat prostředí, kde se občas také skrývá nějaké vodítko. V tomhle případě bych docela ocenil, kdyby hra podporovala dotykové ovládání. Pohyb lupou na displeji přes analogovou páčku je totiž strašně pomalý. Když zrovna hledáte, jestli vám náhodou někde něco neuniklo, tak to jen přidává na frustraci.

Když už se na hrách pracovalo od základu znovu, mohli do toho vývojáři sáhnout trochu víc. Možná ale jen nechtěli tolik změnit originál, což se dá do jisté míry pochopit. Co na druhou stranu oproti mechanikám zestárlo dobře, je příběh. Oba v některých částech působí jako klišé, ale zvládají překvapovat a jen tak vás nezačnou nudit. Neustále se něco děje a zápletka se stále zamotává, dokud nenajdete vodítko, které vás konečně přivede na správnou stopu. Jen by se mi možná víc líbilo, pokud by hlavní hrdina měl předem dané jméno. To si vybíráte sami, a i když je tato volba do příběhu zahrnutá, tak bych se bez ní obešel.

O vyšetřování bohaté rodiny z The Missing Heir jsme si už řekli. Nyní je na řadě Girl Who Stands Behind. Tento příběh je prequel. Odehrává se dva doky před Missing Heir a podíváme se v něm, jak se z našeho hrdiny stal uznávaný detektiv. Nejdříve utekl z domova, aby našel dlouho ztracené rodiče. Zanedlouho ale už řeší případ vraždy na zdejší střední škole. Žáci jsou v podobném věku jako on, takže se na vyšetřování perfektně hodí.

Záhadný případ ho přivede až k hororovým pověrám zdejší školy, podle kterých se žákům za zády objevuje dívka potřísněná krví. Na první pohled to může působit jako duchařina, ale stejně jako v prvním díle je všechno logicky vysvětlitelné. Kromě toho také uvidíte, jak se do detektivní agentury dostala Ajumi, která vám v Missing Heir pomáhá a značně celé vyšetřování ulehčuje.

Ani Girl Who Stands Behind se ale neobešlo bez zastaralých mechanik. Opět vás čeká několikanásobné zkoušení všech možností a mnohdy nekonečné hledání vodítek v prostředí. Někdy totiž cesta vede úplně jinudy, ale to vám hra nijak neřekne. Zkrátka musíte otestovat každou možnost, která je k dispozici. Příběh jako takový ale obstojí stejně jako v Missing Heir.

Originály má na svědomí Jošio Sakamoto. Jeho jméno vám možná nic neřekne, ale v Nintendu patří mezi docela výrazné osobnosti. Mimo jiné se podepsal pod značkami jako je Metroid či WarioWare. Famicom Detective Club byla jeho prvotina jakožto autora příběhu a sám tvrdí, že rozhodnutí přijmou tuto nabídku definovalo jeho kariéru. Přiznává ale, že v té době to nebylo nic lehkého, jelikož vývojáři nebyli připraveni na tvorbu hry, která tak silně spoléhá na příběh.

Nyní by to už mělo být jednodušší a vůbec bych nebyl proti tomu, aby se série Famicom Detective Club ještě někdy na Switchi ukázala. Dokážu si představit detektivní pokračování se zpracováním, které nebude tak zaprášené. A pokud by nemělo jít o úplně nový díl, tak Nintendo má stále v záloze ještě pokračování Tantei Club: Yuki ni Kieta Kako z roku 1997, které původně vyšlo jen na bizardní platformu Satellaview fungující společně se SNESem. I když o několik let později vyšlo i na GameBoy Advance a Wii skrz Virtual Console, tak se o něm stejně moc neví, protože se opět nedostalo mimo japonský trh.

Ať už budete hrát The Missing Heir nebo Girl Who Stands Behind, čeká vás na pohled a poslech velmi kvalitní grafický román plný zvratů a zajímavého děje. Nenechte se ale ošálit moderním grafickým zpracováním. Pod povrchem jsou oba díly věrné originálu a zdejší mechaniky už jsou řádně zaprášené.