Fear Effect 2: Retro Helix – je to opět trhák

Druhý díl slavného Fear Effectu byl očekáván jako jedna z posledních dobrých her, kterých se PS na sklonku svého života dožije. Pokračovaní slavné akční adventury na sebe nenechalo dlouho čekat a přichází téměř přesně rok po uvedení prvního dílu. Překonal Kronos své původní originální dílo?

Prvotní nadšení Fear Effectu pramenilo z jeho originálního pojetí herního prostředí. Nevzpomínám si na žádnou jinou hru, která by využívala animace jako pozadí pro akci. Jisté náznaky byly ve Final Fantasy, ale to byly jen občasné pokusy. Ono nemyslete si; pobíhat po střechách domů a pozorovat auta jedoucí pod vámi v kvalitě renderovaného prostředí je vcelku podívaná. A ve Fear Effectu nebylo překvapením pohybovat se nad tekoucí lávou, tříštícím se sklem a třeba vodopádem v pozadí. Lehce se o tom mluví, ale je potřeba to vidět v akci. Není divu, že první FE1 šel na dračku a tak se Kronos rozhodli vyrýžovat o trošku víc peněz ze svého nápadu pokračováním úspěšného titulu.

Příběh je opět zasazen do budoucnosti, ale tentokrát pokračování netradičně předchází prvnímu dílu. Příběh naznačím jen okrajově: uznávána archeoložka nalezne dávný odkaz starých Číňanů, jakousi esenci nesmrtelnosti a hodlá na sobě provést dobrovolný experiment. A jak už to tak bývá, na konci pokusu není stoprocentní úspěch, alespoň pokud budeme počítat vzhled jako jeden z faktorů úspěchu. Mimo jiné se po Zemi šíří nezastavitelná nemoc EINDS, kterou ve chvíli, kdy vstupujete do hry, trpí již polovina obyvatelstva; samozřejmě jde o nevyléčitelnou, smrtelnou nemoc. Naši tři hrdinové z prvního dílu (Hana, Deke a John) dostávají novou posilu, půvabnou Rain. Ze začátku se naši tři dobrodruzi neznají a co víc, nestojí na jedné straně. Výjimkou jsou Hana a Rain, které jsou si místy až příliš blízké :-). Na začátku plní každý jiný úkol, který zdánlivě nijak nesouvisí s těmi ostatními, ale ke konci se vše vysvětlí. Příběh je stejně jako u prvního dílu pestrý a plný zvratů i překvapení, i když není tak originální jako první Fear Effect, ale to je holt daň za pokračování úspěšné hry.

Vzhled se opravdu ani trošku nezměnil, tedy stejný pohled na svět jako v premiéře. Pobíháte po lokacích s animovaným pozadím, kamera střídá úhel pohledu. Ani postavy, ani prostředí nebylo nijak vylepšeno a tak jsem měl jako hráč pocit, jako bych hrál spíš nějaký datadisk než úplně novou hru. Ono to ani tak nevadí, co taky víc vymačkat z PS, ale jako hráč mám pocit, že se Kronos prostě flákal a jen pokračoval v práci na FE1. Možná, že hl. postavy jsou trošku ostřejší, nicméně změny jsou jen nepatrné.

Hratelnost druhého dílu byla zpříjemněna snížením obtížnosti. Ve dvojce jsem se nesetkal s nepřemožitelnými bossy, kteří nešli přemoci jinak, než pečlivým nastudováním jejich cyklů (viz. Číňan pod posteli v nevěstinci: FE1). V arzenálu našich hrdinů je několik nových zbraní: např. raketomet, granátomet a el. rušička na roboty. John dokonce v jedné pasáži řídí obrovského mecha.

Můj výsledný dojem z Fear Effect 2: Retro Helix je poněkud rozporuplný. Je to dobrá hra; stejná akce, dobrý příběh, který je občas proložený hádankami a puzzly. To mi připomíná: hádanky jsou jedna z věcí, která vás možná na FE2 bude občas štvát. Některé jsou lehké, ale ostatní bývají nesnesitelně obtížné. Například na konci hry se vyskytuje hádanka čínské cesty života. Nevím jak vy, ale já čínsky neumím. Přiznávám se, že jsem v tuto chvíli musel sáhnout po návodu a přečíst si její řešení. Šílenec, který tuto hádanku vyluštil, tvrdil, že u ní strávil několik dní a v podstatě si vyzkoušel všechny možnosti. Tímto před ním smekám. Je to jeden z hráčů staré školy, který se s problémem pere, dokud jej nevyřeší. Ale zpět k těm dojmům z FE2. Prostě mi připadne, že ačkoli je FE2 bez vyjímky stejně dobrý jako první díl, nezaslouží si stejné hodnocení jako jeho předchůdce. Například se neopakuje překvapení, které začalo na třetím disku FE1. Ta pasáž se smrtí jednoho z hrdinů a probuzení pekelných monster. Ve druhém díle vás to tak nepřekvapí, protože to intuitivně očekáváte. Podobně je tomu v některých vtipných situacích, kterými mě FE1 občas překvapil. Například scénka s ručníkem v prvním dílu, stručně řečeno: Hana prostě odzbrojí komunistického vojáka tím, že svůj ručník mimochodem upustí. Jestliže se autoři pokouší o podobný žertík v Retro Helix: lesbická scénka ve výtahu, výsledný efekt je o poznání slabší. Takže ačkoli proti FE2 nic nemám a pokud vás první díl bavil, mohu jen doporučit; není možné alespoň z mého hlediska dát stejné hře stejné hodnocení. Na druhou stranu mě vlastně nenapadá, čím by šel FE2 vylepšit. Asi ničím. Nedokážu vysvětlit proč mě Tomb Raider bavil čím dál víc až po čtvrtý díl (dobrá, dobrá trojka nebyla nic moc) a FE2 je „pomalejší“ už ve druhé epizodě.

	Grafika: 8/10
	Zvuky: 8/10
	Hudba: 7/10
	Hratelnost: 7/10
Dobrá nadstavba úspěšného titulu, ani lepší, ani horší.
Celkové hodnocení: 7/10