Frozen Synapse – minimalistická cyberpunková tahovka (recenze)

Modře blikající stěny ohraničují prostor podobný něčemu mezi skladištěm a futuristickým open-spacem. V budově se však nemíhají dělníci ani znudění úředníci, ale tiše se plíží dvě po zuby ozbrojené jednotky, které mají jediný cíl – povraždit tu druhou. A právě kvůli tomuto cíli přicházíte na scénu vy, abyste správným odhadem situace a precizními rozkazy rozhodli bitvu. Řádně krvavou, ale pořád neuvěřitelně minimalistickou, rychlou a hlavně žánrově čistou.

Frozen Synapse se na rozdíl od jiných her nesnaží o žánrový guláš, ale o dokonale čistou taktickou nirvánu. Místo vylepšování vojáků a rozhodování o jejich výbavě prostě dostanete k dispozici náhodně vybavenž tým, který má povětšinou stejný arzenál jako nepřítel, nějaký cíl, náhodně vygenerovanou úroveň a omezení na několik tahů. V praxi tak každá potyčka trvá jen několik vteřin, ale vymýšlením můžete klidně strávit mládí.

Frozen Synapse se nesnaží namíchat žánrový guláš, ale k dokonalosti dovedenou formulku čisté taktické nirvány

Díky několika základním příkazům a sympaticky pochopitelným herním mechanismům (vojáci mohou mířit směrem, odkud čekáte nepřítele, což logicky poskytuje výhodu, zdi se dají prostřelit pouze raketometem, za překážkou se krčící nepřítel se hůře trefuje a jednotky víceméně fungují podle známého „kámen-nůžky-papír“ schématu) se totiž může naplno projevit váš strategický duch. Proběhnete open-spacem až k nepřátelskému odstřelovači a odděláte ho ranou z brokovnice, než vůbec stihne zamířit? Zničíte spolu s otravným samopalníkem i celý kus místnosti? Mrsknete k dobře schovanému vojákovi s brokovnicí granát?

Sofiina volba

Výběr možností je takřka nepřeberný, ale musíte brát v úvahu, že tahy pouze rozsekávají reálně ubíhající čas do pětisekundových intervalů. Může se stát, že naplánujete skvělou akci, ale nepřítel jasně mířící před vaší hlaveň prostě změní směr nebo pouze chvíli počká a váš číhající voják se promění v krvácející uzlík svalů. Brzy se tak naučíte předvídat nepředvídatelné a sami se chovat opravdu nečekaně, abyste nepřítele zmátli a udělali z jeho vojáků sekanou.

Šedou kůru mozkovou můžete procvičit jak při hře pro jednoho hráče, tak i v multiplayerových bitvách. Oboje má svoje kouzlo a oboje se dá hrát takřka nekonečně dlouho, a to hlavně díky náhodnému generování úrovní, které promění pětapadesát misí z kampaně v nekonečné variace na stejné téma. To se rozhodně vyplatí, protože díky tomu single nepředstavuje pouhou rozcvičku pro multiplayerové souboje, ale plnohodnotnou alternativu náhodných půtek s nepřáteli.

Upřímně se musím přiznat, že už mě dlouho žádná hra nechytla tolik, jako právě Frozen Synapse. Svižnost soubojů totiž kráčí ruku v ruce s tím, že každý pětisekundový tah plánujete šíleně dlouho, snažíte se přijít na všechny možné alternativy a donekonečna zkoušíte simulaci, při níž můžete odhadnout jak potenciál svých jednotek při daném rozestavění nepřátel, tak zjistit změny akce v případě, pokud by nepřátelský voják pokračoval v cestě a nonšalantně se zapojil do přestřelky až později.

Úskalí jednoduchosti

Promýšlení tahů se stává neskutečně chytlavou zábavou a rychlost, s jakou odehrajete bitvu, vás pomalu nutí navyknout si na klasickou nemoc známou z Civilizace: „Ještě jeden tah a jdu spát.“ Potíž je, že Frozen Synapse sice dokáže stejně chytnout, ale má problém hráče udržet.

Už na začátku totiž dostanete k dispozici všechny možnosti a po nalezení receptu na několik standardních situací vám už AI nemá co nabídnout, stejně jako se možná začnete nudit i při bitvách se spoluhráči. Hra totiž bohužel nepodporuje ligy podobné těm ze StarCraftu 2, kde by se mohli setkávat jen hráči obdobných schopností, ani se časem neodemykají nové herní módy.

Hra bohužel nepodporuje ligy podobné těm ze StarCraftu 2, kde by se mohli setkávat jen hráči obdobných schopností

Ve své podstatě se tak zaseknete u zdaleka nejoblíbenější Dark Extermination (v Dark variantách map vidíte jen to, co vidí vaši vojáci, v Light naopak vidíte jak vaše síly, tak síly nepřítele), kde máte za úkol vystřílet druhý tým, a jen občas si pro zpestření střihnete třeba Charge (jeden tým brání soupeři dostat se do určité oblasti), Hostage (snaha o záchranu/eliminaci osob), Disputed (boj o jakýsi silový bod) a Secure (obrana nějaké místnosti nebo útok na ni.)

Jenže i to je dost málo, když jde v podstatě pořád o vystřílení protivníkova týmu a nastavené podmínky samotnou hratelnost až tolik neovlivňují. Stereotyp sice úspěšně rozbíjí variabilní kampaň, kde se postupně dočkáte všech druhů misí a ještě několika nápadů navíc, ale tu zase sráží zmatený a hlavně nepříliš zajímavý příběh. Ano, ve hře o nějaké filozofické hloubání zrovna nejde, ale i přes to tento detail v jinak důsledně promyšleném světě zamrzí.

Frozen Synapse je ale i přes to zjevením, které byste neměli minout. Nabízí úchvatně čistou hratelnost, zavaří vaše mozkové závity a nabídne v dnešní době velice neotřelý nápad. A to se i přes chybky musí ocenit, zvláště když hra i přes minimalistickou grafiku vypadá skvěle, má úchvatný soundtrack a zabaví vás na mnoho hodin. Co na tom, že si od ní budete muset dát občas pauzu, když se k ní budete s láskou vracet?