Tanky na E4, pěchota na B5 a dělostřelecká podpora z pozice A6. Válka se pro velitele nikdy nemění – jde jen o šachy s živými figurkami.
V poklidu si hrajete, posouváte panáčky po políčkách, střílíte do nepřátel, radujete se ze svých plánů, když tu najednou zjišťujete, že vás to už ani moc nebaví. A ono opravdu, hra plyne a prvotní nadšení ze strategických principů vyprchává.
Výrazným problémem se stává až nechutně ohraný leveldesign
Ano, je sice nádherné, že na morálku a dohled má vliv i počasí a denní doba, ale výrazným problémem se stává až nechutně ohraný leveldesign. Pokud dobýváte či bráníte nějakou základnu 2x za sebou, nic se neděje, ve válce takovéto úkoly jsou. Jestliže ale dostanete stejný úkol už poosmé, přichází mírné rozčarování.
Přitom by stačilo tak málo. Jedna čistě průzkumná mise, přepad konvoje, záchrana skupiny zajatců...V podstatě cokoliv, co by od sebe oddělilo stále se opakující mise a aspoň trochu osvěžilo hratelnost. Skutečně si pamatuji jen na jeden level, v němž jsem měl za úkol něco jiného, než dobýt či udržet danou oblast. Sluší se podotknout, že se jednalo hned o třetí misi v pořadí.
Rovněž zamrzí i výzbroj jednotlivých frakcí. Kromě jedné disponují všechny relativně konvenční technikou, což při sci-fi není tak úplně obvyklé a žádoucí. Neříkám, že by po sobě měli všichni pálit lasery a házet světelnými meči, ale aspoň minimální fantazii a invenci by si tyto jednotky zasloužily.
Povedly se české titulky a, až na několik chybek, jsou vydařené
Jedinou hodně zajímavou je tak Hypnovysílač, jež zvyšuje morálku všem jednotkám v dosahu. Nevýhodou pak je, že při jeho zničení jsou všechny tyto jednotky na celé kolo demoralizovány.
Trošku skřípající stroj
Po technické stránce lze vytknout snad jen trošku rozplizlou texturu za koncem mapy, jinak hra vypadá na tahovou strategii velmi pěkně a přitom si zachovává důležitou přehlednost. Hudba a zvuky jsou pak plně dostačující. Povedly se rovněž české titulky a, až na několik malých chybek, (doopravdy nevím, zda fog of war překládat jako válečný opar) jsou opravdu vydařené. Překladatelé si neodpustí ani několik úsměvných narážek, jako třeba nazývání těžkého bombardéru jménem Mrakoplaš.
Arkadij a Boris Strugackij
 Galactic Assault bohužel nevyužívá příběhové podklady položené právě těmito dvěma velikány ruské sci-fi, ale přesto se pokusím zde zmínit aspoň některá jejich díla. Mezi nejvýznamnější určitě patří Piknik u cesty, u nás také vydaný pod názvem STALKER, který sloužil jako volná inspirace pro film a stejnojmennou počítačovou hru. Z dalších knih byla do videoherní podoby převedena pouze novela Je těžké býti bohem, jež se bohužel příliš nevyvedla
.Nechám teď na chvíli hry hrami a zamyslím se spíše nad tím, z čeho vychází. A to jsou stránky popsané černým inkoustem – knihy. Popularita díla bratrů Strugackých leží podle mě v něčem jiném než v cizích fantastických světech, jež se hry snaží tak mocně přenést. Větší význam bych přikládal spíše příběhu samotnému a morálním dilematům hrdinů. Při četbě není těžké věřit tomu, že Strugačtí vlastně primárně sci-fi psát nechtěli. Jiné světy jim jen slouží jako kulisy pro vyprávění příběhů, jež musel napsat snad sám život. |
Galactic Assault nepatří mezi špičkové hry a dokonce ani příliš nevyužívá reálií světa bratří Strugackých. Pobavit však dokáže spolehlivě a pro zaryté stratégy představuje zajímavou alternativu ke klasickým hrám. Pokud překousnete vyšší obtížnost a stereotypní úkoly, jedná se o dobrou volbu, jež vás zabaví při dlouhých zimních večerech či vlahých letních nocích.
- Taktické možnosti
- Čtyři hratelné strany
- Množství scénářů
- Občas obtížnost
- Nevyužitý příběh
- Zdlouhavé tahy nepřítele
