Game4U: Spells of Gold - ruská neznámá

O Spells of Gold jste možná ještě neslyšeli. Jde o klasické RPG s několika „obchodními prvky“. Už to, že jej neznáte, však o něčem svědčí. O nízké kvalitě? O nedostupnosti hry na českém trhu? Kdo ví, jedno je však jisté. Pro hráče z toho vyplývá jedno pozitivum: pokud si hru nemohli pořídit za cenu plnou, mohou tak nyní učinit v zlevněné edici.

Platforma: PC
Typ hry: RPG
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: Pentium 150 MHz, 32MB RAM, 2MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Pentium 2 400 MHz, 64 MB RAM, 32MB grafická karta
Testovací konfigurace: AMD Athlon 64 3000+, 512 MB RAM, Sapphire Radeon X800 Pro 256MB DDR3
Výrobce: Jonquil Software
Distributor v ČR: Cenega (
www.cenega.cz)
Cena: 199 Kč

Ruští vývojáři z Jonquil Software prezentovali svou hru Spells of Gold jako klasické RPG viděné z izometrického pohledu. Ovšem s jedním malým rozdílem. Kromě plnění úkolů, učení se nových schopností a bojů nabídne zcela neobvyklý prvek – možnost vydělávat obchodem. Na první pohled to sice nevypadá moc vábně; nezapomeňte však na fakt, že součástí velkých obchodů jsou hlavně podvody, vydírání a různé machinace. Byznys je tvrdý a vyhrávají jen ti s nejostřejšími lokty.

  
Strašné menu je pouze začátek... * Koho by zajímal příběh? * Kostel? Snad

Jenže co čert nechtěl, hra se nevyvedla tak, jak si autoři představovali – o čemž svědčí fakt, že jsem ve vodách českého internetu nenarazil na jedinou recenzi. Spells of Gold si tak českou premiéru odbíjí v zlevněné edici Game4U. To ji na jednu stranu staví po bok velkých legend, které se podobného zlevnění také dočkaly; na straně druhé však musím podotknout, že ony legendy se dočkaly až mnoho let po svém vydání, zatímco SoG je hra relativně mladá.

Den první: rozčarování

Hned první mise mě o „kvalitách“ titulu přesvědčila. Božínku, která z postav na obrazovce je ta moje? Po několikaminutovém (!) pátrání jsem přišel na to, že by to mohl být ten černovlasý chlapík, okolo nějž – samozřejmě zcela náhodou – všichni chodí. Inu dobrá, tak ho vezmu na procházku a zjistím, co mám vlastně dělat. Ale to bych toho chtěl asi moc. Ještě než jsem se vzpamatoval z úvodního zděšení, přišlo druhé. Co mám dělat? Co po mě hra vůbec chce? O co jde? Na žádnou z těchto otázek ve SoG nečekejte odpověď; vše vám musí docvaknout samo, jinak budete jen bezcílně bloumat po lokacích.

  
Přeplácaností grafika rozhodně netrpí... naopak

Opět by to nemuselo být tak špatné, vždyť přece tím pádem celkový čas na dohrání pořádně nabobtná. Jenže: ona je to strašná nuda. Chodit půl hodiny (!) po jedné obrazovce a zjišťovat, co zde vůbec pohledávám… Dobrá – takové „zákysy“ obsahují i lepší tituly, ovšem pokud už je mají, rozhodně vás jimi nepřekvapí hned tři minuty po spuštění. Mačkám spásné tlačítko „konec“ a jdu hru reklamovat k šéfredaktorovi, s ničím podobným nehodlám ztrácet čas.

Den druhý: horor začíná 

Bohužel jsem byl nucen se na druhý den ke hře vrátit, protože aktuálně nebyl k dispozici nikdo jiný, kdo by se za mě obětoval… A řeknu vám, že jsem se dlouho klepal, než jsem se odhodlal znovu vkročit do, cituji obal hry, „ohromného herního světa obydleného podivuhodnými potvorami.“.  Normálně jsou to přece horory, u kterých se třesu strachem, ale SoG jako prostředek k postrašení slouží mnohem, mnohem lépe...

Takže si shrneme, co jsem se dozvěděl za první půlhodinu: „můj“ je ten chlapík, okolo chodí obchodníci, kteří se mnou ale z neznámého důvodu nechtějí mluvit, a všude kolem jsou budovy. Asi deset budov. A v tom mi to došlo! Zkusím jít dovnitř. Nemusím zdůrazňovat, že tudy cesta opravdu vedla – a že mě za dveřmi jedné z budov čekala postava. Po krátkém rozhovoru, z nějž jsem se nedozvěděl vůbec nic a jen dostal jednoduchý úkol, však euforie zase skončila. Quest jsem se zaťatými zuby splnil a šel se podívat do vedlejší budovy. Tam byla také postava, která mi rovněž zadala jednoduchý úkol. Ten jsem opět splnil v mžiku, stejně jako tři další, jenž na mě čekali ve vedlejších budovách.  

  
Ani si neumíte představit, jaká příšerná hudba v tomto městě vyhrávala * Peníze, nebo život?! * Zabili demiho, parchanti!

Po navštívení pěti budov a splnění pěti úkolů a jednom rozhovoru s policií svitla naděje. Uvolnila se cesta do vedlejšího města, takže hurá za dobrodružstvím! Po namáhavé štrece však můj hrdina nejenže dorazil do zela identického města, ale navíc to město mělo stejné domečky, stejné postavy a jediná změna spočívala v tom, že mi byly zadávány trochu odlišné úkoly… ach. Vypínám.

Den třetí: zachraň se, kdo můžeš

Den třetí se nesl v podobném duchu. Malá změna se ale přeci jen dostavila: v dalším městě přibyly obchody, díky nimž můžete zkusit i autory tolik vyzdvihovanou cestu obchodníka. Cíl je v tomto případě jasný: co nejlevněji nakoupit a za co nejtučnější obnos prodat. S počtem věcí si nelámejte hlavu, máte kouzelný vak, do kterého se vejde naprosto všechno. Co vám ale pěkně zatopí, je cena zboží. Každé město (představte si to, já jsem jich objevil rovných pět!) totiž představuje jiný kraj, v němž je každý výrobek jinak drahý. Někde mají levné mléko, jinde zase rozdávají zlato. Podle toho musíte i nakupovat věci, které by se vám mohly hodit – a prodat je v kraji, kde jich mají nedostatek. Hmm, opravdu zábavné.

Přiznám se, že jsem to po několika hodinách vzdal. I tak mě to stálo dostatek přemlouvání a nervů. Hratelnost jednoduše neexistuje. S „klasickým RPG“ to autoři také přehnali, protože jediné, co mi vzdáleně připomínalo RPG prvky, byla možnost zvolit jedno z povolání.

Po celou dobu hraní vás nebude zajímat, co najdete v dalším městě, ale kdy to trápení skončí. Jen pro zajímavost: ve hře je celkem 28 světů, přičemž každý z nich disponuje přibližně čtyřmi městy. Rozdíl mezi jednotlivými městy však nehledejte, žádný byste nenašli.

Světlé stránky hry
  • Na grafiku se dá dívat
  • Česká lokalizace
  • Relativně názká cena
Temné stránky hry
  • Hratelnost
  • Všechna města jsou stejná
  • Úkoly jsou pořád stejné
  • Nekončící nudaaaaa
  • Všechno ostatní!

Bohužel není o co stát ani po jiných stránkách. S grafikou by autoři udělali díru do světa možná v minulém století (nejde dokonce nastavit vyšší rozlišení než 1024 x 768); prostředí je sice na první pohled hezké, trpí však malým počtem objektů - a také tím, že je celou dobu naprosto stejné. To samé se týká i budov a postav. Domy jsou vizuálně k nerozeznání, jen má každý jiné předurčení. Postavy taktéž, jen se jim mění jména. Když už jsme u těch postav, tak si musím postěžovat i na ně. Všechny dialogy se odvíjí v duchu „Ahoj, tebe znám – tady máš úkol, vrať se, až ho budeš mít hotový“. Žádná ta „omáčka okolo“, sbližující hráče s postavou, žádné postraní questy. Přímo na věc. Na druhou stranu však je to možná jen dobře, trápení tím pádem skončí rychleji.

Musím na závěr vůbec něco dodávat? Spells of Gold je… Takové slovo ještě nebylo vymyšleno.

Hratelnost: 2/10
Grafika: 5/10
Hudba: 5/10
Zvuky: 5/10

Jeden bod za grafiku, na kterou se dá alespoň dívat. A jeden za to, že vám hra na disku nezabere moc místa a odinstalována je tak během chvilky. A konečně bodík za lokalizaci…

Celkové hodnocení: 3/10

Diskuze (23) Další článek: John Romero dostal padáka

Témata článku: , , , , , , , ,