Ghostrunner: poslední naděje lidstva v kyberpunkové budoucnosti | Recenze

Parkourových her je velmi málo, ale když se do tohoto tématu pustí nějaké velké studio, vždy to stálo za to. Jeho tváří je i po letech výborné Mirror’s Edge, ale Catalyst bohužel skončil v propadlišti dějin. Z těch novějších bych pak vypíchnul třeba Dying Light a zařadit by se sem vlastně dala i série Assassin’s Creed. Ghostrunnera každopádně nemá na svědomí žádný obrovský tým vývojářů. Pro One More Level je to první projekt takových rozměrů. Dokázali ale to, že i ve 30 lidech lze vytvořit něco, co se výše jmenovaným titulům zvládne bez problémů vyrovnat.  

Až na vrchol 

Nacházíte se v budoucnosti, kde se lidstvo muselo kvůli katastrofě stáhnout do ústraní a jeho zbytky nyní přežívají ve věži Dharma. Život to ale rozhodně není ideální. Pevnou rukou tady vládne Mara The Keymaster, která nemá zrovna nejlepší úmysly s budoucností zdejších obyvatel. Je tedy potřeba ji zastavit, a to pro vás jakožto Ghostrunnera, který byl původně vytvořen k ochraně lidí, nebude žádné velké sousto. Tedy v případě, pokud naplno ovládnete svoje schopnosti. Musíte se totiž dostat do nejvyšších pater věže a cesta to nebude snadná. 

Herní svět má skvělou stylizaci, která je navíc účelná

Zdejší svět vypadá zajímavě, ale bohužel se o něm v průběhu hraní moc detailů nedozvíme. Ghostrunner nezatají, že je pro něj tím hlavním rychlá hratelnost plná parkourových sekvencí a sekání nepřátel. 

V rámci poskakování, přelézání a přitahování by se Ghostrunner opravdu dal nejlépe přirovnat k Mirror’s Edge. One More Level do rychlé hratelnosti ale zvládli zakomponovat také souboje s nepřáteli. I když je Ghostrunner čistě lineární záležitostí, tak v tomto ohledu máte naprostou volnost. Nesmíte ale nechat nic náhodě. Ghostrunner je sice precizním zabijákem, ale stačí jedna kulka od nepřítele a jde k zemi.  

Akce je rychlá, frenetická a nikde vás nezdržuje

Jak postupujete hrou, tak se vám do cesty staví nové a nové druhy nepřátel. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale nepřátelé bojující na blízko jsou mnohem nepříjemnější než ti se střelnými zbraněmi. Vždy každopádně máte jasně daný způsob, se kterým se přes ně dostanete během pár švihnutí čepelí. Hlavní hrdina má k dispozici pouze katanu, ale od svého stvořitele dostal do vínku kromě sekání pár dalších triků. Postupem hrou se tak vaše možnosti řešení konfliktů značně rozšíří a je na vás, jak k bojům budete přistupovat. 

Mimo získávání schopností si navíc můžete upravovat Ghostrunnerovy vlastnosti. Každé vylepšení představuje tvar, který musíte umístit do aktivního pole. Prostoru ale není nekonečno, takže si musíte dát práci se skládáním jako v Tetrisu, abyste dosáhli kombinace, která vám bude vyhovovat. Můžete si tak zpřístupnit například odrážení kulek mečem, lepší funkce radaru, nebo posílit speciální schopnosti. Nechybí ani sbírání skrytých předmětů. Kromě nahrávek a artefaktů, které doplňují příběh, můžete narazit na skiny pro katanu, přičemž některé z nich vypadají opravdu dobře.  

Na rychlosti záleží 

Ghostrunner je sice čistě singleplayerovou záležitostí, ale i tak můžete soupeřit s přáteli. Na konci každé úrovně vidíte, jak rychle se vám ji podařilo proběhnout a kolikrát jste zemřeli. Pokud tedy máte zálibu v online žebříčcích, tak vám Ghostrunner může vydržet mnohem delší dobu, než nějakých 6 hodin, za kterých je možné dohrát celou kampaň. Nedivil bych se, kdyby byl Ghostrunner populární v komunitě speedrunnerů, protože svojí hratelností přímo vybízí k tomu, aby se vám ho podařilo proběhnout co nejrychleji. 

Kromě akce se dočkáte i prostorových hádanek s pohybem v prostředí

U takhle rychlé hry je důležité hlavně to, aby běžela co možná nejplynuleji. Na PlayStationu 4 se vývojářům daří konstantně držet 60 snímků za vteřinu. Nicméně je vidět, že kvůli tomu musela přijít řada kompromisů ohledně grafiky. Kvalita textur se drží standardní úrovně, ale na vyhlazování hran je zkrátka vidět, že by se Ghostrunnerovi  hodil nějaký ten výkon navíc.  

Na druhou stranu ale musím pochválit design úrovní a věž Dharma celkově. I když vás nikdo přímo netáhne za ruku, tak vždy víte, kudy se vydat a při střetech s nepřáteli je dostatek prostoru pro manévrování. Když vám do toho ještě hraje výborný hudební doprovod od Daniela Deluxe, tak z Ghostrunnera kyberpunková atmosféra přímo sálá. Nicméně k provedení bych i tak měl jednu výtku. Po tak skvělém rozjezdu nedokážu pochopit, jak se to v závěru hry mohlo vývojářům vymknout z rukou.  

Příběh je velmi jednoduchý a jde vlastně jen o vodítko, co vás táhne vpřed

Samozřejmě nebudu prozrazovat podrobnosti ohledně příběhu. Jde o to, že zatímco předchozí výzvy byly o umu, jak dokážete Ghostrunnerovy schopnosti využívat, tak v závěru je to spíše o náhodě. Chápu, že tvůrci chtěli na konec dát hráči pořádnou výzvu, ale dle mého tohle není ten správný způsob, jak by měla být tato rychlá akce zakončena. Do této části se jim každopádně daří postupně zvyšovat příjemně nastavenou laťku obtížnosti. Z počátku je výzvou každý střet. Když už víte, co a jak, tak vám do cesty postaví další druh nepřítele nebo novou mechaniku. Nestane se tedy, že by po pár misích byla hratelnost stereotypní. 

Raději klávesnici a myš 

Ghostrunner není zrovna jednoduchou hrou na ovládání. Alespoň to tedy platí na PS4. Z dema, které jsem zkoušel na PC, rozhodně doporučuji raději PC verzi, pokud máte tu možnost. Ghostrunner má spoustu schopností, ale na ovladači v rychlé akci je zkrátka nemáte šanci využít naplno. To platí i pro čistě parkourové části. Ghostrunner totiž má občas problém s běháním po zdech. Aby se přichytil, tak je nejlepší se ke zdi natočit tváří. Když se k ní totiž přitiskne bokem, tak občas jen sklouzne dolů a musíte si celou sekvenci dát znovu. V té rychlosti není ovládání kamery na ovladači žádná sranda. 

Na PC je hra velmi jednoduše ovladatelná, konzole už mají větší problém

Na konzolích FPS hry tohoto typu mají své místo, jen mi přijde, že na to vývojáři Ghostrunnera nemysleli do takové míry, aby si ho do stejné míry užili hráči na všech platformách. Je vidět, že PC je pro ně tím hlavním tahounem a pokud se do  Ghostrunnera pustíte s klávesnicí a myší, tak bych se nebál hodnocení a bod zvednout.  

Pokud na to ještě máte dostatečně silný hardware, tak mizí další problém s vyhlazováním hran, takže by si v hodnocení polepšil ještě více. Na konzolích každopádně berte v úvahu to, že na ovládání si budete muset zvykat delší dobu a alespoň na těch současných se na Ghostrunnera nekouká zrovna nejlépe. Zato ale zní a běží naprosto výborně.

Pohyb v prostředí je jednoduchý, ale hráč musí mít dobrý odhad

V příštím roce by pak měla přijít i verze pro PlayStation 5 a Xbox Series S|X, které majitelé hry pro současnou generaci dostanou zdarma. Doufám, že v tomhle případě vývojáři Ghostrunnera zvládnou vytáhnout do takové podoby, aby se ukázal jeho plný potenciál.