Giants: Citizen Kabuto – činžákem proti vlastní vůli

Žánr: akce/strategie
Minimum: PentiumII 350MHz, 64MB RAM, 3D karta s 8MB, Hdd: 900MB, Windows
3D: Ano
Multiplayer: Ano
Výrobce: Planet Moon Studios
Distributor: Interplay

Pomalu se asi budeme muset smířit s faktem, že v současné době se dočteme převážně o hrách, které patří do horní části hodnotícího spektra. Jednak se dnes už nenajde mnoho firem, které by nás obdařovaly vysloveně špatnými hrami a druhak v dnešní době není moc velký problém udělat hru se špičkovou prezentací. A tak člověka potěší, když najde hru, která není jen hezká na pohled, ale snaží se nás oslovit i originalitou a hratelností – právě do této kategorie patří i Giants.

Zařadit Giants do nějaké škatulky je věc velice ošemetná, neboť se zase jedná o známý mix. Vlastní postavičku vidíte (většinou) pohledem ala TombRaider (už to označení používám moc často, co třeba zkusit „3d z pohledu třetí osoby“? Ne, TR je jednodušší :)) a to už samo o sobě dává tušit, že půjde o akci. Nicméně je tu i silně strategická část, kde vedle běhání a likvidace oponentů ještě budujete základny a podobné stavby. A konečně i závodění si užijete, protože Delphi miluje jízdu na „vodním“ skútru. Tak nevím, nejlépe to popsat jako strategickou akci s prvky dalších her… Prostě akční mix.

Kdesi ve vesmíru se nachází planeta osídlená dvěma dominantními druhy – Smarties a Vodním „vílami“. A jak už to bývá, nemají se zrovna v lásce – víly totiž potřebují Smarties k provozování své magie, a těm se to pochopitelně nelíbí. Spor se dostane do stádia, kdy zoufalé víly stvoří svou magií prakticky neporazitelné monstrum jménem Kabuto. Dále jde vše podle zaběhlého scénáře (tedy alespoň s Kabutem). Obrovi se v milém područí víl také dvakrát nezamlouvá a rozhodne se jednat na vlastní pěst… A aby byl zmatek o to větší, ještě k němu připočtěte okolo letící vesmírnou loď plnou lehce „roztržitých“ vesmírných poutníků Meccaryns (krátce Meccs), kteří se na tuto konfliktem zmítanou planetu také „rozhodnou“ podívat… A věci se začnou dít.

Tudíž tady máme tři charaktery za které dostanete příležitost hrát: kosmonauty (Meccs), vílu (Delphi (Sea Reapers)) a obra Kabuta. Pokud by šlo o normální hru, následoval by výběr postavy a hurá do akce, nikoliv však v Giants. Zde budete postupně hrát za všechny charaktery a objevovat příběh z více úhlů pohledu – nejprve se vám dostanou pod klávesnici kosmičtí Meccs, v dalších misích si zakoketujete s nymfou Delphi a nakonec budete ovládat chodící mrakodrap v podobě „občana“ Kabuta. Inu začněme:

Použil-li jsem slovo roztržitý, pak jsem byl velice shovívavý. Tihle technikou obalení kosmonauti se totiž na scénu dostali následovně – jeden z nich dostal velice důležitý úkol: umístit na jeden z ostrovů planety vlajku, zapomněl si vzít ale jetpack a tak výsadek nedopadl zrovna klasicky… S tímto příběhem se dostáváte k ovládání a na dalších cca 20 misí máte zábavu s Meccs zaručenou. Příběh je rozdělen na 5 kapitol, během kterých prolezete tu zpropadenou planetu skoro komplet. Meccs však nepatří k samotářům - díky tomu můžete mít sebou pár kamarádů jako podporu – veselé.

A teď k výbavě a stylu. Meccs inklinují jednak k technologiím a také k navazování přátelství s dalšími druhy. V praxi to vypadá asi tak, že zatímco vy, jako Mecc, pobíháte po krajině, Smarties pro vás staví základny a vyvíjejí zbraně a podobné blbinky. Zbraní je vážně hafo, ale ta pravá zábava nastane s jetpackem – tahle malinká věcička na zádech promění Mecca v kybernetickou myš (nebo jak říkal Patejl – epileptického myšohryza ;-)). Jetpack dovoluje nejen jakýs takýs let (vždy jen krátce, než dojde palivo – to se ale doplňuje celkem rychle a tak s trochu cviku můžete systémem leť-padej-leť… zdolat slušné vzdálenosti) ale i turbo běh nebo dlouhé, klouzavé skoky mezi terénními vlnami (obzvláště vhodné pro kličkování před naváděnými střelami…), zkrátka možností je spousta, jen na ně přijít. Až si dostatečně vyhrajete s jetpackem a raketomety přichází na řadu…

Patří nejen k druhu, který má celý ten chaos na svědomí, ale je to dokonce jejich princezna. Avšak v poslední době se „trochu“ nepohodla se svojí milovanou matičkou a tak se (jí na truc) protlouká sama. Díky svým odlišným „politickým“ názorům ale získá podporu Smarties, a tak to s tou samotou zase tak žhavé nebude.

Tahle křehká bytost si v ničem nezadá s obávaným samurajem zlaté éry Japonska. A jako správný samuraj spoléhá na klasické zbraně jako luk, meč (nebo katanu či co to je) a pochopitelně i na magii. Obdobně jako Meccs s jetpackem, tak i Delphi se svým arzenálem kouzel přichystá dobrou zábavu. V zásobě má krom klasických kouzel – jako tornádo či teleport – i takové lahůdky, jako zpomalení času či skok-let.

Další částí (krom obvyklého stavění základen jako Meccs) jsou závody na skútrech – lahůdka pro milovníky Wipeoutu. Skútr-meziher je sice asi jen 5, ale zábava zaručena. Nebude se asi líbit hardcore hráčům akčních strategií, ale těm se asi Giants nebude líbit stejně…

S touhle malou modrou vílou si, v jejích cca 16ti levelech, prostě užijete spoustu zábavy, a když ještě odstraníte její hyzdící svrchní díl „plavek“ (které přibyly díky dobré vůli cenzorů… ;-)) tak bude zážitek dokonalý. (stačí v adresáři bin smazat soubor arpfix.gzp – děkuji webu Game Revolution). A závěrem:

Poslední část hry vám dá do rukou stroj na zabíjení jménem Kabuto. Z téhle části absolutně zmizela veškerá strategická část a nastává bohapustá akce. Vaše odysea by se dala rozdělit na dvě části – výkrm a útok. V té první jde jen o to dosáhnout „pracovního“ vzrůstu systémem otesánek – výhled z tlamy je k tomu přímo stvořen. A když pak dosáhnete velikosti solidního pětipodlažního činžáku přichází na řadu anihilace všeho živého v okolí. Kabuto je zkrátka miláček, jeho styl hry spočívá v kombinaci – dožeň, sežer, dožeň…

Pochopitelně i Kabuto má několik specialit – krom speciálního vzrůstu – třeba pokud si dupne, neustojí to nikdo v okolí. Nebo jeho krásné rohy, na které si může uložit „potravu“ do zásoby – radost pracovat (jen by mne zajímalo, co na to cenzoři? :-)). Útočí na vás nepřátelský kouzlomrsk? Žádný problém – stačí jej chytit a hle, je tu živá (dočasně…) kouzelná hůlka. Navíc ještě můžete stvořit dva své miniony, aby vám čistili cestu. A tak jen s ponurou satisfakcí rozdupáváte nepřátele, kteří vám dříve dávali zabrat a úžasně se u toho bavíte!

Ještě krátce ke grafice – kdysi mi někdo řekl, že grafiku už není v současnosti možné výrazně zlepšit. No nevím, asi mu pustím Giants – nádherná a kouzelně barevná detailní grafika využívající možnosti současné technologie NAD hranici maxima. Nebudu se rozepisovat, podívejte se na obrázky. Mějte však na paměti jedno – minimum, které vidíte nad článkem, je krajně optimistický odhad. Na takové konfiguraci si pustíte leda 300x400x16 diapozitivy… Nu, to jsem asi přehnal, nicméně pravdou zůstává, že v grafice jakou vidíte okolo (1024x768x32, efekty na max) jsem Giants spustil na Athlonu 800Mhz s 32MB GeForce na místě grafiky…

A ještě noticka – Giants OBSAHUJE multiplayer. Samotný je na celý článek, každopádně zadupat do země několik protihráčů v roli Kabuta, nebo je naplátkovat mečem jako víla jistě stojí za pár probdělých nocí. Doba zkrátka a dobře kráčí kupředu a je třeba upgradovat – kvůli Giants se to rozhodně vyplatí.

Perfektní mix v nádherné grafice s krvavými nároky na HW. Celkem cca 55 misí (cca 22 + 16 + 16 – odhad, nepočítal jsem přesně) krystalicky čisté zábavy bez markantních chyb. A s multiplayerem… Převážně akce se strategickým nádechem a horký adept na hru roku.

	Grafika: 10/10
	Zvuky: 9/10
	Hudba: 8/10
	Hratelnost: 9/10
Není možné dát 9,5 ale jako by se stalo.
Celkové hodnocení: 9/10