Godfall: promrhaná šance na raketový start nové generace | Recenze

Godfall vypadá hezky a docela fajn se v něm i bojuje. Je ale nesmírně plochý a bezduchý.

Co baví

  • Grafické zpracování
  • Svižný boj
  • Někteří nepřátelé

Co vadí

  • Nesmyslné respawny
  • Jednotvárné světy
  • Promrhaný potenciál boje
  • Špatná optimalizace
  • Generické vyprávění
5/10
Hodnocení

Před necelým rokem se nám představila první oficiální čistě next-gen hra pro Playstation, která sršela pozlátkem a tvářila jako první vlaštovka z her, které fanoušci Playstationu prostě budou muset mít. U pozlátka ale nakonec bohužel zůstalo a lesknoucí se šperk není ničím jiným než pouhou cetkou z kočičího zlata.

Furt rovně

Příběhová linka Godfall začíná tím, že Orin vypráví příběh svého pádu. Jeho bratr Macros se chce stát všemocným bohem a svůj cíl si nenechá od nikoho překazit. I přesto, že to znamená zabít vlastního bratra. To Macros skutečně udělá, jenže nevědomky svoji práci nedokončí a vy se tak v kůži Orina vydáte na výpravu, v níž musíte najít cestu zpět do vrcholu Macrosova paláce, během níž je třeba nabrat síly k jeho poražení. 

Godfall_20201203092611.jpg
Macros je nejkýčovitějším padouchem, jakého jsem v herním světě potkal

Cestou za zastavením Macrosovy snahy uskutečnit rituál, který z něj udělá boha, vás bude provázet entita jménem Seventh Sanctum, jejíž vědomosti poslouží k tomu, abyste věděli co dělat a jaká úskalí vás čekají. S trochou nadsázky by se dalo říct, že je to skoro jediné stvoření, se kterým si nějakým způsobem popovídáte. To už samo o sobě tak trošku zavání ne úplně optimálním vyprávěním příběhu a ono to je možná i horší, než byste si představovali. 

 

Příběh působí, jako kdyby ho den před uzávěrkou tvůrci spíchli někde na chodbě

 

Příběh působí, jako kdyby ho den před uzávěrkou tvůrci spíchli někde na chodbě. "Hele, co kdyby se dva bratři porvali a jeden z nich chtěl být všemocný a ty ho musíš zastavit," řekl by jeden. "No, to zní dobře a co dál," odpověděl by druhý, na což už by mu vlastně bylo odpovědí jenom pokrčení rameny. Hra vůbec nepracuje s žádným vývojem postav, motivace kohokoliv ve hře je neodhalitelná a všechno je absolutně ploché a fádní. Upřímně si více odfláknutý příběh ve hře z posledních let vybavuji snad jenom u WWE 2K20.

Godfall_20201203113139.jpgGodfall_20201203121957.jpgGodfall_20201203141836.jpg
V HUBu budete vybírat mise, upravovat si předměty a měnit tělesné schránky

Hru doprovází poměrně malé množství cut-scén a doba mezi misemi není nijak vyplněná. Jejich dokončení ani nepřináší alespoň nějaký pocit uspokojení. Prostě se vám napíše na obrazovce, že jste dokončili misi, dáte pauzu a ukončíte ji. Objevíte se v HUBu u Seventh Sanctum, se kterou občas trošku pokecáte a přes mapu se hrnete do další mise. 

Široký výběr monotónnosti

Prvních pár hodin na člověka Godfall působí jako hra, která vlastně nabízí docela dost možností. Máte na výběr z rozmanitých zbraní, upgradujete široký dovednostní strom, nasazujete osm druhů výzbroje. Na výběr máte dokonce z něčeho jako jsou fyzické schránky. Nejde ale o nic podobného jako v případě Mortal Shell. Tam se totiž schránky pojily se zcela odlišným stylem boje. Tady schránka vlastně jenom mění několik speciálních dovedností a jinak bojujete zcela stejně.

Celkově ale bojový systém nepůsobí zase tak špatně. Nabízí vám několik specifických útoků se štítem, do toho nosíte dvě zbraně, které můžete libovolně střídat a nechybí pro akční hry již celkem typické krátkodobý boost vašich dovedností, který umožní soupeře likvidovat nesrovnatelně vyšší rychlostí. Zdánlivě je tak zde spousta atributů, možností a předmětů, které vám ovlivní hratelnost. Po určité době ale zjistíte, že vlastně na skoro ničem nezáleží a pokud nehrajete na nejvyšší obtížnost, je vlastně fuk, čím jste vybavení, hrou budete procházet v pohodě tak jako tak. 

Godfall_20201203092640.jpgGodfall_20201203094001.jpgGodfall_20201205185329.jpg
Na první pohled jsou světy hezké, kazí to ale jejich jednotvárnost

Co se týče editací vašeho hrdiny, již jsem výše zmiňoval, že k dispozici je možnost měnit brnění nabízející různé atributy. Dále strom dovedností, který vám může odemknout nové útoky, lepší statistiky, nebo zlepšit některé další vlastnosti Orina. I již nasazenou zbroj můžete potom za posbírané suroviny vylepšovat až o pět úrovní, díky čemuž výrazně zlepšíte svoji konkurenceschopnost v boji. Pak jsou zde ještě augmenty, které vám propůjčí speciální vlastnosti. 

Podobně jednotvárné jsou i mise. Buď bude vaším úkolem projít mapou a porazit silného nepřítele, nebo se přes nepřátele probít k důležité truhle, nebo se vydáte na hon některého z nepřátel. V podstatě nic jiného od hry nemůžete čekat, takže se pořád točíte v kruhu a po druhé otočce už se hráči jenom motá hlava nudou. Za tyto mise získáváte suroviny potřebné k otevírání soubojů s bossy.

Godfall_20201203102509.jpg
Hra nabízí i tréninkovou arénu, kde si zkusíte nové dovednosti

V zákoutích různých světů brzy přestanete lovit jakékoliv předměty, protože zjistíte, že vlastně nijak zvlášť ta vylepšení nepotřebujete a mezi nepřáteli lze bez problému proběhnout a uhánět rovnou za hlavním cílem mise. Navíc když už zemřete, hra vás vůbec netrestá a vše zůstane přesně tam, kde jste skončili. Dokonce i poškození nepřátel zůstává tam, kde bylo. Nějak nevím, co vlastně hráče motivuje k tomu, aby se zlepšoval. 

Bez vlastní duše

Jednou z mála relativně zajímavých mechanik ve hře je soul shatter. Ten si připravujete tím, že na nepřítele útočíte. Na jeho ukazateli pak uvidíte zvýrazněnou část zdraví, která v případě zásahu těžkým útokem zmizí rovnou celá. Tento prvek navíc není použitelný pouze na slabé nepřátele ale třeba i na bosse, kde už takovou vychytávku lze využít opravdu efektivně. 

Godfall_20201203101105.jpg
Bossové patří k tomu lepšímu ze hry, je jich ale ukrutně málo

Boj srší grafickými efekty, možná až moc. Ztrácejí se v něm totiž ukazatele ohrožení od nepřátel, kteří se vyskytují za vámi. Nejvíc mi vadily velmi pomalé reakce na to, co jsem ve hře dělal. Pokud chcete vykrývat, musíte počkat, až skončí animace útoku. Ne jenom na to, než začnete vykrývat. Pokud před koncem zmáčknete tlačítko vykrývání, nestane se vůbec nic. Uzamykání označených nepřátel je nesmírně pomalé a nemotorné a třeba u sprintu se mi často stávalo, že jsem vlastně nevěděl, jestli hra můj stisk L3 zaznamenala nebo ne. Kvůli tomu jsem tlačítko zmačkl znovu a sprintovat jsem tak začal a hned zase přestal.

 

Nepřátele je možné omráčit a následně dorazit stiskem R3, štít dokonce vypadá jako věrná kopie toho, co má Kratos

 

Celkově mi nejen boj, ale celá hra přišla jako takový ne úplně povedený pokus o klon God of War. Od designu uživatelského rozhraní, přes bojové mechaniky i pohyb ve světě. Nepřátele je možné omráčit a následně dorazit stiskem R3, štít dokonce vypadá jako věrná kopie toho, co má Kratos. Místo sekery házíte štítem. Dokonce i vyvýšená místa ve hře jsou přístupná naprosto stejně jako v God of War a k otevření některých vzácných truhel je třeba najít a zničit tři "pečetě" poblíž. Mohl bych pokračovat, ale asi už jste pochopili. Být to vydařená kopie, nevadilo by to, jenže když za sebou máte skvost, jakým je God of War a dostanete do rukou Godfall, je vám ta podobnost spíše na obtíž. 

Napříč světy různých elementů

Hra vás provede světy tří elementů, které vám nabídnou rozdílné suroviny a nepřátele. V každém ze světů se dočkáte jiného designu a skolíte bosse. Ano, opravdu je těch bossů tak málo. V rámci jednotlivých světů je vše ale stejné a hra vás vážně ničím nepřekvapí. Světy přitom jinak vypadají celkem pěkně, všechno je navíc nablýskané a graficky opravdu vypadá hra krásně. 

Nepříjemností ovšem je, že ačkoliv hra vznikala přímo jako titul určený pro launch páté generace Playstationu, neustále dochází k propadům fps a hra se místy asi na půl vteřiny vyloženě zasekne. Často v době, kdy je na obrazovce hodně efektů a tedy pravděpodobně při boji, což výrazně znepříjemňuje zážitek. Velkým zklamáním je i hudební doprovod, který mi už od začátku přišel dost laciný, rádoby epický a po hodince jsem již byl z jeho neustálé smyčky spíše otrávený. 

Verdikt

Godfall je nevydařeným pokusem o jakýsi klon hratelnosti God of War s nulovým příběhem, neexistující výzvou a solidním grafickým zpracováním. Potenciál hry byl přitom celkem slušný a kdyby prakticky všechny prvky hry nepůsobily tak nedotaženým dojmem, mohlo jít o solidní akční rubačku na začátek generace. Nepotěší ani bídná optimalizace a malý počet bossů. Celkově jde o zážitek, který s radostí oželíte, protože kromě pěkného kabátku nenabízí nic než jednotvárnou a poměrně nudnou akci.

Nejnovější komentáře


NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Hráči fotí zážitky z Anglie: AC Valhalla je opět grafickým skvostem

Hráči fotí zážitky z Anglie: AC Valhalla je opět g…

Jestli něco Ubisoft umí, pak jsou to pestré světy, lákající k focení.

16.  1.  2021 | |11 N/A
Daniel Pánek
Assassin's Creed ValhallaGalerie
10 největších překvapení minulé generace, která nás potěšila

10 největších překvapení minulé generace, která ná…

Končící éra Xbox One a PS4 přinesla mnoho velkých změn. Jaké nás nejvíce překvapily?

18.  1.  2021 | |6 N/A
Vojtěch Matušinský
Téma
Hry zadarmo nebo se slevou: velká akce a Galactic Civilizations III zdarma

Hry zadarmo nebo se slevou: velká akce a Galactic …

Na všech herních platformách je každou chvíli nějaká slevová akce. Každý týden proto vybíráme ty nejatraktivnější, které by vám neměly uniknout. Pokud chcete získat hry zdarma nebo s výhodnou slevou, podívejte se na aktuální přehled akcí!

22.  1.  2021 | |3 N/A
Martin Nahodil
Hry zdarmaSlevové akce