GreedFall: dobrodružný zážitek ze staré školy | Recenze

Snad žádná letošní hra nevlastnící visačku AAA na sebe nestrhávala tolik pozornosti, jako RPG GreedFall francouzského vývojářského týmu Spiders, podepsaného např. pod tituly Bound By Flame nebo The Technomancer. Díky velikosti studia a finančním možnostem můžeme titul nelichotivě zařadit do „béčkovější“ produkce, ovšem ani to nemusí a priori znamenat propadák. V minulosti jsme se již mnohokrát přesvědčili, že peníze nejsou rozhodně všechno, a že i menší tvůrčí skupina se zdravým jádrem může tvořit perfektní hry. Bude právě takovým GreedFall? Využili vývojáři momentu překvapení a menšího tlaku z hlediska očekávání?

Světlo na konci tunelu

Samotný úvod hry obstarává, jak jsme již u RPG zvyklí, tvorba vlastní postavy a přidělení prvotních dovednostních či talentových bodů. Možností není úplně mnoho, ale pro potřeby hraní jsou naprosto dostačují, zejména potom s přihlédnutím k faktu, že hrdinu budete pochopitelně měnit v průběhu hraní. Ocitáte se tak v kůže šlechtice či šlechtičny De Sardet v nepříliš šťastných dobách lidských dějin. Společnost je sužována smrtelnou nemocí Malichor, na kterou se zatím nepodařilo najít účinný lék. Prozatím jedinou spásou je tak tajemný ostrov Teer Fradee.

Milovníci klasických RPG by neměli o ničem váhat

Na ten se ale se svými společníky, bratrancem Constantinem a osobním ochráncem Kurtem, vydáte až po téměř dvouhodinovém úvodu v přístavním městečku Serené, které slouží jako startovní lokace k rozkoukání, osahání základních herních mechanik, procvičení soubojového systému a proniknutí do samotného vyprávění.

Vyprávěj

Právě příběh je jednou z nejsilnějších zbraní hry. A to i přestože vývojáři pracovali s relativně nízkým rozpočtem, jenž by se měl dle dostupných informací vejít pod neskutečných 5 milionů amerických dolarů. Jen pro srovnání, náklady na vývoj a marketing hry Zaklínač 3 se pohybovaly okolo 80 milionů amerických dolarů, stařičké Crysis 3 z roku 2013 potom vyšlo na 66 milionů, což jasně ukazuje, jaké možnosti Spiders měli.

Na celkovém konceptu hry se tato skutečnost naštěstí v žádném případě nepodepsala. Ocenit musíme výborné zasazení příběhu, poutavé vyprávění a množství smysluplných dialogů. V kombinaci s nádhernou stylizací a krásným prostředím plným architektonických a historických krás, perfektní předpoklady pro vznik úspěšné RPG. Ozubená kolečka se však začínají zadrhávat při detailním pohledu. GreedFall je velkolepě působící dobrodružná výprava, ovšem pouze na svém povrchu. Někde se zkrátka omezené možnosti projevit musely a stalo se tak právě v detailech.

V této souvislosti tak do očí bije zejména podprůměrné grafické zpracování plné otřesných animací, děsivého lipsyncingu či prapodivné pohybové animace. Jakkoli jsou statické scény přístavního městečka Serené či ostrova Teer Fradee v celku působivé, jakmile se dá hra do pohybu, jde často o utrpení. 

Titul však tuto předem očekávatelnou skutečnost nahrazuje obrovitánským množstvím questů a svou dobrodružnou povahou. K dispozici je tak opravdu hodně zábavy, ať už jde o hlavní nebo vedlejší questy, kterých je opravdu požehnaně. Jsou navíc relativně promyšlené a k jejich splnění vede více různých cest. Obecně je však spojují obsáhlé dialogy, které je nutné absolvovat.

Titul nabízí slušnou hratelnost a velké množství questů

GreedFall je opravdu hodně upovídaná hra, která je postavená právě na sáhodlouhých rozhovorech. Tomu nahrává zejména skutečnost, že výprava, na kterou se vydáváte, je ve své podstatě především diplomatickou misí. Větší část hry se tak budete spíše vykrucovat, přemlouvat či blafovat, než-li bojovat, což může díky absenci české lokalizace některým hráčům kazit celkový pocit z hratelnosti.

Dialogy v hlavní roli

Zmiňovali jsme dialogy, jako jeden ze základních stavebních kamenů hry, který tvoří minimálně 50% celé hratelnosti. O to děsivější je potom otřesný lipsyncing, který je pro hru charakteristický. Celkově animace obličejů či samotná gestikulace stojí za zlámanou grešli, což je v podobné hře poměrně velký problém. Zapomeňte tak na předvídání situace či čtení myšlenek z výrazů tváře. To je v Greedfall zkrátka nemožné. Spoléhat se tak budete muset pouze na svou vlastní intuici.

Ze všeho se však vykecat nelze a v takové chvíle nastává ten nejlepší čas na boj. Soubojový systém působí zpočátku trochu komplikovaně, rychle se však zautomatizuje a vryje pod kůži. Využívat lze dva druhy útoků společně s úskokem a vykrytím. Zapomínat nesmíme ani na kouzla či střelné zbraně. Pravdou však je, že souboje rychle zevšední a počáteční nadšení rychle přechází do nudného stereotypu.

Ocenit musíme atraktivní stylizaci a celkově umělecký dojem z prostředí

Nic na tom nemění ani možnost taktické pauzy, která umožňuje se na každý souboj v klidu připravit dle charakteru konkrétního nepřítele. Potenciál této možnosti však zůstal nevyužitý. Souboje jsou tak příjemným oživením dobrodružného putování, rychle ale omrzí.

Tak nějak podobně je tomu i v případě herního světa, který měl být jedním z lákadel hry. To se však děje pouze napůl. Na jedné straně se totiž protínají magické pohledy na krásy přírody a historické památky, či bohatost fauny a flory, na straně druhé ovšem herní svět trpí smutnou prázdnotou a sklony k omezování hráčské svobody. Neslavně jsou na tom také interiéry budov, které jsou jedním slovem ošklivé a neustále se opakující. Celkově herní svět působí zajímavě, po detailnějším průzkumu však ztratí své prvotní kouzlo a stane se nudným. Jeho pestrost je tak relativní, stejně jako zdánlivě svobodný pohyb po něm, který působí hodně křečovitě.

RPG starého střihu

GreedFall je poměrně náročné RPG starého střihu se spoustou možností. Vylepšovat svou postavu můžete skrze talenty (charisma, otevírání zámků…), atributy (síla, výdrž, přesnost…) a schopnosti zahrnující používání zbraní, kouzel apod. Možností, jakým způsobem směřovat svou postavu je opravdu mnoho, jednotlivých získaných bodů však nikoli a musíte si je zasloužit. Veškeré vybavení sebe i společníků, které postupně přiberete do party, můžete vylepšovat, upravovat a craftit mnoha různými způsoby a právě zde pravděpodobně najdeme jediné místo, kde nechybí maniakální smysl pro detail.

Slabší stránkou je technický stav hry a grafické zpracování

Společně s ostatními, vcelku tradičními RPG prvky, je potom voleb až takové množství, že dokáží zamotat hlavu a někdy i obtěžovat. GreedFall tak sází na odkaz klasik RPG žánru jak hratelností, tak pojetím. Vývoj postavy je v tomto směru klíčový. I tak hra ovšem nedokáže držet stabilní rytmus po celou dobu hraní a prvotní nadšení z množství a variability questů, herních možností či zajímavého světa, ve kterém se dobrodružství odehrává, přechází v hořký stereotyp.

Po herní stránce není nic vyloženě špatně, jen to zkrátka nefunguje dlouhodobě. Prozkoumávání zdánlivě bohatého světa omrzí, ukecaný charakter titulu rovněž, stejně jako průměrný soubojový systém a celkově nízká obtížnost. Po namlsání se množství herních možností a kupy nejrůznějších questů zbude jen poutavý příběh v nedotaženém světě. GreedFall baví v celku, nudí však v jednotlivinách.

Nejde však o zklamání, to rozhodně ne. Vývojáři totiž dokázali z dané situace vyždímat maximum. Některým zaváháním zkrátka ani nebylo možné zamezit. Přestože nejde o nikterak výjimečnou hru, výsledné pocity jsou spíše pozitivní.