GRID: po Havaně třístovkou | Recenze

Legendární série se hlásí se svým reebotem.

Co baví

  • Krásná grafika
  • Snadno přístupná hratelnost
  • Systém Nemesis
  • Variabilita závodů

Co vadí

  • Málo mimozávodního obsahu
  • Promarněný režim kariéry
  • Nevyužitý potenciál Fernanda Alonsa
  • Rychlý stereotyp
7/10
Hodnocení

V oživení závodní série Grid vývojářského studia Codemasters by několik let nazpět asi věřil jen málokdo. Od vydání Grid Autosport přece jen uplynulo dlouhých pět let a nic moc nenasvědčovalo tomu, že by byl nový přírůstek ve vývoji. O to překvapivější potom oznámení nového dílu s prostým názvem Grid mohlo být. Jak již samotné pojmenování napovídá, má se jednat o reboot této větvě zapadající do série TOCA.

GRID_20191008221718.jpg
Grid cílí zejména na milovníky arkádového závodění

Mezi hlavní zbraně by měl patřit zejména detailní model poškození vozů, spolupráce s Fernandem Alonsem či vyladěná obtížnost, díky které by se měla hra po stránce hratelnosti zavděčit všem milovníkům arkádového závodění. Vývojáři dále opakovaně zmiňovali i inteligentní systém Nemesis, který by vám měl v případě agresivní jízdy pěkně zavařit.

Další z řady

Nový Grid se s ničím nemaže a ihned po samotném spuštění hráče usazuje do kokpitu k bleskové ochutnávce v ještě bleskovějším závodu. Ten hned v první zatáčce naznačuje, jakým směrem se vlastně bude reboot ubírat. Stačí jeden jediný okruh a je jasné, že Grid představuje sebevědomého zástupce arkádového závodění. Vývojáři tak vyslyšeli volání trhu po protiváze k titulům jako je Need For Speed či Forza Horizon. Nebo spíše něco mezi, máme-li být přesnější.  A pravdou zůstává, že právě do tohoto okna se Codemasters skutečně trefili, byť možná trochu nechtěně.

GRID_20191008180758.jpgGRID_20191008180824.jpgGRID_20191008180928.jpg
Zaujme zejména svou lehkostí a krásnou grafikou

Jízdní model je něco, co tvoří závodní hru. Nemusí být nutně realistický, klíčová je vyváženost, jasná vize a určitá míra variability. A to je přesně to, co Grid splňuje do puntíku. Ryzí arkádové závodění plné efektivních smyků či těžkých kolizí bez následků, ale také zápolení s trakcí či modelem poškození. Přestože vozy po závodních okruzích plují jak papírové lodičky, lze se alespoň částečně díky posuvníkům asistencí přiblížit k trochu vážněji vypadajícím závodům.

Bohužel mimo automatické či manuální převodovky lze regulovat pouze kontrolu trakce, řízení a ABS, což je v celkovém kontextu přece jen trochu málo. Ne snad, že by vás vyřazení těchto pomocníků výrazněji přiblížilo k simulaci, výsledný pocit z jízdy a především chování vozu je přece jen o něco příjemnější. Nebýt zbytečného důrazu na školu smyku, dalo by se hovořit o příjemně vybalancovaném arkádovém závodění. Spolupráce s Fernandem Alonsem je tak spíše marketingový tah.

Proč ta skromnost?

Do zbytečných hlubin vývojáři nezabředávají ani v oblasti nastavení jednotlivých vozů či jejich customizace. Zapomenout musíme na bohaté úpravy vzhledu, změny spoilerů, kol, upgrady apod. Jedinou možností, a to dosti skromnou, je nástřik vozu. Vybírat lze z předem definovaných vzorů, které se zpřístupňují postupem ve hře. V tomto ohledu bohužel Grid výrazně pokulhává.

GRID_20191009194344.jpgGRID_20191009194417.jpgGRID_20191009194444.jpg
Ztrácí však v oblasti mimozávodního obsahu

Tak nějak podobně je tomu i v oblasti nastavení vozu. K dispozici je pouze pět posuvníků o čtyřech stupních. Nutno uznat, že podobný způsob nastavení vozu působí hodně odflákle, na druhou stranu, ne všichni hráči se chtějí hrabat v něčem, čemu vlastně často ani nerozumí. Dopady jednotlivých nastavení však nejsou tak velké, jak by se dalo čekat. Bohužel zmiňovaný arkádový model zkrátka nedá podobnému nastavování vyniknout. Najít ideální setting jednotlivých vozů je tak často docela oříšek. Navíc, závody se střídají v opravdu brutálním tempu, takže než si  stačíte osahat konkrétní vozidlo, jste už zase v něčem jiném.

Nový Grid zkrátka cílí na ty milovníky závodění, pro které je každá vteřina strávená mimo okruh ztrátou času. Veškerá pozornost je soustředěna právě na samotnou jízdu. Vývojáři si mimo multiplayer připravili vlastně jen samotnou kariéru, nepočítáme-li tedy rychlý závod. Většina hráčů tak pravděpodobně rychle skočí právě do zdánlivě bohaté kariéry, která je středobodem celého titulu. Režim je rozdělen dle jednotlivých kategorií vozů, zakončený vždy závěrečným rozjezdem.

GRID_20191012204930.jpg
Jezdit budeme na vodě i na suchu

Žádná revoluce se rozhodně nekoná, jde však o přehlídku celého obsahu hry jako na dlani. Výzev je připraveno opravdu mnoho, a to ve všech dostupných kategoriích, bohužel nelze se ubránit trochu prázdnému dojmu. Kariéra, byť je obsáhlá a nejlépe prezentuje celý Grid, je spíše prázdným souborem obrovského množství závodů. Chybí jakýkoli hlubší smysl či motivace. Odměnou jsou vždy pouze nové nástřiky či samolepky k vlastnímu profilu, a to je sakra málo.

 

Nový Grid cílí na ty milovníky závodění, pro které je každá vteřina strávená mimo okruh ztrátou času

 

Nejde tu o absenci příběhu, ale o chybějící motivační pojítko. Jednotlivé výzvy následují v opravdu zběsilém tempu, závody jsou navíc vypsány povětšinou na tři nebo čtyři okruhy, a tak končí dříve, než vlastně začnou. A je to vlastně obrovská škoda. Kariéra je tak bez vlastní tváře a představuje pouze sérii jednotlivých závodů, pěkně jeden za druhým. Pro někoho výhoda, pro milovníky komplexnějšího pojetí závodění jistě zklamání. Závodit lze například ve sprintech či klasických závodech.

Z Havany až do Barcelony

Co se samotných závodních okruhů týče, může nabídka působit opět trochu rozpačitě. Celkem navštívíme 13 lokací, z nichž některé jsou skutečně působivé. Mezi ty nejkrásnější patří jistě městské okruhy v Havaně či Barceloně. Milovníky klasičtějších okruhů zaujme Okutama. Zapomínat ovšem nesmíme ani na legendární klasiky jako jsou Silverstone či Brands Hatch. Vývojáři tak nabízejí kombinaci skutečných okruhů s těmi virtuálně vytvořenými. Obecně však platí, že zábavnější je právě jízda na skutečných okruzích, ty městské se příliš nepodařily. Nepříliš bohatou nabídku lokací naštěstí kompenzují jejich alternativní verze v nejrůznějších podobách, díky kterým vývojáři slibují až 80 layoutů, což již působí sympatičtěji. Pravdou však je, že jednotlivá prostředí se poměrně rychle okoukávají, a to zejména díky zbytečně vysokému tempu jednotlivých závodů. 

GRID_20191012205041.jpgGRID_20191012211824.jpgGRID_20191012215749.jpg
Vyzvat lze i samotného Fernanda Alonsa

Nabídka závodních vozů je naštěstí dostatečná. Ty jsou rozdělené do šesti kategorií, mezi které patří například cestovní vozy, GT nebo staré kousky ze zaprášených garáží. Vozový park je bohatý, jednotlivé kategorie se od sebe dost výrazně liší jak po stránce fyziky, tak také zvukové, což je rozhodně pozitivní zpráva. I v nastaveném arkádovém modelu lze cítit rozdílnou váhu vozu, sílu motoru či trakci.

Optický klam

Velice pozitivní je také vizuální zpracování. Grid je po grafické stránce na opravdu vyspělé úrovni, konkurenceschopný svým nejvýraznějším sokům. Vývojářům se povedl skutečně husarský kousek, neboť dokázali za použití několika chytrých prvků vyždímat z minima maximum. Titul zaostává v detailech, překvapuje však v celku. Pohlédneme-li na Grid z dálky, dokáže vypadat stejně tak skvěle, jako např. Forza Motorsport 7. Díky záměrně vysoké saturaci barev mnohdy i o trochu lépe. Jde však o povedený klam, bližší pohled totiž ukáže opak. Podprůměrné jsou například pohledy do kokpitu, o krok zpět je také zpracování efektů vody. Dopadnout však tak pozitivně v přímém srovnání s Forzou je perfektní úspěch. Grid vypadá díky pestrosti tratí a jejich barevnosti opravdu skvěle.  

 

Grid je po grafické stránce na opravdu vyspělé úrovni, konkurenceschopný svým nejvýraznějším sokům

 

Velkým lákadlem měla být také umělá inteligence soupeřů na trati, zejména potom oblíbený systém „Nemesis“. V obecné rovině jsme se nedočkali žádné revoluce, každopádně závodění má skutečně říz. Soupeři jsou poměrně agresivní, někdy až přespříliš. To pravé peklo však začíná v momentě, kdy svým počínáním aktivujete u některého ze závodníků zmiňovaný systém regulující jejich chování. V takový moment je nutné se připravit na opravdu horké chvilky, které jsou mnohdy za čarou.

Zajímavé je v téhle souvislosti zmínit, že zvýšenou agresivitu povětšinou negativně odnese samotný hráč, neboť pro soupeřící vozy platí prazvláštní a odlišná fyzika. Aktivace „Nemesis“ vede k opravdu hodně tuhému závodění, kterému je radno se vyhýbat. Ostatně o to také jde. Hráč si vždy rozmyslí, jestli má smysl si na okruhu počínat nebezpečně.

Součástí je pochopitelně také multiplayer, který je u závodních her téměř samozřejmostí. Jde však pouze o nutnou součást, která výsledný pocit nikterak nevylepšuje. Stejně tak je tomu i v případě modelu poškození, který sice v některých momentech vypadá celkem líbivě, o žádnou revoluci rozhodně nejde. Létající kapoty však vždy potěší.

Verdikt

Reboot série Grid ve finále rozhodně nedopadl nejhůře. Nabízí solidní arkádové závodění, které ocení zejména hráči, kteří chtějí většinu času trávit na okruzích. Jízdní model je relativně povedený, i když vozy někdy nepřirozeně plavou. Největší slabinou hry je samotný obsah, který působí tak nějak chudě a ustrašeně. Grid se v tomto ohledu drží poněkud zpátky, což vede k rychlému stereotypu. Půda je tak dost pravděpodobně připravena pro budoucí DLC, což je spíše zklamání. Pokud si ovšem chcete jen tak příležitostně zazávodit, navíc v krásném grafickém provedení, je hra stvořená právě pro vás.

Diskuze (3) Další článek: Fortnite: Chapter II přinese novou mapu, čluny, rybaření a záplavu novinek

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,