Hades: únik z hlubin podsvětí k božstvům Olympu | Recenze

Není nic výjimečného na tom, že se potomek chce osamostatnit od rodičů a vydat se do světa na vlastní pěst. Problém ale přichází v moment, když je jeden z rodičů pánem podsvětí a aby se jeho synek dostal ven, musí se probojovat skrz posluhovače temnoty a při tom překonat několik bossů. Takhle to funguje v případě Zagrea, hlavního představitele novinky od Supergiant Games. Nenechte se zmást názvem. I když je Hádes otcem Zagrea a důležitou postavou příběhu, tak se jeho role nechopíte.  

Možná se divíte, že Hades vyšel až teď. Slýcháme o něm přeci jen už od prosince 2018, kdy s ním vývojáři přišli mezi hráče v předběžném přístupu. I když už má studio  Supergiant Games za sebou několik akčních RPG jako Bastion nebo Transistor, tak Hades je jejich první příspěvek do rogue-like žánru. Nedivím se tedy, že si dávali tak na čas. Sám jsem předběžný přístup nezkoušel, raději zkrátka čekám na finální produkt a nutno uznat, že v případě Háda stálo to čekání za to. 

Vizuální styl hře rozhodně náramně sedí.

Premisa rogue-like žánru vám jistě není cizí. Po každé smrti začínáte zase pěkně od začátku, každý průchod se liší uspořádáním místností a kombinací vylepšení, která vám v Hádovi rozdávají bohové Olympu. Hades patří do jeho odnože zvané rogue-lite, což znamená, že se smrtí nepřijdete o všechno, co jste nasbírali a za nashromážděné zdroje můžete do dalšího průchodu Zagreovy schopnosti a vlastnosti vylepšit nebo si odemknout něco nového. 

Způsobů vylepšování je tady spousta. Nasbírané zlaťáky vám sice z kapes po smrti zmizí, ale tekutá temnota, klíče a další měny vám zůstávají. Za ně si pak Zagreus může zlepšit vlastnosti, odemknout nové zbraně, a i ty lze následně ještě vylepšit. Je vidět, že si vývojáři dali záležet na tom, aby vše bylo srozumitelné a dávalo smysl. 

Chvalte bohy! 

I v průběhu průchodu Zagreus sbírá vylepšení od bohů Olympu, jak už bylo řečeno výše. Jelikož o jeho existenci ještě nedávno nevěděli a chtějí se s ním setkat, tak jsou mu na jeho cestě z podsvětí ochotni pomoci. Celkově tak můžete získat vylepšení nebo nové schopnosti od devítky bohů včetně takových jako je Zeus, Dionýsos nebo Afrodita. Vždy je na výběr z trojice vylepšení. Ta se následně liší raritou, liší se podle aktuálně držené zbraně a v některých případech se v jedné kombinují vlastnosti dvou bohů. K těm opravdu silným máte větší šanci se dostat až v pozdějších průchodech.  

Schopností je hodně a liší se využitím i vzhledem.

Je jich takové množství, že jen těžko se vám povede znovu vytvořit stejné kombo. Některé z nich vypadají oproti ostatním slabě. Když se vám je ale povede zkombinovat s dalšími božskými silami, může vzniknout neuvěřitelně silná schopnost. To je jedno z Hádových největších kouzel. Nikdy nevíte, co se vám podaří vytvořit. Velkou roli v tom hraje také náhoda, protože nikdy předem nevíte, na jaká božstva během průchodu narazíte. 

Na povrch vede jediná cesta, takže i když se při každém průchodu místnosti a jejich rozpoložení liší, styl lokací je vždy stejný. Na konci místnosti vás pak většinou čeká rozcestí, kde vidíte, jaká bude odměna za její průchod té další, ale nemáte nejmenší tušení, co tam na vás čeká. Může to být horda agresivních lebek, obtloustlí blobové  nebo ozdravovací fontána. V takových momentech je také potřeba dobře posoudit, jestli zrovna potřebujete životy navíc, nové vylepšení nebo třeba pořádný pytel zlaťáků.  

Generované úrovně se vždy postarají o moment překvapení.

Podsvětí má několik pater a v každém z nich vás čekají jiné druhy nebo variace nepřátel. Na každý z nich je vhodná jiná zbraň a strategie, ale musíte pamatovat na to, že na každý průchod si můžete vzít pouze jeden kousek ze své zbrojnice. Na první dojem mi souboje přišli až příliš snadné, i když jsem Zagrea vůbec vylepšeného neměl. Tento pocit ale skončil při prvním souboji s bossem. I běžní nepřátelé ve vyšších patrech dokáží překvapit. Na konci každého z nich pak čeká boss, přičemž každý z nich má několik variant, takže se nemusíte bát stereotypu, i když základní pohyby jsou povětšinou stále stejné. Pokaždé, když některého z nich zabijete s novou zbraní, dostanete vzácné předměty pro vylepšování. Při dalších porážkách už vás čeká “pouze” běžná odměna, většinou v podobě tekuté temnoty.  

Rodinná pouta 

Čím je Hades oproti ostatním hrám z tohoto žánru tak výjimečný, že sklízí tolik chvály? Kromě výše popsaných mechanik boje, vylepšování a průchodů je to bezesporu díky příběhu. Jistě vám už došlo, že Hades pracuje s řeckou mytologií. Kromě devíti olympských bohů narazíte na celou řadu známých jmen, ať už je to pes Kerberos, bůh smrti Thanatos nebo hudebník Orfeus. Zápletka nejdříve vypadá docela banálně. 

Napříč příběhem se potkáte se spoustou známých postav mytologie. 

Zagreus chce zkrátka odejít od Háda a přidat se po bok olympských bohů. Postupně to ale přeroste v řešení rodinných vztahů a Zagreovy minulosti, o které toho sám ví jen pramálo. Děj se vyvíjí s každým průchodem a garantuji vám, že ho nebudete chtít jen tak ignorovat a při každém návratu do Hádova domu budete procházet všechny konverzace. Každá ze třicítky postava je plně nadabovaná, což také přispívá k většímu prožitku. Tvůrci se do vážnějšího příběhu snažili zakomponovat humor, který se k postavám jako je Hypnos perfektně hodí. Samotný Zagreus jakožto namyšlený frajírek také pro jízlivou poznámku nejde daleko. 

Jestli si myslíte, že prvním zdárným průchodem až na povrch to končí a máte celý příběh za sebou, tak jste na omylu. V tu chvíli to totiž teprve začíná a je toho stále mnoho k objevování, ať už je řeč o příběhových částech či vylepšeních.  

Zatím mě žádná dosavadní rogue-lite hra nepřesvědčila, že je tento žánr vhodný pro vyprávění kvalitního příběhu. Hades to každopádně zvládá výborně, a to ho v kombinaci s dalšími zmíněnými prvky staví na mém žebříčku velmi vysoko. Oproti Dead Cells, které mám v rámci rogue-like her velmi rád, je příběh mnohem výraznější a nemusíte se po něm sami pídit a podrobnosti si číst na fanouškovské wikipedii.  

Hades je překvapivě dlouhodobá a trvanlivá hra.

Nesmím zapomenout na další věci, které se Supergiant Games nadmíru povedly. Už jejich předchozí tvorba jako Bastion nebo Pyre po technické stránce neměla chybu.  Hades jde ve stopách jeho předchůdců a výbornou stylizaci doprovází soundtrack, který září především při bossfightech.  

Drobný technický nedostatek by se ale přeci jen našel. Pro recenzi jsem měl k dispozici verzi pro konzoli Nintendo Switch, kde mimochodem běží v obou módech v 60 FPS. V případě, že hrajete v handheldu a narazíte na místnost plnou velkých monster se mi stávalo, že se obraz lehce zasekával. Jinak ale nemám nejmenší výtku. V PC verzi byste na tyto problémy narážet neměli, v tom případě si k hodnocení bez problému přičtěte finální bod.  

Rogue-like hry jsou často podporovány i dlouho po vydání novým obsahem, ale vypadá to, že Hades nebude ten případ. Nedávno totiž vývojáři na Redditu odpovídali na otázky fanoušků a padla tam i jedna ohledně dodatečného obsahu. Studio se prý momentálně chce soustředit na opravy chyb, následně si dají nějakou chvíli pauzu a až poté budou vymýšlet, kam se vydají dál. Možnost, že se Hades v budoucnu nějakého DLC dočká, tedy vyloučena není, ale v dohledné době to rozhodně nebude. Vzhledem k současnému stavu Háda to ale aktuálně ani není potřeba.