Zdravím,
domnívám se, že já, autor, jsme dostatečně fundovaná osoba pro odpověď na Vaši otázku
, čili k věci:
Vezmu to za opačný konec a rovnou řeknu, že jakákoliv spojitost (nedej bože podobnost
) s mou osobou a hrdinou článku není - a upřímně, díky bohu. Netrpím tedy schizofrenií, ani nejsem posedlý hrou Half - Life 2, ani pod mými okny nepřešlapují lidé a nevykřikují, ať jim tuto dlouho očekávanou hru vydám, neboť a především ji nevlastním, ani jsem ji nikdy nehrál! Přesto mne velice zaujala její atmosféra (ale i výtečné grafické zpracování a neuvěřitlený fyzikální model), a tak jsem si řekl, že by stálo za to, ji čtenářům - a snad se mi to povedlo - přiblížit; myslím si totiž, že druhý díl - stejně jako kdysi první - nebude mít co do atmosféry vážnější herní konkurenci (nepočítaje Dooma 3
) - ale i ostaní apsekty bezesporu budou na převysoké úrovni. A článek to, doufám, dostatečně zdůrazňuje v příběhu člověka, jež se vydal do Washingotnu pro "svůj" Half - Life 2, aby mu doma beznadějně propadl.
Tím jsem se dostal k věci druhé - a to k nemilé události, krádeži betaverze Half - Life 2, jež se stala vůbec prvním impulsem k napsání článku. Pokud bude totiž čtenář pozorně číst, může dojít ke zjištění, že ta bezmocná, ve svém bytě uvězněná osoba, je osoba, jež onu betaverzi vlastní. A nezískala ji nijak jinak, než od samotného Gaba Newella...
...on je totiž článek (lépe řečeno povídka) psán od konce...
S pozdravem,
Patrik Kanka
