Halo: Combat Evolved – recenze

Platforma: Xbox
Multiplayer: ano, až 16 hráčů
Vibrace: ano
Výrobce: Bungie
Distributor: Microsoft
Homepage: www.xbox.com/halo

Očekávejte nečekané!

Pokud mne paměť neklame, šlo navíc o první 3D FPS, která byla přítomna u „porodu“ nové konzole. Halo se prodalo přes milión kopií a že nejde jen o nějaký marketingový slepenec, ale o jednu z nejlepších her tohoto žánru na konzolích, vám vysvětlím v této recenzi.

Vítejte v Halo

Vše začíná v roce 2552, kdy se lidstvo utkává s fanatickou sbírkou mimozemských ras zvanou Covenant. Církevní starší totiž této alianci přikázali zlikvidovat „nečistou“ lidskou rasu a začali proti nám vést svatou válku. Odpovědí na mizející lidské kolonie a válečné flotily měl být projekt SPARTAN-II, jehož cílem bylo vytvoření armády geneticky upravených bojovníků ve zbroji MJOLNIR. Tito super vojáci měli podniknout útok na domovskou planetu Covenantu (což je dost zvláštní, vezme-li v potaz, že jde o několik ras vetřelců). Když se skoro všichni vojáci SPARTANu-II dostavili na planetu Reach k finálnímu útoku, zasáhl Covenant a planetu zničil. Zde na scénu přichází menší bitevník Pillar of Autumm, jež provede skok vesmírem na neznámé místo, aby odlákal nepřátele od blízké matičky Země. Náhodou se ocitne u neznámé planety s umělým prstencem, který má na vnitřní straně atmosféru a „běžný“ povrch obyvatelné planety. Loď Pillar of Autumm ovšem není na turistické cestě, ale je pronásledována hned třemi křižníky Covenantu. Konec je blízko a tak musí kapitán Jacob Keyes připravit evakuaci posádky a dvou nejcennějších věcí na palubě – pravděpodobně posledního existujícího vojáka řady SPARTAN-II, zvaného podle své hodnosti Master Chief (přesný vojenský význam slova Chief neznám, ale dle výkladového slovníku Websters jde o „velitele jednotky“), a nejpokročilejší počítačové A.I. Cortany.

Rovnýma nohama do akce

Jako Master Chief jste byli posledním „člověkem“ na palubě, který byl umístěn v kryogenickém spánku. Když se probudíte, čeká vás kalibrování vašeho zaměřování a energetického štítu (pakliže si zvolíte obtížnost Easy nebo Normal) a nebo přímý skok do akce (obtížnost Heroic a Legedary). V každém případě se musíte probít plavidlem napadeným mimozemšťany až na velitelský můstek, kde vám kapitán svěří nejcennější poklad, umělou inteligenci Cortanu. Zbroj Master Chiefa je totiž speciálně uzpůsobena k přenášení „dat“ podobného druhu. Po rozlučce s kapitánem už jenom běžíte chytit posledního taxíka, vlastně poslední záchranné plavidlo, a padáte na ten technologický skvost, umělý prstenec, jehož jméno je, jak se dozvíte v průběhu hry, Halo (vyslovuj: haelou, význam slova je svatozář či kruhovitý světelný úkaz vznikající kolem hvězd). Zatímco první úroveň byla spíše určena k učení se, v té další už musíte zapojit všechny svoje smysly a schopnosti.

Budete se kochat

Pokud si potrpíte na výbornou grafiku, budete Halo milovat. Exteriéry, interiéry, to všechno je prostě skvělé a kdybych neviděl obrázky z Halo 2, nebál bych se slova úžasné. Při hraní singleplayeru se hra vůbec nikdy netrhá, vše je naprosto plynulé při zobrazování sebevětších místností a davů nepřátel. Zřídkavé mírné snížení framerate a jedno dvě trhnutí jsem zaznamenal jen při herních intrech, při přeletech kamerou nad obrovskými scenériemi nebo zpracovávání obrovského počtu polygonů několika desítek postav. Pokud bych měl do hry skutečně rýpat, našel bych snad jen dvě věci zasluhující si vylepšení. První jsou obličeje postav, intra se odehrávají v herním enginu a animace obličejů postav není zrovna na nejvyšší úrovni, o vlasech nemluvě. Tou druhou věcí je animace vody a pobytu pod ní, která je ovšem zřejmě problémem Xboxu sama o sobě. Problematické zpracování vody jsem totiž zaznamenal i u Morrowindu pro Xbox. Příznivci grafických technologií v praxi však budou jásat nad skutečně funkčním T&L, bump, enviromental a kdo ví jakým mappingem, skvělými texturami a výtečným framerate. To oceníte hlavně v závěrečných misích, kdy, v závislosti na zvolené obtížnosti, bojujete proti desítkám až stovkám nepřátel a většinu času si připadáte jako Vasquezová ve Vetřelcích – držíte spoušť a sledujete mizející čísla na digitálním počítači nábojů. Grafika je prostě excelentní, okolní screenshoty by vás o tom měly přesvědčit a vězte, že hra v pohybu vypadá ještě líp, zvlášť na velké obrazovce.

Kdo zaváhá, nežije

Ačkoliv je Halo první 3D FPS na Xboxu, rozhodně nejde o titul, určený pro vyslovené analfabety žánru. I když máte čtyři nastavení obtížnosti, už při druhém stupni Normal budete muset některé části několikrát opakovat a zkoušet různé strategie. Na úrovni Heroic či Legendary počítejte s tím, že vám hra nedá zadarmo vůbec nic. Každý promarněný náboj, každá rána, která padne vedle (míněno jinam než do hlavy), vás stojí život. Vždy je proto nezbytně nutné zvolit správnou strategii, která se odvíjí od dvou základních faktorů...

Co máte v ruce?

Zbraně jsou alfou a omegou každé střílečky a ani v Halo tomu není jinak. Veškerý váš arzenál musí být podřízen tomu faktu, že můžete současně nosit jenom dvě zbraně a čtyři granáty. Je vhodné kombinovat nějakou „hrubozrnou“ zbraň typu raketometu s něčím menším nebo zbraně s dalekohledem (odstřelovačská puška, pistole) se samopalem nebo brokovnicí. Na vše přijdete v průběhu hry. Kromě pěti lidských zbraní můžete využít i tři mimozemské, které disponují zajímavými vlastnostmi, ale i nevýhodami. První dva typy (plazmová pistole a puška) nabízí vyšší palebnou sílu, ale omezenou baterii, kterou nelze dobít. Needler (cosi jako „Hřebíkovač“) je účinný i na silnější nepřátele, má částečně samonaváděcí střely, ale je pomalý a před letícími jehlami se dá utéct, takže šikovnému protivníkovi ve složitějším terénu nezpůsobíte takové škody. Celkově se dá říct, že i když počet zbraní v Halo není moc velký a liší se spíše v detailech, rozhodně se nestane, že byste si zrovna na ně stěžovali. A když potřebujete něco většího, můžete ovládnout vozidla.

Vehikl, základ armády

Hned v druhé misi a pak už pravidelně, se budete setkávat s Warthogy, zvláštními vozítky s pohonem všech čtyř kol s nezávislým zavěšením a hlavně s neobvyklým systémem řízení. Ten spočívá v tom, že máte nad vozidlem šipku, kterou prostě jen posunujete v kýženém směru a držíte plyn, ostatní je řízeno samo. Ovládat auto díky tomu není vůbec složité, ale rozlučte se s nějakým náročnějším manévrováním. Když se o to pokusíte, skončí Warthog obvykle na zádech. Naštěstí máte k dispozici druhého muže (po Arnoldu Schwarzeneggerovi), který dokáže takové auto zvednout. Nutno dodat, že Master Chief to dělá s větší elegancí a bez naběhlých žil. Warthog navíc uveze další dva pasažéry, jeden může střílet ze sedadla spolujezdce, další má k dispozici masivní kanón (ve stylu vulkán) s neomezenou municí a celkem solidním štítem. Dovedete si jistě představit využití takového vozidla v multiplayeru nebo v kooperativním módu. Kromě autíčka si v Halo užijete i větší vozítko, tank M808B Scorpion MBT, vybavený 90mm dělem a 7,62mm kanónem je opravdu chuťovka. Navíc můžete v boji ovládat současně jízdu i střelbu (jedinou nevýhodou je, že pak musíte vždy jet směrem, kterým střílíte a pochopitelně i naopak). Když vás přestanou bavit lidská vozítka, zvolte si mimozemskou technologii. Kromě stacionárního děla, které mezi movitosti zrovna nepatří, máte k dispozici (zastřelíte-li právoplatného provozovatele) vznášedlo Ghost, což je takový poletující skútr s dvěma děly, a Banshee, která má blíže k opravdovému létání.

Jak se to celé hraje?

Většinu času je Halo dynamická a skvěle hratelná. Běžíte otevřenou krajinou, za vámi ostatní vojáci, pálíte na nepřátelské jednotky, doběhnete k velkému kameni, zakleknete a na radaru sledujete, jak se ty malé bestie (míním tím Grunty, nejmenší a nejchytřejší nepřátele), přeskupují. Vykouknete a hodíte mezi ně plazmový granát. Při troše štěstí a herního umění trefíte přímo nějakého Grunta. Plazmový granát má tu výhodu, že se na všem uchytí a zůstane držet. Zasažený ufoun s výkřiky a rukama nad hlavou pobíhá po okolí a běží k ostatním, dokud nevybuchne a nevezme je do pekla sebou. Jindy vám transportér shodí Warthoga a vy mohutnými smyky projíždíte po pláži a přejíždíte nepřátelské vojáky, podporováni masivním kulometem na zádi, který ovládá některý z vojáků, jež vás doprovází. Vaši vojáci mají slušnou A.I. V některých úrovních jdete s týmem, který je naprosto soběstačný, jeho členové pouze komentují situaci („Dobrý zásah“), nikde se nezasekávají, sami se kryjí a jenom občas vám řeknou, co a jak chtějí a potřebují, což je ovšem dáno lineárním stylem hraní v singleplayeru, kde prostě v jednotlivých lokacích „čtou podle scénáře“. Nepřátelé (myslím tím rasy Covenantu, později narazíte i na trochu jiné potvory, ale nechci vám kazit překvapení), jsou docela chytří. Všichni se velmi dobře schovávají, Grunti před vámi utíkají a běží pro své kamarády nebo se schovají za zády silnějšího spolubojovníka, případně se navzájem kryjí. Největší nepřítel Hunter se ovšem moc neschovává a inteligence rovněž moc nepobral, ale výdrž a palebnou sílu má jako malý tank, takže pro změnu na vás bude prokázat dostatečnou inteligenci při jeho likvidaci. Nevýhodou je, že v Coventanu jsou jen čtyři rasy a i přes solidní A.I. se velmi rychle naučíte odhadovat, jak budou reagovat. Pozdější nepřítel je v reakcích ještě primitivnější (spoléhá spíše na množství), takže variabilita nepřátel trochu chybí, ale ne moc. Většinu času prostě budete vtaženi do hry, i díky dobrému ovládání. Kdo hrál nějakou 3D FPS na PS2, bude vědět, jak se hraje na Xboxu, jednou páčkou se pohybujete, druhou natáčíte pohled kamery. Najdou se ale i slabší lokace, které jsou založeny na monotónním opakování NAPROSTO stejných chodeb a místností. Nevím, jestli bylo cílem autorů vytvořit u hráče depresivní stavy ze sterilního prostředí, ale podezřívám je spíše z toho, že si chtěli ušetřit práci. Takovéhle lokace jsou ve hře asi tři, zbytek, z celkového počtu deseti misí, dělených ještě do menších podkapitol, je vynikající.

Kromě singleplayeru obsahuje hra i multiplayer, jak na splitscreenu, tak po „síti“. K hraní ve více lidech jsem bohužel moc nedostal, takže shrnu jen základní fakta. Kromě kooperativního módu pro dva hráče, mohou hrát na Xboxu a jedné televizi až čtyři hráči (pochopitelně v dost malých okénkách) multiplayerové mapy. Pokud máte doma klasické ethernetové kabely, více Xboxů a televizí, není problém si vytvořit onu zmiňovanou „síť“ a hrát až v šestnácti lidech na čtyřech Xboxech. Některé zdroje uvádějí, že se dá hrát i přes LAN, ale na webu Bungie jsem o tom nic nenašel. Pokud nehodláte Xbox otevřít a nesedíte na nějaké páteřní síti, rozlučte se s hraním přes Internet/WAN. K dispozici je třináct multiplayerových map, někde se budete honit na ledové ploše Warthogy, jinde prolézáte úzké chodbičky. Jak jsem uváděl, k multiplayeru jsem se nedostal na moc dlouho, ale působil na mě velmi zábavným dojmem. Ostatně v Halo se pořádají šampionáty s poměrně vysokými prémiemi, takže to asi nebude jenom můj názor.

Dodatky

Kromě toho všeho jsou na hře zajímavé ještě tyto věci: Hudební a zvukový doprovod v Dolby Digital, který jsem ovšem nezkoušel, jelikož to obnáší vlastnictví speciálního kabelu (za bratru patnáct stovek) a 5.1 reproduktorové soustavy s optickým vstupem, které rovněž nepatří do nejnižší cenové kategorie. V klasickém stereu nebo v Dolby Surround Pro-Logic je zvuk rovněž velmi kvalitní, hudba je také celkem dobrá, ale z počátku si jí budete všímat méně, její atmosféričnost vynikne v pozdějších úrovních. Zajímavostí z jiného soudku je systém checkpointů, kde za vás hra automaticky ukládá pozici. Pokud na to budete spoléhat a Xbox bez okolků vypnete, se zlou se potážete. Při příštím startu byste totiž museli opakovat znova celou úroveň – při ukončování hry je nutné vybrat v menu „Save and exit“, jinak si hra váš postup v misi pamatovat nebude. Další drobnou nepříjemností je, že žádná nastavení (ovladač, zvuk atp.) nemůžete provádět během hraní, ale musíte vyskočit na úvodní obrazovku. Na druhou stranu, hra je při načítání misí neskutečně svižná a nahrávání při hře je záležitostí pikosekund, což je něco neuvěřitelného a velmi snadno se na to zvyká. Jenom pak u toho PC člověk kroutí hlavou.

Co říct závěrem?

Halo je jednoznačně skvělá hra a patří mezi nejlepší 3D FPS na konzolích. Překonává jak Medal of Honor, tak TimeSplitters 2, které jsem hrál na PS2, bavila mne trochu víc než No One Lives Forever 2, kde mě ovšem deptalo neustálé nahrávání díky mému předpotopnímu stroji. Velký podíl na kvalitách Halo má především skvělá grafika, velmi slušná hratelnost, zajímavý příběh s drobnými odkazy na Halo 2 a pohodové ovládání. Ovšem pozor, Halo má i stinnou stránku – usadí ve vás ono semínko úvah na téma „Co kdybych si pořídil Xbox...“.

Grafika: 9/10
Hudba: 7/10
Zvuk: 8/10
Hratelnost: 9/10

Halo je hra s návykovým potencionálem, úžasnou grafikou a výborným zpracováním. Jeden z nejlepších launch titulů, s nimiž jsem se kdy setkal.

Celkové hodnocení: 9/10