MGS způsobil před několika lety velký poprask, když se objevil na PlayStation. Není divu, že se to tehdy nelíbilo konkurenci a tak netrvalo dlouho a Sega ohlásila svůj nový titul pro konzoli Dreamcast. Vzájemná podobnost Headhuntera a Metal Gear Solida tedy vůbec není náhodná. Otázka je, kolik z kvality vzoru si otisk přivlastnil.
Multiplayer: ne
Paměťová karta: ano, minimálně 320 kB
Analogové ovládání: všechna tlačítka
Vibrace: ano
Výrobce: Amuze
Distributor: Sega
Jasná budoucnost
V budoucnosti nastanou zločinu těžké časy. Politici rozhodnou, že nepříliš efektivní policii podají pomocnou ruku v podobě samozvaných strážců zákona, kterými se mohou stát všichni lidé schopní projít náročnými přijímacími testy. Po jejich úspěšném složení se absolventům dostane licence Headhuntera (lovce hlav nebo spíš lovce lebek), který má oficiální povolení pronásledovat a zatýkat zločince všeho druhu, za což se mu sociální systém odmění tučnou finanční částkou. Pokud jste viděli televizní seriál Odpadlík (Renegade), pak víte, jak asi takový Hedahunter (dále jen HH) vypadá. Tvrdý chlapík, který se pohybuje napříč státy za pomoci motocyklu (velmi praktický v zácpě a těsných automobilových honičkách, navíc na něm hrdina sedí jako kovboj na koni a to vypadá drsně) a s pořádně tvrďáckými hláškami nakope do zadku každého, kdo se mu postaví do cesty (takovou hloupost ovšem udělají jen hlupáci, kriminálníci a sebevrahové). Nový systém vymáhání spravedlnosti se logicky setká s odporem mafie, která označí šéfa organizace HH za novodobého Hitlera a samotné lovce lebek za jeho armádu, která si neklade menší cíle, než dosažení nadvlády nad světem. Když je boss a zakladatel výcvikové organizace pro HH zavražděn, dostáváte se do role vy, abyste jako jeden z lovců odhalili nepřítele (překvapivě také ve vlastních řadách) a především se zbavili ztráty paměti, která je nezbytnou součástí většího příběhu ve videohře (viz. série Final Fantasy). Je to logické, protože když usedáte poprvé ke hře, tak svoji postavu neznáte – takže by se tak měla také chovat.
Prezentace aneb rozbalujte své dárky
Kdo hrál MGS, ten ví, že síla hry spočívá především v jedinečném podání příběhu, který hráči znemožní přestat v hraní. Autoři HH se nechali inspirovat i v této oblasti, takže HH je plný desítek minut animací v engine hry, ale navíc je zde několik dlouhých bloků televizních zpráv (včetně reklam), které silně připomínají televizní zprávy z filmu Robocop (vyumělkovaní reportéři se rozplývají nad dalšími skandály a neštěstími, které přinesl den). Celková atmosféra je tedy zdařilá, nicméně neoriginální předvídatelná zápletka má do MGS daleko. Přesto je zábavná, především díky hláškám typu „Od té doby, co jsi zabil číslo jedna, je ze mě číslo dvě…Gratuluji k povýšení…jenže číslo dvě byl můj brácha!“. Atmosféře samozřejmě značně napomáhá povedená grafika, která ve své době znamenala obrovský skok vůči původnímu MGS, jenže v dnešní době trpí stejným problémem jako konverze Resident Evil Veronica (zastaralostí). Přesto je potěšitelná plynulost automobilových honiček po městě i zvýšený počet polygonů na postavu oproti původní verzi. Ať vás ale ani nenapadne porovnávat grafiku HH s MGS2.
| Světlé stránky hry |
- povedená atmosféra, podání příběhu
- povedené variace na známý herní systém z MGS série
- pasáže, ve kterých jezdíte městem na motorce
|
| Temné stránky hry |
- město je malé a nerealistické
- grafika není zrovna next-gen
- je to sbírka vykradených věcí z her a filmů, nic originálního
|
Taktická špionážní akce
Nebude pro vás asi velkým překvapením, že hra se skládá z procházení území zamořeným nepřítelem, v němž je podstatně výhodnější se vyhnout přímé konfrontaci, než si hrát na Maxe Paynea. Váš hrdina se umí hezky přilepit na zeď a nahlížet za roh, stejně jako střílet v pokleku, aby nepříteli poskytnul menší cíl. Budete se tedy plížit, obcházet a nehlučně likvidovat nepřátelské stráže. Dostanete k tomu výzbroj (která bude odpovídat známkám z vašeho tréninku na HH licenci) odpovídající lehce vzdálené budoucnosti a autoři si dali docela práci vysvětlením toho, proč zbraně nepoškodí lidské tělo (v budoucnosti je největším esem černého i legálního průmyslu obchod s lidskými orgány). Rád bych se pokusil vysvětlit, proč hraní HH není taková zábava jako MGS, ale nejsem si jistý, zda se to dá vložit do smysluplných slov. HH má poněkud „kostrbatější“ ovládání, které nepůsobí tak přirozeně a bude vám vadit především ve vypjatých akčních pasážích. Také samotná hratelnost je poněkud nevyrovnaná, jako kdyby se autoři příliš nechali unést myšlenkou na znemožnění brutálního probití se skrz nepřátele – v praxi tak budete jednu větší místnost plnou nepřátel řešit desetkrát jenom proto, abyste nakonec dokázali uhnout všem kulkám dostatečně rychle – což není zas taková zábava. Celý systém nenápadného likvidování nepřátel je totiž poněkud nešikovně designovaný (jejich pozice a ovládaní takových pasáží) a tak je pokus o přepadení nebo obejití protivníka velmi často takovou sázkou do loterie. Přesto je však HH zábavná akční hra s taktickým nádechem, která vyčnívá nad moře průměrných akcí z pohledu třetí osoby na PS2 stejně výrazně, jako opravdu kvalitní „béčkový“ akční film mezi ostatními neznámými videokazetami ve vaší půjčovně. Pokud jste tedy dohráli MGS2 i Maxe Paynea, pak je pro vás Headhunter dobrou volbou. Vydrží vám hezkých pár večerů a určitě se u něj nebudete nudit.
Grafika: 7/10
Zvuk: 6/10
Hudba: 5/10
Hratelnost: 7/10
Docela povedená variace na oblíbené téma, které nedosahuje kvalit svého vzoru po žádné stránce, nicméně i tak dobře pobaví.
Celkové hodnocení: 7/10
