Šílenství okolo DOOMa stoupá, přesto říkáme: Dost bylo DOOMa! A nejen to, podíváme se na vrahy z Rockstaru, kteří už mají na svědomí několik lidských životů. Zavítáme i na filmová plátna, abychom se podívali na filmové nekňuby, kteří ovládají herní svět. A na závěr uděláme samostatným herním studiím pápá? Dozvíte se v dnešním blesku.
DeDoomace aneb dost bylo DOOMa
V posledních dnech je takřka nemožné narazit na herní stránku, na níž by nebyl velký čtyřpísmenný nápis – DOOM. DOOM je všude, v reklamách, v aktuálních zprávách, v preview, v recenzích a bohužel pro vydavatele i na warezu. Dozvídáme se, jak si tvůrci vyhráli s nastavením grafiky, jak se velké firmy hádají, čí hardware je pro hraní hry lepší, nebo dokonce jak vypadá první reklamní plakát.
Je celkem pochopitelné, že DOOM je u mnohých hráčů spojen s nekritickým herním nadšením doby počátků žánru akčních her, a tak jaksi automaticky přisuzují nejnovějšímu pokračování podobnou auru. id software je rovněž bezesporu firmou, která několikrát dokázala, že opravdu UMÍ, ale není toho všeho moc? Skoro každý hráč kolem mě se třese nedočkavostí, jen aby TO CD měl v rukou a až se tak stane, bude pravděpodobně potřebovat bryndák, protože jinak ho samou radostí poslintá dříve než jej vloží do mechaniky.
Nadšení pro věc je krásné, ale událostí posledních dní hraničí s nekritickým obdivem a šílenstvím ala SuperStar. Zvláště mě zaráží, jak často slyším větu ve stylu „kvůli DOOMu plánuji upgrade PC“. Ze stejného pytle je komentář redakce serveru [H]ard OCP, který radostí bez sebe sděluje světu, že hra poběží skoro bez cukání na P4 1,5 GHz, 512 MB RAM a 64 MB GeForce 4 MX při 640x480 na minimálních detailech. Mimochodem výsledné obrázky „opravdu stojí za to“ (na úrovni her několik let zpátky). Ale co, je to DOOM, a tak nevadí, že požadavky jsou oproti normálním interiérovým střílečkám zhruba dvojnásobné. A když je to přece náš milej DOOMeček, tak nikoho nezaskočí ani, že hra nepojede na Windows ME a 98, vždyť případná investice 3 000 navíc do systému je pakatel. Obzvlášť když svět momentálně řeší, jestli je lepší na hraní našeho miláška GeForce 6800 nebo Radeon X800 (obě alespoň za 15 000).
Ono v podstatě o nic nejde. Majitel PC s pořízením nové grafické karty počítá už asi půl roku po koupi předchozí, takže teď alespoň konečně bude mít důvod. Ale co když příští rok vyjde Quake 4 s novou technologii a s novými požadavky? A rok nato další kousek, třeba DOOM 4? Opět se bude vesele kupovat a roztáčet spirála vzrůstající náročnosti na úkor optimalizace?
Ne, nejsem ortodoxní adventurista, nejsem ani člověk, který díky DOOMu přišel o nohu a teď prská, žánr akčních her mám velice rád, ale zkrátka a dobře nedá mi to. DOOM 3 není revolucí, není spásou všeho herního světa, není ani žádným počátkem nového herního věku. Je to „jen“ nad poměry kvalitně udělaná akční řežba v interiérech s pekelnou atmosférou a skvělými animacemi, kterou si díky tomu velkému hype koupí i ti, kdo si obyčejně hry nepořizují, a již si plně vychutnají jen vlastníci harwaru o třídu vyššího než je v tuto chvíli běžné. Peklo sice přijde, ale země zůstane stejná. Nebo aspoň by měla.
Zdroj: vlastní přesvědčení
Vrazi z Rockstaru
A máme to tu zase. Nějaký studentík, říkejme mu třeba Franta, se ve svých sedmnácti letech rozhodl předčasně ukončit život svého o tři roky mladšího spoluobčana. Nenechte se ale zmást, Franta byl naprosto normální puberťák. Za všechno totiž může škaredá hra Manhunt, která z něj udělala nelítostného zabijáka. To tvrdí rodiče zavražděného, a tak se rozhodli zažalovat společnost Rockstar Games, z jejichž dílen tento titul vzešel. Podle nich je jasná souvislost mezi hraním této obzvláště brutální akce a způsobem provedení vraždy. Soudy samozřejmě ještě nerozhodly, ale okamžitě po tragédii stáhly britské obchody Manhunt z prodeje.
Co na to říci? Je to strašná tragédie a ani se mi tu nechce moralizovat, jak je možné, že sedmnáctileté dítě hraje hru určenou pro dospělé. Stejně tak se tu nehodlám ohánět komentáři psychologů, které spojitost mezi hraním a agresivitou nedokázali a bránit „svou“ zábavu před „nechápající společností“, jak to bývá běžné v herních periodicích. Budu raději mlčet. Mlčet a čekat. Možná pár let, možná víc, ale doufám, že se dočkám doby, kdy podobné žaloby ustanou anebo se naopak rozšíří a na lavicích obžalovaných zasednou producenti filmů a třeba taky tvůrci „vražedných“ Televizních novin. Všechno nebo nic.
Aktualizace: Podle posledních zpráv od policie byla motivem vraždy loupež a nebyla prokázána jakákoli souvislost s Manhuntem. Paradoxně strážci zákona našli v pokoji zavražděného čtrnáctiletého (!) mladíka kopii hry, kterou chtěli jeho rodiče žalobou zakázat.
Zdroj: GameSpot
Sodoma Gomora! Filmoví a marketingem vyhnaní nekňubové dominují hrám
Pohled na žebříčky prodejnosti v posledních dnech je pro tradiční hráče obzvláště nepříjemný.
První místa totiž patří trojici Spider-Man 2, Shrek 2 a Driver 3. S výjimkou konzolových verzí pavoučího muže tedy hry, které jen tradiční benevolence recenzentů ochraňuje před označením za průměrné až podprůměrné kousky.
Už od prehistorických herních dob jsou mezi tituly časté kousky inspirované svými filmovými protějšky. Zvláště před několika lety však měla licence na kvalitu hry spíše negativní vliv. V poslední době se sice situace trochu zlepšila, nicméně poslední týdny dávají vzpomenout starým nehezkým časům.
Sice je červenec jasná okurková sezóna, přesto srdce pravověrných hráčů krvácí. Stačí pár miliónů dolarů a pěkné hype a z naprostého béčka máme hit léta. Má to i svou lepší stránku. Je to další důkaz, že herní průmysl je naprosto profesionální zábavní odvětví, po kterém mnozí tak usilovně volají. Bohužel se všemi plusy i minusy z toho vyplývajícími. Už prakticky zbývá jediné - aby se herní recenzenti stali podobně jako hudební „rejžkovci“ jacísi nepochopitelní intelektuálové, kteří se ve svých verdiktech dramaticky rozcházejí s většinovou veřejností. Doufám, že současná situace na trhu není nástupem této éry.
Zdroj: GameSpot
Uděláme samostatným studiím pápá?
Tak nám zabili další studio. EA spolkla britského tvůrce známého enginu RenderWare, společnost Criterion. Eidos, který se nedávno nakrmil dánskými vývojáři z IO Interactive (Hitman, Freedom Fighters) mezitím pro vylepšení své pozice na burze oznámil, že vede jednání o převzetí dalších studií. Nedá se nic dělat, podobný obrázek budeme vídat čím dál častěji. Volné spojení výrobce-vydavatel totiž velcí ekonomičtí hlavouni nemají příliš v lásce. Je příliš nejisté a útěk CryTeku (Far Cry) od Ubi Softu k EA jim dává za pravdu.
Bohužel pro nás hráče to nevěstí nic dobrého. Interní vývojářská studia sice budou mít lepší podmínky (licencovaný engine, finanční podporu), nicméně hledisko „hratelnost“ v mnohem větší míře nahradí slovo „návratnost“. Manažeři načrtnou finanční plány, v níž se počítá tři roky dopředu s pokračováním pokračování ještě nedokončené hry a při troše marketingu a štěstí se jim podaří dojit hráče minimálně několik dílů.
Naštěstí ne vždy to vychází. Nedávný „skorodatadisk“ Hitman: Contracts se totiž v konečném zúčtování nelíbil ani novinářům ani hráčům a jeho prodej zarmoutil i manažery. Budiž jim to ponaučením. (Ponaučení: Příští díl svěří jiné firmě, jako se to nedávno stalo Remedy s dalším dílem Maxe Payna anebo, abychom zůstali u Eidosu, v případě Core Design a Tomb Raidera)
Zdroj: GameSpot, GamesIndustry
