Herní filosofie: hry jsou stále větší a delší, ale chceme to?

Jak jinak nalákat pozornost než tím, že slíbíte, že toho bude hodně a vydrží to dlouho? Problém je, že to nemusí být vždy bonus. Opravdu si přejeme, aby hry trvaly stovky hodin?

Je to vlastně přirozená věc. Člověk si přeje, aby toho bylo hodně. A to ve všem. Když prodáváte jídlo, lákáte na pořádně velkého burgera či gigantickou pizzu. Když prodáváte auta, rozhodně zmíníte, kolik to má koní. Samozřejmě otázkou je, zda to vždy chceme. Stejně jako příliš velká porce jídla může způsobit bolesti břicha, příliš velká hra může omrzet.

Pokud jste někdy sledovali konference na E3, fráze „to největší“ vám nemohla uniknout. Není to u všech her samozřejmě, ale třeba série Assassin's Creed dělá své nové díly až astronomicky obrovské. A není to ani zdaleka jediný titul, který je pro mě, pracujícího člověka, kvůli své délce téměř nedohratelný.

Neustálé opakování

Myšlenka na tento článek padla už při dávném hraní Middle-Earth: Shadow of War. Začalo to skvěle. Těšil jsem se na průzkum velkého světa Mordoru a zabíjení skřetů jsem si užíval. Zábava ale celkem rychle zmizela ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že dělám pořád to samé dokola. Nejdřív jsem jen zabíjel skřetí velitele, později jsem měl dobýt rovnou několik pevností a cesta k dosažení tohoto cíle byla vždy úplně stejná.

shadow_of_war_1.jfifshadow_of_war_2.jfifshadow_of_war_3.jfif
Je zajímavé, jak je hra vždy úplně jiná a zároveň úplně stejná

Shadow of War je trošičku specialita. Má systém Nemesis, který tvoří neustále nové nepřátele s odlišnými statistikami, takže každý průchod hry by měl být jiný. Zajímavé je, jak hra dokáže být vždycky úplně jiná, ale zároveň úplně stejná. A zde tkví jeden z těch hlavních problémů velkých her. Ony jsou dlouhé a nabité obsahem, ale ten obsah nedává tolik smysl.

Podívejme se zde na již zmiňovaný Assassin's Creed. Opakování tam bylo časté, ale první díl, u kterého jsem strávil sakra hodně času a nedohrál jsem ho, je až Origins. Zde jsou všechny úkoly poctivě vytvořené, přesto splývají. Častým problémem velkých open-world her je totiž to, že úkoly se řídí stejnou mechanikou - jdi tam, zabij je, najdi tohle. Navíc je vše jasně vyznačené na mapě. Člověk velmi snadno přestane dávat pozor, o čem se vlastně mluví. Není tu výzva, snaha objevovat a vlastnoručně na něco přijít. O novějších dílech ani nemluvě. 

Vedle úkolů se to navíc přervává různými sběratelskými předměty, takže všelijakými truhlami, které člověk pak ani nepotřebuje. Když už vývojáři vytvořili nějakou skálu, umístí vám tam otazník, abyste se na tu skálu podívali. Což by bylo fajn, kdyby těmi otazníky nebyla mapa trochu zahlcena. Zaklínače 3 mám hodně rád, ale ze Skellige se mi dodnes ježí vlasy.

Málo může být někdy více

Stále si pamatuji, jak jsem to před časem řešil s kámošem. Bylo to u hry, která tedy až tak příšerně dlouhá není. Přesto jsem měl z Alien: Isolation pocit, že by se mi hra líbila kratší. Kámoš mi na to odvětil, že když jsou hry delší, tak je to jen dobře. Já mám s touhle větou ale problém. Něco na ní samozřejmě je. Ale pro mě bylo opakování hry svým způsobem styl, jak si ji pořádně užít.

gothic_1.jpggothic_2.jpgOld_Camp.jpg
V Gothicu je herní svět malý a o to víc si ho chcete užít

Zpátky do mých dětských let, máme tu rok 2001 a hru Gothic. Dodnes ji považuji za svůj nejoblíbenější titul. A vlastně to, že ji můžete dohrát docela rychle, je také jedním z důvodů. V té době jsem čas na hraní měl, chodil jsem do školy, takže jsem Gothic prostě odehrál několikrát.

Hra mě totiž dodnes fascinuje svými možnostmi. Můžete hrát za různé frakce a úkoly plnit odlišnými styly. Navíc se mi líbí i to, že nemáte mapu přeplněnou ukazateli. Naopak dostanete popis a máte to sami najít. Do hry jsem se víc vžil, ale hlavně jsem pak herní svět víc ocenil. Gothic totiž upřednostnil kvalitu nad kvantitou. Není toho tolik, ale o to víc má člověk nutkání prozkoumávat a ten obsah, který tam je, víc ocení. Podobně na tom je například samurajská akce Ghost of Tsushima, kde svět můžete více prozkoumávat a prohledávat, nikoliv jen běhat za otazníky. 

Kvantita se ale v podobných hrách stává tak nějak standardem. Dragon Age: Inquisition je úžasný a jsem rád, že jsem v té době měl dost času, abych to dohrál. Stále si ale říkám, že bych rád otestoval i možnosti jiných rozhodnutí. Ale dát do toho dalších 150 hodin? To radši ne.

Zvolte jiný žánr

No dobře, je tu vždy možnost hrát prostě jiné hry. Wolfenstein 2 či Doom Eternal dohrajete rychle a přinesou ten pořádný akční zážitek. Mnohé jiné hry jako Dishonored 2 nebo Prey dokonce mají napůl otevřený svět a umožňují jiné postupy a konce. Jenomže člověka mrzí, že ten typ her, který měl opravdu rád nějak mizí pryč.

Outer Worlds (3).pngOuter Worlds (15).pngOuter Worlds (35).png
The Outer Worlds je takové to old-school RPG, kterých je dneska málo

The Outer World od Obsidianu bylo v tomhle takovou výjimkou. Ukázalo to přesně ten styl RPG, o kterém jsem mluvil. Různé frakce, odlišné řešení úkolů. Nápovědy, kam jít, zde jsou... ale úkoly si hledáte sami a musíte sami dohledat, jakými různými způsoby lze úkol splnit.

Když nad tím člověk přemýšlí dál, možná nemusí být délka ten zásadní problém, jako spíš ta forma podávaného obsahu. Před časem někoho napadlo, jak by mohla open-world hra vypadat a stalo se to nějakým formátem. Téměř každý open-world titul si zakládá na truhlách a jistém nuceném průzkumu, ale jak to člověk vidí po páté, začíná toho mít dost.

ac_1.jpgac_2.jpgac_3.jpg
Assassin's Creed Origins je nádherná hra, která je však přeplněná neduhy open-worldu

Jde to do tak velkého nešvaru, že se ta forma objevuje i ve hrách, do kterých to člověku moc nesedí (ehm Wolfenstein: Youngblood). I do žánru stříleček přišel open-world a vtipné je, že člověk pak snadno stráví běháním víc času než střílením. Neberte mě úplně špatně, já mám tyto hry velmi rád. Nicméně po oznámení Assassin's Creed Valhalla mi nějak proběhlo hlavou, že jsem vlastně nedohrál ani Origins a Odyssey jsem ani nezačal. Vlastně mi v knihovně pořád leží nedohraný Far Cry 4 a Just Cause 3.

Hledejme i alternativy

Závěrem by si člověk asi měl uvědomit, že tohle vadí více lidem a vznikají tituly, které se to snaží brát jinak. Člověk si trochu zasteskne nad tím, že tato posedlost velikostí se týká jeho oblíbených sérií, ale jinde jsou tituly staršího rázu. Vývojáři z Piranha Bytes například vydali svůj ELEX, dost připomínající právě Gothic

Jen člověka prostě mrzí, že se herní vývojáři soustředí na věci, které se už okoukaly. To hlavní pak často zůstává pozadu. Je hezké prozkoumávat velký svět, ale nesmí se zapomínat třeba na příběh nebo ty památné momenty. A u Assassin's Creed Origins nebo u ME: Shadow of War si z příběhu vlastně moc nepamatuji.

Jsou na to odlišné pohledy na věc. Mnozí hráči jsou asi rádi, že když si koupí hru, tak jim vydrží dlouho. Pro ně pak ta velikost rozhodně dává smysl. Já jsem však přesvědčen, že je vždy důležitější kvalita než kvantita a často se na to zapomíná.

Diskuze (17) Další článek: PlayStation na příští týden chystá další prezentaci State of Play. Informace o očekávaných hrách doplní oznamování novinek

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,