Pod to se podepisuji! Poté, co jsem dohrál už asi X-tou rozsáhlou open world hru, momentálně AC: Odyssey, jsem nakonec došel 100% k závěru, že jsem radši, když hra je kratší (cca 20-30 hodin), ale kvalitnější (průzkum netušených zákoutí, replayabilita, dobře vyladěné herní mechaniky a tak). Přistihl jsem se, že Origins i Odyssey, ač jsem obě dohrál, často jsem se dostal do situací, kdy jsem se musel nutit pokračovat dál. Nakonec jsem si to užil, a kupodivu Odyssey víc než Origins. Co mi v obou hrách a obzvlášť v Odyssey vadí, je zbytečná rozsáhlost (přitom zákoutí, která stojí za průzkum je tam poskrovnu). Člověk zdolává už X-tou věž a ani nemá radost z objevování.
Když jsem poprvé hrál Zaklínače 3, otazníky mi přišly jako super nápad, protože jsem viděl, že jsem ještě něco neobjevil. Ovšem v momentě, kdy jsem se dostal z Bělosadu do Velenu, spadla mi brada a začal jsem je proklínat. V duchu jsem láteřil opět, když jsem viděl, že v Origins jsou otazníky taky přítomny. Pak po pohledu na mapu má člověk pocit, že hru zas tak úplně nedokončil a že mu něco chybí ke splnění. Přitom, když si vzpomenu na Gothic I a II, kde žádné otazníky nejsou a i po několikátém rozehrání (obzvlášť ve dvojce) jsem něco objevil a byl jsem překvapený, že i po několika desítkách hodin jsem neobjevil zdaleka úplně celou hru, jak jsem si myslel. O to větší byla moje radost. I toho Spider-Mana na PS4 jsem si užil (a dokonce dohrál na 100%), i když má repetitivní vedlejší mise. Nebyl tak dlouhý a skákat po pavučinách mě ani jednou neomrzelo.
Vzpomínám si, když jsem hrál Morrowind. I když z něj mám velmi památné momenty, jeho cestování a rozlehlost mi utkvěly nejvíce, a to ne v pozitivním slova smyslu. Oblivion jsem dohrál nejméně třikrát a i přes jeho level scaling jsem se bavil. U Skyrimu to už bylo horší, dohrál jsem ho dvakrát a poté rozehrál několikrát a po rozehrání jsem se vždy přistihl, že už vlastně ani nemám chuť ho dokončovat. Svůj podíl na tom mělo grafické zpracování (vyblité barvy všude kam se hráč podívá) a nudná šeď questů a prakticky nulový vliv na průběh questů v guildách, protože jsem po dvou gildách zjistil, že se vždy stanu guildmasterem (a nechápal jsem, jak je možné, že je lze být guildmasterem ve všech zároveň).
Takže se už řídím tím, že si zjistím, jak dlouhá (časově náročná) je vlastně ta hra. Co jsem dospělý, tak prostě už tolik času nemám a nemíním ho trávit repetitivními činnostmi postrádajícími smysl a bez hmatatelného výsledku stále dokola.