Herní filosofie: hry jsou stále větší a delší, ale chceme to?

Samurai creed of Tsushima jsem třeba taky nedohrál, právě kvůli opakujícímu se konceptu soubojů v každé vesnici, základně nebo hospodě.

Já jsem Ghost of Tsushima dohrála, pravda že, jsou tam opakující se souboje, Mongol na každém rohu. Samotný příběh je super ale, rychle vás hra hodi do bludného kruhu: Soubojové výzvy, obsazená vesnice, nepozorovaně se dostaň tam a tam, tohle kazí celkový prožitek z hraní.

Stojí ti
.
.
.
.
.
.
.
.
.
tozato?

A přesně proto miluju lineární hry, kterých už dnes moc není... V
Je to sice koridor, ale člověk pořád drží pozornost u jedné linie. Když jsem vržen do gigantického světa, tak je toho tolik že vlastně nevím co dělat .

ano
vetsina lidi nechce hledat cesty
vetsina lidi chce byt rizena nekym jinym

b
be
ber ee
be e e e eéé

Vlasně se vším souhlas. Osobně bych taky dodal, že herního obsahu je doslova přetlak a výraz “herní sucho” dnes může použít hen někdo, kdo u toho tráví doslova desítky hodin týdně bez ohledu na roční období.

Poslední dobou si hry snažím VELMI vybírat, ale jsem multižánrový a furt je to sakra hodně.

O délce nelze paušálně říci, že je to problém Zaklínče3 jsem dohrál komplet i s DLC a bavilo mě to až do konce. Pravda, ale v hraní byly pauzy

Hmm, až na to, že nadpis by měl být upraven na: Chci to?

Protože každý preferuje něco jiného a o tom to je. Jako filozofická myšlenka je tento článek poněkud vyčpělí, protože tohle je stokrát omletá žabomyší válka, která má jediné rozuzlení a to je prostě fakt, že hra je tu především od toho aby bavila, není to otázka společenského konsenzu, ale osobní preferencí. A proto někdo upřednostňuje kvalitu a druhý kvantitu. Trh a vývoj hry je odrazem převažujících požadavků hráčů. A dnes je pro minoritní preference ještě skvělé, že existují start-upy, které pro příznivce slabých proudů chrlí tuny her, kde si každý najde co potřebuje. Kolik bychom asi slyšeli žalozpěvných nářků herních minorit, kdyby tu byla jen velká vydavatelství? S prominutím, článek je v tomto světle úplně o ničem, protože autor kritizuje skutečnost, která dnes v podstatě nenastává.

Váš názor
mne nezajímá.

Přesně. Ano, redaktor - profesionál je unaven 7. "stejným" AC.
Já si velmi užil 4ku (piráti, Karibik) a těším se na Odyssey (budu Perseus bojující s titány, kdo by nechtěl😄 ). Stojany tak 2 hry za dekádu, které mě oslovili. A jsem rád, že v rámci té dlouhé série vznikly a mohly mě svým zasazením oslovit.

Nikde není psáno, že musím hrát celou IP, kór když víme, že vydavatel není schopen udržet konzistenci světa 🙂

Mám rád dlouhé hry. Jsem též pracující člověk, ale během týdne v zimě si ten čas udělám. CCA 1 hodina denně po práci. Průměrná hra má průměrnou délku 50 hodin což vychází na dva měsíce. 🙂 Je to i vlastně logické. 🙂 Hry vychází především výhradně na podzim pro hraní na zimu, když lidé tráví více času doma.

máš rád dlouhé ... hmmm

Takový článek plný bldů. Když nechceš nebo tě nebaví hrát hry, tak si nestěžuj!
Mnoho lidí, co hraje hry a mají rádi příběh neřeší délku, ale kvalitu. Neznám moc her, které by byly dlouhé a neměly kvalitní příběh.

Assassins Creed je velký a má vždy skvělé příběhy. Zaklínač je skvělý. Uncharted nebo Last of Us 2 je skvělé

co to?

Naprosto souhlasím stačí například porovnat tyto tři hry (Far Cry, poslední 3 stejné díly Assasina a Horizon Zero). Tyto hry jsou sice převlečené do jiného kabátku, ale vlastně to je stejná hra. Všude se opakuje toto = přijď sem vymlať tenhle tábor, osvoboď lidi, dostaneš fajfku; jdi jsem vymláť další tábor, zachraň další lidi dostaneš fajfku jo a ještě odemykání území je taky sranda! Ve FarCry lezeš na věže, v Horizon Zero lezeš na žirafy a v assassinovi lezeš na skály, ale v podstatě pořád odemykáš území s dalšími úplně totožnými úkoly a milion otazníků:o) Myslím si, že mě hodně zdegeneroval Zaklínač 3, protože od té doby co jsem dohrál Zaklínače mě v podstatě už žádná hra nebaví. Zaklínač měl smysl, měl příběh, mohl sis odpočinout, mohl si dělat hlavní příběh. Každopádně každý úkol byl úplně jiný, s jiným příběhem, s jiným koncem. Zaklínače můžete hrát například po desáté a ty úkoly budou úplně jiné!!! Záleží na tom jak odpovídáte a jak se ve hře chováte k lidem.

A vadí to, že jsou vlastně stejné? Já rád ten svět proběhnu za Alloy nebo Batmana, ale nemusím za jiné populární postavy (typicky z japonských her), takže jsem rád, že jsem s Batmanem vyčistil město a s Alloy pátral po ztracené civilizací.
A ano, šel jsem tam, vykydlil, tam jsem vyplnil otazník na mapě a dál a dál. A příště bych to rád dělal třeba za Laru.
A za 5 jiných postav/v jiných univerzech, protože NEMUSÍM 😉

Jako dobrý příklad lze uvést Mass Effect. Původní trilogie byly koridory. Sice se tam byla open-world citadela, ale to je taková ta "odpočinková" lokace.
U Mass Effect: Andromeda se tvůrci rozhodl pro úplný opak. Většina světa je open-world a jen některé mise mají "koridorový" charakter.
Ze začátku to vypadalo úžasně a bavilo to, první planetu, dvě jsem prolezl celou do detailů, ale ve chvíli kdy už jste přiletěli na Xtou planetu a snažili se otevřít Xtý Vault a vše bylo to samé v bledě modrém, zážitek ze hry šel dolů.
Hra se pak změnila v prachobyčejný grind, kdy jste čistili jednu vygenerovanou základnu za druhou, posbírali jste nějaký ten loot, provedli pár stále se opakujících misí a šlo se dál. Pouze těch pár "koridorový" misí si udrželo úroveň, což bohužel na původní trilogii nestačí.

Veľmi sa mi páčilo ako k tejto problematike pristúpilo Metro Exodus. Striedali sa “Open world” s koridormi, pričom každá lokácia bola úplne iná a ani raz som nemal pocit že robím zas to isté. Dĺžka bola tak akurát a aj keď by som osobne prijal ešte tak 2-3 kapitoly, nebol som sklamaný tým že by to bolo krátke.