Herní filosofie: jak se hrálo před čtvrt stoletím aneb počínající krize průmyslu

Diskuze čtenářů k článku

Piiiitr  |  06. 05. 2021 07:00

Pod tento článek bych se mohl podepsat. Byly to něco zvláštního, když jsme s kamarádem hráli Chuck Yeagers Air Combat, Metal Mutant, Stunts nebo Dune 2 po odpolednech v počítačové učebně u jeho maminky v práci. Za sebe však mohu bez mučení říct, že s ubývajícími vlasy mě přestávává hraní zajímat z více důvodů. Vše dospělo až do fáze, že jsem i prodal stolní počítač a mám jeden (neherní) notebook. A není to o tom, že bych si nenašel na to hraní čas, ani o tom, že bych si v hlavě nějak překopal své priority.

 |   |  Odpovědět
06. 05. 2021 16:26

Tak to já hraju počítačové hry už přes 30 let a nepřestává mě to bavit. Zažil jsem vývoj od osmibitů Atari přes Amigu 500 po dnešní super výkonná PC. A to je mi 54 let a vlasy už taky ubývají Nejradši mám FPS (totálně mě dostal FarCry 5, ten hraju tři roky skoro denně) a adventury. Počítačová hra je pro mě jednak relax a jednak únik do světa fantazie.

 |   |  Odpovědět
k12  |  06. 05. 2021 18:25

To jsou pro mne hry taky, takže preferuju zajímavá prostředí, do kterých se člověk v běžném životě těžko dostane a nevyhledávám různé pseudorealistické tamagoči klony, které mi připadají spíš frustrující než zábavné.

 |   |  Odpovědět
Kovis  |  06. 05. 2021 07:37

"věci nabrali" je hrubka, věc bey věci jako kost bey kosti, takže "nabraly" jinak souhlas

 |   |  Odpovědět
kazeasch  |  06. 05. 2021 07:50

Mě hlavně přijde, že se z her tak nějak vytrácí zábava. Když si vzpomenu na 90. tak hry měly zpravidla minimum mechanik a obtížnost byla dána samotnou povahou hry či byla určena prostředím. Nároky na na hráče co do detailní znalosti hry téměř nebyly, člověk si zahrál skutečně intuitivně a hlubší znalosti využil spíše pro hledání easter eggů a dalších nijak podstatných aspektů hry.

Proti tomu dnes hráč mnoho mechanik ani nemůže vidět, protože to co mu hra servíruje je často i u naprosté drobnosti bizardní moloch herních mechanik který je intuitivně naprosto nepochopitelný, zcela netransparentní a pro jeho využití je často nezbytné zabrouzdat ke studiu, takže místo aby si člověk v klidu zahrál, musí se věnovat detailnímu studiu nějakého fiktivního světa. Obtížnost pak často neplyne z prostředí či hry samotné, ale z tlaku na hráče používat výhradně to, co si designér z nějakého neznámého důvodu vymyslel. Takže pak vznikají situace, kdy se hráč dostane třeba do souboje, který se zdá naprosto neřešitelný, hrdina soupeři vlastně nijak neubližuje, i když by mu měl logicky dávat na frak. Pak ale stačí přeskládat pár skillů, támhle vypít láhev něčeho, opatlat meč támhle něčím jiným, a monstrum do kterého jsme před tím tři hodiny bušili aniž by mu byl pokřiven jediný vlásek, se jako zázrakem zhroutí pod jedinou ranou. Co na tom, že se hra ani nijak neobtěžovala tuhle možnost hráči komunikovat? Přece stačí, když v nějaký okamžik přibude v nějakém deníčku záznam monstra kde se někde mezi řádky 586 a 10253 můžeme dočíst, že zrovna tohle monstrum je odolné proti meči či raketometu, ale když ho vylákáme do trávy tak zdechne na sennou rýmu (i když nemá nos).

Na druhé straně pak stojí casual hry, které ve skutečnosti nepřináší vůbec žádnou výzvu, a to ani tu uměle vykonstruovanou. Jen servírují naprosto topornou mechaniku jejímž úkolem je udržovat hráče v představě že se mu daří a v mezičase mu servírovat hovadiny které vůbec na nic nepotřebuje, ale stojí "jen dolar" za to že naprosto zlepší zážitek, jako by se snad dalo zlepšit něco co tam ani není.

Naprostým vrcholem je pak tlak společností jen a výhradně na zisk. Je to sice pochopitelné, ale občas to působí až trapně, když desetiletí nejsou herní studia schopné přijít s něčím novým a zajímavým, až nějakého nadšeného, odhodlaného a stereotypy frustrovaného hráče dotlačí k tomu, že tu hru co mu chybí si prostě nějak zpatlá sám a dá světu nový zážitek, který samozřejmě všichni velcí vydavatelé označí za něco absolutně triviálního, trapného, ubohého a ještě k tomu hnusného. Ale i přes to se pak můžou přetrhnout o to kdo tu hro od tvůrce koupí, nabízí mu miliardy, a pokud tvůrce není ochoten hru prodat, tak ji prostě okopírují a oznámí herní revoluci. A to jen proto, že přes zaslepenost ziskem investují absurdní prostředky do vývoje nesmyslně komplexních molochů ve snaze se zavděčit všem, zatímco jim dělá starosti konkurence v podobě na rychlo spatlané hry, kde grafiku udělal komplet jeden člověk za pár dní a lidem to nevadí, protože pokud je hra dobrá, zábavná a přináší dostatetečnou výzvu, je lidem uplně jedno jak vypadá.

Možná kdyby občas velká studia zkusila nezačínat vývoj hry se zadáním: "Aby jsme nezkrachovali, musíme letov vydělat 150mld USD."
Ale třeba že by vedení přišlo za samotnými vývojáři s otázkou: "Co podle vás dnes na herním trhu chybí? Co byste chtěli hrát?" A dělali hru s cílem, vyprodukovat dobrou hru, a ne s cílem udělat 150 kopii PUBG, protože to zrovna teď sype prachy.

 |   |  Odpovědět
Pentium  |  07. 05. 2021 22:37

To je opravdu zajímavý, protože ten druhý odstavec mi přijde přesně jako popis dávno zaniklých hardcore RPG, u kterých bylo minimálně velmi dobrý nápad, když už ne nutnost, se prohryzat dost tlustým manuálem. U prvních Falloutů dokážu i dneska vyjmenovat některý velmi netransparetní mechaniky, který nebyly vysvětleny ani v tom manuálu.

 |   |  Odpovědět
kazeasch  |  09. 05. 2021 09:29

Od toho co jsem to napsal jsem si to několikrát přečetl a hodně jsem o tom přemýšlel a musím říct, že teď bych to napsal jinak (a mnohem mnohem delší ). Vzal jsem to příliš jednoduše moc úzkou optikou. Máš samozřejmě pravdu. Ostatně jsem si vzpomněl na kamaráda, který už léta pláče že Ultimě se už nikdy nic nevyrovná, že dnes se dělají jen jednoduché hry pro děcka.

To co jsem psal, platí spíše pro mainstream, než pro celý herní trh.

Tak či tak, ať už se herní průmysl deformuje kterýmkoli směrem, je to spíše dílem hráčů. Společnosti logicky jen reagují na jejich požadavky.

(Ale s tím Falloutem asi uplně nesouhlasím. Manuál k Falloutu 1 a 2 jsem v životě neviděl, a přitom jsem s jejich hraním neměl problém. Vše potřebné jsem vždy dříve nebo později našel na nějakém terminálu, což působí velice přirozeně. Obdobně jako v Oblivionu či Skyrimu se spousty informací dočteš v knihách co se někde povalují. To jsou sice docela dost hardcore RPG prvky, ale jsou to stále herní mechanismy, jen vyžadují, aby hráč prostě hrál svoji roli. A to právě zrovna Fallouty či TES těch mechanik právě zase až tolik neobsahují. Jen jsou dobře provázané a jejich kombinace a tak je hra velice variabilní. Oproti tomu takové Diablo 3, na to že to prachsprostá Hack&Slash rubačka se snaží tvářit jak hrozně moc mechanik má. Jenže pak tam jsou bizáry v podobě vlastností, které ve skutečnosti nemají vůbec žádnou funkci, protože pro pakždé povolání je užitečná kombinace právě dvou z nich, z nichž jeden je důležitý, a druhý jen tak trochu pomůže. Být tam pro všechny postavy jeden "super stat" vyšlo by to uplně nastejno. Ale jinak mám tedy D3 rád. I když se tváří hrozně komplexně, vlastně je to uplně tupá hovadina kde na ničem moc nezáleží a na půl hodinky po práci je to uplně ideální.)

 |   |  Odpovědět
avatar
13. 05. 2021 17:23

Nedalo mi to a musím odpovědět, protože to je tak zavádějící a tak typické stěžování si na problém, který existuje jen ve hlavách dotčených jedinců oslněných nostalgií. Pro ty, kteří devadesátkové a raně mileniální hry nehráli, to pak vypadá jak debata o socialismu - jedni tvrdí, jak to bylo fajn a všichni se vlastně měli stejně dobře a opačně.

V 90. letech něco jako mainstream teprve vznikalo. Hry byly od hráčů pro hráče, i když už se v tom točily velký prachy a po tom, co v 70 a 80. letech na tom první odvážní investoři zbohatli, se toho už ostatní tolik nebáli. Jenže tomu nikdo kromě hráčů pořádně nerozuměl. Byl to specifický trh, kde chyběly všechny dnes pro toto odvětví běžné profese. Ti investoři nehráli, často měli děti už odrostlé, které taky (ještě) nehráli. Takže tu byly firmy tvořící hry a investoři, kteří dali na ty herní firmy, že to přinese zisk. A hry byly jak je v článku něco spíše svátečního. Samozřejmě ten pocit je dnes zpětně ovlivněn nostalgií - hry byly nové zážitky (kolik během devadesátých let vzniklo fakticky nových žánrů, konceptů a nápadů) a něco, co neměl a nedělal každý druhý - což jen posiluje příjemné nostalgické vzpomínky. Pak taky většina hráčů byly děti, náctiletí a mladi

 |   |  Odpovědět
avatar
13. 05. 2021 18:26

dvacátníci - lidi se spoustou času. Většina z nich měla pár her, které hráli i roky. S tím ty hry i vznikaly. Běžně tak člověk musel číst mezi stránkami manuálu, aby pochopil příběh nebo byl schopný vůbec pokračovat v hraní dál. Co popisujete, je tedy přesně naopak. Srovnáváte Tetris a Zaklínače 3. To je jako srovnávat koloběžku a Mustanga s tvrdit, že je Mustang hrozně komplikované a netransparentní zařízení, kterému běžný člověk nemůže rozumět, je zbytečně rychlý a velký. Přitom to jde udělat jednoduše, s pár kily železa a na dvou kolech s jednoduchou mechanikou, kterou každý chápe a taky to jezdí.

Hry byly plné chyb, technických nedodělků, špatných designových rozhodnutí, mizerné špatně naprogramované technologie, s nesmyslnou obtížností, nefungujícími mechanikami, nedodělanými mechanikami. Často tyhle věci byly výsledkem snahy o maskování skutečnosti, kdy vývojář byl grafik, programátor, designér úrovni i celé hry a měl nápad, který nedokázal převést do hratelné formy. Experimentovalo se a zkoušelo, co hráči ještě zkousnou. Experimentovalo se, co se vůbec ujme. Vznikaly šílenosti, nehratelné věci, úplné psychárny a hrozně špatné hry, kde bylo pokažené snad vše. Tutoriály prakticky neexistovaly, zkoušely se všechny i nelogické možnosti a psaly se běžně návody, aby bylo možné hry vůbec dohrát - právě kvůli netransparentním mechanikám a všemu, co jsem psal výše. Jenže jak je v článku, hry byly něco extra pro nás hráče. Byl to svátek, měli jsme jich pár a ty chyby jsme neřešili, protože to byly nové zážitky, odpustili jsme tomu kde co. Ale kolik z těch her nás baví i dnes? Jen ty, které ty chyby skoro neměly, těch pár vyvolených, kde se vše sešlo do perfektního celku.

 |   |  Odpovědět
kazeasch  |  17. 05. 2021 12:27

1) Kde přesně srovnávám Tetris a Zaklínače 3?
2) V 90. hry od hráčů pro hráče? Jsi upadl ne?
3) Měli jsme pár her? Budu se opakovat, ale jsi upadl ne? Na konci devadesátek měl běžně každý nakradeno stovky her. Reálně měl každý řádově více her, než co vůbec bylo časově možné odehrát
4) Naprosto jsi nechytil pointu. Není problém v tom že vznikají šíleně komplexní hry. Ale v tom, že ti co mají kapacity a zkušenosti v současné situaci nemůžou už riskovat aby zkusili něco nového, a když to nové udělá nějaký nadšenec, a ono to má úspěch, tak teprve potom se toho ti velcí chytí a původního autora rozdupou na prach. Nakonec pak ale máme krásné suprové hry, které jsou ale pro zaměstnaného člověka už prakticky nehratelné, pro jejich extrémní časovou náročnost, která ale není dána množstvím obsahu, ale často jen nutností znalosti lore (je dobře, když si může člověk znalostí lore hru usnadnit, ale je špatně pokud je znalost lore nezbytná pro hraní jako takové). A na druhé straně pak naprosté casual hry. Her, které by byly dostatečně komplexní ale zároveň i dostatečně přívětivé, když se člověk k hraní dostane jednou za týden, bohužel ale skutečně moc nevzniká. A ty co ano, tak to často od "hráčů" pěkně schytají (viz Diablo 3, kde si lidi stěžují že to je jen bezduchá řežba, ačkoli řežba je přesně to, co by Hack&Slash hry měly být. A na Diablu jde krásně vidět i snaha o jakousi pseudo komplexnost, kdy sice jde dávat postavě staty, ale reálně nehrají moc velkou roli, a úkolem hráče je de facto jen přijít na to, který stat je potřeba pro které povolání. Kdyby tam nakonec byl jeden společný pro všechny, tak by to vyšlo uplně na stejno. Ale je to jednoduchá oddechovka.)

 |   |  Odpovědět
Filip Zdráhal  |  06. 05. 2021 07:56

Přesně popsané. I má zkušenost a se závěry souhlasím. Měl jsem to štěstí a dospíval v devadesátkách. Mamka rozjela kariéru soukromé účetní a za brutální peníze koupila 386sx 20Mhz, rok kolem toho chodila s posvátnou hrůzou a děti hrály :) Po čase.. "víš mamko když koupíš tu zvukovou kartu bude na tebe účto mluvit a můžeš t602jce diktovat...." Těšení. Hraní. Pokoření levelů. Dohraný Prince of Persia a na konci outro v 8 barvách a rozlišeni v desítkách. Bitvy se 3 sourozenci v Dyna Blaster na jedné klávesnici. Promáčklý mezerník z Winter Games či sešrotovaný mikrospínač na kuličkové myši při hledání secretů ve wolflnstein 3d. A nakonec Xcom UFO. To hraji do dneška emulované na tabletu ba i na mobilu s připojenou myší. Ano a všechno ukradené a nahrané amanty nejstarší sestry. Z první mé výplaty jsem koupil jetou cdrom ještě s scsi řadičem na vlastní isa kartě :) a z druhé koupil první hru dungeon master2 za 1/5 svého platu. Jo byl jsem ovlivněn časopisy Excalibur, Score a Level. Nu dodnes se snažím podporovat kupováním her alespoň pohrobky firem na jejichž titulech jsem vyrůstal. Byť dnes, víceméně, hraji jen nešílenější mmorpg wow. Snažím se dětem ukázat a hrát s nimi ty staré fláky, žel jsou ztraceni v minecraftu. A vlastně mě to těší.

 |   |  Odpovědět
k12  |  06. 05. 2021 09:04

jen pár poznámek k téhle diskusi:
- staré hry jsou pořád dostupné a běží díky pokročilým emulátorům na moderních systémech lépe než kdy dříve
- jsou tu také remaky skoro všech starých her, které za něco stály, ohromné množství modů plus jejich moderní napodobeniny
- dále máme gigantickou nabídku moderních her všech možných žánrů a mechanik, od velkých i malých vývojářů a každý den vycházejí desítky nových her
- je víc než dost her k tomu, aby si každý vybral to svoje a měl zábavu na léta
- každý si může z té palety vybrat něco, co mu nesedí a kritizovat herní scénu jako takovou
- ale lepší je si vybrat to, co člověku vyhovuje. To bohužel je v té obří záplavě her a recenzí těžké a člověka to může otravovat a vyčerpávat
- když někdo zjistí, že i přes veškeré hledání nenachází nic, co by ho bavilo, problém může být v jeho přesycenosti a ne nedostatku nabídky
- lidé hledají v zábavě pořád nové podněty, ovšem všeho je jen omezené množství - zápletky v knihách a filmech se opakují, protože jich není neomezené množství, hudební skladatelé mají čím dál větší problém najít melodii, kterou někdo už nesložil atd. A to samé platí i pro hry

 |   |  Odpovědět
xxxxxxx1111  |  06. 05. 2021 11:41

nejlepsi hra co jsem za 40 let hral byla nepochppitelne zrusena a je jen na ps - blacklight retribution a nahrada zadna neni achjo

 |   |  Odpovědět
Njn  |  17. 05. 2021 13:31

Jo to me tez bavilo, lepsi jak aktualni battleroyale srajdy. Nevim co hrat za strilecku... Asi zkusim po dlouhe dobe Team Fortress

 |   |  Odpovědět
lemming  |  06. 05. 2021 10:54

Nojo, no. Dřív byla tráva zelenější a nebe modřejší, samozřejmě...

Co se týče té obtížnosti, tam je to podle mě v tom, že dřív ve hrách nebylo zdaleka tolik obsahu. Jednak kvůli penězům (tehdejší hru často napsalo pár lidí v garáži za pár týdnů nebo maximálně měsíců) ale taky kvůli tomu, že do osmibitů a ranějších PCček se víc obsahu prostě nevešlo. Proto byly hry obtížné, aby se alespoň nějak natáhnul čas hraní.

A pokud jde o to, že "dřív byly hry logičtější", tady podle mě hodně záleží na žánru. Dřív dost frčely jednoduché střílečky a tam fakt žádné složitosti nebyly, prostě "zabij co se hýbe". Nicméně třeba v adventurách (Dizzy na Spektru, Monkey Island na PC) různé divné a nelogické kombinace byly relativně běžné.

 |   |  Odpovědět
Jimy  |  06. 05. 2021 10:58

Co k tomu dodat? Bohužel máš pravdu a v jednom odstavci si to shrnul parádně " Jako by jednotlivé tituly byly tvořeny týmem nadšenců a určené jednotlivým hráčům. Dnes se vytváří spíše byznys."

To je právě ten kámen úrazu. Kdysi si ze hry cítil, že je dělal tým nadšenců, kterým šlo o to, vytvořit úžasný zážitek. Vznikaly pro mě nepřekonatelné pecky jako Resident Evil 2, Metal Gear solid 1, Final Fantasy VIII. I dneska si může člověk najít skvělý hry jako třeba Witcher 3, Read Dead Redemtion 2, pro mě i Heavy Rain nebo Detroit Become Human, ale je to tak nějak jiný. Už tam prostě cítíš kompromisy, tlak na vydaní na a peníze. Jeden příklad můžeme jmenovat za všechny - Cyberpunk. To je krásná ukázka toho co se stalo s herním businesem a jak funguje dneska.

 |   |  Odpovědět
zogoth  |  06. 05. 2021 14:06

Cry me a river. Srovnejte náklady na špičkový titul tehdy a teď. Ten kdo vám na projekt dá peníze počítá s tím že je mu rozmnožíte. Proto se jede na jistotu a jen výjimky dostanou tvůrčí svobodu. Máte s tím problém? Kupujte Indie hry. Máme obrovský výběr toho co můžeme hrát a stejně budeme hudrat jak to dřív bylo krásné a čisté.

 |   |  Odpovědět
06. 05. 2021 18:49
Lukáš Krupa  |  07. 05. 2021 16:13

Skvěle napsaný článek. Shodou okolností jsem na tom zřejmě podobně jako autor - v červenci mi bude 41 - a když to čtu, je to jako bych to psal já. Přesně vystižené, že hraní byla velká vzácnost a proto i hry v nás zanechaly intenzivní zážitky i když to na dnešní dobu byly hry dost jednoduché. Lidi co to nezažili pravděpodobně nikdy neporozumí ale není to samozřejmě jejich vina - stejně tak mi plně nepochopíme jejich "svět".

 |   |  Odpovědět
Pentium  |  07. 05. 2021 22:31

Největší problém herního byznysu je evidentně v korporativizaci trhu, což je problém všeobecný a gobální, nejen herní. Žádným nekazuálům samozřejmě nevoní, když jsou hry vyvíjeny jako tuctový korporátní produkt pod vedením kravaťáků, kteří ještě včera byly třeba manažery v obchodním řetězci. Je tady ale jeden obektivní zásadní problém - náklady na vývoj hry na decentní technické úrovni jsou potenciálně astronomické, a tak se nelze divit, že moc nikomu moc nechce do nejistých experimentů. Stvořit dílo je krásná věc, ale když se investice nevrátí, máte zásadní problém. Vávra dokázal, že to je možné a může se to i velice vyplatit, ale i on si před vývojem KCD udělal v podstatě průzkum trhu na kickstarteru. Indie hry můřou být originální, jak chtějí, ale ta jejich technická úroveň často odrazuje, a to faaakt nejsem gfx whore s fps counterem na obrazovce. Navíc na marketingu (bohužel) prostě záleží, a to dost silně. Jako řešení bych viděl přístup, kdy by studia/vydavatelé měli svoje hlavní tutové AAA tituly s "jistou" návratností a část prostředků by pak věnovali na vývoj kvalitnějších her, ale to se od korporátní maximalizačně ziskový politiky dá sotva čekat. (Nejsem však extrémní znalec trhu.)

 |   |  Odpovědět
Martin  |  10. 05. 2021 17:50

Jsem ročník 82 a v článku vidím obraz sebe sama. Ano hraní bylo v podstatě za odměnu. Nikdy nezapomenu na titul Carmageddon a jeho pokračování. Pamatuji se jak sem jej hrál jak o život na svém prvním PC Pentium I s taktem 120Mhz. Grafika oproti dnešku byla samozřejmě jinde, ale herní zážitek byl v tu danou chvíli opravdu vysoký. Dnes, ale upřednostňují spíše aktivní postoj k životu. Sport, pohyb než vysedávání u PC a touto filozofií vedu i svého syna. Hraní mu neubírám. Pouze omezuji čas trávení. Na jednu stranu lituji dnešní děti co zahání hraním nudu. Je to smutná realita než, aby radši vyběhli ven na hřiště s vrstevníky.... Holt doba se mění, ale vše je jen na nás jak se k tomu postavíme a jak povedeme naše děti.

 |   |  Odpovědět
xxxxxxx1111  |  10. 05. 2021 21:19

ja jsem mohl sedet od 5ti roku u pc jak dlouho jsem chtel bez omezeni treba i celou noc 386 sx prvni stroj ale kdybych sehnal koprocesor byl by mnohem lepsi, taky rocnik 82.. stejny pristup mam ted k detem at si delaji s pocitacema co chcou od narozeni, maly umel uz ve 2 letech slusne hrat fps a 5ti uz byl odbornik na vsechny fps a klasicke rpg :)joo tenkrat se veslo i vic her na jednu 5.25 disketu ale orezane verze stuns, princ of persia a hlavne golden axe do dnes dobra hra, ale starsi kolegove uznavali jwste 8 bit a jen canon fodder nebo jak se to jmenovalo :)hehe

 |   |  Odpovědět
Zasílat názory e-mailem: Zasílat názory Můj názor

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Unikly prosincové PS Plus hry. Zahrajeme si akční řežby na všechny způsoby

Unikly prosincové PS Plus hry. Zahrajeme si akční …

V prosinci to vypadá, že se majitelé účtů PS Plus mají na co těšit.

26.  11.  2021 |
Michal Maliarov
Hry zdarmaPlayStation
Nejlepší hry zdarma: Jak si skvěle zahrát a neutratit za to ani korunu

Nejlepší hry zdarma: Jak si skvěle zahrát a neutra…

Za kvalitní hry nemusíte utratit ani korunu. Máme pro vás tipy na nejzajímavější hry zdarma, které přitom snesou srovnání s draze placenými tituly a v mnohém je i překonávají. Hry žijí z drobných nákupů přímo ve hře, ale ani za ně utrácet nemusíte.

22.  11.  2021 | |91 N/A
Michal MaliarovMartin NahodilVojtěch Matušinský
TémaFree-to-play
Zkušenosti s PlayStationem 5 po roce používání. Pořád je co zlepšovat

Zkušenosti s PlayStationem 5 po roce používání. Po…

Před rokem, 19. listopadu 2020, se v Česku začal prodávat PS5. Jak konzoli vnímáme s odstupem?

18.  11.  2021 | |25 N/A
Lukáš Václavík
PS5Sony
16 tipů na nejlepší deskové hry pod stromeček. Od párty her až po strategie

16 tipů na nejlepší deskové hry pod stromeček. Od …

Deskové hry nejsou jen pro nerdy, zvládnou zabavit celou rodinu. Vybrali jsme nejzajímavější deskovky hlavně mezi novinkami, ale i stálicemi, napříč kategoriemi od her pro občasné hráče až po ty náročnější.

22.  11.  2021 | |3 N/A
Vojtěch Malý
Deskové hry
Hry zadarmo, nebo se slevou: československá akce a Splinter Cell zdarma

Hry zadarmo, nebo se slevou: československá akce a…

Na všech herních platformách je každou chvíli nějaká slevová akce. Každý týden proto vybíráme ty nejatraktivnější, které by vám neměly uniknout. Pokud chcete získat hry zdarma nebo s výhodnou slevou, podívejte se na aktuální přehled akcí!

19.  11.  2021 |
Martin Nahodil
Hry zdarmaSlevové akce
Nejlepší herní sluchátka pod stromeček: skvělý zvuk, prostor, ale i dobrý mikrofon

Nejlepší herní sluchátka pod stromeček: skvělý zvu…

Dobrá herní sluchátka dokážou umocnit zážitky ze hry svým zvukem a podáním prostoru. Díky mikrofonu pak poslouží i jako nástroj pro komunikaci ve hře. Vybrali jsme osvědčené herní headsety, které se teď vyplatí koupit.

16.  11.  2021 | |9 N/A
Michal Maliarov
Sluchátka
Hry zadarmo, nebo se slevou: Black Friday a lovecký theHunt zdarma

Hry zadarmo, nebo se slevou: Black Friday a loveck…

Na všech herních platformách je každou chvíli nějaká slevová akce. Každý týden proto vybíráme ty nejatraktivnější, které by vám neměly uniknout. Pokud chcete získat hry zdarma nebo s výhodnou slevou, podívejte se na aktuální přehled akcí!

27.  11.  2021 |
Martin Nahodil
Hry zdarmaSlevové akce
Recenze hry Battlefield 2042. Rozbité bojiště budoucnosti

Recenze hry Battlefield 2042. Rozbité bojiště budo…

Nový Battlefield je tady a bojiště světových válek mění za válku v blízké budoucnosti. Hra se dočkala změn, vynechala kampaň a soustředí se primárně na multiplayer. Povedla se sázka na jistotu?

18.  11.  2021 | |5 N/A
Vojtěch Matušinský
Battlefield 2042FPSRecenze