Nedávné brouzdání knihovnou PS Store mě tak nějak nenápadně přimělo zamyslet se nad skutečnou hodnotou dnešních videoher. Člověk neustále poslouchá o inflaci, zdražování a je třeba uznat, že je to v našich peněženkách sakra znát. Nehledě na skutečnost, že mnoho předních vývojářů již postupně přistoupilo k nenápadnému zdražování. Je tak zcela bez diskuzí, že investice do her není zrovna zanedbatelnou položkou v rozpočtu. Ale jak to skutečně je? Jsou dnešní hry drahé nebo se nacházíme v poměrně přátelské době, kdy je tento koníček dostupný pro všechny? Celkem vděčné téma, které rezonuje nejen herní komunitou, ale vyvěrá i mimo ni. Navíc poměrně polarizující, neboť do tisíců subjektivních názorů promlouvají tisíce individuální faktorů a potřeb.
Každý koníček něco stojí
V dnešním filozofickém zamyšlení rozhodně neurčíme jedinou a definitivní pravdu, ale využiji následující odstavce ke shrnutí mých poznatků, respektive prezentování vlastního názoru na tuto problematiku. Jedno je ale jisté. Určitá část čtenářů bude souhlasit, zbytek bude přesvědčen o opaku. A právě proto oceníme každý konstruktivní a slušný názor v diskuzi, kterou naleznete pod článkem.
Každý koníček něco stojí a ani s hraním videoher tomu není nijak, což je vlastně docela špatná zpráva, zejména pro dnešní rodiče, kteří to v tomto ohledu skutečně nemají jednoduché. V první řadě musíme vzít v úvahu investici do nějakého herního zařízení. V případě konzole je třeba si připravit alespoň 10 tisíc, ideálně pochopitelně 15 tisíc. Kdo se rozhodne pro PC, bude muset pravděpodobně trochu přitlačit. Jenže to jsme teprve na začátku, naše herní stroje je totiž potřeba neustále krmit přísunem novým her. A právě zde nastává ten největší problém. Problém, který má však mnoho řešení.
Pojďme ale rovnou k věci. Pohled na dnešní ceny AAA novinek je opravdu skličující. Částky okolo 2 tisíc korun už rozhodně nejsou nikterak ojedinělé a netradiční. Donedávna jsme si to možná ani neuvědomovali, ale souběh zdražování ze strany vývojářů v kombinaci s drtivou inflací udělal z nákupu nových her poměrně luxusní záležitost. Uvědomme si ovšem, že každý hráč rozhodně není stejný a pro každého z nich jsou dopady současné cenové politiky naprosto odlišné.
Pravidelné nakupování/hraní nových AAA titulů je opravdu drahým koníčkem
Pokud vezmeme v úvahu, že bychom si chtěli každý měsíc koupit alespoň dva nové herní hity, je třeba si připravit minimálně 3 až 4 tisíce korun, a to rozhodně není málo. Obzvláště vzhledem ke skutečnosti, že některé hry lze dohrát za dvě odpoledne. Nebudeme si na tomto místě nic nalhávat, tenhle způsob hraní je skutečně drahou záležitostí. Pokud bychom navíc touto perspektivou nahlédli na delší časové období, např. rok, zjistíme, že 20 nových AAA titulů (které během roku přichází s naprostou pravidelností) nás bude stát částku atakující 40 tisíc korun. Dámy a pánové, tohle opravdu není málo a pro mnoho lidí se může jednat o skutečně velké peníze. Vždyť jde třeba o čtyři průměrné nájmy. Mám tedy pocit, že v tomto bodě je verdikt celkem jednoznačný: pravidelné nakupování/hraní nových AAA titulů je opravdu drahým koníčkem.
Jedna mince, dvě strany
Jenže každá mince má dvě strany, a je třeba se podívat trochu více do historie. Mnoho hráčů nebo klidně i rodičů pod tlakem totiž vidí pouze cenovku jako takovou. Částku bez jakéhokoli kontextu. A v dnešní nelehké době v podvědomí každý přepočítává, co lepšího by se za takové peníze dalo nakoupit, či kam lépe by šlo investovat. To je ale zásadní chyba, která zkresluje názory na ceny videoherních titulů.
Pokud se totiž na celou problematiku podíváme retrospektivně, zjistíme, že hry se paradoxně spíše zlevňují než naopak. Nebo abychom byli přesnější, znehodnocují se peníze jako takové, přestože hry stojí víceméně pořád stejně. Ano, hovořili jsme o mírném zdražení předních vývojářů přibližně o deset dolarů, jenže jde o první zdražování podobného charakteru za mnoho let.
Z jedné dnešní průměrné výplaty si můžeme koupit klidně i dvacet prémiových her
A pozor, nebavíme se zde o době před covidem, ale o pohledu do minulého století. Jen málokdo si je totiž ochoten přiznat, či snad vůbec pamatovat, kolik stály hry v devadesátých letech. A kolik jsme tehdy my nebo naši rodiče vydělávali? Pokud nahlédneme do roku 2000, kdy se průměrná hrubá mzda pohybovala okolo 12 000,- (cca 9 tisíc čistého), zjistíme, že jedna taková hra se rovnala klidně i šestině mzdy. Tenhle výpočet berme jen orientačně, slouží spíše pro představu. V roce 2021 dosáhla průměrná hrubá mzda hodnoty cca 38 tisíc hrubého (cca 30 tisíc čistého), jenže ceny her se drží po mnoho let na téměř stejné hodnotě.
Z jedné dnešní průměrné výplaty si můžeme koupit klidně i dvacet prémiových her. Otázkou je, kdo to skutečně udělá, každopádně z těchto příkladů je jasně vidět, že hry za posledním dvacet let spíše zlevňují. Při pohledu do herních knihoven je těžké si to přiznat, ale je tomu tak. Otázkou tak zůstává spíše to, kolik peněz jsme schopni ušetřit a kolik z toho přesměrovat do hraní. Jasně, můžeme si ze mzdy koupit klidně i dvacet kousků za měsíc, ale po odečtení nemilosrdných nákladů na život zjistíme, že dvě hry můžou být až příliš.
Uplynulé odstavce bych tak rád shrnul do následující teze: Nákupy nových her jsou rozhodně nákladným koníčkem. Nejde však o nové zjištění. Bylo tomu tak včera, před rokem a dokonce i v minulém století. Tvrzení, že hry zdražují je však nesmyslné. Vzhledem k neustále rostoucím mzdám totiž hry vlastně zlevňují.
Nová doba, nové možnosti
Jedna věc je cena nových her, druhá potom celkové možnosti hraní, které se před hráči rozprostírají. Ty se totiž oproti dřívějšku nabobtnali do skutečně obrovských rozměrů. Kdo si tak nechce kupovat nové, právě vydané hry, má stále dost příležitostí jak si kvalitně, a hlavně relativně levně zahrát. Opět platí, že každá zábava něco stojí, ale ušetřit se opravdu dá. Máme zde slevové akce, nejrůznější členství, free-to-play hry, víkendové hraní zdarma, možnost sdílených účtů nebo např. vývojáři neoblíbené nákupy z druhé ruky. Díky tomu se tak hráčům otevírá opravdu hodně možností, jak si kvalitně zahrát a neutratit zbytek výplaty během několika kliknutí.
Jen pro ilustraci, měsíční předplatné služby Game Pass hráče vyjde na 259 Kč. Za cenu dvou krabiček cigaret si může užívat archiv více jak stovky her. Netvrdíme, že jde v každém případě o super pecky, ale skvělých her tato služba od Microsoftu nabízí více než dost. Velké množství titulů je navíc zařazováno ihned po oficiálním vydání, což je celkem frajeřina. Herní archiv od konkurenční společnosti Sony sice na první pohled není tak nabouchaný, ale i tak nabízí celkem slušné vyžití.
Zapomínat bychom určitě neměli ani na možnosti víkendového hraní zdarma nebo rozdávání her v rámci již zmiňovaných předplatných. Opět skvělá možnost, jak si levně a pohodově zahrát. Velice oblíbené je rovněž sdílení herního účtu či propojení konzolí s kamarádem. Celkem férové řešení i pro hráče, kteří si chtějí zapařit ty nejaktuálnější pecky. Lze si každá nákup rozpůlit nebo se klidně pravidelně střídat. Tak jak tak, jde o poloviční náklady.
Perfektní možností jsou i nákupy z druhé ruky. Existuje mnoho inzertních portálů či dokonce kamenných prodejen, kde lze nakupovat za rozumné ceny. Pravda, pro vývojáře není tohle řešení zrovna ideální, ale pořád jde o legální cestu, tak o co jde. Určitou alternativou k levnému hraní mohou být free-to-play tituly. Tahle varianta už je bohužel plná kompromisů a přicházet by měla až v nouzi největší, ale je tu.
Skrytý strašák
Způsobů, jak se legálně a hlavně levně dostat k hernímu obsahu je v dnešní době opravdu hodně a mohli bychom pokračovat ještě dlouhou dobu. Naším cílem ovšem není poskytnout kompletní přehled, ale spíše prostřednictvím příkladů poukázat na to, že oproti dobám na přelomu století existuje nepřeberné množství možností a příležitostí, které se hráčům ve spojitosti s přístupem ke hrám odemklo. Když nad tím tak přemýšlím, hraní vlastně nikdy nebylo tak přístupné, jako je v dnešní době. Ano, jde o drahý koníček, ale nikdy nebyl tak otevřený a dostupný pro všechny. V jádru nás hraní stále stojí poměrně dost peněz, ale oproti dřívějšku mámo spousty dalších alternativ jak ušetřit, popřípadě hrát dokonce i zdarma.
Závěrem si tak kladu otázku, zdali je oprávněné pohoršovat se nad navýšením cen prémiových titulů o cca 10 dolarů? Už jsme si tak nějak zvykli na cenovku okolo 1700 Kč, dokonce tak silně, že jakoukoli korekci ceny vnímáme jako zločin. Bohužel doby se mění a je třeba chápat to, že rostou i náklady samotných vývojářů. Oněch 10 dolarů měsíčně asi vážně nebude ten největší problém. Mnohem více by nás pravděpodobně měly znervózňovat věci jako jsou mikrotransakce, pay-to-win systém či hry na principu live service.
Co si o současných cenovkách myslíte vy? Je hraní pouze pro bohaté nebo jde o skutečně dostupnou zábavu, která nabízí mnoho variant? Podělte se o své názory v diskuzi pod článkem.
