Herní filosofie: remastery jako odraz evoluce herního průmyslu

Jsou tu s námi a vídáme je čím dál častěji. Remastery a remaky jsou stále populárnější. Proč tomu tak je?

V recenzi znovu vydaného původního Dark Souls jsme se kdysi okrajově pozastavili nad termínem "remaster". Jelikož se jedná o fenomén herní scény především posledních let, nebude jistě od věci se k tomuto tématu opět vrátit a prozkoumat ho trochu více do hloubky. Co vlastně remaster je a čím se liší od remaku, co vede autory a vydavatele k takovýmto počinům a mají vlastně tyto projekty na herním trhu v dnešní době nějaké významnější místo?

Remaster nebo remake?

V prvé řadě si znovu nadefinujeme, co vlastně remaster je a jak se liší od remaku, jelikož tyto dva pojmy jsou často zaměňovány a pro mnohé splývají. O remasteru hry hovoříme v případě, dojde-li k opětovnému vydání původní hry, která přináší nejrůznější audiovizuální vylepšení. Nejčastěji se jedná o vylepšení textur, zvýšení rozlišení na Full HD či 4K, vylepšený framerate her, implementaci nových efektů, animací apod. Původní jádro hry zůstává v těchto případech víceméně nezměněno. Docházet pochopitelně může k mírným opravám původních chyb, či nějakým těm menším vychytávkám, jedná se ale spíše o kosmetické změny, které připadají v úvahu nejrůznějších výročí her apod.

Best-Gaming-Reboots-DMC.jpg.optimal.jpg

Smyslem takových remasterů je za co možná nejnižší cenovku vrátit daný titul opět do hry a připomenout jeho kvality i hráčům současné generace na současné generaci konzolí. Remastery mohou dále přinášet i nové zvukové efekty, popřípadě bohatší soundtracky atd. U této příležitosti navíc vydavatelé často přidávají jako bonus i veškerý dodatečný obsah. Není to pochopitelně samozřejmostí, ale jde o standardní postup, který rozhodně napomáhá k zisku širší herní základny. Navíc, remaster musí vždy obsahovat nějakou tu přidanou hodnotu.

Oproti tomu remake představuje poněkud hlubší zásah do původního titulu. Nejde pouze o doladění, vyhlazení, upravení či zatraktivnění, ale častokrát o úplnou předělávku dané hry. Dochází k přepracovávání animací, fyziky i herních mechanismů. Hry dostávají novou podobu, jsou často koncipovány jako zbrusu nové tituly. Zásahy jsou někdy vskutku brutální a z tohoto důvodu je tak jistě můžeme označovat. Změněny bývají pohledy kamery, herní menu, například i ovládání. I remake se však pochopitelně drží svého pravzoru zuby nehty a snaží se zachovat původního ducha hry, jen ty změny jsou často výraznější. Z tohoto důvodu jsou tak remaky velkým riskem, neboť nejsou oproti remasteru tak konzervativní.

Gamescom-2014-Halo-2-Anniversary-Delta-Halo-Honor-Guard-Comparison-jpg.0.jpg

Hranice mezi oběma termíny nejsou pevně dány, a proto často dochází k zaměňování, a to především v případech „hybridů“. Otázkou totiž je, kam až může zajít remaster, aby byl stále označován remasterem a co vše musí splňovat remake, aby šlo už o remake? Určit jasnou hranici není možné, a proto si musíme zvyknout na využívání obou z těchto pojmů.

Zaprvé

Pojmy a termíny jsou jedna věc, smysl a využití věc druhá. Ať už se bavíme o remasteru či remaku, je nutné si uvědomit, že vývojáři, respektive vydavatelé se jimi nezabývají jen tak z nedostatku práce na jiných eventuálních projektech. Ti z vás, kteří sledují situaci na herním trhu a vývoj posledních let, jistě zaznamenali pozvolna se formující trend znovuvydávání starších titulů. Je za touto tendencí snaha o relativně rychlý výdělek, úpadek herního průmyslu či snad dobrá vůle jejich tvůrců? No dle mého tak nějak vše dohromady. V první řadě si musíme uvědomit, že i remasterování nějaké hry zabere spoustu času, o remaku nemluvě.

Dark-Souls-Remastered-LD.jpg

Tak například remake Resident Evilu 2 byl studiem Capcom oznámen již v roce 2015, vyšel však až začátkem roku 2019. Jistěže práce na něm netrvaly čtyři roky, ale rozhodně také nejde o záležitost jednoho léta.  A jak se říká, zadarmo ani kuře nehrabe, a proto každý takový projekt rozhodně musí končit v plusových hodnotách. Ano, v plusových, nikoli na nule. Celé toto snažení tudíž v každém případě směřuje k zisku studiím a vydavatelům. Tohle je snad bez diskuzí. A remastery či remaky rozhodně nejsou pro hráče levnou záležitostí. Tak například poslední Dark Souls vyjde hráče na něco okolo devíti stovek, což rozhodně není zanedbatelná částka. Ale dobře, vše chápeme. Pakliže kvalita odvedené práce odpovídá požadované ceně, nelze nic namítat.

Zadruhé

Druhým důvodem jistě může být i ne zrovna valná situace, co se současné kvality her týče. Možná se právě rouhám, ale stejně se domnívám, že jsme se dostali do trošku prázdnějšího období herní historie. Za touto skutečností ovšem nestojí neschopnost vývojářů jako taková, ale spíše poněkud neutěšená situace na herní scéně. Máme zde problematiku mikrotransakcí, free to play modelů, streamování her, v poslední době se na přetřes dostává také budoucnost singleplayerových kampaní.

908144-burnout-paradise-remastered-3840x2160.jpg

Opomenout jistě nesmíme ani nejasnou budoucnost nové generace konzolí, která se teprve začíná rozjíždět. A bude se jednat o poslední generaci, jak v poslední době zlé jazyky hovoří? Otazníků je zkrátka mnoho a herní průmysl je na rozcestí. Nikdo, ale opravdu nikdo nedokáže v dnešní době odhadovat, jakým směrem se bude situace vyvíjet a co nás čeká za pět let. Tato neutěšená a schizofrenní situace tak rozhodně není tou, ve které by se dělala klíčová rozhodnutí vývojářů snadno. Jistě, stále vznikají desítky a desítky herních projektů, jejichž kvalita se nedá zpochybňovat, každopádně zmiňovaná nejistá budoucnost tvoří skvělé podhoubí pro remasterování starších projektů. A buďme za to rádi!

Zatřetí

Třetí důvod, který stojí za znovuvydáváním starších titulů, je jistě i vstřícný krok k herní komunitě. Ono totiž vydáním hry celá ta práce ještě nekončí. Nebo by tedy rozhodně neměla. Každá kvalitní hra by měla i po svém vydání zahrnovat dlouhou podporu vycházející z naslouchání hráčů. Základem je tak určitě vydávání DLC, nejrůznějších opravných patchů apod. Jak ovšem stárneme my, stárnou i hry samotné a proto je čas od času, u těch opravdu klíčových titulů, nutné nabídnout možnost znovu si zahrát daný kousek i na lepším železe. Zakusit svojí srdcovku i v dnešních standardech. Je to tak vlastně milé poděkování hráčům za věrnost a podporu.

Zapomínat pochopitelně nesmíme ani na rozšíření původní herní základy. Ne každý totiž hrál původní Dark Souls či Bioshock. Jejich tehdejší verze však může dnes zavánět dost starým dojmem a současným hráčům tak nemusí příliš vonět. A právě z tohoto důvodu jsou tu remastery a remaky. Přenést původní zážitek na současnou generaci konzolí. Přiblížit tehdejší auru posvátnosti i dnešním hráčům a ukázat jim tak, kde se vlastně vzala ona legendárnost, o které tehdy všichni hovořili.

24789_bioshock-infinite-bioshock-lighthouse-ocean-1476482135.jpg

A co potom tzv. pomocný odrazový můstek v případě chystaného pokračování v některých herních sériích. Hráči, kteří nehráli předchozí díly, nebudou mít o nově vznikající pokračování takový masový zájem, jako právě hráči, kteří odehráli celou sérii. Remaster tedy může sloužit jako odrazový můstek k dalšímu pokračování.

Ano či ne

A tak se tedy dostáváme k samotnému závěru našeho uvažování a k odpovědi na otázku, má-li remasterování a tvorba remaků v dnešní herní době smysl. Ano, jistěže má. Nic se ale nesmí přehánět a podobná činnost musí být spojena pouze s hrami, které si to opravdu zaslouží a s hrami, u kterých to má smysl. Neradi bychom se totiž dočkali doby remasterové, kdy na nás budou předělávky chrleny bez rozmyslu. Prozatím je tento trend stále na dobré cestě a v těch správných mezích.

Diskuze (11) Další článek: Genshin Impact čeká velké rozšíření. Předělá celé souostroví a přidá novou hratelnou postavu

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,