Herní filosofie: cloud útočí, samotářské zážitky ale žijí dál

Byl tady Skyrim, byl tady Red Dead a teď tady máme třeba Ghost of Tsushima. Singleplayer zkrátka stále táhne, nyní snad možná ještě více než kdy dříve.

Před několika lety prohlásil producent třetího Dragon Age, Mike Darrah, že Skyrim změnil hry. Že změnil to, jak hráči vnímají virtuální světy a znovu udělal singleplayerové hraní takzvaně sexy. Ve světle posledních herních let a všemožných výpadků online služeb od PSN až po všudypřítomný cloud mu musím dát za pravdu. Ona mantra let minulých, která hlásala, že bez multiplayeru to nejde, už zkrátka neplatí a prodeje, ohlasy a nakonec i recenze to jen potvrzují. Nové konzole jsou možná online jako nikdy předtím, stejně jako herní projekty, hráči ale nikoliv.

Rok samoty

Telltale adventury, FPS zjevení v podobě kultovního Wolfa nebo snad nejlepší PS4 hra své doby – Uncharted 4. Všichni tihle mají jedno společné, a sice fakt, že si je zahrajete offline, sami a nikdo vás u toho nebude vytáčet. Nebude vás trápit, že spolubydlící dostal chuť na porno a před dalším emočním dojákem vás už neuchrání ani hackeři bavící se útoky na všemožné online služby.

PREVIEW_SCREENSHOT1_515663.jpg

Vypadá to, jako by se najednou vrátila hráčská touha žít si na chvíli svůj vlastní virtuální sen. Sen, který vám nikdo nenabourává a nevytrhává vás z něj svým nevhodným chováním. Osobně bohužel třeba neznám blbuvzdornou onlinovku, ve které by se nenašel frajer ojíždějící kreslenou pouliční lampu nebo nesmyslně poskakující všude okolo vás. Ano, online integrace je stále častější a častější, ostatně Destiny 2 je nějakým zázrakem naživu doteď, a to už je let. Když se ale podíváte k čemu vede, i tento argument rázem ztratí na síle.

Třeba GTA V multiplayer raději rovnou vyčlenilo z hlavní hry a udělalo dobře, doteď je aktivně hraný, jelikož nenarušuje hlavní kampaň. A co všechny ty perzistentní světy á la The Crew nebo DriveClub, či již výše zmíněné Destiny. I tihle totiž mají něco společného, a sice minimálně rozpačité přijetí u recenzentů a slyšitelné hráčské obce. Nejednou jsem se pak dověděl, že si mám dát Destiny sám, že pak objevím ono skryté kouzlo.

Jedno ale bezesporu přinesly. Už tak často nevídáme multiplayerové nesmysly, které tak trochu separé dělala třeba i jiná studia a do koncepcí singlů mnohdy ani vůbec nezapadaly a prostě jen měly prodat nebazarovou originálku. A nebo je to také možná jen moje chtěná iluze pramenící zatím z klidnějšího herního roku.

kane-and-lynch-dm-single.jpg

Uspěchané levely

Smutnou pravdou je každopádně fakt, že jsme se ještě nenaučili formou multiplayerových zážitků vyprávět příběhy. Strhující thriller zkrátka do hry více hráčů nenacpete, zapomenutý Titanfall budiž důkazem a když už ucelené a bohaté vyprávění zvládnete, jen těžko si jej neustále rušeni ostatními užijete. To už musíte po vzoru Titanfallu 2 nabídnout samostatnou kampaň a také samostatný multiplayerový zážitek. World of Warcraft tak sice možná vydá na desítky knih a jeho vypravěčské kvality rozhodně nejsou jalové, ale co z toho, když ono vtáhnutí do děje už pak lehce pokulhává.

Výjimkou by mohlo být třeba Dark Souls nebo novější Elden Ring, ale to už jsou příběhy vytvořené mou vlastní představivostí, a nikoli obdoba dobré knihy či filmu. Právě tomu se totiž všechny ty MOBA záležitosti nebo Call of Duty dost vzdalují a hry přetvářejí do jakési formy životního stylu. Nekonečná hratelnost, mikrotransakce i kompetitivní ladění perfektně odrážejí současnou společenskou náladu.

vgf_thefutureofthesingleplayerfirstpersonshooter_0.jpg

Z toho důvodu mě třeba naprosto minula série Borderlands. Hrát tuhle záležitost ve čtyřech lidech a přitom se snažit prozkoumávat nápaditý svět, nebo nedej bože sledovat příběh je totiž naprosto nemožné. Zbylá trojka vždy začne být netrpělivá a onen pocit vtažení do fiktivního světa rýpavě rozbíjet. Uspěchané honění se za levely a lepší výbavou, nikoli za vyprávěním. I tuto hru však lze bez problémů hrát pěkně jako vlk samotář. 

Nechte mě na pokoji

A co že je na těch singleplayerech tak lákavého? Třeba to, že se projednou cítíte jedinečně a sami jako jediní nějak vyčníváte z celku. Podle výzkumů také lidská mysl přirozeně touží po začátku a konci. Po jasně daném ukotvení a tedy i silném vyprávění, které někam kráčí. Navíc ani nemusí být nutně jednotvárné, jen se podívejte na tolik oceňovaný Shadow of Mordor, který je pro mnohé nejvýraznější inovací herních mechanismů za mnoho let. 

Zkrátka je to onen unikátní zážitek, který je neopakovatelný a v něčem i opojný. Je tedy skvělé, že to s příchodem nové generace nevypadá na jejich vymizení, ba naopak. Leč je to totiž na subjektivním vnímání, zdá se, že ona éra hardcore hororů a příběhových koridorů s mutiplayerovým přílepkem pomalu končí. Vydavatelé si uvědomili, že peníze jim stejně nepřinesou a především přišli na to, že kriticky dobře přijatý a kvalitní singleplayer se dneska může uživit. A to je příslib, pro který stojí za to hrát!

Diskuze (10) Další článek: The Sims 4 budou od poloviny října zdarma. EA hodlá pokračovat v tvorbě DLC a tematických balíčků

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,