Historický koutek: Peloponéské války, asasíni a minulost

Nový Assassin's Creed se podívá do Řecka, jmenovitě do období peloponéské války. Rozhodli jsme se, že vám ve zkratce přiblížíme význam a průběh tohoto konfliktu.

Peloponéská válka je jedním z nejkrvavějších konfliktů antiky a zapojilo se do ní skoro celé Řecko, ale také například i Persie nebo Makedonie. Trvala mezi roky 431 př. n. l. až 404 př. n. l., což je nepříliš daleko od řecko-perských válek.

E3: Assassin

E3: Assassin's Creed Odyssey se bude odehrávat v době peloponéské války

Pro sérii Assassin's Creed je to bezpochyby vynikající období. Je to totiž významná kapitola dějin, ve které se silně projevuje politika mezi městskými státy a navíc je díky historikovi Thúkididovi velmi dobře zpracovaná v díle Dějiny peloponéské války.

Situace před válkou

Pokud si ze školních lavic ještě něco pamatujete, jistě víte, že se jedná o konflikt mezi peloponéským spolkem (v jehož čele byla Sparta) a athénským námořním spolkem. Možná si vzpomínáte i na to, že Sparta byla lepší v pozemním bojích a Athény měly silnější námořnictvo.

Tyto vojenské rozdíly vychází přímo z povah spolků. Peloponéský spolek vznikl ve druhé polovině 6. století př. n. l. a jeho vznik přímo souvisel s vojenskou rozpínavostí Sparty. Sparta díky své síle pomohla Korintu zbavit se tyranidy a Élidě pomohla zajistit organizaci olympijských her. Tyto tři státy byly zakladatelé aliance a díky další vojenské intervenci Sparty se spolek rozrůstal. Po porážce městského státu Tegea, který donutila Sparta k závazku vojenské podpory, se postupně přidaly veškeré státy Poloponésu kromě Argosu, Arkádie a Achaie.

hoplit.jpg
Takto vypadá těžký pěšák hoplít na starověké řecké malbě

Spolek navíc nechával státům značnou autonomii. Hlavními orgány spolku byly Shromáždění Sparťanů a Kongres spojenců, přičemž v hlasování Kongresu měl každý stát stejně silný hlas a výsledek nebyl závislý na Spartě. Členové spolku dokonce nemusely platit Spartě žádné poplatky, ale v době války mohla žádat Sparta po každém členovi spolku třetinu armády. Sparta tedy byla hegemonem spolku, ale pouze na vojenské úrovni. Díky tomu byla Sparta v této době nejmocnějším státem Řecka.

Původně délský námořní spolek vznikl až v roce 478 př. n. l. Jeho cílem bylo osvobození řeckých oblastí v Malé Asii od perského vlivu. Jeho vznik tedy přímo navazuje na řecko-perské války a jedná se zejména o přímořské státy. Ve spolku však začíná čím dál více převažovat moc Athén. V Athénách začíná vládnout Periklés, který si je plně vědom toho, že udržení moci v demokratickém státě není snadné. Proto pořádá různé veselice, hodně staví (postavil například slavný Parthenón) a zvyšuje Athéňanům platy.

rome1316034905805.jpg
Toto je bysta Perikla, jednoho z nejvýznamnějších vůdců v historii Athén

Veškeré tyto radosti jsou však nesmírně nákladné. Na zvýšení platů reaguje snížením počtu občanů a plnoprávným Athéňanem je pouze ten, jehož oba rodiče jsou z Athén. Velké zisky získává ze společné pokladny námořního spolku a pokladnu stěhuje z Délu do Athén. Periklovi se postupně podaří ze spolku udělat jistou athénskou námořní říši, jejíž postavení se snaží upevnit a rozšířit. Athény se stávají hegemonem v Egejském moři.

To však vyvolá také problémy. Mnoho spojenců je rozhazovačnou politikou Athén nespokojeno a dojde dokonce k válečným konfliktům. Proti Athénám vypukne například povstání na Euboji a Athény se utkají ve válce s ostrovem Samos. Athény uplatňovaly skoro až imperiální politiku.

peloponéský spolek.jpg

Můžeme tedy mluvit o tom, že peloponéský spolek byl zejména pevninské uskupení a mohl se chlubit silnými pěšáky. Athénský námořní spolek byl naopak složen zejména z přímořských států a disponoval silnými loděmi. Důležité je, že díky silným financím si Atény vybudovaly silné hradby, díky čemuž byly pozemním útokem v podstatě nedobytné.

Začátek války

Zatímco Athény po řecko-perských válkách silně prosperovaly a prožívaly svůj zlatý věk, Sparta měla mnoho problémů. Začalo to v roce 464 př. n. l., kdy vypuklo silné zemětřesení, které vedlo k desetiletému povstání messénských heilótů. Heilóti k tomu měli rozhodně důvod, byli to v podstatě otroci a Sparta s nimi zacházela velmi špatně. Válka pro Spartu zpočátku vypadala tak špatně, že dokonce požádala o pomoc Athény. Následně se však karta začala obracet na spartskou stranu a odmítnutí athénské pomoci jen zvýšilo napětí mezi oběma státy.

triéra.jpg
Asi takhle vypadaly triéry, které se specializovaly zejména na narážení do nepřátelských lodí

Jakmile se Sparta probrala, bylo ji jasné, že athénský námořní spolek silně konkuruje její předchozí dominantní pozici. Athény byly tak mocné, že mohly ohrozit zásobování Peloponésu obilím ze Sicílie. Důvod k válce se pak hledal snadno.

Archidámická válka

Válka začala 4.dubna 431 před n.l. tím, že se Théby (spojenci Sparty) pokusily překvapit Platajce (spojence Athén). Tím se válka rychle rozhořela. Sparta se pokusila využít své převahy v pozemních bojích a obsadila a vypálila okolí Athén, kvůli dlouhé zdi však nemohla ohrozit samotné Athény. Bylo tedy rozhodnuto, že budou Sparťané Athény obléhat a pokusí se je tak vyhladovět. Tato taktika však byla neúčinná, jelikož většinu obilí dovážely Athény z Egypta a Krymu a na moři měly svou mocnou námořní flotilu.

Periklés se rozhodl vyhýbat přímému pozemnímu střetu. Své pěšáky nechal schované v Athénách za zdí a pokusil se flotilou ohrožovat pobřeží Peloponésu. Tato taktika však nepřítele skoro vůbec nevyčerpávala.

athény.jpg
Dnešní podoba athénské Akropolis

Rok 430 př. n. l. byl pro Athény zpočátku velmi neúspěšný. Athény stále obléhaly Potideu, neúspěšně se pokusily dobýt Megaru a s nevalným výsledkem útočily na pobřeží Peloponésu. Poté vypukla v Athénách epidemie, pravděpodobně kvůli dodávce obilí z Egypta. Obvykle se uvádí, že se jednalo o mor, dle nových poznatků to byl tyfus. Zemřela na ni přibližně čtvrtina veškerého obyvatelstva včetně Perikla. Athény kvůli tomu zvýšily daně, což se nelíbilo dalším členům spolku.

Větší finance však přinesly výsledky. Athénám se konečně podařilo dobýt Potideu na přelomu 430 a 429 př. n. l. a námořními bitvami z roku 429 před n.l. potvrdily svou námořní převahu. Nový vůdce Kleón každopádně pokladnu dále vyčerpával. Svou oporu hledal v chudých vrstvách a jelikož jejich majetky byly mimo zdi v rukách Sparťanů, byly závislé na finanční podpoře. Zvýšením podpory chudých sice Kleón zvýšil svou popularitu, ale nadále vyčerpával pokladnu.

Válka uvízla na mrtvém bodě, kdy Sparta obléhala Athény, ale nemohla je obsadit a Kleón se neodvážil zúčastnit tvrdších bitev. Thébám se sice povedlo dobýt Plataje a Athénám Mityleny, nejednalo se však o zásadní vítězství. Povstání na ostrově Lesbos nicméně ukázalo neoblíbenost Athén.

Od roku 426 př. n. l. se Kleón s podporou Démosthena (ne toho řečníka, pouze jmenovce) odvážil pro agresivnější vojenskou strategii. Pokus o přímý úder proti Thébám sice nevyšel, vítězství z roku 425 př. n. l. však umožnila útok proti Sicílii. Útok se pokusila překazit Sparta se svou flotilou, její následná prohra byla nicméně drtivá. Sparta dokonce požádala Athény o mír, jenže Kleón odmítl.

HopliteAspis.jpg
Další ilustrace hoplíta. Všimněte si zejména kulatého štítu a dlouhého kopí. Po ruce měli vojáci také meč

Rok 424 př. n. l. však zastavil naděje Athén na rychlé vítězství. Útok na Sicílii ani opětovný útok na Théby se nezdařil a Sparta se rozhodla úder vrátit. Král Brásidás podnikl rozsáhlou invazi do Thrákie, do které kvůli nedostatků mužů zapojil i heilóty. V průběhu této invaze dokázal na svou stranu získat do této doby neutrální Makedonii a po sérii vítězství a dobytí významného města Amfipolis začal vážně ohrožovat dodávky obilí z Krymu do Athén.

Politická situace v Athénách byla nyní rozdělena na dva protichůdné názory. Kleón podporoval politiku setrvání proti Spartě, zatímco jeho politický soupeř Nikiás navrhoval uzavření mírové dohody. Řešení přinesla až bitva o Amfipolis roku 422 př. n. l., ve které Kleón i Brásidás zahynuli. To otevřelo dveře mírové dohodě, která je podle jejího tvůrce nazývána Níkiův mír. Byla uzavřena v roce 421 př. n. l. a ukončila první fázi tzv. desetiletou válku.

Výprava na Sicílii

Mírová dohoda potvrzovala status quo a zavazovala Athény vydat spartské zajatce a vzdát se území v Peloponésu, Sparta se na oplátku měla stáhnout ze svých podrobených území. Athény sice zajatce vydaly, ale jinak obě strany dohodu porušovaly. Roku 420 př. n. l. se Athény postavily do čela koalice s městy Mantineie, Argu a Élidy a s vůdcem Alkibiadem obnovily boje. Ve Spartě zase nastoupil schopný vojevůdce král Ágis II.

alkibiades.jpg
Bysta s podobou Alkibiada

Obě strany měly ambiciózní plány. Ágis II. se pokusil dobýt Argo, tento plán však selhal. Alkibiadés si zase našel spojence na Peloponésu a pokusil se přenést boje na území peloponéského spolku. Tato snaha vyvrcholila roku 418 př. n. l. bitvou u Mantineie, největší pozemní bitvou války, ve které Sparta vyhrála. Toto vítězství mělo silný psychologický charakter – Sparta znovu získala sebedůvěru a v pozemních bojích měla až do konce války převahu. Dokonce vyřadila několik spojenců Athén z války.

Alkibiadés přišel s brilantním plánem. Pokud obsadí Syrakusy, největší město na Sicílii, znemožní Spartě životně důležité zásobování obilím a tímto ji vyhladoví. Kvůli této invazi shromáždil roku 415 př. n. l. vojsko 134 triér a 5 000 hoplítů, celkový počet účastníků expedice byl kolem 32 000 mužů. Invazi však nakonec zničily politické problémy. V Athénách někdo poničil sochu boha Herma a byl z toho obviněn Alkibiadés. Byl vyzván k návratu do Athén, místo toho se však rozhodl přejít na stranu Sparty.

SizilienExpedition.png
Tažení Athén do Syrakus

Zpočátku se obléhání sice dařilo, ale obrana Syrakus byla velmi silná. Mezitím se Alkibiadovy podařilo přemluvit Spartu, aby vyslala Syrakusám posily. Tím se situace athénské armády zhoršovala a nepomohly ani posily pod vedením Démosthéna. Roku 413 př. n. l. byla athénská armáda obklíčena v syrakuském přístavu a zničena. Většina mužů zemřela ať v bitvě nebo v zajetí včetně Níkia a Demosthéna, kteří byli později popraveni. Porážka byla pro Athény naprosto drtivá. Historik Thúkididés popisuje, že se jednalo o úplnou zkázu, bylo zničeno pozemní vojsko i loďstvo a z toho velkého množství, co vyjelo, se vrátilo jen málo.

Dekelejská válka

Sparta následně využila oslabení Athén a na radu Alkibiada obsadila v roce 413 př. n. l. Dekeleiu, strategicky významné místo v Attice. To umožnilo Spartě napadat území v blízkosti Athén. Největším problémem pro Athény však bylo, že podporovaly v roce 414 př. n. l. povstání v Malé Asii, čímž naštvaly Persii. Sparta toho využila a nabídla Persii, že jí území v Malé Asii ponechá, díky čemuž se Persie stala ve válce spojencem Sparty.

nesmrtelní.jpg
Zdobení zdi s tématem nesmrtelných, elitních perských válečníků schopných bojovat na blízko i na dálku

Athény kvůli tomu ztratily zásobování z Egypta a byly závislé na dodávkách obilí pouze z Krymu. Důležitou událostí se stal návrat Alkibiada zpět na stranu Athén. Údajně svedl manželku krále Ágida II. a ve Spartě pro něj už nebylo bezpečno. Přes svou předchozí zradu ho Athény přijaly a on se stal velitelem námořnictva.

S Alkibiadem na své straně se Athény konečně dočkaly dalších vítězství. Mezi roky 411 až 409 př. n. l. vyčistil od nepřátel Bospor, který byl zásadní pro dodávky obilí z Krymu. Zvláště významné byly 410 př. n. l. vítězná bitva u Kyziku a 409 př. n. l. dobytí Byzance. Sparta opět žádala o mír, což byl zajímavý zvrat konfliktu. Radikální demokraté v Athénách však odmítli.

Spartě pomohl znovu dosáhnout silné pozice generál Lýsandros, který se stal vrchním velitelem sil v Malé Asii. Navázal zde kontakt s perským princem Kýrem Mladším, na kterého udělal takový dojem, že se Persie do války zapojila naplno. Výsledek se dostavil rychle. Sparta vyhrála 407 př. n. l. v bitvě u Notia a obklíčila athénskou flotilu u ostrova Lesbos.

triéry_boj.png
Triéry mezi sebou bojovaly zejména pomocí silných nárazů

Athény zareagovaly nasazením všech dostupných rezerv a přinutily Spartu utkat se v roce 406 př. n. l. v bitvě u Arginuských ostrovů. Jednalo se údajně o největší bitvu, jakou mezi sebou Řekové dosud svedli a skončila jasným vítězstvím Athén. Sparta opět žádala o mír, vítězství Athén však bylo poskvrněno jeho odmítnutím a popravením velitelů z bitvy za to, že špatně zorganizovaly záchranu topících se vojáků. Athény si takto zbytečně pozabíjely zkušené velitele.

Roku 405 př. n. l. byly šance obou stran v podstatě vyrovnané. Athény několikrát odmítly mírovou žádost Sparty, ta však stále kralovala pozemním bojům. Rozhodujícím střetnutím se nakonec stala námořní bitva u Aigospotamoi neboli u Kozích říček, která celkem překvapivě skončila naprostým zničením athénské flotily. Athény byly obklíčené ze souše i z moře a roku 404 př. n. l. neměly jinou možnost, než se vzdát.

Důsledky války

Athény byly nuceny přijmout přísné podmínky kapitulace. Velké hradby byly zbourány, musely se přidat k spartskému spolku a byla v nich dosazena vláda 30 tyranů. Théby a Korint chtěly Athény úplně zničit, to však Sparta zamítla. Sparta se stala nejsilnějším státem Řecka, ale nevydrželo jí to moc dlouho. Po peloponéské válce začala válka mezi Spartou a Persií, jelikož Sparta odmítla vydat slíbená území v Malé Asii. Válka skončila až v roce 386 př. n. l.

Tento ale i jiné konflikty oslabily Spartu natolik, že se uvolnilo místo dalším velmocím. Iniciativy se chopily Théby, které se na chvíli staly nejmocnějším státem v Řecku, v učebnicích se přímo mluví o thébské hegemonii. Théby však nebyly hospodářky dost silné, aby si tuto nadvládu trvale udržely.

filip_ii.jpg
Mince s Filipem II. Makedonským

Konflikty mezi Řeky pouze uvolnily cestu Makedonii. Až Filip II. Makedonský dokázal po ovládnutí Řecka zavést v oblasti mír. 

Co bude ve hře?

Zatím samozřejmě nevíme, do jakého období války bude Assassin's Creed Odyssey přesně zasazeno, ale menší detaily známe. V záběrech z hraní je přímo zmíněný Mykonos. To je ostrov poblíž Délu, toho ostrova, který byl původně jádrem délského (athénského) námořního spolku.

Ze záběrů se dá také očekávat, že budeme hrát sice za žoldáka, ale na straně Sparty a hra bude hodně založena na bojích. Ty nemají být vedeny pouze na souši, naštěstí se máme dočkat i bojů na moři. Ve videu se dokonce objevil Sokratés, slavný filosof, který bojoval za Athény a zúčastnil se například bitvy u Amfipole roku 424 př. n. l.

odyssey_1.jpgodyssey_3.jpgodyssey_5.jpgodyssey_7.jpgodyssey_8.jpgodyssey_9.jpg
Obrázky ze hry Assassin's Creed Odyssey

Je nicméně těžké odhadovat, jak moc se Assassin's Creed Odyssey bude držet historických reálií. Je očividné, že velký důraz bude kladen na mythologii, v traileru na nás například vykoukl Minotaurus. A samozřejmě i historickým laikům musí být jasné, že ukázané zbraně nejsou zcela typické pro řeckou armádu. Na hru jsme však rozhodně velmi zvědaví.

Assassin's Creed Odyssey vyjde 5. října na Xbox One, PS4 a PC

Jízdní řády Bileto

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

K boji proti lootboxům se připojují další země, nechybí ani ČR

K boji proti lootboxům se připojují da…

20.  9.  2018 | | 29 N/A
Hráči fotí: Tomb Raider ukazuje ve fotorežimu krásy peruánské džungle

Hráči fotí: Tomb Raider ukazuje ve fot…

Nejnovější Tomb Raider možná není nabitý akcí, jako historický výlet do Mayské minulosti však poslouží skvěle.

23.  9.  2018 | | 1 N/A
F1 2018: věrohodné pálení pneumatik (recenze)

F1 2018: věrohodné pálení pneumatik (r…

Codemasters jsou mistři závodních her a letošní ročník formulí patří k tomu nejlepšímu. Skoro.

16.  9.  2018 | | 3 N/A
Žádost o ruku ve Spider-Manovi neklapla, pár se rozešel před vydáním

Žádost o ruku ve Spider-Manovi neklapl…

Fanoušek poprosil Insomniac o možnost požádat přítelkyni o ruku velmi originálním způsobem. Vývojář vyhověl a nevědomky vytvořil jeden z nejsmutnějších easter eggů.

12.  9.  2018 | | 3 N/A
Shadow of the Tomb Raider: samé hrobky, žádná akce (recenze)

Shadow of the Tomb Raider: samé hrobky…

Reboot Tomb Raidera dospěl do svého zdárného konce a nám chybí jeho začátek.

14.  9.  2018 | | 9 N/A