Hitman 2: Agent 47 opět zasahuje (recenze)

Studio IO Interactive to s pokračováním jedné z jejich nejslavnějších značek nemělo vůbec lehké. I když vývoj začal ještě s podporou Square Enixu, postupem času od něj dal vydavatel ruce pryč. Vývojáři se společně s Hitmanem uchytili u Warner Bros. a očividně jim tato změna prospěla. Tentokrát vyšla hra pěkně v celku. V základu je ale Hitman stále o tom samém. Příběh navazuje na předchozí díl, kdy Agent 47 společně s Dianou zjišťují, koho to vlastně zabíjeli a kdo je tajemným shadow clientem. Vyšlo najevo, že všechny jeho předchozí cíle byli součástí organizace, která tajně vládne světu.  

Tentokrát je jeho cílem samotný shadow client, za jehož odstranění získá Agent 47 informace o svém původu. Aby toho dosáhl, musí se vydat do nejrůznějších koutů světa. První lokací je luxusní vila na Novém Zélandu, která tady již tradičně slouží jako tutoriálová oblast. Pěkně si osaháte všechny herní mechaniky a pokud jste hráli předchozí díl, tak zjistíte, že se toho vlastně moc nezměnilo. Pár drobností by se ale přece jen našlo. 

Ta pravá zábava začíná až na závodech v Miami. Po startu mise se vám otevře široká škála možností. Prakticky si můžete dělat, co se vám zachce. Zatímco u spousty dalších her je psáno, že si sami můžete zvolit styl hraní, Hitman stále drží tradici a tlačí vás do tichého postupu. Není to jen tím, že když náhodou zabijete někoho, koho nemáte nebo vás někdo uvidí, tak vám to sníží bodové ohodnocení, ale zároveň ani není možné zdejší úrovně projít s kulometem v ruce. Hitmanovi stačí pár ran a jde k zemi.  

Pokud jste hráli některý z předchozích dílů, jistě víte, že je dobré si pěkně všechno naplánovat. Sami si můžete rozhodnout, s jakým vybavením půjdete do akce a jaký outfit bude Agent 47 mít. Při prvním hraní jsou možnosti značně omezené. S každým dalším průchodem se vám ale odemykají nové prvky. Každá mise má vlastní mastery level, který zvyšujete plněním výzev, příběhových linek a sbíráním bodů. S jeho navýšením si můžete vybrat, kde budete začínat, odemknou se nové oděvy a vybavení. Při prvním průchodu zkrátka nemáte šanci objevit úplně všechno, takže se vyplatí vše několikrát zopakovat.

Plánování je velmi důležité, ze začátku ale moc možností nemáte

Ani plánováním příprava nekončí. Velmi důležitou částí hratelnosti je také průzkum. Jako v předchozím díle je tady vize, se kterou snadno poznáte, co můžete sebrat a se kterými věcmi můžete interagovat. Občas narazíte i na příležitosti, při kterých se vám odemkne nový předpřipravený způsob vraždy. Stačí zaslechnout jeden rozhovor a následovat scénář. Hra tímhle přímo cílí na to, abyste jednu misi hráli vícekrát, protože zkrátka nemůžete jeden cíl zabít několikrát různými styly v jednu chvíli.  

Kouzlo Hitmana ale především spočívá v tom, že si takové příležitosti můžete tvořit sami. Nemusíte se řídit žádnými skripty. Pokud si to chcete udělat po svém, nic vám v tom nebrání. Občas se dokonce i musíte uchýlit k vlastním postupům, zejména pokud chcete splnit některé výzvy. Každá z misí obsahuje několik desítek výzev. Některé jsou tak snadné, že je splníte mimoděk, u jiných zase strávíte desítky minut. Pokud chcete soupeřit v bodovém hodnocení mezi hráči po celém světě, budete se muset snažit ještě o něco více. 

Celkově ve hře najdete 5 velkých lokací, když nepočítám tutoriálovou vilu. Každá z nich je precizně zpracovaná a na některé scenérie je opravdu radost pohledět. Velikost ale není všechno. Zatímco taková kolumbijská džungle je sice rozsáhlá, ale vlastně docela stereotypní, brodit se uličkami Bombaje jsem si užíval mnohem víc. Všude postávají davy lidí a náš zabiják se musí vyhýbat nejen pozornosti cíle, ale také místního gangu. Pokud bychom se bavili čistě o vzhledu mapy, jednoznačně u mě z hlediska stylu vítězí Isle of Sgail. Potloukat se po staré pevnosti prošpikovanou nejmodernějšími technologiemi má své kouzlo.  

Na prostředí je radost pohledět

V každé oblasti musíte zvolit trochu jiný přístup. Bombajské prostředí deštného pralesa působí jako krytí samo o sobě velmi dobře. Třeba ve Whittleton Creeku, kde jsou trávníčky úhledně posekané, na to spoléhat nemůžete. Vždycky ale dobře poslouží vhodný převlek.  

Zatímco prostředí očividně dostalo pořádnou péči, o samotných postavách se to zrovna říct nedá. Je to viditelné zejména při přiblížených záběrech na obličeje. I některé animace by ještě chtěly doladit. Na závodním okruhu v Miami pak samotné formule docela bijí do očí. Působí jako plastové nekvalitní modely. Mezi samotnou hrou a filmečky mezi misemi je opravdu velký kontrast, což nepůsobí pěkně.

V případě Hitmana ale tyto grafické nedostatky nenapáchají takovou škodu, jako ve kdejakém RPG. Tady jde hlavně o hratelnost, která je dotažena k dokonalosti. Už v minulém díle bylo málo věcí, na které by se dalo stěžovat a tady nemám jedinou výhradu. I novinky jako je picture-in-picture mód, kdy se vám třeba při objevení těla v rohu obrazovky zobrazí, o co vlastně jde, funguje na jedničku. Navíc to hráči dává větší přehled o celé situaci, takže se tomu může rychleji přizpůsobit.  

I když Hitman 2 vyšel jako jedna hra, v menu se chová, jako by vyšla po epizodách. Je tedy na vás, do jaké mise se pustíte nejdříve. Nejlepším řešením dle mého názoru je projít si to pěkně postupně. I když příběh v Hitmanovi není zrovna důležitý, alespoň díky němu pochopíte, proč vlastně děláte to, co děláte.  

Každá mise má několik příběhových linek. Klidně je ale můžete ignorovat

Krom výše zmiňovaných obřích map je tady ještě jedno místo, kam se můžete vypravit na misi. Konkrétně je to Himmelstein v Rakousku. Tato mapa ale slouží čistě pro kooperativní část pojmenovanou Sniper Assassin. Pokud jste hru měli předobjednanou, mohli jste si ji zahrát ještě dlouho před vydáním. Vlastně na ní není nic extra. Ta pravá multiplayerová zábava přichází až v novém Ghost režimu, kde s dalším hráčem budete soupeřit o to, kdo je lepším vrahem.  

Funguje to naprosto jednoduše. Každý hráč je ve vlastní instanci. Vzájemně vidíte, kde se ten druhý nachází. Máte stejnou mapu, stejné prostředky i stejný cíl. Vyhrává ten, kdo jako první nepozorovaně zabije 5 cílů. Myšlenka je to jednoduchá a zní to skvěle. Vývojáři tomu ale ještě musí věnovat pozornost. Režim je ještě v betě a sužují ho především problémy s připojením. Sice netrvá dlouho, než najdete protihráče, ale často se stane, že v průběhu vás hra odpojí. Také je třeba počítat s tím, že ne každý hráč hraje stylem, pro který je titul navržen. Když narazíte na někoho, kdo jen pobíhá po mapě a střílí vše, co se pohne, prvek zábavy se bleskurychle vytrácí.  

Hitman se stane i hackermanem, pokud je potřeba

Kdyby Ghost režim fungoval tak, jak má, byl by skvělým osvěžením Hitmana. Už dříve bylo zvykem si jednu mapu projít na více způsobů. Díky multiplayeru si to můžete zopakovat kolikrát jen chcete a vždy vás u toho čeká nová výzva. Postav je totiž na mapách spousta a při každém zápasu jsou vybírány zcela náhodně. Zatím se ale nenachází v ideálním stavu, takže si počkejme. 

Také nesmíme zapomínat na kontrakty, které sami můžete tvořit pro komunitu nebo plnit výzvy ostatních hráčů. Tento mód byl dostupný už v díle z roku 2016 a moc se toho nezměnilo. Stejným stylem fungují i elusive targety. Máte jen jeden pokus na úspěšnou vraždu. Prvním takovým cílem bude Sean Bean.