Hodnocení, čtenáři a redaktoři…

Hodnocení her s pomocí čísel 1 až 10 je věc mimořádně nešťastná. Nejen, že tento sytém o hře nevypovídá téměř nic, ale navíc zavdává k nekonečným hádkám na téma, proč to a proč ono a proč ne tamto… atd. Modelový příklad v této úvaze by možná mohl něco vyřešit, pokud má tedy někdo pocit, že má co říct k systému hodnocení na serveru Doupě, nechť to napíše sem nebo ať mlčí navždy…!

Pro srovnání, řekněme, že o nějaké hře napíšeme, že má „Grafiku 5“, „Hudbu 8“ a „Hratelnost 2“ z 10 možných, co to vlastně znamená? Dá se to s nějakým univerzálním jazykem přeložit? Nebylo by lepší místo čísílek použít systém kde by číslo bylo nahrazeno krátkým odstavcem? Řekněme takto...

• Grafika - Ručně kreslená, je v ní kousek osobnosti, ale není moc kvalitní, má příliš mnoho ostrých přechodů, a je vidět, že grafik na to ke konci pěkně kašlal
• Hudba – Krásné chorálové skladby jsou mimořádně povedené a téměř se rovnají např. Vangelisovi, mají spoustu nápadů a jsou plné muzikální invence
• Hratelnost – Je mizerná, protože se od minulého dílu vůbec nic nezměnilo, stejný děj, stejné obsazení, dokonce ani ovládání neprošlo revizí, která by mu sakra prospěla

Řekněte sami, nevypovídá to o hře mnohem víc, než 5, 8, 2?

Občas mám při čtení příspěvků pocit, že sním. Někdo redaktorovi začne nadávat, přitom si recenzi ani nepřečte (takže logicky nezná konkrétní argumenty, proč se redaktor rozhodl, jak se rozhodl) a pouze si podívá na hodnocení číselné a pak už jenom vymýšlí originální urážky… Nemyslíte, že zrušení číselného hodnocení přinutí i toho největšího nečtenáře si recenzi přečíst?

Dokonce se mi zdá, že v nechuti zrušit číselné hodnocení je kousek lenosti dělat si vlastní názor…

Pokud si tedy myslíte, že SLOVNÍ hodnocení v krátkých odstavcích je tou správnou cestou, podepište se do příspěvků za zrušení číselného hodnocení, případně navrhněte systém vlastní.

Následující odstavce bych rád věnoval problematice psaní příspěvků k recenzím na Doupěti, toleranci a IQ čtenářů a redaktorů.

Představme si následující příklad, mějme dva státy, namátkou je nazvěme třeba „Palestina“ a „Izrael“, zartímco v Palestině všichni hrají Dunu 2000, v Izraeli ji přímo nesnášejí a každý tu smaží Heroes of Might & Magic. Nejdřív si začnou nadávat, pak se začnou nesnášet a nakonec to skončí, tak, jak to právě teď můžeme slyšet/vidět ve zprávách. Přitom je úplně jedno, jestli za jména států dosadíme Vencu a Pepu z Kotěhůlek a za hry třeba Indický Sikhismus nebo politickou situaci v jižním Uzbekistánu. Vždy to bude o bude o oné krásné lidské vlastnosti, kdy člověk má tendenci zakazovat, nenávidět, ničit a plivat na věc, se kterou nesouhlasí, případně kterou nezná. Jinak řečeno, lidi strašně rádi kecají do cizích věcí, ovšem nikoliv formou dialogu, ale formou urážky.

Mimochodem, nikdo z fanatických příznivců čehokoliv (hry, politické strany, náboženství) si nedokáže připustit, že se stejnou vehemencí, s jakou „tvárností“ podlehne vlivu toho či onoho (a automaticky proklíná oponenty), se on stává ubohou bečící a konzumující ovečkou v davu, která je až směšně náchylná podléhat různým vlivům, zejména cílené nenávisti. Na čem myslíte, že si např. Adolf Hitler vybudoval kariéru? Řečnění a hraní na negativní emoce. Pokud si někdo myslí, že jsem rovněž blázen, nechť si to klidně myslí, není to nic, kvůli čemu bych nespal, ale, proboha, PŘEMÝŠLEJTE zda by nebylo lepší při komunikaci používat oznamovací věty.

Nepochybuji, že se opět ozve nějaký ukřičený idiot, který vytrhne nějakou větu z této úvahy z kontextu a postaví na ní svoje chorobné dedukce v delirické předtuše nekonečné filozofické debaty na ostří nože, ale hluboce se mýlí.

Co z toho všeho tedy vyplývá?

• Pro redaktory - vykašlete se na urážlivé příspěvky; jedinec, který je tam napsal, je totiž obvykle velmi „jednoduchý“ a vaši odpověď by patrně vůbec nepochopil (což by se ho opět dotklo), v opačném případě jde o uhrovitého pubertálního výrostka, který si tak léčí své mindráky u holek. Pokud se rozhodnete mu odpovědět, doporučte mu nějakou pěknou stránku pro děti, psychologa, případně seznamku, kde si může popovídat s jemu podobnými mentálními ztroskotanci.
• Pro šťouraly – pokud máte pocit, že redaktor hru zrecenzoval špatně, opřete se o nějaké rozumné argumenety k diskusi, ohánět se slovy „já ti nakopu prdel ty debyle!!!…“ a další jsou jen plácnutím do vody, které nic, ale vůbec NIC nevyřeší (nemluvě o tom, že podobné výkřiky velice často provází gramatické chyby hrubkovitého charakteru – pozn. šéfredaktora). Nemáte pocit, že se tímto vlastně zesměšňujete? Že dáváte příliš průchod svým citům a jste snadno manipulovatelní? Čekáte, že vám na vaše výhružky někdo odpoví? Proč by to dělal? Prožíváte při tom něco jako duševní orgasmus?
• Pro seriózní čtenáře – vás se tato úvaha v podstatě netýká, je vám jasné, že spory vznikají vždy a všude, ale je třeba je řešit na bázi rozumu a diskuse a nikoli na bázi pudů a vyhrožování
• Pro všechny – Jsme lidi, chybujeme,ale, pokud se budete vždy a za všech okolností řídit tímto heslem, bude (nejen) na Doupěti blaze. ŽIJ A NECH ŽÍT