Horké léto 2: Majer se vrací

Tak nám šlohli Purpurového Salamandra! Zhruba tímto výkřikem začíná nová česká adventura z prostředí kresleného divokého západu poloviny minulého století. Je to pokračování poměrně známé hry, kde hlavním hrdinou je Honza Majer – český křupan s pivasem a dvěma zuby, vyrostlými někde hodně mimo horní sanici.
Horké léto 2: Majer se vrací

Žánr: adventure
Minimum: P200, 32MB RAM, 24x CDROM, W95, DirectX 6, WMAudio (součástí instalace)
3D: ne
Multiplayer: ne
Výrobce: JRC Interactive
Distributor:
Bohemia Interactive s.r.o.

Tak nám šlohli Purpurového Salamandra! Zhruba tímto výkřikem začíná nová česká adventura z prostředí kresleného divokého západu poloviny minulého století. Je to pokračování poměrně známé hry, kde hlavním hrdinou je Honza Majer – český křupan s pivasem a dvěma zuby, vyrostlými někde hodně mimo horní sanici. Díky senilitě a roztržitosti indiánského šamana kmene Hatanapalatů je Honza přenesen nepřesně provedeným šamanovým zaklínadlem do zpustošené indiánské vesničky, kterou před chvílí přepadla tlupa loupeživých kovbojů pod vedením Jednookého Dinga. Ti kromě ukojení chtíče na jedné němé a jedné hluché indiánce přijeli ještě ukrást, co půjde, a tak se stalo, že si odvezli i posvátného Purpurového Salamandra, což je pro čtyři indiány a dvě invalidní indiánky, kteří jsou členy nebohého kmene, hotová katastrofa. Vy v roli Honzy Majera pak máte získat Salamandra od bandy kolem Jednookého Dinga zpět a jeho vrácením indiánům odvrátit jejich kmenové neštěstí. Toliko asi hlavní idea této hry.

To jsme úplně na začátku – šaman vás seslal sem a teď se k vám nezná.Akční přestřelka... náboje sice dochází, ale jejich získání není nijak složité.

Moje pouť touto adventurou začala studiem krátkého manuálu, který se svérázným způsobem na pár stranách snaží ozřejmit instalaci a základní principy hry. Uvozovky doleHumoruvozovky nahoře, kterým se snaží tyto technické informace o hře tvůrci hráčům přednést, je z kategorie toho jednoduššího a primitivnějšího, s řadou otřepaných frází, které nevím proč někteří vypravěči stále považují za vtipné, ale odezva u publika je většinou v podobě kroucení hlavami a očima, v restauracích pak často následuje místo salvy smíchu spíš pecka půllitrem do „bavičovy“ hlavy. Připravil jsem se tedy na to, že podobného ražení bude i celá další pouť za Purpurovým Salamandrem.

Na šerifově kanceláři je nejhezčí rekvizitou právě jeho dcera...Nevěstinec, veřejný dům, laicky bordel. Co tam tak citlivý člověk jako Majer vůbec dělá?

Při úvodním intru jsem se zaměřil na hudbu, o které v manuálu psali, že si ji nemám nechat ujít, protože je „fakt skvělá“ (autor manuálu navíc není autorem hudby). Mňo. Opravdu primitivní midy, které se z mé surroundu a SB Live! linuly bych dokázal v opilosti preludovat na syntezátoru, který vám každý správný Vietnamec přidá k ponožkám, které si u něj koupíte. Musím ale dodat, že časem se hudba (a naštěstí všechno další) zlepší, ale nebudu předbíhat.

Horké léto 2 je adventurou plně namluvenou, takže není potřeba si číst titulky (jejich zapnutí je ale možné), ale postavičky na vás mluví různými hlasy, za nimiž stojí Zdeněk Izer a Miluše Bittnerová. Nevím, čí to byl nápad, ale některé postavy jsou namluveny hlasy našich politiků, což na mě působilo, jako bych sledoval Gumoviny namísto naslouchání indiánskému šamanovi a vypravěči, jehož intonace ála Klaus s nakopnutým genitálem je vskutku příšerná. Naštěstí i zde došlo časem k nápravě a většina dalších postaviček včetně Majera má hlasy svoje, což působí mnohem lépe. Úvod do hry bych tedy shrnul asi takto – přežijete-li jej, budete mít to nejhorší za sebou a hra se vám začne líbit.

Další přestřelka, pouze se banka vystřídala za kaktus v poušti...Prodavač rakví dává vzpomenout na prodavače z Monkey Islandu... tento se chová úplně stejně...

Grafické zpracování hry je poměrně kvalitní a k tomuto typu hry mi sedí. Není to přehlídka detailní grafiky ve vysokých rozlišeních – spíše má nádech komiksový, ale je to přesně to, co vystihuje záměr hry. Co mě ale překvapilo byla pomalost, s jakou hra chodila na mém PII 450 se 128MB paměti a 32MB grafickou kartou od Matroxe. Původní pokus o minimální instalaci jsem po chvilce zavrhl a provedl instalaci úplnou (kolem 600MB), o které kdosi v manuálu lhal, že při ní jede hra jako po másle. Nevím, které máslo dotyčný myslel, ale rozhodně doba, kterou hra potřebovala při KAŽDÉM přechodu z jedné obrazovky do druhé, a to i v případě, že jste v minulé obrazovce před chvílí byli, mě přiváděla po celou hru k šílenství. Byla to první adventura, která mi na počítači nejela plynule, což je vzhledem k použité grafice a relativně malému počtu lokací, na kterých se příběh odehrává, dost divné. Mám dojem, že problém není ani tak v konfiguraci počítače a že úplně stejně to pojede jak na P166, tak i na několikaprocesorové značkové bedně. Problém bych viděl v nešťastně naprogramovém enginu, který zřejmě necachuje a ani jinak nevyužívá to, co je u her běžné. Po letech mi to připomnělo můj osmibit s kazeťákem.

Z tohoto pohledu není Majer až tak ošklivý... i když samozřejmě některé rysy se skrýt prostě nedají...Prostinká soutěž v chlastání...

Děj hry samozřejmě prozrazovat nebudu. Prostředí vesniček Divokého západu asi všichni taky znáte: selůn – nevěstinec – šerifova kancelář. Nechybí ani krásná svobodná dívka – v našem případě dcera bývalého šerifa, která s hlavním hrdinou sem tam zalaškuje a jejichž vztah postupem času začíná transformovat od zášti k citové náklonnosti. Je to holka mlíko a mlíko, což si jistě vychutnáte při společné cestě do prérie, kde kývavý pohyb jejích předností může u leckterého mladíka vyvolat příjemnou první poluci. Přesně toto a další typické prvky Ameriky minulého století bude prostředí, ve kterém se i vy budete pohybovat. K vlastnímu příběhu nutno říct, že je vymyšlen zajímavě a zábavně a že si mě hra s postupem času získávala víc a víc. Zápletky a hádanky, které budete řešit, jsou dobrodružné i veselé, dialogy většinou vtipné, takže zábava se dostane na vcelku dobrou úroveň.

Je tu pusto... nelíbí se mi tady...Házení kamenů je mezihrou vcelku zábavnou – avšak také krátkou.

K životu kovboje na Divokém západě však patří i ty drsnější stránky – chlast, přesné oko a rychlé kolty, ocelové svaly a samozřejmě poker. I tyto aspekty si ve hře užijete, především formou tzv. „hry ve hře“. Tyto vstupy znám velice dobře ze starých skvělých adventur a proto jsem se na ně moc a moc těšil. Většinou se jedná o příjemné zpestření adventurního žánru o nějaké akčnějšími scény. Super! Teda pokud se to povede. Horké léto obsahuje hned několik typů těchto vsuvek. Začíná to piánem hned v úvodu hry a jde to přes závody v pití, turnaj v pokeru, přestřelky v bance, prérii i poušti až po shazování balvanů na šplhající kovboje. Bohužel, kvantita je slušná, žel na úkor kvality. Tyto mezihry jsou většinou zbytečně krátké a až hanebně jednoduché. Kdyby autoři trochu přidali na dotažení vesměs šikovných nápadů, byla by hra mnohem lepší a zábavnější. Nebýt cukání hry při přestřelkách s kovboji (mimo jiné asi nejlepší typ mezihry), způsobeného špatným herním enginem, byl bych všechno zvládl hned napoprvé. O to víc zamrzí, když díky tomu, že nejde myší v pravý okamžik rychle pohnout nejen že prohrajete souboj, ale hra se ukončí a vy musíte hrát celý úsek od naposledy uložené pozice znovu. A i když si hru uložíte v poslední možný okamžik, co to jde před touto „akční“ scénou, musíte se i tak znovu proklikat řadou (často dlouhou) dialogů, než se ke kýžené akci dostanete. Škoda. Je to dobré, ale mohlo to být skvělé. Jako příznivec hazardních her jsem se nejvíc těšil na pokerový turnaj, ke kterému zde taky dojde. V manuálu jsou pro začátečníky uvedena pravidla této westernové hry včetně zmínek o blafování a podobných taktikách v této hře pevných nervů. Musím konstatovat, že jsem za celý průběh turnaje ANI JEDNOU nedošel tak daleko, že by se ukazovaly karty. Soupeř to POKAŽDÉ předem vzdal. Stačilo pouze přisazovat nejvyšší možnou částku (při jakýchkoli kartách v ruce) a počítač buď vzdal hned, nebo po jednom až dvou takových přisazeních. Dokonce i v situaci, kdy už počítači o nic nešlo a dostal se do mínusu a bylo tedy jedno, kolik v mínusu skončí a spíš byla nutnost z jeho strany riskovat a hrát o všechno – dokonce i zde hru nesmyslně vzdával. Zkoušel jsem i celý turnaj odehrát ještě jednou, ale se stejným výsledkem. Pro urychlení nezáživné hry a vyšší výnosy z jednotlivých her pak stačilo ze začátku vsadit málo, na což se počítač často chytil a přisadil většinou vysokou částku (čímž svůj vklad do hry zvýšil) a až potom začít vysoce přisazovat. Odměna mi pak měla přijít aspoň v rychlém pokerovém svlečení místní animírky. Bohužel právě v okamžiku, kdy se mi snažila odhalit své nejčernější zákoutí přerušil tuto levnou produkci její manžel/pasák/brácha/nebo_kdosi_takovej, kterej na ni snad žárli a jemuž se tedy toto její počínání nelíbilo a s flintou v ruce mě připravil o intimní zážitek a možná nejlepší akční mezihru. Ukazování karet jsem zažil až ve finále, kde si počítač sám vzdávání zakázal, nicméně zde je nutností prohrát, takže jsem spíš trnul, abych neměl lepší karty než soupeř a náhodou nevyhrál a nemusel tuto formu onanie podstoupit ještě jednou. Takže se ptám – k čemu je takový poker, který se nedá hrát? Následný „souboj“, který spočíval v jednom kliknutí kurzorem myši kamkoliv na chlápka s tělem přes půl obrazovky tuto frašku už pouze korunoval. Touto částí recenze bych chtěl autory pochválit za opravdu dobré nápady na skvělé zpestření hry, ale chtělo by to přidat na jejich propracovanosti a hlavně odstranit ze hry toho žárlivýho troubu s puškou.

Poker patří mezi ty nešťastně povedené intermezza......když ale vyhrajete, je na co koukat... tedy než... a víte co? Radši nic...

Posledním důležitým parametrem, který se u adventur hodnotí, je čas, který se hraním takové hry stráví. Bohužel i zde by prospělo trochu celou hru protáhnout a herní čas prodloužit. Chválím relativní logičnost problémů, které zamezují zákysům a zoufalým metodám bezhlavého používání všeho na všechno. Rovněž cením intuitivnost ovládání, kdy jediný kurzor prakticky zastupuje všechna dřívější speciální tlačítka jako „vezmi“, „prohlídni“, „použij“, „promluv“ atd., jejichž kombinací strávil hráč podstatnou část herního času. Přesto ve srovnání s délkou klasických adventur ze zlatého věku tohoto žánru zůstává Horké léto 2 trochu v jejich stínu. Dalším faktorem je ovšem cena, za kterou se tyto hry prodávají, ale to už jsme někde jinde.

V podstatě se dá říct, že tuto hru dohrajete v klidu za jeden den, což je docela málo vzhledem k tomu, že tyto hry po prvním dohrání ztrácí pro hráče smysl.

Horké léto 2 je dobrá česká, kompletně namluvená a často humorná hra (líbit se bude hlavně mladším hráčům), která kromě klasických adventurních prvků má i něco navíc v podobě řady meziher, jimiž je základní příběh prošpikován. Po rozporuplném vstupu do hry její kvalita graduje a určitě stojí za zahrání. Máte-li navíc rádi westernovky, prostředí a atmosféra hry vám učaruje, po jejím dohrání se budete těšit na Majera 3.

Grafika: 7/10
Zvuky: 6/10
Hudba: 6/10
Hratelnost: 7/10
Máte-li rádi westernovky, prostředí a atmosféra hry vám učaruje, po jejím dohrání se budete těšit na Majera 3.
Celkové hodnocení: 7/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

8 nejšílenějších pařeb, které si můžete zahrát na Steamu

8 nejšílenějších pařeb, které si můžet…

Během letošního roku se Valve rozhodlo, že Steam Greenlight neplní tu roli, kterou od něj požadovalo. Skrz něj se na Steam totiž dostávaly opravdové zrůdnosti, jako třeba simulátor kamene. Tomu měla zabránit nová služba jménem Steam Direct. Jak si můžete všimnout, opět jim to tak úplně nevyšlo, a i nadále tak v nejpopulárnější digitální distribuci PC her naleznete unikátní šílenosti. Nabízíme vám ty nejbizarnější z nich!

14.  9.  2017 | | 7 N/A
Hrajeme sci-fi akci Destiny 2: epický fotoseriál z výpravy

Hrajeme sci-fi akci Destiny 2: epický …

Destiny 2 je hra plná rozporů. Po několika desítkách hodin strávených v jejím světě vám ale můžeme říct jedno. Budete nadávat, ale nebudete se moci odtrhnout.

9.  9.  2017 | | 2 N/A
Herní agenda: konec okurkové sezóny

Herní agenda: konec okurkové sezóny

Tak jsme přežili letošní okurkovou sezónu a pomalu ale jistě se k nám dostávají tituly, na které jsme se takovou dobu těšili. Je libo strategii, čistokrevnou akční jízdu nebo pohodovou adventuru? To všechno se objevilo během minulého měsíce.

8.  9.  2017 |
7 nejděsivějších herních zážitků, které nesmíte hrát v noci

7 nejděsivějších herních zážitků, kter…

Strach a hrůza patří spíše k nepříjemným a nechtěným pocitům. Přesto je ovšem mnohdy záměrně vyhledáváme a jejich přítomnost si doslova užíváme, což je vlastně jeden z velkých paradoxů zábavního průmyslu. Hororové zážitky nás naplňují a přitahují zároveň, a to v jakékoli podobě. Pojďme si připomenout ty nejděsivější hry, které si lze v rámci videoher můžeme užít.

12.  9.  2017 | | 6 N/A
Herní filosofie: samotářské zážitky žijí dál

Herní filosofie: samotářské zážitky ži…

Byl tady Skyrim, bylo tady Divinity a teď tady máme třeba Uncharted. Singleplayer zkrátka stále táhne, nyní snad možná ještě více než kdy dříve.

16.  9.  2017 | | 7 N/A
Kontroverze ve hrách napříč časem aneb co to hraješ!

Kontroverze ve hrách napříč časem aneb…

Kontroverzní témata a hry. Něco, co přiláká jak stovky zákazníků, tak moralistů a kritiků. Jak se má situace v moderní společnosti?

20.  9.  2017 | | 5 N/A
WRC 7: tak trochu šedá rally (recenze)

WRC 7: tak trochu šedá rally (recenze)

Nasaďte helmu, zapněte pásy a připravte se ke startu. Nový ročník WRC je konečně tady. A tak se ptáme, má v letošní konkurenci závodních her šanci na úspěch?

18.  9.  2017 | | 1 N/A
Humble Bundle má slevy na hry od Bethesdy, Dooma a Wolfa koupíte za pár kaček

Humble Bundle má slevy na hry od Bethe…

Humble Bundle nás často těší skvělým akcemi a slevami na hry starší i nové a nyní se do víru dění přidala Bethesda se svým zástupem hitů.

18.  9.  2017 | | 1 N/A