Závodní hry typu Micromashines nemají v poslední době na platformě PC zrovna na růžích ustláno - je to pořád samé RPG, FPS, RTS, ale pořádná autíčka už dlouho nikde. A jak je na tom nejnovější dílko společností THQ/MicroForte? Upřímně, stojí za houby a to ještě pořádně jedovaté.
Platforma: PC
Typ hry: závodní
Multiplayer: LAN, Internet
Minimální konfigurace: procesor 233 MHz, 64 MB RAM, 250 MB na HDD, 4MB grafická karta
Doporučená konfigurace: procesor 266 MHz, 64 MB RAM, 250 MB na HDD, 8MB grafická karta
Testovací konfigurace: Celeron 300 MHz, 192 MB RAM, Voodoo3 3000
Výrobce hry: MicroForte (http://www.microforte.com.au/)
Distributor hry: THQ (http://www.thq.com)
Homepage: http://www.thq.com/games/MinisiteDefault.asp?UPC=49098&NoReDirect=False
Vcelku pěkně provedené animované intro s podmanivě tepajícím elektro-rockovým hudebním doprovodem vás naladí zprvu velice pozitivně. Skvěle vyobrazené smrtonosné závody fantasmagorických autíček slibovaly pořádnou zábavu. Jenže znovu se potvrdilo, že první pohled často klame. Po vytvoření vlastního profilu se objeví velice jednoduchá nabídka o několika málo položkách. Jasnou a vlastně jedinou možnou volbou pro hraní, vyjma multiplayeru, je Tournament.
Co tedy turnaj nabízí? Pouhopouhých šest základních tratí, jednu tréninkovou plus několik bonusových tajných arén. Pak je tu ještě celkem 20 autíček, jen několik málo jich je ale přístupných hned ze začátku - ostatní si musíte takříkajíc "vyjezdit". Přístup k nim se vám otevře teprve tehdy, když splníte dané úkoly. To znamená úspěšné dokončení některé z arén, sesbírání všech písmenek, objevení všech skrytých arén, našetření určité částky, apod.
Proč se vlastně říká tratím "arény"? Taky jsem se poněkud divil, dokud jsem se konečně nepustil do "závodění". Ono totiž vlastně ani o žádné závody nejde. Dohráním jedné arény se rozumí eliminace všech protivníků. Jejich počet se zvyšuje s rozlehlostí a "obtížností" arény. Smyslem této hry je prostě jezdit a bourat anebo jiným způsobem protivníky ničit (nástrahy, apod.). Čím složitější aréna, tím vyspělejší protivníci. Samozřejmě, že se snaží to samé provést vám - ale nic se nebojte, jednak jsou místy rozházeny opravné kity a druhak jsou protivníci naprosto dementní, a to i ti "nejvyšší". Buď vás prostě slepě následují (ať již více či méně úspěšně) anebo čekají než se přiblížíte a teprve pak začnou něco dělat. Není vůbec těžké se jich postupně jednoho po druhém zbavit.
Jednotlivé arény jsou samozřejmě velice různorodé a značí to už jejich názvy - Junkyard, Frightdeck, Shark Island, Mars Base a finální je Stadium. V každé z nich naleznete přesně to, co čekáte - nejrůznější nástrahy, vylepšováky aut, skokánky a podobně. Nástrahy se samozřejmě liší aréna od arény - na marsovské základně potkáte ufony, kteří jsou zjevně členy klubu přátel žehu, stejně nebezpečné jsou i lasery. Zajímavou slovní hříčkou je aréna "Frightdeck" - jedná se totiž o část paluby letadlové lodi, na které jsou rozmístěny stroje ("flightdeck"). Jakmile se ale přiblížíte k motoru některého z nich, okamžitě se zažehne - a odtud "frightdeck" protože "fright" znamená hrůzu. No, že by to byla až takové hrůza, to se říct nedá, ale v případě tohoto nepovedence se počítá každý pokus o humor.
Jenže k čemu je smysl pro humor když se to nedá hrát? Můžete tak akorát nasadit cynismem pokřivený letmý úsměv. Hot Wheels Bash Arena je totiž nesmírně nudná hra. Neustále bourat mě přestalo bavit už po první ostré aréně - je to prostě pořád to samé a nic s tím nedělají ani měnící se nástrahy, ani zvýšení obtížnosti (na výběr jsou 2, slovy DVA, stupně obtížnosti), ani volba jiného auta.
| Světlé stránky hry |
- dobrá hudba
- příjemné intro
- jsou to autíčka
|
| Temné stránky hry |
- léta zastaralá grafika
- málo tratí
- prachbídná umělá inteligence
- nudné, nudné, nudné!
|
Technické provedení je pět let pozadu za dneškem a divím se, že si ještě v dnešní době může dovolit někdo něco takového vydat. Vždyť tahle hra vypadá skoro hůř než první Micromachines a o hodně hůř než legendární Death Rally, neřku-li to, že obě zmíněné hry byly tisíckrát zábavnější a rozsáhlejší než tahle patlanina. Nemám nic proti staré dobré 2D grafice, ač je to dnes téměř v každém žánru skutečně archaická záležitost. A v případě Hot Wheels ještě navíc dosti chudá. Hra Hot Wheels nedokáže po grafické stránce vůbec nijak zaujmout - snad až na loadovací obrazovky, kde se zobrazují obrázky 3D modelů jednotlivých strojů.
Jediné, co může na celé hře zaujmout, jsou jednotlivé melodie doplňující každou z arén - bohužel jsou velice krátké a rychle se opakují. Také namluvení není špatné (samozřejmě anglické) doplňuje atmosféru "závodů", dokonce ani na nějaké ty zvuky autoři nezapomněli. To je jediné štěstí, protože jinak by si tahle hra asi opravdu nemohla odnést ani ty čtyři bodíky z milosti.
| Titul |
Hot Wheels Bash Arena |
| Grafika |
4 |
| Zvuky |
6 |
| Hudba |
7 |
| Hratelnost |
4 |
| CELKEM |
4 |
| Verdikt |
Říká se, že co je malé, to je hezké. V případě této hry to ale ani omylem neplatí |
Mutliplayer nabízí dosti minimální možnosti, lze hrát pouze přes internet nebo LAN. Kruci, kdyby alespoň programátoři strávili nad hrou o pár hodin víc a přidali třeba tak primitivní věc jako split-screen! Hned bych dal o bodík víc. Ale takhle?
Těžko ještě dál něco o tomhle notně nepovedeném herním kousku něco psát. Napsal jsem už všechno to málo, co lze o téhle hře napsat. Číselné hodnocení je v tomto případě téměř zbytečné - je to jednoduše naprostý propadák. Kde je konec těm starým dobrým časům, kdy si ještě děti dovedly hrát s autíčky? A kde sakra jsou nějaká pořádná nová autíčka?!
