Hra týdne: Unreal Tournament 3 za 199 Kč

Společnost CDProjekt připravuje atraktivní slevovou akci jménem:

„Každý čtvrtek novou hru“. 

Hlavním cílem této akce, jak už samotný název napovídá, je přinášet hráčům pravidelně každý čtvrtek notnou dávku herního adrenalinu a tím tak zpravidelnit přísun počítačových her. Tato akce se týká her z kolekce Extra Klasika, TopSeller a Platinová edice. Nebudou však chybět ani dětské hry z Disney Magické kolekce a Podle filmu.

Doupě jako mediální partner celé akce vám bude pravidelně přinášet informace o zlevněných hrách a dočkáte se i několika zajímavých soutěží o atraktivní ceny.

Hrou tohoto týdne je akční multiplayerová pecka Unreal Tournament 3, kterou najdete v obchodech za cenu 199 Kč. A jak si připomenout výbornou hru jinak, než neméně výbornou recenzí od Michaela Sterna?

Evoluce je všudypřítomná. Charles Darwin by mohl strávit půl života studiemi, jak se z instinktivního nahmátnutí koltu vlivem technického pokroku stalo podvědomé chňapnutí po zvonícím mobilu v kapse. Nebo by mohl usednout k obrazovce počítače a pod přezdívkou D4rw drtit své vědecké rivaly v novém dílu série Unreal Tournament.

Právě on je dokonalou ukázkou virtuálního vývoje. Ačkoliv je po prvním dílu z roku 1999 a jeho pokračováních Unreal Tournament 2003 a 2004 již čtvrtým nástupcem řady, z evolučního hlediska představuje díl teprve třetí. Autoři se rozhodli číslovat sérii podle použité technologie – Unreal engine 3 je tentokrát základním vánočním stromkem, na který jsou navěšeny baňky staronových módů, cukrátka atraktivních map, vozidel a to všechno obepíná stříbrný řetěz naleštěné grafiky. Naleznou hráči pod pařezem vytoužené dárky?

Headshot – jak trefit hřebík na hlavičku?

Unreal Tournament 3 nepřináší do dlouholetého schématu multiplayerové střílečky mnoho změn. Stále jde o premisu instantní zábavy: připojit se, vybrat mapu a co nejrychleji se dostat do hry. Žádné trénování postavy ani odemykání nového vybavení po vzoru inovativního Call of Duty 4 čekat nelze. Epic jde opět po stopách okamžitého vtažení do gigantické řežby, ve které to bliká laserovými efekty a adrenalin bičuje staré známé burácení komentátora „Multikill!“ apod.

Přesto se třetí díl od svých předchůdců dokázal odlišit. Zatímco ten první představoval úspěšný experiment na poli prvních multiplayerových akcí, další dvě pokračování etablovaly sérii na post klasických virtuálních sportů, ve kterých si to šampióni v naleštěných brněních rozdávali jen tak pro radost a slávu. Unreal Tournament 3 je jiný. Spořádané mapy, které jako by před každou akcí přejela uklízečka svým raketometným mopem, nyní rázně potemňují, jsou plné trosek, rozkladu a chrchlání ještěří rasy Necris. Tohle je válka, žádné rozverné utkání pro pobavení rozmazlené galaxie.

Odhlédne-li hráč od pohltivější atmosféry prostupující každou bitvu, zjistí, že model klasických síťových klání se ani díky létům vývoje příliš nezměnil. Základ opět tvoří herní módy, jichž je nyní šest, a doplňková kampaň pro jednoho hráče, do níž vložili autoři ždibec invence, nicméně výsledek je k dokonalosti jen nakročen a bude o něm řeč dále. Na první pohled zamrzí pohřbení nejatraktivnějších módů minulosti. Bombing Run, Domination a dokonce Assault s úkolově orientovanými mapami jsou nenávratně pryč. Epic vsadil vše na jednu kartu, vyextrahoval zásadní prvky každého z nich a spojil je s dřívější variantou boje o kontrolní body Onslaught.

Výsledkem je hybridní mód Warfare, jenž si klade za úkol vytvořit z prvoplánových klání skutečná bojiště, válečné zóny se vším všudy. Souputníky jsou mu deathmatch, jeho týmová obdoba, boj o vlajku (CTF) doplněný variantou s vozidly (Vehicle CTF) a komornější duel, v němž změří síly vždy jen dva soupeři sledovaní obecenstvem virtuálních hráčů.

Rampage – nejen zabíjením k vítezství

Warfare je plánovaným korunním princem online zápasů a má k tomu všechny předpoklady. Koncept vychází z dřívějšího módu Onslaught, ve kterém byly mapy osazeny po jednom centrálním jádru pro každý tým a uzlovými základnami mezi nimi. Cílem bylo ovládnout všechny uzly tak, aby zůstaly spojeny energetickou linkou a tu dovedly až k nepřátelskému jádru. Pokud nebyl uzel napojen na energii předchozího, nemohl tým pokračovat k dalšímu. Z tohoto hlediska nepřináší Warfare nic nového, ovšem již při prvním zahrání začnou pronikat na povrch interesantní doplňky.

Taktické novinky jsou zastoupeny přítomností energetické koule. Každý tým má v držení jednu své barvy a každá umožňuje instantně obsadit nepřátelský uzel – není třeba o něj zdlouhavě bojovat, pouze donést vejce do hnízda. To otevírá mnoho možností taktiky, ale zároveň znevýhodňuje hráče, který kouli nese, jelikož v dané chvíli nemůže střílet. Vytvoří tak hráči komanda smrti a budou bránit nosiče obsazujícího bleskově uzly? Nebo se pokusí orb dopravit do základny nepřítele nepozorován osamělý hráč?

Zůstat nepozorován však není tak jednoduché, zvlášť nyní, když se návrháři rozhodli přestřelky více rozprostřít po mapách a bojiště tak výrazně zhutnit. Stále se něco děje a nutno přiznat, že hledat klidné místo ve Warfare je jako postavit koncertní síň vedle dálnice. Zásluhu na tom má mobilita. Teleportování mezi jednotlivými uzly a vozidla různých druhů jsou pouze jedním prostředníkem, novinkou se ovšem stává premiéra antigravitačního skateboardu.

Prkno, na kterém jezdila postava Anarkiho v Quake 3: Arena pouze pro efekt, zde v módech Warfare a Vehicle CTF vlastní každý, a je na dedikované klávese připraveno k okamžitému použití. Něco podobného zde chybělo, přínos je obrovský. Pokud se hráč potřebuje dostat pouze z místa na místo, není již nucen nasedat do nemotorných strojů, případně čekat na jejich respawn. Stačí naskočit, kamera se přepne do pohledu třetí osoby a krajina se míhá kolem. Je dokonce možné zachytit se energetickým paprskem projíždějícího vozidla, nicméně pozor před nepřátelskou střelbou! Stačí, aby se jediný foton laseru zachytil o rukáv, a sportující gladiátor okamžitě padá z prkna na ústa a je na pár vteřin ochromen.

Unstoppable – zastavit se znamená prohrát

Warfare dále posiluje nutnost neustálého pohybu a aktivity zařazením uzlů, které nejsou články základního energetického řetězce, ale přinášejí týmům zásadní bonusy. Jeden z nich napříkald každou chvíli způsobí nepřátelskému jádru určitý stupeň poškození. Taktika zakopané obrany tak postrádá účinku – jádro lze poškodit, aniž by se protivník dostal fyzicky do jeho blízkosti. Jiný uzel zase spouští most, po kterém lze následně přejet těžkou technikou téměř do týlu soupeře. Warfare tím rozsévá boj mezi více oblastí, což s sebou vedle vtažení do války přináší rovněž nutnost osvojit si každou mapu zvlášť. První kontakt bývá problematický, boti informují takřka o každé akci, což jen přispívá k všeobecnému zmatku. Naštěstí nováčkům se pod nohami vykreslují navigační šipky směřující k logicky nejbližšímu stanovišti, a tak je ovládnutí přítomného balíku dvanácti map otázkou několika hodin či dnů.

Zmaten přehnaným taktizováním? Pak hráč zvolí uvolněnější Vehicle CTF s klasickým cílem uzmout prapor z nepřítelovy základny a dopravit ji do vypulírovaného stojanu v té své. Boj o vlajku se vrací s plnou polní výbavou z minula – teleportační bóje je zpět doprovázena popsaným skateboardingem a novým repertoárem vozidel. Kromě faceliftu dostaly staré stroje několik minoritních doplňků (Scorpion například umí katapultovat pilota), zatímco s herní frakcí Necris přichází zbrusu nová paleta vražedné techniky. Nejde pouze o esteticky odlišné ekvivalenty stávajících přibližovadel. Dosud nejsilnějšímu tanku Goliath například kontruje třínohý kráčející posel smrti Darkwalker, který nejenže dokáže cokoliv instantně usmažit laserovými paprsky, ale rovněž dovede překonávat terénní překážky včetně vysokých útesů. Jen škoda jeho pomalosti, jíž nevynahradí ani majestátní animaci chůze. Je libo špetka utajení? Pak přijde vhod vozítko Nightshade s maskováním, ale slabší palebnou silou. 

Multikill – méně někdy znamená více

„Když to má být pro jednoho hráče, musí to mít příběh!“ řekli si tvůrci při kompletaci doplňkové kampaně. Unreal Tournament 3 zahazuje klasický žebřík map poskládaných podle obtížnosti, ovšem jen zdánlivě. Singleplayer je zastoupen tažením proti nájezdníkům, kteří zničili naši planetu, a v enginových sekvencích nyní staví někdejšího šampióna Malcolma do role velitele přeživších pozemšťanů. Výsledek je ale neohrabaný.

Mise nejsou ani zlomkem poplatné příběhu, ten pouze stmeluje klasické mapy z multiplayeru a navíc se snaží strojeně vysvětlit, proč musí hráč nasbírat tolik a tolik fragů, aby lidstvo přežilo, proč je nutné pro záchranu rasy třikrát uzmout nepříteli vlajku apod. Důsledkem je klasický trénink doprovázený komickou zápletkou, navíc s nevyváženou obtížností jednotlivých map – na některých hráč vykrvácí, další překoná po pár minutách.

Zajímavostí je možnost připojení až tří online přátel do rozehrané kampaně. Ovšem co naplat, když je pohodlnější založit standardní multiplayerový match doplněný uměle inteligentními boty? Ti zůstávají věrni sérii širokými možnostmi nastavení obtížnosti. Nepřekvapují taktickými manévry a důvtipnost suplují více strojově přesnou střelbou, ovšem svou roli vždy zastali na jedničku. Unreal Tournament 3 navíc posiluje nutnost hlasové komunikace, a to nejen mezi hráči, ale i po stránce komentování aktuálního dění boty. Z reproduktorů se nepřetržitě line pokřik a chrchlání, kde se zrovna nachází energetický orb, který uzel je pod útokem apod. Kdyby takhle komunikovali i reální hráči…

Ačkoliv se díky repertoáru editačních nástrojů brzy objeví fanouškovské balíky map, ty přiložené návrhářům ostudu ani v nejmenším nedělají. Unreal Engine 3 dává každé z nich nádech organičnosti a designu, který má daleko k prefabrikované strojovosti. Podzemní interiéry vytesané do prostorných jeskyní jsou zvládnuty stejně dobře jako rozlehlé pláně a skalní zámky prorostlé flórou, zatímco sci-fi mapy zaujmou hrátkami s portály a gravitací. Například mapa Gateway představuje tři odlišné typy prostředí – ledovou planetu, cyberpunkovou platformu a přírodní idylku – spojené prostorovými branami. Navíc je zde centrální cívka se sníženou gravitací, přičemž když do ní hráč spadne, má to většinou spočítané. Jeho reakce jsou vůči okolnímu světu zpomaleny a trvá věčnost, než se vyhrabe z prstence ven.

Přes komplikovanou architekturu a detailní povrchy neztratil třetí díl nic na přehlednosti. Nepřátelé jsou snadno rozeznatelní podle křiklavé barvy, jež navíc kontrastuje s potemnělým prostředím. Při jeho vizualizaci potěší přizpůsobivost enginu slabším strojům. Doporučená minimální konfigurace zaručí se stáhnutými detaily plynulou hru, ovšem vyplatí se přitlačit na paměť zejména kvůli delšímu nahrávání jednotlivých map i základního menu. Grafická karta pak dokáže posunout vizualizaci o několik příček výše, zatímco na procesor se zde příliš nehraje.

Unreal Tournament 3 je novým evolučním článkem ve své sérii. Z hlediska žánru představuje pouze další kvalitní přírůstek do rodiny multiplayerových akcí, který přinesl novou technologii a několik drobných změn. Mód Warfare má do budoucna svým válečným běsněním co říct, stejně jako vynikající nápad levitačního skateboardu a těžký styl grafiky ne nepodobný Gears of War. Na druhou stranu, kdo by čekal nové zbraně nebo výrazné přepracování těch dosavadních, bude zklamán. Tahle krabice obsahuje starý dobrý Unreal Tournament s jeho hláškami „Killing Spree“ „Multikill“, říznou hudbou a především dobrou zábavou pro kolektiv virtuálních zabijáků.