Na Xbox One konečně v rámci Xbox Preview vyšla survival hra Conan Exiles. Nemohli jsme odolat a hru jsme vyzkoušeli. Nutno uznat, že tak urputný boj o život se jen tak někde nevidí.
Na začátku nutno říct, že se nejedná o žádnou recenzi. Naopak jsme se rozhodli pro něco netradičního – survival hry jsou obvykle popisovány lidmi, kteří se díky desítkám odehraných hodin zkrátka naučili ve hře chodit. Bohužel na Xbox One je Conan Exiles ve velmi havarijním stavu a předčasný přístup je v něm opravdu cítit. Tohle jsou tedy pouze prvotní dojmy z hraní, které jsme se rozhodli obalit stylem zápisek.
Tím ale netradičnost nekončí. Myslím si, že nejlépe popíšou hru mé samotné herní zážitky. To, jak mě tento proradný titul nešetřil od prvních okamžiků hry a já se v tom naučil jakž takž chodit s občasným zakopnutím. Takže místo tradičních dojmů se článek věnuje osobnějším zkušenostem.
Zápisky mrtvého muže
Nutno upozornit, že u hry jsem zkoušel hlavně singleplayer a udělal jsem dobře. Následně otestovaný mutliplayer totiž trpí značnými problémy.
Příběh je ve zkratce takový, že jste zločinec. Namísto vězení jste zahozeni do opuštěného kusu země a všem je vlastně jedno, zda zemřete nebo zůstanete žít. Jdeme na to.
Část první – makej pro vodu
Poté, co si vytvoříte postavu, se ocitnete skoro nazí na poušti. Na Xbox One můžete mít mimochodem pouze částečnou nahotu, takže pro Conan Exiles typické údy zde chybí. Zájemci si však můžou prohlédnout alespoň ženské poprsí... ale to jsme trochu odbočili.
Na herních webech se nahota moc často neobjevuje, ale ve spojitosti s Conan Exiles nesmí chybět.
V podstatě hned od začátku jste dehydrovaní a musíte jít pro vodu. To je však problém, jste kdesi v poušti a hlavně, vaše první dojmy vás nutí začít prozkoumávat. Takže jsem opravdu velmi rychle umíral na nedostatek vody a běžel ji někde najít. Což vedlo k dalšímu zjištění - vaše výdrž se opravdu velmi rychle vyčerpá a než se nadějete, musí si vaše postava odpočinout.
Po chvilce suché cesty se přede mnou konečně zjevila voda a kolem ní byla dokonce zvířata a zeleň. Když už jsem téměř cítil, jak se mých úst dotýkala voda, objevil se problém. Hudba se změnila na velmi dynamické tóny a jakožto zkušenému hráči her mi samozřejmě došlo, že se jedná o útok. Přesto mě tvor Imp zabil dřív, než jsem se pomodlil k pohanským bohům.
Část druhá – pozor na krokodýly a domorodé kmeny
Můj druhý pokus už nebyl tak váhavý. Ihned jsem se rozběhl k vodě, napil se a před Impy uplaval. Tím jsem mimochodem zjistil, že plavání je vytvořeno příšerně, jelikož pohled je vedený zezdola. Jenomže jsem se objevil hned před krokodýlem. Ti sice nejsou moc rychlí, jenomže vaše postava se vyčerpá tak rychle, že jsem před ním utíkal poměrně dlouho.
Svět je hned na první pohled velmi krásný hrob.
Nakonec jsem mu chvála bohu utekl... přímo do tábora agresivních domorodců. Ti mě bez větších problémů s radostí zavraždili.
Část třetí – násilím to nepůjde
I přes mé výstřelky jsem získal mnoho zkušeností, které se dají investovat například do větší síly a výdrže, rovněž však i do craftingu. Díky tomu jsem si konečně vytvořil své první zbraně – krumpáč a sekeru na dříví. Jelikož má postava byla stále slabá, řekl jsem si, že budu hrát velmi agresivně. Zkrátka zabiji všechno v okolí. Tím následně získám další zkušenostní body a ještě se vylepším.
Když jste v nouzi, krumpáč jako zbraň postačí
Povedlo se mi úspěšně skolit pár zvířat, což mi dodalo odvahy. Lidé bohužel nejsou hloupí. Když jsem spatřil člověka a vrhl jsem se na něj se sekerou, podařilo se mi ho zabít, kousek od něj však byl jeho parťák. Ten na mě vztekle zaútočil a znáte to...došla mi výdrž.
Část čtvrtá – zrodil se nový Robinson
Poté, co třikrát za sebou umřete, začnete si (snad) dávat pozor. Já jsem se usadil na jednom ostrůvku a měl jsem štěstí. Všude hromada surovin a dokonce i hnízdo želv Shaleback, naštěstí maminka byla pryč, takže jsem měl zásoby vajec a pořádně se najedl.
Je hroznou úlevou se po třech smrtích konečně obléknout.
Postupně jsem vytvořil nějaké zbraně, postel, ušil si oblečení, rozdělal oheň a dokonce se zlepšil v boji. Takže když jsem zjistil, že na mém malém ostrůvku sídlí pár domorodců, nemilosrdně jsem se s nimi vypořádal. Bohužel boj je tady trochu neohrabaný, nemůžete nic moc dělat a spíše se snažíte umlátit soupeře dřív, než on umlátí vás. Občas jsem sice musel vzít nohy na ramena, ale přežíval jsem s vědomím, že po smrti se objevím v posteli a rychle se ze smrti vzpamatuji.
Část pátá – naučte se cheatovat
Bohužel jsem si také uvědomil, že v jednom toho moc nedokážete. Podíval se do nastavení a všiml si, že se hra dá hodně upravovat. Můžete si nastavit rychlejší získávání surovin, větší výdrž, více životů atd. Takže je to možnost se v singleplayeru také trochu vyřádit a postavit něco pořádného.
Jakmile se naučíte podvádět, můžete se ve hře pořádně vyblbnout
No radím vám, nedělejte to, pokud nejste ze hry opravdu deprimovaní. Já to trochu přehnal, nové levely jsem získával snad i za chůzi a dokázal zmlátit nepřátelskou armádu pěstmi. Snad každý, kdo si uvědomí, že tohle ve hře existuje, to prostě bude muset zkusit. Ale impulzem hry je snaha přežít a to co možná nejlépe, což tento styl hraní zcela vylučuje.
Budoucnost je v multiplayeru
Pokud se mi na singleplayeru něco opravdu líbilo, byla to atmosféra opuštění a nutnosti se překonat a zjistit, jak přežít. Z hlavy však nejdou odstranit ty krásné budovy z trailerů a proto jsem zkusil i multiplayer, respektive PvE.
Některé konstrukce jsou vskutku zajímavé
Rozdíl je znatelný hned od začátku. V singleplayeru vás zaujme krásná příroda nacházející se v blízkosti vody. V PvE vás překvapí domy, hromada domů. A to skoro všude. No jo, v PvP se všechno zničí, tady je tolik osídlení, že se na sebe hráči doslova tlačí.
Je naprosto očividné, že hra potřebuje ještě hodně času
Přesto mě multiplayer chytl, a to asi hlavně proto, že jsem byl konečně ve formě. Nebylo pro mě těžké postavit si dům, ušít si oblečení, vytvořit zbraně. Dokonce jsem spolupracoval i s jiným hráčem. Popravdě, mluvíme-li jen o hratelnosti, nejhorší jsou boje o suroviny. Na začátku hry jsem skoro umřel hlady, protože každý chtěl maso a vajíčka. Každý také těží dřevo a kameny.
Tak tohle je můj šišatý dům s děravou střechou
Nyní je má pozice celkem stabilní a mám i svůj poněkud podivný dům. Systém stavění bohužel není příliš vychytaný a pokud chcete, aby váš dům nějak vypadal, musíte najít rovný povrch. Můj experiment s využitím skály jako další stěny způsobil, že je můj dům trochu šišatý a s dírami.
Od hry se prostě nedá odtrhnout, atmosféra svádí k dalšímu průzkumu
Hlavním nedostatkem jsou ale technické problémy. Hra se chvílemi hrozně seká, některé věci nabíhají pomalu – stalo se mi, že se kolem mě zničeho nic objevila vesnice s nepřáteli nebo mi dočasně zmizel dům. V tomhle ohledu je nálepka preview verze opravdu znát.
Chce to ještě čas
Zatím jsem u Conan Exiles opravdu nestrávil tak dlouho dobu, abych dělal větší závěry, ostatně aktuálně to ještě nemá ani smysl. Každopádně ochutnal jsem polevu ze survival hry se vším všudy, která smrtí rozhodně nešetří a dokáže vás zabavit na dlouhé hodiny.
Osobně jsem Conan Exiles se zvědavostí vyhlížel a jsem rád, že nemusím být zklamaný. Je však naprosto očividné, že hra potřebuje ještě hodně času. To je má rada pro vás – jestli vás titul láká, ještě počkejte. Konkurence v podobě Ark a Rust je v hodně dobré kondici a prozatím je příliš brzy na to hádat, jestli se Conan Exiles ukáže být rovnocenným konkurentem.
