Občas není od věci se vrátit trochu v čase a střihnout si starou dobrou kooperační řežbu.
Už je to pěkná řádka let, co se na trh dostalo pokračování skvělé týmovky Left 4 Dead, která nastartovala mánii kooperačních vyvražďovaček. Fanoušci po oficiálním pokračování volali skoro 11 let a i když jsme se jej stále nedočkali, kluci z Turtle Rock Studios se rozhodli podat pomocnou ruku. A nejen z toho důvodu, že jsou pod původním Left 4 Dead podepsaní právě oni.
Back 4 Blood by se dal označit za duchovního nástupce, který inovuje zajeté standardy, a přesto se v mnohém nese čistě na vlně nostalgie. A proč také ne? Občas nemusíte za každou cenu inovovat a hledat revoluci, když něco zkrátka funguje. My jsme se celou redakcí mohli vrhnout na probíhající betu a rozhodli jsme se přinést rychlé postřehy, než k nám dorazí plná verze.
Left 4 Blood
O tom, že si Back 4 Blood ponese esenci svých předchůdců bylo poznat už z trailerů a beta to víceméně jen potvrdla. Opět je svět zamořen parazitem, který mění obyvatele na krvežíznivé zombie a monstra všeho druhu. Opět zbyla jen hrstka přeživších, kteří se snaží dostat z celého toho chaosu ven. A opět je to na čtyřech hráčích, kteří budou probíhat různorodými mapami ve snaze přežít.
Recept je téměř beze změny a vlastně ani není důvod jej moc měnit. Hratelnost stále funguje na jedničku a už z toho mála, co bylo možné v betě vyzkoušet (dvě mapy z kooperační kampaně a dvě mapy z PvP multiplayerového režimu) je jasně vidět, jakou cestou hra směřuje. Na výběr bude celkem z osmi postav, v týmu pak vždy budou pouze čtyři hráči.
Mapy jsou opět rozděleny na pomyslné sekce, kde každá je ukončená schovkou, ve které naberete síly, pokoupíte vybavení a vyrazíte opět vstříc dalším nebezpečím. Opět je tu střelba do svých a nadávky spoluhráčů, opět je tu silně týmová hra a spolupráce a opět je střílení hordy zombíků neuvěřitelná zábava. Mapy jsou dostatečně pestré a o zábavu se starají především dva velmi důležité prvky.
Prvním je umělá inteligence Director, která sleduje hráče a jejich počínání a mění podle toho víceméně za chodu hru. Může tak například poslat větší hordu, změnit pozice nepřátel, poschovávat různé poklady nebo naopak přichystat léčky. Každá hra je tak svým způsobem unikátní a i když mapy samy o sobě se víceméně nemění, zážitky v nich jsou neustále jiné a nečekané. To zabraňuje stereotypu a nikdy tak není nouze o moment překvapení.
Každá hra je svým způsobem unikátní a i když mapy samy o sobě se víceméně nemění, zážitky v nich jsou neustále jiné a nečekané
Druhým pilířem úspěchu je novinka v podobě karet. Ty jsou jak negativní, tak pozitivní a slouží víceméně jako menší výzvy pro zpestření hratelnosti. Negativní karty se vám snaží v postupu zbránit tím, že např. sníží regeneraci životů, zvýší postih za střelbu do vlastních řad nebo přidají další omezení, na která je třeba dávat pozor. Naopak pozitivní karty si vybíráte před začátkem každého kola a může jít např. o rychlejší regeneraci zdraví, vyšší výdrž, hlubší kapsy pro náboje a další. A právě hrátky s perfektním vyvážením těchto dvou rovin jsou to, co dělají hratelnost tak zábavnou a především málo stereotypní.
Není všechno zlato
Samozřejmě je jasné, že jde prozatím o betu a vývojáři jasně potvrdili, že právě odezva fanoušků z několika následujících týdnů bude pro vývoj hry stěžejní, je tu ale několik nepříjemností, které doufejme do plné verzi vymizí. Technický stav byl po celou dobu perfektní a nenarazil jsem na žádné zádrhely, propady snímků ani nestabilitu. Vše jelo krásně plynule a titul podporuje také technologii DLSS, díky které je rychlost snímků opravdu svižná. A to je zatraceně potřeba, protože akce je často frenetická a hráč potřebuje na přehled každý snímek navíc.
Největší nepříjemností pro mě byl způsob sdílení a sbírání lootu, zbraní a vybavení. Zatímco v Left 4 Dead byla většina nalezených zbraní a vybavení sdílena mezi všemi členy týmu, zde platí pravidlo "kdo dřív přijde, ten dřív poběží s AK47 zatímco ostatní mu posílají do zad nadávky". Pokud hrajete s přáteli, vždy se dá o všem domluvit, zdaleka ne všichni hráči online ale spolupráci respektují a neustálé souboje o to, kdo chce jakou zbraň začínají rychle unavovat.
Zde platí pravidlo "kdo dřív přijde, ten dřív poběží s AK47 zatímco ostatní mu posílají do zad nadávky"
To samé platí bohužel také pro vybavení, gadgety pro zbraně samotné a dokonce munici. Ta se dá naštěstí sdílet obyčejným vyhozením určitého počtu nábojů, co ale naplat, když to nikdo nechce dělat a většina má stejně solidní nedostatek. Člověk si možná řekne, že je díky tomu atmosféra a boj o přežití o to intenzivnější, pokud ale nehrajete s celým týmem kamarádů, spíše jde o iritující chvíle, po kterých budete neposedné hráče online střílet do zad.
Když už mluvíme o střelbě do vlastních řad, prezentace a dabing jsou na vysoké úrovni, vše je velmi přirozené a nenucené a některé hlášky ústředních postav redakci patřičně rozesmály. Je tedy dobré vidět, že má hra stále říz a svůj svébytný charakter.
O PvP režimu Swarm se zmíním jen okrajově. Jde o klasický multiplayer, ve kterém si půjdou po krku Cleaners (přeživší) a Ridden (nakažení). Jde ale v zásadě o klasickou hordu, kde se v několika kolech snaží lidé přežít nápor nemrtvých, zatímco mutanti se jim tuto snahu snaží překazit. Rozhodně bychom uvítali spíše Versus kampaň nebo více propracovaný online režim, ale uvidíme, co vývojáři přinesou v plné verzi.
Back 4 Blood vychází 12. října letošního roku pro PC, PS4, PS5, Xbox One a Xbox Series X/S.
Všechny názory a myšlenky si rádi necháme do říjnové recenze, jelikož hra se od betatestu může ještě změnit a doufejme, že i přijde o ty největší nedostatky, které prozatím kazí zážitek. Prozatím lez říci, že jde o skvělou nostalgickou akční jízdu, kterou si rádi v podzimním shonu dáme celou redakcí. A co z toho, že vlastně nejde o nic revolučního. Ne vše musí být.
